Film je můj život, prozradil mladý a talentovaný hradecký filmař David Balda

Jako amatérský filmař jste začínal již v dětství. Jak jste se k tomu dostal?
Vlastně ani nevím. Dostal jsem kameru a vzpomínám si, jak jsem s ní běhal po Hradci Králové a točil všechno možné, bylo mně asi jedenáct let. Zlom nastal v roce 2015, kdy jsem natočil amatérský patnáctiminutový dokument o svém dědovi a jeho letounu, který jsem nazval Historie jednoho letadla.

Proč jste se zaměřil na svého dědu, pilota Vladislava Baldu? Jaký byl jeho osud?
Od dětství mám k létání blízko, s dědou jsem létal a to prostředí důvěrně znám. Fascinoval mě jeho život jako armádní stíhače a tehdy jsem se rozhodl, že bych o něm mohl natočit dokument. Vznikl tak příběh dědy a jeho kamarádů. Na dědovi bylo zajímavé, jak ho lidé v oblasti letectví vnímali. Všichni ho znali, často k němu chodili pro radu, respektovali ho. Byl to skvělý pilot, který se s talentem létat narodil, a to mě na něm zajímalo. Navíc měl jeho životní příběh určitý přesah, protože má například jeden z největších hodinových náletů na stíhačkách. Když jsem dokument dotočil, posílal jsem ho do různých soutěží a on je vyhrával. Tenkrát jsem si řekl, že má smysl v tom pokračovat a byl to rozhodující okamžik, že jsem se vydal na tuto dráhu.

Pak už následovaly další filmy. Studentský Nebeský strážce z období života nejvýznamnějšího vojevůdce Albrechta z Valdštejna, Pomsta o praktikách ruské mafie, další film Nevinná krutost, rovněž s mafiánskou tematikou, a zatím váš poslední film Narušitel. Co je jejich společným jmenovatelem?
Základní je poselství. Přestože si vážím spousty režisérů a filmových tvůrců, mám dojem, že v současné době u nás vznikají spíše tak zvané rychlokvašky, které v kinech sice rychle vydělají peníze, ale nic zásadního nepřinášejí. Tím, že jsem více pronikl do filmového světa, mám dojem, že kvalita filmů jde dolů. To mě mrzí, protože mojí prvotní motivaci bylo a stále je, lidem prostřednictvím filmového díla něco sdělit. A to je asi u všech mých filmů ten společný jmenovatel. Možná v tom je i jakási touha ve společnosti něco změnit a diváka ovlivňovat tím správným směrem. Film je také v dobrém slova smyslu mocný nástroj, jak přinášet lidem nějaké myšlenky a poslání.

Film Narušitel vidělo už víc než milion lidí. O čem je a čím si podle vás diváka získal?
Je o touze po svobodě v době nesvobody. Je to klíčový motiv. Když jsou lidé manipulovaní, nebo je jim upírána svoboda, více to vidí na době minulé, než na té současné. V době socialismu bylo zřejmé, že byla zásadním způsobem omezována svoboda a film Narušitel, který vznikl v roce 2019, upozorňuje právě na křehkost svobody. Je ze života čtveřice armádních letců v době socialistického Československa, kteří nacházejí svobodu v oblacích a zároveň jsou pod drobnohledem státní bezpečnosti. Tento film má výhodu, že sdělná myšlenka je kvalitní a je to dáno také silným m příběhem i herci, kteří v něm hrají. Myslím si, že lidé kvalitu dokážou ocenit. Další roli, že film vidělo tolik lidí, sehrál můj nízký věk a hraje ji stále. Diváci psali, že bych měl být inspirací pro mladou generaci.

Hrají v něm známí herci, například Petr Kostka a dnes už bohužel nežijící Stanislav Zindulka. Jak s nimi probíhalo natáčení? Co vám v této souvislosti uvízlo v paměti?
Pro mě bylo většinou trochu složité přenést se přes skutečnost, zda si mohu dovolit takovým hereckým osobnostem říkat, jak mají hrát. Hned se ale ukázala jejich profesionalita a režiséra, i když je tak mladý, brali. Bylo to skvělé a pro mě to byl při natáčení velmi silný moment, když pan Kostka začal vyprávět o natáčení filmu Jiřího Krejčíka Vyšší princip, v němž jako mladík hrál. Skvělý byl i pan Zindulka, který měl v mém filmu noční natáčení a bavil nás vyprávěním různých vtipů a kameňáků. Bylo to prostě kouzelné .

Jak se vám podařilo takové hvězdy obsadit?
Oslovil jsem herce, poslal jsem jim scénář a potom se ozvali. Pan Zindulka mně volal, že scénář dočetl, líbí se mu a jde do toho. Pak ve filmu hrál také Jiří Dvořák, který podle jeho slov, chtěl být pilotem. Ten mě zásluhu na tom, že ve filmu hrál i pan Kostka, což byla určitě dobrá volba.

