Pondělí

28. listopadu 2022

Nyní

Zítra

Svátek má

Divadlo potřebuje stabilitu, říká ředitelka Klicperova divadla Eva Mikulková

12. 3. 2022

Divadlo potřebuje stabilitu, říká ředitelka Klicperova divadla Eva Mikulková 8 snímků
Po nedávném výběrovém řízení, do kterého se přihlásili tři uchazeči, správní rada Klicperova divadla v Hradci Králové rozhodla, že na dalších šest let bude opět ředitelkou této významné kulturní instituce Eva Mikulková. Jejím hlavním cílem, po nedávné covidové pandemii, je znovu přivést do hlediště divadla diváky. „Nyní se musíme hodně zaměřit na propagaci a přiblížení života divadla divákům. Budeme se je snažit přitáhnout i na jiné aktivity než ryze divadelní,“ nastínila své plány ředitelka.

Paní ředitelko, vzpomínáte si, co vás před lety přivedlo do Klicperova divadla a kdy to bylo?
Původně jsem pracovala jako ekonom a manažer v soukromé firmě . Chtěla jsem ve svém profesním životě nějakou změnu a ke kultuře mě to vždycky táhlo. V té době odcházela z Klicperova divadla do Divadla Drak ekonomka Eliška Finková a já po ní zaujala toto místo. Do divadla jsem nastoupila na konci roku 2009.

Jaké byly vaše začátky v této proslulé umělecké instituci?
Bylo to jiné než v obchodní sféře, protože divadlo jako nezisková organizace má úplně jiná pravidla. Z mého pohledu pro mě ale nebyl velký problém přejít na tuto pozici. Začátky nebyly zvlášť obtížné, bylo však nutné řešit nové věci, jako například žádosti o dotace, jejich vyúčtování a podobně. Práce v divadle mě od začátku bavila a měla jsem navíc možnost podílet se na kulturním dění.

Působila jste v divadle už v době dnes už legendárního ředitele Ladislava Zemana, který ho řídil čtvrt století. Můžete s odstupem času říci, co pro vás tato osobnost znamená?
Samozřejmě to je velká hradecká osobnost. Myslím, že jeho práce za více než pětadvacet let v divadle a ve městě zanechala velkou stopu. Obdivovala jsem jeho vizi a četné aktivity v divadle i na festivalech. Pro Klicperovo divadlo udělal neuvěřitelné množství služné a důležité práce.

Po Ladislavu Zemanovi, který nastavil laťku hodně vysoko, jste pak převzala ředitelskou funkci. Kdy to bylo?
Když v zimě roku 2013 onemocněl, byla jsem jeho zástupcem jako ekonomický a provozně technický náměstek. V době jeho nemoci jsem ho tedy zastupovala. Později, když dal v květnu roku 2014 výpověď a ke konci června skončil, byla velmi krátká doba na vypsání výběrového řízení a správní rada mě jmenovala prozatímním ředitelem divadla. V srpnu téhož roku bylo výběrové řízení vyhlášeno, ale vzhledem k nedostatku zájemců zrušeno. Dalšího výběrového řízení v březnu roku 2015 jsem se již zúčastnila a byla jsem do této funkce vybrána.

Bylo těžké po něm převzít štafetu a navázat na něj? Jak jste se s tím tehdy vypořádala?
Bylo skutečně velice těžké nastoupit do funkce ředitele po tak výrazném člověku. V době, kdy ji vykonával, jsem ho zastupovala na různých jednáních, ale převzít po něm funkci nebylo jednoduché. Tenkrát se to hodně medializovalo a bylo velmi nepříjemné čelit různým útokům zvenčí na mou osobu. Z lidského hlediska to asi bylo to nejtěžší.

Jste ekonomka. V čem jsou hlavní rozdíly mezi touto profesí a pozicí ředitelky divadla?
Je to svým způsobem spojitá nádoba, protože jde především o manažerskou pozici. Musím zodpovídat za kompletní činnost divadla nejen po ekonomické a umělecké stránce, ale zodpovídám také za personální zajištění všech pozic v divadle, stav budov a tak dále.

