Pondělí

28. listopadu 2022

Nyní

Zítra

Svátek má

Příběh: Taneční skupina mě naučila vážit si lidí

26. 9. 2022

page.Name
Jako by to bylo včera, přitom je to dvacet jedna let. Do taneční skupiny T-BASS jsem nastoupila vlastně úplnou náhodou, ale byla to nejlepší náhoda v mém životě. Během té doby jsem byla John Travolta z Pomády, terorista unášející letadlo, prďola, který čepuje pivo, jednou z Cat girls, byla součástí Networku pohlcující lidi, nebo se vlnila jako molekula vody.

Podívala jsem se na mistrovství světa, do zákulisí natáčení videoklipů, na turné se zpěváky, ale hlavně jsem získal skvělé lidi do života. Jestli by se mělo na taneční skupině opravdu něco vypíchnout, jsou to lidé, kteří ji tvoří. Je to taková druhá rodina. A neříkám to jen tak. Když jsem kdysi, jako rozlítaný puberťák, párkrát šla za školou, nedostala jsem sprďáka jen doma, ale vyslechla jsem si své i od trenérů. Jo, to si budu pamatovat do konce života. Nikdy už jsem pak za školu nešla.

V juniorech mě na tancování hodně bavily zábavné cesty na soutěže. Měli jsme super partu a byli jsme nejraději, když jsme cestovali hodně daleko, aby cesta byla dlouhá. Sedli jsme si na pětku, zpívali, jedli, vyprávěli si vtipy, historky nebo prostě jen poslouchali hudbu. No, a potom samotná soutěž, to bylo taky vždycky něco. Ráda vzpomínám na moje první mistrovství světa v německých Brémách. Může to být tak patnáct nebo šestnáct let zpátky.

Tenkrát jsme vyrazili a mně už od začátku bylo trochu špatně. Než jsme vyjeli z Hradce Králové, měla jsem zvýšenou teplotu a museli mi nasadit třídenní antibiotika. Většinu času jsem pak trávila v posteli, ale přes okno na ubytování jsem slyšela, jak ostatní venku trénují a baví se. Takže jsem se rychle dala do kupy, abych tam mohla být s nimi. Nešlo jen o trénování, šlo hlavně o to tam být s těmi lidmi. Ať jsme byli kdekoliv, důležité bylo, že jsme všichni spolu. A tak to mám dodnes a tohle mě taneční skupina T-BASS naučila – vážit si lidi. Za to tu taneční skupinu miluji.

Každopádně mistrovství světa završila naše trenérka Lucka, která na oslavu našich výkonů otevřela šampaňské, běžela s ním mezi nás, ale bohužel si nevšimla betonové lavičky přímo před ní. Lucka skončila na zemi, ale šampáňo přežilo.

Tereza Karanská
redakce@salonkhk.cz
Foto: archiv Terezy Karanské