Tanec je pro mě životní styl, říká Tereza Kučerová ze skupiny T-BASS

Pokud mám dobré informace, prý jste začala tančit jako hodně malá, už v sedmi letech. Kdo vás k tanci přivedl?
Byla jsem hodně hyperaktivní dítě. Úplně si začátky nepamatuji, ale v té době jsem už tancovala stejně, jako spousta dalších malých dětí. Tenkrát jsme se přestěhovali do Malšovic a skupina T-BASS měla základnu v Kině mladých, což bylo jen kousek od nás. Rodiče nenapadlo nic lepšího, asi mě potřebovali trochu zkrotit, než mě tam přihlásit.

Pamatujete si ještě na vaše první taneční krůčky? Šlo vám to?
Nemyslím si, že bych byla úplně nejtalentovanější. Pamatuji si ale svoji úplně první choreografii zvanou Minihec. Měli jsme na sobě velké červené kombinézy a bylo to hodně komické, asi to, co jsem tehdy potřebovala. Je to zaznamenané na DVD a občas se na to podívám. S tím, co děláme teď, to ale nemá nic společného.

Které styly vás zpočátku nejvíce bavily? Vyvinul se časem nějak váš „vkus“ v této oblasti?
Úplně na začátku, bylo to v roce 2007, jsem to moc neřešila, tancovali jsme na populární písničky. Postupně, v průběhu vývoje, jsem začala chápat, že není jenom jeden styl, který tancujeme, ale je jich více. Dnes je to jinak, snažíme se dětem vysvětlit, co tancují, na jakou hudbu a podobně. Vždycky jsem se ale nejvíce držela hip hopu a taky mě hodně baví house. Prostě to byla moje cesta ke street dance, dostala jsem základ od každého stylu, ten jsem v dalších letech rozvíjela a postupně se začlenila do komunity, která se označuje jako subkultura.

Čím vás tyto styly oslovily?
Vše se odvíjí od hudby, protože každý taneční styl má svoji hudbu, a to je základ. Vždycky mě bavila hip hopová hudba, proto mě v tanci oslovil právě hip hop, který je podle mě ze všech stylů nejsvobodnější. Je v něm obsažená technika, základní kroky, které se musíte naučit, ale zároveň je v tom tanci obrovská svoboda a prostor pro fantazii. Člověk tančí tak, jako kdyby se na něj nikdo nedíval.

Byl někdo vaším vzorem?
Byli to vždy moji lektoři. Mám také spoustu vzorů ve svých spolutanečnících, kteří jsou pro mě nesmírně inspirativní nejen v tanečním směru.

Jak se v České republice street dance vyvíjí? Jak byste zhodnotila jeho současný stav?
Určitě je populárnější než v minulosti, komunita je silná, ale v každém městě trochu jiná. Hodně silná je například v Brně, v Praze má každý ten svůj rybníček, ale snaží se komunity spojovat více než tomu bylo dříve. V Hradci Králové jsme na tom myslím také dobře. Pokud vím, mladí vyznavači street dance jsou obecně hodně aktivní a hladoví dostat se na vrchol. Tanec je také vyhledávaný v komerční sféře, například v oblasti videoklipů.

Nedílnou součástí tanečního stylu, který provozujete, je specifická hudba. Posloucháte ji také v soukromí?
Určitě ano. Primárně sice tancuji hip hop a house, ale moc mě baví funky hudba, u níž je ale tanec náročnější. Ta hudba je energická, veselá, asi nejvíce taneční.

Když si nějakou hudbu pustíte, začne to s vámi šít a máte chuť tančit?
Odvíjí se to od období. Když mám hodně tréninků a akcí, mám občas ráda i ticho. Pak ale přijde konec června a červenec, kdy už to se mnou není k vydržení, tancuji všude, pořád a cítím tu nevybitou energii.

Co pro vás vlastně tanec znamená?
Myslím si, že to není ani tak náplň, spíše životní styl. Je to něco, z čeho se nedá odejít ani v okamžiku, kdy přestanu tancovat. Je to také o komunitě, kdy drtivá většina mých přátel je z tanečního světa. Jsou to skvělí, ambiciózní lidé, kteří netráví čas zbytečnostmi, jsou kreativní a inspirativní.

Jaký nejvýznamnější úspěch jste v kariéře tanečnice dosáhla?
Úspěch je už to, že jsem u tancování vydržela. Další, který však není jen můj, je z roku 2019. Tehdy jsme jako skupina vyhráli mistrovství České republiky, což byl obrovský úspěch nejen pro mě, ale i pro T-BASS. Byla to sice při trénincích obrovská dřina, ale zároveň i zábava. Pak přišel covid a my si dělali legraci, že jsme nejdéle trvající mistři republiky.

Skupina T-BASS má letos 25 let. Jak vnímáte toto čtvrtstoletí?
Je to obrovská práce Zoliho (zakladatel T-BASS Zdeněk Zolman) a lidí kolem něj, kteří ho podporují. Drží vysoko nastavenou laťku tak, jak to chtěl od začátku. Není to jenom o úspěších při soutěžích, ale hlavně je to komunitní záležitost. Zároveň si myslím, že tanci celkově pomáhá vývoji hip hopu a rapu, který se v posledních deseti letech dostává do popředí. Dobrými pomocníky pro nás jsou také sociální sítě a videa.

Co pro vás skupina osobně představuje?
Je to pro mě druhá rodina, velká součást mého života. Vím, že kdybych měla nějaký problém, můžu se na každého ve skupině s důvěrou obrátit.

Stala jste se taneční lektorkou. Co si pod tím mám představit?
V první řadě je to člověk, který by měl děti naučit tancovat, dát jim fyzickou průpravu, seznámit je s historií tance, měl by mít přehled o tom, co se děje na taneční scéně a být v komunitě aktivní. Je to hodně komplexní obor a měl by umět předat dětem něco důležitého. Dobrý tanečník však ještě neznamená dobrý taneční lektor.

Kdo jsou vaši žáci, co se jim snažíte předat a na co se při hodinách zaměřujete?
Trénuji společně s Nikolou Tučkovou děti od pěti do osmi let, kteří nyní také vyhráli mistrovství České republiky. Kromě toho se nám podařilo společně děti vychovat. Podle mě z nich budou fajn lidi a jsou připraveni vstoupit do tanečního života. Mimo to jsou mými žáky junioři ve věku od 11 do 16 let, kteří už mají taneční základy. Snažím se s nimi kromě tancování hodně mluvit o tom, proč u nás jsou a co je baví. Myslím, že je to důležité, aby měli nějaký směr, protože toto věkové období je pro děti nejzásadnější. Chci jim být dobrým vzorem a motivovat je.

V současné době je tady pro děti a mladé lidi spousta lákadel. Je o tanec v dnešní době zájem?
Myslím, že dost velký. Jsou děti, které budou raději tancovat doma před telefonem, ale zase jsou děti, které se to chtějí skutečně naučit a přijdou k nám.

Kam by se měl případný zájemce vydat, aby si vyzkoušel hodinu tance pod vaším vedením?
Sídlíme ve Studiu Strop v Gagarinově ulici 844/9 na Slezském Předměstí. Celé září budeme čekat na případné zájemce, kteří si vše mohou vyzkoušet a zjistit, jestli je to bude bavit. Vítáme úplně každého.

Máte kromě tancování ještě nějaké další zájmy nebo koníčky?
V minulosti jsem zpívala, hrála na kytaru a dělala keramiku. To mě bavilo. Dnes už moc času na koníčky nemám, protože už musím řešit práci, kterou bych chtěla dělat, a zároveň by byla mým koníčkem.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera