Neděle

28. listopadu 2021

Nyní

Zítra

Svátek má

Sochy oživují veřejný prostor, říkají jedni, druzí tvrdí, že nejde o umění

10. 8. 2021

Sochy oživují veřejný prostor, říkají jedni, druzí tvrdí, že nejde o umění 16 snímků
Nábřeží sochařů u řeky Labe je již tradiční událostí, která se koná v Hradci Králové. Po loňské covidové pauze letos náměstí Svobody ozdobily pískovcové sochy pěti autorů, které vznikly při již 31. ročníku Hořického sympozia. Na nábřeží zůstanou dva roky a pak se vrátí na trvalo do místa svého vzniku.

Díla ve veřejném prostoru vytvořili Robert Schmidt-Matt z Německa (Hra v kostky), Algimantas Šlapikas z Litvy (Mluv se mnou) a Olena Dodatková (Bod spojení) z Ukrajiny. Tyto autory doplnila dvojice českých sochařů Česka Ivana Junková a Jan Slovenčík se společným dílem Boží muka.

Sochaři je vytvořili podle vlastního nápadu a nejsou omezeni žádným předem daným tématem. Stejně jako v Trutnově, kde se před časem každoročně konala akce Sochy ve městě i v Hradci se názory na jejich umístění v ulicích liší. „Domnívám se, že je to dobrý počin, a navíc jsou sochy umístěny na dobrém místě. Díla mohou být pro některé lidi nesrozumetelná, ale to neznamená, že by tam být neměla,“ řekla Salonkám Jitka Králová z Hradce Králové.

Zcela opačný názor má Hradečák Karel Malý. Podle něj je jejich umělecká hodnota minimální. „Nevím, co chtěl autor říci dílem, kdy ze soklu spadne socha a šutry pak leží na zemi. Je to hnusné a o ničem to nevypovídá. Na náměstí Svobody by se měla postavit natrvalo nějaká realitická socha, a ne to místo zaplevelit tak zvanými sochami.“

Lence Kratochvílové z Hradce Králové se na nábřeží nejvíce zamlouvá rozměrná pískovcová socha se zvony. „Je to takové interaktivní dílo, které hodně využívají děti. A kromě toho socha vypadá moc dobře a na nábřeží patří. Sochy v ulicích jsou skvělé a trochu mě mrzí, že to někteří lidé nechápou. Umění je velmi otevřené, neomezené odvětví, které má rozhýbat fantazii diváka, ale nemusí mu rozumět každý,“ uvedla.

Dalšími kolemjdoucími, kteří Salonkám prozradili svůj názor na umění ve veřejném prostoru, byli manželé Petr a Daniela. Zatímco mužská polovina páru z pískovcocýh soch není příliš nadšená, ženský protějšek je nadšený. „Mně to přijde jako dobrý nápad, protože umění do ulic patří a lidé by si to měli uvědomit. Ne každému to sedne, ale není to důvod k nějakým extrémně kritickým soudům, jak jsme toho svědky na Facebooku,“ sdělila Daniela.

Její muž Petr připustil, že umění moc nerozumí a je spíše zaměřený na sport. „Umění osobně mně nijak neoslovuje, do galerií nechodím a jsme někdy překvapený, co všechno se za umění považuje. Sochy v Hradci mě sice nevadí, ale, když se na ně teď dívám, nic mně to něříká a ani netuším, co měl autor na mysli, když je tvořil,“ kroutí hlavou Petr. Přes názorové rozdíly diváků, kvalitní sochy nepochybně veřejný prostor obohacují, i když si to někteří Hradečáci nemyslí. Jak tvrdí hradecký sochař Štěpán Málek: „Street art může nepochybně kultivovat diváka a mít vliv na jeho mentální růst.“

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Hynek Šnajdar