Po nedávném výběrovém řízení jste obhájila post ředitelky na dalších šest let. Do něj se přihlásili tři uchazeči. Kromě vás ještě bývalý ředitel Národního divadla v Praze Daniel Dvořák a divadelník Josef Jan Kopecký. Proč myslíte, že jste byla vybrána právě vy? Čím jste správní radu přesvědčila?
V té to době je nutné uvažovat realisticky. Je sice skvělé mít nějaké vize do budoucnosti, ale je také potřeba vědět, zda jsou na tyto vize finance, zda je jejich naplnění reálné. Domnívám se, že znalost prostředí divadla, kde trávím skutečně velké množství času, jednotlivých lidí a činností byly mojí velkou devízou a výhodou oproti dalším dvěma uchazečům. Nechci nijak posuzovat jejich koncepci, ale vím, že Daniel Dvořák je nepochybně silnou osobností v řízení divadla.

Sehrálo roli i to, že jste ekonomka, která po všech těch covidových peripetiích může být zárukou třeba i finanční stabilizace?
Myslím si, že ano. Ustát dobu, kterou jsme museli projít, bylo velice náročné. Divadlo je závislé na plánování a my jsme nemohli plánovat vůbec nic, protože se všechny naše plány a představy ze dne na den zhroutily. Ta nemožnost vědět, co bude druhý den, je náročná a frustrující. Divadlo v této době potřebuje stabilitu. Kontinuita přechodu, který ji má přinést, je velmi důležitá.



Mohla byste představit své plány, vizi a cíle ve vedení divadla na další šestileté období?
Pro nás je v současné době nejdůležitější získat zpátky naše diváky, o které jsme během covidové pandemie z mnoha rozmanitých důvodů přišli. Mnozí si navykli na nové životní standardy, trávili více času doma třeba u televizorů a zjistili, že je to pro ně pohodlnější. Objevily se také různé firmy nahrávající divadelní představení, a to byl další faktor, který nám poměrně ztížil život . Nyní se musíme hodně zaměřit na propagaci, přiblížit život divadla divákům. Budeme se je snažit  přitáhnout i na jiné aktivity než ryze divadelní, jako například na prohlídky divadla, účast na zkouškách nových představení, což je pro spoustu lidí velice zajímavé a atraktivní. Už při příležitosti Noci divadel něco podobného děláme a je o to velký zájem. Představujeme i různé obory související s divadelním provozem, jako například výrobní dílny, krejčovny, vlásenkárny a podobně. Usilujeme také o to, aby do divadla přicházeli mladí diváci. V rámci dopoledních představení mohou absolvovat prohlídky divadla, nebo pro ně připravujeme dramaturgické úvody. Chceme, aby o nás bylo více slyšet, hodláme tedy vylepšit naše webové stránky a více se prezentovat na sociálních ch sítích. Rádi bychom rovněž více diverzifikovali naše scény. Máme v plánu ze Studia Beseda udělat skutečně studiovou scénu, kam budeme zvát mladé režiséry, prezentovat tam představení experimentálního a nezávislého divadla, s čímž jsme už začali cyklem Beseda X. Máme na dvě následující sezóny vytipované významné české režiséry, které bychom tady chtěli mít a dosud s námi nespolupracovali, a chceme se rovněž poohlédnout po režisérech zahraničních.

V minulosti prošly divadlem takové osobnosti, jako jsou Vladimír Morávek, David Drábek či Arnošt Goldflam. Uvažujete o tom, že by divadlo spolupracovalo s podobně kreativními lidmi i do budoucna?
S Davidem Drábkem jsme stále v kontaktu, který má u nás v sezóně 2022/2023 v úmyslu připravit pokračování Jedlíků čokolády a Velké mořské víly v hlavní roli s Pavlou Tomicovou. Vladimír Morávek u nás nedávno režíroval Kunderovu Ptákovinu. Příští sezónu zde budou hostovat Tomáš Dianiška, Diana Šoltýsová, Ondřej Štefaňák, dále jednáme s Janem Fričem a dvě režie bude mít Pavel Khek. Rádi bychom, aby v divadle opět režírovali Michal Hába, duo Skutr, Ivan Krejčí, Petr Štindl, Marian Amsler nebo nově Dodo Gombár, Michal Zetel a další.

Na jaký repertoár Klicperovo divadlo vsadí?
Po těžké a depresivní době se chceme v Klicperově divadle zaměřit na pro diváka spíše přitažlivější a dobře zpracované tituly českého a světového dramatu, inscenace komediálního či hudebního charakteru. Ve Studiu Beseda budeme naopak dále pokračovat v alternativní tvorbě.

Svátkem a událostí jsou zcela jistě premiéry. Kolik jich letos bude?
V letošním roce se odehraje šest premiér, počítáme s jednou v Besedě a s pěti na hlavní scéně. Chystáme i akce na scéně v Podkroví, kde bychom chtěli dát příležitostí studentům a absolventům DAMU i JAMU formou scénických čtení č i besed s významnými hradeckými osobnostmi a podobně.

