Pondělí

28. září 2020

Nyní

10°

Zítra

14°

Svátek má

Veřejnoprávnost nesmí znamenat nudu, říká šéf Českého rozhlasu Hradci

27. 6. 2020

Veřejnoprávnost nesmí znamenat nudu, říká šéf Českého rozhlasu v Hradci 8 snímků
V čele Českého rozhlasu Hradec Králové je s přestávkou třináct let. Jiří Kánský (55) se ve své kanceláři na nábřeží řeky Labe podělil nejen o své začátky v privátním, ale i své zkušenosti v tomto veřejnoprávním médiu. Magazínu Salonky navíc nastínil, jaké má představy o provozu této instituce a vyzdvihl také její přednosti. „Bezprostřednost a rychlost, to je výhoda Českého rozhlasu oproti ostatním sdělovacím prostředkům.“

Kdy jsi poprvé přičichnul k rádiu?
Bylo to v roce 1995 v Náchodě, když tam vznikalo privátní Rádio Metuje. V té době jsem učil na tamní Střední průmyslové škole stavební. O přestávce jsme seděli s kolegou v kabinetu a v novinách nás zaujal inzerát, že Metuje vypisuje konkurz na zprávaře, moderátory a podobně. Vzpomněl jsem si na italského františkánského mnicha, který mně několik měsíců před tím řekl, že mám pěkný hlas a měl bych s tím něco dělat, tak jsem se přihlásil. Prošel jsem až do finálového kola a rádio mi nabídlo externí spolupráci. Přes den jsem učil a v noci jsem vysílal. Asi jsem k tomu měl předpoklady, nabídli mi totiž denní frekvenci a já stál před dilematem, zda jako kantor skončit a do Metuje nastoupit na plný úvazek. Po roce externisty v rádiu jsem tam nakonec nastoupil.  

Čím tě přitahovalo?
Devadesátá léta byla pionýrskou dobou nově vznikajících privátních rádií. Fascinovala mě síla toho média, okamžitá odezva posluchačů, což předtím samozřejmě nebylo. Na rozdíl od školství, kdy jsem jako kantor doufal, že ze studentů jednou něco bude a byl to běh na dlouhou trať, tady jsem viděl ten efekt okamžitě, přitahovaly mě reakce lidí, ať už kladné nebo záporné. 

Co přispělo k tomu, že jsi začal uvažovat o postu ředitele?
Z pohledu zkušeností a profesní zdatnosti to byly nepochybně čtyři roky, které jsem strávil v rádiu Regina v Praze – Karlíně v pražském a středočeském vysílání.

Prošel jsi tam téměř všemi rozhlasovými profesemi. Byla to z tvého pohledu později výhoda?
Ano, určitě. V týdenních intervalech jsem tam četl zprávy, dělal redaktora v terénu, byl editorem. Rozšířily se mi tak perspektivy a byl to zároveň souběh všech věcí, které byly plus pro funkci ředitele. Karlínské angažmá pro mě tehdy bylo v rádiu nepochybně největší školou.

Kdy a za jakých okolností jsi se stal ředitelem hradeckého rozhlasu?
Poprvé to bylo v květnu roku 2003. Podíl na tom, že jsem se přihlásil do výběrového řízení, měl dnes už nežijící novinář par excellence Honza Petránek, který chodil do karlínského rádia dělat komentáře. Seznámili jsme se o on řekl: Jiří, vy jste někde z východních Čech, že? A potom mi sdělil, že zemřel ředitel hradeckého rozhlasu Petr Haš a bude se vyhlašovat výběrové řízení. Zpočátku jsem tou myšlenkou nebyl moc nadšen. Potom mně to ale vrtalo hlavou a nakonec jsem se přihlásil do výběrového řízení. V této souvislosti jsem zpracovával projekt požadovaný rozhlasem. Přijímací komise hned poznala, že jsem předtím prošel různými profesemi rádia. To mně myslím hodně pomohlo. Výhodou šéfa v jakékoli firmě je, když projde vším, čím jsou aktuálně jeho podřízení a oni si jsou toho vědomi. V prvním období jsem byl ředitelem do září roku 2013.

Proč jsi po deseti letech skončil?
Tehdejší generální ředitel Českého rozhlasu Peter Duhan udělal reorganizaci, ve všech regionech ukončil ředitelům mandát, vypsal nová výběrová řízení s tím, že nově sedm ředitelů řídilo stanice ve dvou krajích současně.

Kam vedly tvoje další kroky?
Šel jsem do Prahy, kde jsem dělal, a to byla moje další důležitá profesní etapa, analytika programu pro regionální vysílání. Tam jsem mohl naplno využít své dosavadní zkušenosti. Mým úkolem bylo poslouchat všechny regionální stanice, vytvářet analýzy a výstupy.