Jste velmi mladý tvůrce, který tu dobu nezažil na vlastní kůži. Co vás pohání k tomu, abyste tato témata otevíral?
Původně jsme film Narušitel dělali pro lidi, kteří tu dobu zažili. Nakonec to dopadlo úplně opačně. Střední a starší generaci více zajímal spíše okrajově a nejvíce zajímal mladou, což bylo pro mě největší překvapení. Bylo to dáno tím, že takový film natočil mladý režisér a ukázal, že i mladá generace může něco dokázat. Další motivací která mně pohání, je, abych si současná generace uvědomila minulost, kterou nezažila, protože je to důležité pro přítomnost. Věci a události se totiž mohou opakovat, a to i ty negativní. Myslím si, že mladí diváci s mým filmem souzněli.

Je dnešní doba dobrým inspiračním zdrojem filmových materiálů?
Bohužel musím konstatovat, že zažíváme jednu z nejhorších dob pro film. Síly se ve filmovém průmyslu promíchaly, vedoucí roli převzaly streamovací platformy, což není zcela špatně. Bohužel ale probíhá transformace kvality filmů i řekněme lidské kvality lidí, kteří za nimi stojí. Navíc je dnes strašně těžké nějaké finance sehnat, protože nikdo neví, co bude. Dalším problémem je, že když uvedete kvalitní filmy s důležitým poselstvím, tak na ně nikdo nepřijde. Musí se to zdravě nakombinovat, aby v atraktivním příběhu byla pro diváka zachycena poutavě současná doba. Myslím, že v zemi panuje celospolečenská únava a lidé se nechtějí dívat na náročné filmy.

S kým na svých filmech spolupracujete?
Na prvních dvou filmech jsem spolupracoval s Vítkem Martincem, který má v Hradci Králové svou vlastní talkshow a dělá podcasty pro Salonky. V Narušiteli se tým obměnil a máme velmi kvalitní lidi. Spolupracuje se mnou i moje mamka, která je výkonným producentem.

Pokud vím, tvoříte také hudební videoklipy.
Zmínil bych tříminutový hudební videoklip se zpěvákem Michalem Hrůzou k titulní písni k filmu Narušitel s názvem Nad světem (Nezapomínej) a kde se objevují kromě Hrůzy v RAF bundě, jako symbolu svobody, herci obsazení právě v Narušiteli.

Je vám z této branže někdo vzorem, k němuž vzhlížíte?
Určitě to je jeden z největších světových režisérů Martin Scorsese. Osobně nemám touhu se setkat se slavnými lidmi, ale tento americký režisér je výjimka, toho bych chtěl opravdu osobně, alespoň na chvíli, potkat. Podle mě je to nejgeniálnější žijící režisér stejně jako jeho filmy. Největší inspirací je však pro mě jeho přístup při natáčení. Scorsese nesedí v křesle, nedává pokyny, nebuduje si umělou autoritu. On se natáčení aktivně účastní, pohybuje se mezi štábem, mluví s herci, je pro ně oporou a hnacím motorem. To je ideální přístup. Druhým největším vzorem je pro mě režisér Miloš Forman.

Stává se, že je občas někdo kritický. Jak snášíte případnou kritiku?
Myslím, že dobře. Jsem schopen zhodnotit, jaký film, který jsem natočil, je, jestli dobrý nebo špatný. Mám kolem sebe řadu blízkých lidí různých věkových kategorií, od nichž chci slyšet naplno a otevřeně názor, co si o filmu myslí. Pokud je kritika konstruktivní a postavená na pevných argumentech, jsem ochoten ji přijmout a využít ji ke zlepšení filmu.

Máte něco v rukávu o co byste se chtěl podělit? Co v současné době připravujete?
Scénář k zatím poslednímu celovečernímu hranému mezinárodnímu filmu, který je ze současnosti, jsme ve spoluautorství začali psát v roce 2019 a nyní se připravuje natáčení. Zatímco Narušitel byl o svobodě, nový film bude o manipulaci s lidmi a budeme se snažit ji ukázat v nadčasové poloze prostřednictvím různých tajemných prvků. Je to postavené tak, aby byl aktuální i za dvacet let. Chceme, aby si divák, který film zhlédne, uvědomil, že se s něčím podobným už v životě setkal. Protože se film bude promítat i v zahraničí a nosné téma je aktuální i tam, bude v něm hrát osm zahraničních herců a máme rozjednanou jeho distribuci v Evropě. Na konci příštího roku, pokud se nic zásadního nestane, by měl jít film do kin.

Co na vaši filmovou kariéru říkají rodiče a přátelé?
Jak už jsem se zmínil, mamka na všem spolupracuje se mnou, má velmi dobré logistické é ekonomické zkušenosti a v mých filmařských aktivitách mě moc podporuje. Samozřejmě mě podporuje i přátelé.

A čím je pro vás osobně film především?
Film a vše, co s ním souvisí, je můj život, je to geniální magické médium a dobrý společník. Osmdesát procent času zabere příprava, která je velmi důležitá a náročná, samotné natáčení, kde ale musí vše klapnout, je už takový bonbónek. Osobně a primárně dělám filmy pro lidi, aby je to někam posunulo a film zanechal stopu. To je můj cíl.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Davida Baldy