Budete hrát i letní venkovní představení ?
V minulém roce v létě jsme odehráli tři představení v zahradách broumovského kláštera, letos bychom v tom chtěli pokračovat dalšími čtyřmi. Představení měla velký úspěch a hledáme v této souvislosti i další možnosti letního hraní. Jsme například v kontaktu s městskými lesy, kde se nám nabízí možnost hraní v areálu Stříbrného rybníka. Nyní řešíme možnosti technického zabezpečení těchto prostor.

Mezi velké úspěchy divadla nepochybně patří nominace na Cenu Thálie.
Během minulých šesti let se každoročně naši herci objevili v širších nominacích na Cenu Thálie. V roce 2015 Zora Valchařová Poulová tuto cenu obdržela. Dalšími úspěchy byly i nominace na Ceny Divadelních novin a Alfréda Radoka, tedy divadelní kritiky. Tuto cenu například získal v roce 2016 Jakub Kopecký za nejlepší scénografii v inscenaci Pěna Dní.

Jste spokojená s nynějším divadelním souborem nebo plánujete nějaké změny?
Nejen u nás, ale v každém divadle se soubor průběžně obměňuje. Herci většinou začínají hrát v regionálních divadlech. Když si udělají jméno a dostanou příležitost angažmá ve významných divadlech v Praze nebo v Brně, odcházejí tam. Samozřejmě to chápu, protože tato místa jsou pro určitou metou, které chtějí dosáhnout. I náš soubor se v tomto směru v minulých letech obměňoval a myslím si, že k tomu bude docházet i nadále. V současné době máme v divadle spoustu kvalitních mladých herců, kteří mají pražské kořeny. Ve chvíli, kdy je osloví nějaké tamní divadlo, půjdou zřejmě do Prahy. Nyní v souboru žádné změny nechystáme, o naši scénu je stále velký zájem, a to nejen mezi mladými absolventy divadelních škol, ale třeba i mezi herci střední generace. V nedávné době se stala členkou našeho souboru třeba Lucie Andělová, která byla hvězdou brněnského HaDivadla, a nyní u nás září například v Haně nebo nejnovější premiéře Doma, jsem zlato! Jsem proto na náš soubor velmi pyšná.

Zastavme se na chvíli u diváků, bez nichž by divadlo neexistovalo. Jaké je královéhradecké obecenstvo?
Určitě skvělé. Hradečtí diváci jsou velice vzdělaní a ochotní s nadšením přijmout opravdu náročný repertoár. Jsou vychovaní minulostí, kdy tady působili Vladimír Morávek či David Drábek, a není proto problém hrát tady i náročnější kusy.

Hradeckou stálicí je festival Regiony. Pokud bude situace příznivá, kdy se uskuteční a na co se mohou diváci těšit?
Tento festival jsme letos posunuli o týden, aby se nepřekrýval s hudební událostí Rock for People. Kdyby se konal ve stejném termínu, mohlo by dojít k nepříjemným kolizím, hlavně kvůli ubytovacím kapacitám ve městě. Uskuteční se tedy od 24. června do 1. července. Už druhým rokem máme dramaturgickou radu složenou z organizátorů a osobností divadelního světa. Ta se snaží najít pro festival společné téma, letos jsme se zaměřili na severské a jižní země Evropy. Nyní je to ve stádiu, kdy hledáme vhodnou inscenaci z těchto destinací. Kompletní program festivalu Regiony budeme znát koncem března.

Jste jako ředitelka stálým divákem her Klicperova divadla? Které jsou vašemu srdci blízkému?
Samozřejmě jako divák chodím na všechny premiéry a dokonce jsem spoustu věcí viděla opakovaně. Zkoušky jsou někdy velice ošidné, proto se snažím dohled nad vznikem inscenace přenechat na uměleckém šéfovi a snažím se jít až na premiéru, abych byla překvapená jejím konečným výsledkem. Mezi moje oblíbené současné inscenace patří Ženitba, Maryša nebo poslední inscenace Zbabělci. Trpím trochu profesionální deformací, protože někdy z hlediště hodnotím hry nejen okem diváka, ale také pohledem ekonoma.

Co Eva Mikulková dělá, když opustí svůj pracovní divadelní svět?
Snažím se být co nejvíce se svou rodinou, dcerami, vnučkou, ráda chodím do přírody, jezdím na kole, lyžuji, plavu. Mám ráda cestování, poznávání nových míst. Všechny činnosti mi pomáhají obnovit energii a tyto síly další práci.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera