Změnilo se tu v podstatě všechno, říká záložník Votroků Adam Vlkanova

Jak zatím vnímáte váš návrat do Hradce?

Vnímám to pozitivně, jsem rád, že jsem se vrátil. Čekal jsem, že na tom v tabulce budeme o něco lépe. Nedáváme mnoho branek, brzdí nás červené karty. Věřím, že tým má rozhodně na víc.

Co se tu za ty dva roky, kdy jste tu nebyl, změnilo?

Změnilo se v podstatě všechno. Když jsem odcházel, nebyl tu stadion, podmínky pro nás hráče jsou teď oproti dřívějšku nesrovnatelné. Díky tomu do klubu přicházejí zajímavější hráči, kteří by sem předtím možná ani nechtěli. Zmínil bych i marketing, který se v posledních letech posunul vpřed.

Co vám na Hradci chybělo nejvíce?

Chybělo mi takové to zázemí, v Hradci žiju odmalička, takže v rámci klubu i města mám spoustu známých a kamarádů. Oba s mojí ženou tu máme rodiny, ty nám samozřejmě velmi scházely. Ve volném čase tu mám stále někoho, s kým mohu něco podniknout, což mi také chybělo.

Jak vzpomínáte na plzeňskou štaci?

Vzpomínám na to dobře. Občas to bylo nahoře, občas dole, ale to k tomu patří. Ze začátku jsem hrál v základní sestavě, zahrál jsem si v Lize mistrů. Na tu dobu nemohu vzpomínat jinak než dobře. Splnil jsem si tam všechny sny. Že jsem na konci už nehrál, to už tak ve fotbale bývá.

Co se vám honilo hlavou, když jste dal gól Bayernu Mnichov?

Měl jsem v tu chvíli velkou radost, ale byl bych radši, kdyby to bylo ve chvíli, když jsme ještě měli šanci udělat v tom zápase nějaký výsledek. Byli to opravdu tvrdí soupeři, myslím, že bylo opravdu složité s nimi v té době uhrát něco lepšího. Strávil jste půlrok v Ruchu Chórzow.

Je opravdu fotbalová kultura v Polsku jiná než u nás?

Je úplně jiná. Především fanoušci a lidi v klubu jsou naprostí srdcaři a fanatici, kteří ten klub milují až za hrob. V tomto se to nedá s Českem příliš srovnávat. Přijde mi, že tam lidé žijou fotbalem mnohem více než u nás.

Zahrál jste si za reprezentaci, mimo jiné i proti hvězdnému Cristianu Ronaldovi. Jaké to bylo sdílet s ním jedno hřiště?

Vždy jsem mu fandil, jelikož Manchester United i Real Madrid jsou mé oblíbené kluby. Roky jsem se díval na to, jak dává jeden gól za druhým, takže bylo skvělé být s ním na jednom hřišti. Žádný bližší kontakt jsme spolu tedy neměli, i tak to ale byl skvělý pocit.

V Polsku hrál i Tomáš Petrášek, se kterým se znáte z mládežnických výběrů. Bavili jste se někdy o tom, že byste se jednou mohli potkat v dresu Votroků?

Byli jsme s Tomášem v kontaktu už od doby, kdy odsud odešel. Občas jsme to, že bychom se mohli zase sejít v Hradci, skutečně nadhazovali, takže jsem rád, že to letos tak dopadlo.

V národním týmu se na podzim mihl i Adam Zadražil, i když do reprezentačního utkání zatím nezasáhl. Dával jste mu nějaké rady?

Podle mě je to na každém, aby si to navnímal podle sebe. Je tam jiný realizační tým než v době, kdy jsem tam byl já, takže je to trochu jiné. Žádné rady jsme mu asi nedávali, spíš jsme byli rádi i za něj, že se do nominace dostal a mohl si atmosféru národního týmu vyzkoušet.

Kdo z vašich současných spoluhráčů se podle vás do reprezentace dříve nebo později také dostane?

Je tu spousta nadějných a mladých kluků, u kterých věřím, že se ještě posunou dál. Teď to je spíše o tom, že když bude mít někdo hodně dobrou formu, může tam nakouknout. Ale je to opravdu těžké, zatím to je tak, že dostat se do reprezentace z Hradce je těžké.

Po vašem návratu se fanoušci těšili především na vaši souhru s další hradeckou ikonou Václavem Pilařem. Jak spolu vycházíte?

Vycházíme spolu skvěle, známe se už z Plzně, kde jsme spolu chvíli působili. Času na hřišti jsme spolu zatím příliš nestrávili, jelikož byl Venca zraněný a také stál za červenou kartu. Věřím, že toho na jaře odehrajeme společně víc, a těším se na to.

Hodně se mluví o dobré partě a skvělé náladě, která tu v Hradci panuje. Jak to vnímáte vy?

Tady vždy byla dobrá parta, nepamatuji si, že by tu byl nějaký problém. Kolem klubu se lidé zase tolik nemění, což přispívá k tomu, že se tu ta správná atmosféra daří udržovat. Myslím, že nám to tu skvěle klape, a nevidím důvod, proč by to tak nemělo být i nadále.

Co pro vás jako pro Hradečana znamená, že tu konečně stojí nový stadion?

Pro mě osobně to znamená hodně, čekal jsem na něj celou dobu, co jsem v klubu byl. Postavil se až poté, co jsem odešel. Jsem rád, že na něm mohu hrát, a hlavně mám radost, že na zápasy chodí hodně lidí. Je tu spousta nových fanoušků, chodí se na nás dívat spousta dětí, což je skvělé. I pro město je to dobrá věc, že tu něco takového je, takže jsem z toho nadšený.

Fotbal máte v rodině, váš bratr Filip válí v kraji za Třebeš. Byl jste se letos na jeho zápase podívat?

Tuto sezónu spíše marodí, prodělal nějaké zranění, takže jsem se na jeho zápase byl podívat naposledy na konci minulé sezóny.

V jednom rozhovoru žertoval, že vaše výkony se odvíjí od toho, jak poctivě sledujete jeho kariéru. Co je na tom pravdy?

On rád říká, že mě to všechno naučil. I když jsem byl o tři roky mladší, okoukával spíš on ode mě.

Váš bratr také prozradil, že jste blázen do sledování fotbalu. Který světový tým vás v sezóně zaujal?

To je pravda, fotbal sleduji opravdu hodně, doma by řekli, že možná až moc. Asi nemám nikoho, kdo by mě letos vyloženě nadchnul. Nejvíc koukám na český fotbal, kde se snažím vidět úplně každý zápas. Poté sleduji anglickou ligu a zapnu si i Real Madrid, když hraje. Překvapuje mě forma Manchesteru City, který začal ztrácet. Také jsem doufal, že na tom budou letos lépe United. Snad si to pod novým trenérem konečně sedne.

Nelákala by vás po konci kariéry role televizního experta nebo komentátora?

Přijde mi, že nejčastěji tam jsou ti, kteří rádi kritizují, v tomto ohledu bych se tam určitě uchytil. Ale asi bych se tímto směrem vydat nechtěl. Rád bych zůstal u fotbalu, buď jako trenér, nebo třeba v roli funkcionáře. Už na to přišla řeč i tady v klubu a nabízí se, že bych jako jeho součást zůstal i po konci kariéry.

Matěj Holaň
matej.holan@salonkyhk.cz
Foto: fchk.cz, archiv