A pak jsi se po čase obloukem vrátil zpět do Hradce.
Ředitel hradeckého rozhlasu Pavel Kudrna, který v roce 2013 nastoupil po mně, po více než třech letech z osobních důvodů skončil. Rozhlas vypsal výběrové řízení už na post pro dvě stanice – Hradec Králové a Pardubice. Byl jsem vybrán a od 1. března 2017 jsem opět nastoupil do Hradce.      

S jakými ambicemi jsi vstoupil do této funkce nejdříve v prvním a později v druhém období?
V prvním období bylo mojí hlavní ambicí rozhýbat stojaté vody, zdynamizovat a zefektivnit veřejnoprávní vysílání. Zavedli jsme samoobslužné vysílání, které bylo už běžné v privátních rádiích. To znamená, že jeden moderátor při něm vše, na co bylo dosud potřeba dalších dvou lidi, sám obsluhoval. Kromě toho si vzpomínám, že jsem v projektu, když jsem se o post ředitele poprvé ucházel, využil svých zkušeností ze soukromého vysílání druhé poloviny 90. let. V projektu jsem měl jednu větu, která zněla: Veřejnoprávnost nesmí znamenat nudu. Někteří lidé, ne všichni, totiž tehdy v rámci veřejnoprávnosti vystupovali proti humoru, hájili přitom přehnanou serióznost a akademičnost. To jsem chtěl odstranit a myslím, že se mi to povedlo. Po řadě dalších let přišly ke slovu nejmodernější technologie, tím se i chod rozhlasu hodně změnil, a to i pro jednotlivé profese. Dříve šel redaktor s mikrofonem něco natočit, vrátil se do rozhlasu, materiál předal technikovi, který ho nastříhal a teprve pak se to odvysílalo. Dnes si redaktor všechno udělá sám, je multimediální a v tom je asi největší rozdíl od let předchozích. Těch věcí, které se ale změnily a někam posunuly, je samozřejmě více.   

Co je výhodou Českého rozhlasu oproti ostatním sdělovacím prostředkům?
Bezprostřednost a rychlost. V rádiu lze u nenadálých okolností rychle reagovat.

Jde o veřejnoprávní médium. Co pro něj tento statut znamená především?
Tři základní věci: informovat, vzdělávat a bavit. Na rozdíl od privátního rádia, kde jsem roky pracoval a kde je prvotní snahou výdělečnost, ve veřejnoprávním vysílání se primárně při tvorbě programu myslí na uspokojení posluchačů všech věkových kategorií. Má pestřejší nabídku, při které si všichni přijdou na své, a to i posluchači menšinových žánrů. Jako příklad bych mohl uvést pořad Desky, pásky, vzpomínky. Nedávno jsme v něm představili například hudebníka a dirigenta Václava Hybše, dále Jana Vančuru z Plavců, písničkáře Pavla Dobeše, Václava Součka z kapely Lokálka. Samozřejmě součástí našeho vysílání jsou i slovesné pořady. To je právě to, co by v privátním rádiu nikdy nevysílali, a to nás odlišuje.

Posloucháš konkurenci? Pokud ano, jakou a proč?
Poslouchám, hlavně v autě. Rád si poslechnu Rádio Beat, kvůli muzice a pak samozřejmě konkurenční krajská rádia, například Černou Horu a podobně. Zajímá mě, jak to či ono dělají, jaké je jejich pojetí zpráv, projev moderátorů, výběr muziky. Zároveň je to pro mě i odpočinek. Je to jako, i když to zní divně, když budeš majitelem řeznictví. Nebudeš den, co den jíst jenom klobásy, ale čas od času si odskočíš i k zelináři a k pekaři.

Rozhlas v Hradci Králové má poměrně dlouhou historii. Které její etapy jsou podle tebe nejzásadnější?
Hodně zásadní byl srpen 1968, protože hradeckému rozhlasu s tehdejší partou lidí se podařilo i díky vynalézavosti techniků vysílat snad nejdéle v Československu. To si myslím této stanici udělalo obrovské renomé. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl setkat s některými z těchto pamětníků, kteří byli v době normalizace tak zvaně odejíti. Velkým a klíčovým zlomem bylo také období kolem roku 1989. Na začátku devadesátých let rádio vedl můj předchůdce Petr Haš a domnívám se, že on ho cítil podobně jako já v roce 2003, když jsem poprvé nastoupil do funkce ředitele. V první polovině devadesátých let měl hradecký rozhlas neuvěřitelných 90 tisíc posluchačů, což se, vzhledem k velkému množství vysílajících rádií, už asi nevrátí

Hradecký rozhlas nabízí každý den posluchačům spoustu pořadů. Na který z nich, který vzniknul za tvého ředitelování, jsi obzvláště pyšný a proč?
Zvláště jsem pyšný na vysílání v přímém přenosu z různých míst. Abych to vysvětlil. Po vstupu země do Evropské unie, kdy byla republika najednou v nové pozici, jsem se seznámil s lidmi, kteří uměli čerpat dotace na rozmanité projekty. Tehdy vzniknul projekt přeshraniční spolupráce a já jsem se vydal do rádia Wrócław a nabídl polským kolegům spolupráci. Podařilo se mi získat pětasedmdesát procent financí na přenosový vůz. Tím se odstartovaly přímé přenosy z různých měst, městeček a obcí, které jsou živé a autentické. To je příklad velmi úspěšného pořadu Páteční Habaděj. Ten je speciální v tom, že buď vysíláme z kavárny, kam si zveme zajímavé hosty, nebo čas od času vyjedeme do terénu za nějakou konkrétní událostí. To jsou věci, na které jsem pyšný, a které nás odlišují od privátních rádií.

Kde vidíš hlavní rozdíly mezi regionálním rádiem a rozhlasem celostátního charakteru?
Samozřejmě základní rozdíl je v tom, že republikové rádio, jako například vlajková loď Radiožurnál, je zaměřené celoplošně. My se zaměřujeme na aktuální dění v regionu a klademe důraz na kraje Královéhradecký a Pardubický.  

Jaké novinky přinese v hradeckém veřejnoprávním rozhlase letošní rok?
Nedávno jsme rozjeli novinku, kterou jsem již zmínil, a to je pořad Desky, pásky, vzpomínky, do nějž vybíráme lidi se vztahem k našemu regionu a zároveň jsou to věhlasní muzikanti. Oni vzpomínají na to, jaká hudba je provázela od dětství až po současnost, která v pořadu zároveň zní. Protože letos hradecký rozhlas slaví pětasedmdesát let své existence, připravujeme velký koncert na Masarykově náměstí v Hradci Králové, kde bude hrát Rozhlasový Big Band Gustava Broma se spoustou zajímavých sólistů, mladých interpretů i regionálních tváří. V rámci programu chystáme v rozhlase den otevřených dveří.

Máš při tvorbě pořadů hlavní slovo nebo je to týmová práce?
Je to určitě týmová práce. V tomto ohledu jsem typ šéfa, který velmi naslouchá svým kolegům a dá na jejich zkušenost. Pro mě jsou v tomto směru klíčoví vedoucí programu Lada Klokočníková, hudební dramaturg Tomáš Katschner, kreativní kolega Tomáš Peterka i editoři. Sedneme si spolu a vše vzniká spontánně. Každý má slovo, přicházejí nápady, úhly pohledu, které se rozvíjejí, a nakonec z nich něco konkrétního vznikne. Je to tedy týmová práce a spoléhám na kolegy

Mohl bys představit rozhlasový tým? Kolik lidí tady pracuje a na jakých pozicích?
V současné době v rozhlase pracuje sedmatřicet lidí, kteří tvoří efektivní tým. Když jsem v roce 2003 nastoupil, měl hradecký rozhlas třiapadesát lidí. Nebylo to ale tak, že bych se zbavoval lidí, i když i takové ojedinělé případy byly nevyhnutelné, ale převážně jsem to řešil postupným odchodem lidí do důchodu. V kategorii program jsou moderátoři, zprávaři, editoři, redaktoři a v kategorii podpora programu recepční, správce budovy, technici. Máme tady také centrum zpravodajství, v němž pracuje šest lidí, kteří nejsou mými podřízenými, ale spadají pod ředitele zpravodajství Jana Pokorného. My si u nich objednáváme zpravodajství z našeho regionu. 

Využíváte také externí spolupracovníky?
Využíváme. Jsou to někteří moderátoři, nebo i tvůrci pořadů.

V mnohdy příjemných kavárnách často nahlas vyhrává hlasitá a kolovrátková hudba. Vnímáš to podobně?
Samozřejmě, kamkoli vstoupím, poslouchám, co tam hraje. Když jdu někdy do restaurace na oběd a hraje tam přehnaně nahlas rádio, není možné se u stolu bavit, to mi fakt vadí.

Trpíš profesionální deformací? Posloucháš domovský rozhlas třeba doma, v autě, na cestách…?
Jsem na to doslova ujetý, doma mám v každé místnosti rádio naladěné na Český rozhlas Hradec Králové. Jakmile ráno vstanu, tak ho zapnu v ložnici, další mám kuchyni a jedno také v koupelně… V tu chvíli jsem ten posluchač, který slyší ranního moderátora, příspěvky redaktorů. Často, i když si to zapovídám a měl bych s tím počkat do práce, se někdy neudržím a zavolám, když třeba někdo řekne špatně název sportovního klubu.

Proč by si měli posluchači naladit Český rozhlas Hradec Králové?
Doufám, že si ho ladí. Měli by si ho ladit proto, jak mám odezvu od posluchačů, že jsme milé, přátelské a skoro rodinné rádio. Navíc se dozvědí, co je v regionu nového, co se ten den událo, co se chystá, sledujeme zasedání zastupitelstev nejen v Hradci, ale i okresních městech a menších obcích. Snažíme se pestrostí pořadů být prostě příjemným společníkem posluchačů.  

Máte nějaká pravidla při kontaktu s politiky?
Máme kodex Českého rozhlasu, kterým se musíme řídit. Když se blíží jakékoli volby, politici nebo spíše jejich „píáristé“ vymýšlejí rozmanité dobročinné akce, které jsou mnohdy jen propagací politické strany. Toto jsme se myslím už naučili eliminovat a rozlišovat. Nenecháváme se nikým zneužít. 

Nesnaží se rozhlas nějak ovlivňovat? Stalo se to někdy?
Ne snad vyloženě ovlivňovat, ale, jak je v zemi hodně voleb, někteří politici mají pocit, že dáváme prostor více těm druhým a ne jim. Stalo se mi asi před 15 lety, že mi zavolal generální ředitel rozhlasu, že obdržel stížnost poslankyně. Stěžovala si, že nemá dostatečný prostor u nás ve vysílání. Nebylo to ale nijak dramatické. 

Jak vnímáš město, ve kterém působíte?
Po působení v okresním městě a čtyřech letech v Praze se mi město velikosti Hradce zdá ideální k životu. Poskytuje pestrou nabídku kultury, sportu a dalších aktivit. Žije se tady skutečně dobře.

A tvoje působení na Univerzitě Hradec Králové?
Několik let jsem na Pedagogické fakultě přednášel předmět Teorie a praxe médií a poslední dva roky Etiku ve vztahu k médiím. Jistě chápeš, že v době, kdy je premiér vlastníkem více než 30 procent médií v zemi, není o zajímavá témata přednášek a seminářů nouze.

Co osobně rád v rádiu posloucháš?
Rád poslouchám na České rozhlase Dvojka sobotní pořad s názvem Mám rád slovenského zpěváka Mira Žbirky a v neděli pak pořad Zlaté časy herce Václava Kopty. U nás v hradeckém rozhlase zase v neděli vpodvečer nepravidelně pořad Návštěva, kde se představují osobnosti z oblasti výtvarného umění či literatury.

Kde bys chtěl, aby byl Český rozhlas Hradec Králové v dalších letech?
Hlavně bych si přál, aby vydržel. Přestože ho nezničila televize ani internet, který ho spíše posílil, mám obavu z toho, aby si politici, protože jde o veřejnoprávní médium, neřekli, že už ho není potřeba. Byl bych rád, kdyby rozhlas přežil veškeré ekonomické, politické a další turbulence bez ohledu na to, kdo je zrovna u moci.

A co dělá jeho ředitel ve svém volném čase?
Jsem sportovní fanoušek, v Hradci chodím na hokej i fotbal. V poslední době jsem asi nejvíce, protože jsem před několika lety koupil chatu na břehu Orlice a stal se osadníkem, od jara do podzimu tam. Dokonce se ze mě stal rybář a občas si jdu zalovit. Čas od času si vyjedu i na kole. Protože mám rodiče v úctyhodném věku, kteří žijí v Novém Městě nad Metují, jezdím za nimi, naložím je do auta a jedeme do Hronova na chalupu, kde se narodila moje babička. Kromě toho někdy zajdu na koncert do filharmonie nebo na představení do divadla. Ale největší vášní je asi četba knih, časopisů a v posledních letech i zajímavých serverů. Mimo jiné i proto, že jsem jedním ze 13 členů Společnosti Ferdinanda Peroutky, kteří každoročně v únoru vybírají laureáty této prestižní novinářské ceny.

JIŘÍ KÁNSKÝ

narozen 11. června 1964 v Náchodě
vyrůstal v Novém Městě nad Metují
vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Náchodě
absolvoval Vysokou školu pedagogickou v Hradci Králové
učil na střední škole
od roku 1995 působil v Rádiu Metuje v Náchodě
od roku 1999 v Českém rozhlase Regina
v roce 2003 se poprvé stal ředitelem Českého rozhlasu Hradec Králové
více než tři roky byl pak analytikem regionálního vysílání v Praze
podruhé se ředitelem rozhlasu v Hradci stal v roce 2017 a je jím dosud
od roku 2005 členem Společnosti Ferdinanda Peroutky
externě vyučuje na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové
žije v Hradci Králové

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera