Sobota

31. října 2020

Nyní

11°

Zítra

11°

Svátek má

Popularizátor paleontologie Socha dinosaury kreslil už v mateřské školce

25. 7. 2020

page.Name
Sedíme v prostoru digitálního planetária hvězdárny a není to náhoda. Pracovník této instituce, popularizátor paleontologie a nadšený odborník na dinosaury Vladimír Socha (38) z Hradce Králové zde totiž připravil výstavu Pravěk očima Petra Modlitby, výtvarného pokračovatele malíře Zdeňka Buriana, o níž zasvěceně hovoří.

Dinosauři jsou jeho životní vášní a napsal o nich už patnáct knih. „Určitě k tomu přispělo dílo Josefa Augusty, který popularizoval paleontologické poznatky o pravěkých, dávno vymřelých zvířatech a spolupracoval s Burianem,“ řekl v rozhovoru pro magazín Salonky. 

Jak byste nezasvěcenému čtenáři přiblížil obor paleontologie?
Stručně řečeno paleontologie je věda o organismech a živých tvorech žijících v minulých geologických dobách, tedy v pravěku. Zkoumá to, jak se vyvíjely či zanikaly různé skupiny organismů od těch mikroskopických až po velké tvory, jako jsou dinosauři, mamuti a podobně. Je to obor, který existuje přibližně 200 let. Za tu dobu udělali paleontologové obrovský kus práce, máme docela detailně zpracováno, jak se život za poslední milióny let na zemi vyvíjel.

Kde se ve vás vzala láska pro toto směřování?
Už ve velmi útlém věku. V nějakých čtyřech letech, jsem si v mateřské školce kreslil dinosaury, zatímco ostatní kluci kreslili autíčka a vojáčky. V základní škole se ten zájem ještě více prohloubil, a to mi zůstalo až do dospělosti.

Inspirovala vás třeba výtvarná tvorba malíře Zdeňka Buriana, který se ve svém díle často vracel do pravěku?
Ano. Malíř Zdeněk Burian sehrál v mém směřování poměrně zásadní roli a velmi mě inspiroval. Vždycky jsem se zasnil při pohledu na jeho malby. Jeho obrazy přímo vybízejí do nich vstoupit a zkoumat ty cizí daleké světy. Zdeňka Buriana dodnes považuji za jednoho z nejlepších umělců v žánru paleoartu, který se zabývá rekonstrukcí pravěku. Loni jsem aktivně vystupoval ve Štramberku na setkání Společnosti přátel Zdeňka Buriana a řekl bych, že patřím do komunity jeho obdivovatelů.

Co vás vedlo k tomu, abyste začal psát vlastní knihy na téma dinosauři?
Určitě k tomu přispělo dílo Josefa Augusty, který popularizoval paleontologické poznatky o pravěkých, dávno vymřelých zvířatech a spolupracoval s Burianem. Napsal například knihu Z hlubin pravěku s Burianovými ilustracemi. Tento paleontolog byl pro mě určitě velkou motivací i inspirací pro další studium a získávání informací o pravěku. V 90. letech to byl rovněž dobrodružný film Jurský park režiséra Stevena Spilberga, kde figurují dinosauři. Bylo to také velká inspirace přinášející nové možnosti vědy a poznání. Potom začaly vycházet knižní tituly, které mě oslovily a posouvaly dopředu.

Sám jste také aktivní autor knih. Kolik jste jich už na toto téma napsal?
V polovině června vyšla už moje patnáctá kniha nazvaná Pravěcí vládci Evropy a je věnována evropským dinosaurům. První kniha mně vyšla v roce 2009, to jsem měl sedmadvacet let.

Co se jimi táhne jako příslovečná nit?
Skoro všechny tituly se točí kolem dinosaurů. Jedna ale byla o zážitcích z vykopávek v Montaně v USA, v další povídkové jsem se pustil do dobrodružné literatury. Jiná, Poslední dny dinosaurů, pojednává o dopadu asteroidu a vyhynutí těchto tvorů. Ostatní jsou spíše literaturou faktu. 

Co všechno je třeba nasát, abyste mohl zasednout ke stolu a začít psát? Do jaké míry jsou znalosti důležité?
Samozřejmě to chce základní rozhled, určitě nejde přečíst si dva články na internetu a pak začít psát knížku. Nutný je dlouhodobý zájem, sledování nových poznatků v této oblasti a vědeckých studií. Paleontologie se totiž úžasně vyvíjí. Například se nedávno zjistilo, že Spinosaurus, obrovský masožravý dinosaurus ze severní Afriky, měl ocas podobný ploutvi, což bylo zjištěno poprvé po 105 letech od vědeckého popisu tohoto tvora. Musím si zkrátka dostatečně utřídit téma, o kterém chci pojednat. Dále je třeba zjistit, zda je k němu dostatek informací. Teprve potom mohu knihu nabídnout některému nakladatelství. Když se mu to hodí do edičního plánu, tak mohu začít psát.

Jaký je o vaše knihy čtenářský zájem?
Autor jako já, který má poměrně úzké téma, se musí smířit s tím, že neprodá spoustu knih a nezbohatne. Asi čtenářsky nejúspěšnějším titulem byla kniha z roku 2015 nazvaná Neznámí dinosauři, které se prodalo téměř dva tisíce výtisků. Té úplně první – Úžasný svět dinosaurů – z roku 2009 se prodalo kolem tisícovky výtisků. Někteří lidé mi říkají, že by se mohly moje knihy přeložit do angličtiny a prodalo by se jich více. Možná mají pravdu, ale stojí to samozřejmě peníze a více úsilí.

Jste také autorem blogu, který je zaměřen na dinosaury. Do jaké míry je tato tématika v současné technologicky pokročilé době populární?
Blog jsem zakládal už v roce 2005 a za těch patnáct let se dobře zavedl. Kromě toho mám facebookové stránky blogu i vlastní, kde publikuji své články na různá témata. Teď jsem například psal článek, zda dinosaury vyhubila pandemie, čímž jsem narážel na tu aktuální, a také o dinosaurovi, který se jmenuje Coronosaurus. Kromě toho s mým kamarádem, paleontologem Danielem Madziou jsme v roce 2018 založili další webovou stránku pravek.info, kde také čtenáře informujeme o novinkách v paleontologii. Jsme rovněž na Twitteru.

Pořádáte i přednášky. O čem jsou a kdo na ně chodí?
Veřejných přednášek mívám zhruba 15 až 20 ročně. Ta pestrost je větší než u knížek. Přednáším nejen o dinosaurech, ale třeba o rekordech současné přírody, dějinách vědy, astronomii a podobně. Přicházejí často rodiče s dětmi. Mám i věrné fanoušky, kteří objíždějí mé přednášky v celých východních Čechách, což mě moc těší. Velmi vděčnou skupinou jsou senioři, pro něž občas prezentuji přednášky na Univerzitách třetího věku v Hradci Králové a Pardubicích. 

V jednom rozhovoru jste řekl, že jsme nejspíš byli tropickou lagunou s ostrůvky a mělkým mořem, v němž plavali velcí žraloci. Mohl byste tuto myšlenku rozvést?
Popisoval jsem, jak to tady vypadalo, když zde před 95 miliony lety žil „český“ dinosaurus Burianosaurus augustai, který byl v roce 2017 popsán a pojmenován na počest Buriana a Augusty už zmíněným paleontologem Danielem Madziou. Jde o období počínající pozdní křídy, kterému se říká cenoman. A právě v tom období bylo největší horko v dějinách naší planety. Byla vyšší hladina moře, než je dnes a vystupovala z něj série ostrůvků, zejména ve středních Čechách, kde byla v roce 2003 objevena stehenní kost českého dinosaura. Tehdejší doba by se dala připodobnit k subtropickému prostředí, kde rostly tropicky vyhlížející rostliny, v moři plavali žraloci, mořští plazi a na ostrůvcích žili menší, dva až třímetroví dinosauři.  

Kde jsou u nás zajímavé paleontologické lokality a co obsahují?
Naše území je poměrně bohaté na různé nálezy, ale ne zrovna související s dinosaury. Spíše jsou to trilobiti nebo naopak mamuti, například ve Svobodných Dvorech byla objevena mamutí kostra. Z dinosauřích nálezů tady bylo učiněno zatím asi šest objevů. Mezi dva nejvýznamnější patří už zmíněná stehenní kost a dvou a půl centimetrový černý zub objevený ve sbírkách Masarykovy univerzity v Brně, považovaný do roku 2012 za zub pravěkého mořského krokodýla. Daniel Madzia ale odhalil, že jde o 160 milionů let starý zub dravého jurského dinosaura.

Jsou podobné oblasti i v Královéhradeckém kraji?
Jedna ze zajímavých lokalit je lom Krákorka U Devíti křížů v blízkosti Červeného Kostelce, kde byly objeveny dvě dinosauří stopy. Asi dvě nebo tři stopy pravděpodobně jiných dinosaurů tam byly také objeveny, ale dosud nejsou neprozkoumané. Je ale zřejmé, že slavná spisovatelka Božena Němcová před necelými dvě stě lety kráčela místy, kde kdysi dávno žili dinosauři. Zmínit by se dala ještě nedaleká lokalita mezi Chocní a Zářeckou Lhotou, kde byla v roce 1880 objevena jediná pěkná česká fosilie ptakoještěra. Ten dostal jméno Cretornis hlavaci („Hlaváčův křídový pták“) podle lékárníka Hlaváče z Chocně, který zkameněliny zachránil a poslal je tehdejšímu našemu nejslavnějšímu přírodovědci Antonínu Fričovi. 

V roce 2009 jste se vydal na vykopávky do Spojených států amerických.
Nebyl jsem tam sám, ale byli jsme taková parta čtyř Čechů, kteří měli velký zájem o dinosaury. Dva z nich – Daniel Madzia a Jakub Březina – jsou už dnes paleontologové. Čtvrtým byl Jiří Meixner, který sice nebyl paleontolog, nýbrž právník, ale měl o tento obor hluboký zájem. Dostali jsme pozvání od Museum of the Rockies v Bozemanu v Montaně. Jeho kurátorem byl slavný paleontolog Jack Horner, který byl poradcem při natáčení Jurských parků. Byli jsme tři týdny dobrovolníky na vykopávkách v proslulé oblasti souvrství Hell Creek, kde žily poslední populace druhohorních dinosaurů včetně druhu Tyrannosaurus rex.

Čím byl pro vás pobyt zajímavý?
Zážitky pro nás byly úžasné. Vykopávali jsme kosti staré 66 milionů let, po kterých jsme doslova šlapali. Procházeli jsme desítky kilometrů pustinou a hledali nové lokality. Byla to skvělá práce.

Objevil jste tam něco, co pro vás bylo důležité?
Odkrývali jsme například téměř dva a půl metru velkou lebku obřího rohatého dinosaura. Pak jsme ji balili do speciální vyztužených sádrových obalů. Následně jsme dva a půl tunový náklad společně s dalšími třiceti lidmi táhli provazem na otočeném krytu od auta asi tři sta metrů k terénním autům. Také jsme vykopávali mládě kachnozobého dinosaura, který měl zhruba šest metrů. Žilo jen asi 300 tisíc let před koncem křídy.

Jsou pro váš obor důležité nové moderní technologie?
Velmi. Technologie samozřejmě pokročily a v posledních dvaceti letech se používá počítačová tomografie, která je důležitá, aby se při výzkumu nezničila zkamenělina. Používají se také penetrační radary, jimiž se zkoumá, co se nachází pod zemí. Když ale chceme objevit zkamenělinu, tak je stále třeba do terénu vzít geologické kladívko, krumpáč, páčidlo či lopatu.   



V čem spočívá kouzlo paleontologie?
Tvrdí se, že dinosauři jsou takoví mytologičtí draci, až na to, že to byli reálné bytosti. Mají své velké kouzlo, protože byli často obrovští a na pohled děsiví. Ukazují nám, že svět kdysi vypadal jinak, že jsme jako lidé nebyli vždy pány planety. Jsou tak nastaveným zrcadlem naší civilizaci. Dinosauři byli nakonec po dopadu asteroidu násilně sprovozeni z tohoto světa. Někdy se s nimi lidská civilizace trochu identifikuje, protože stejně jako my, byli kdysi pomyslnými vládci planety. Ani to je ale neuchránilo před vyhynutím, a to se může klidně stát i nám. Oproti dinosaurům jsme tu však ještě velmi krátce. Těch věcí, které přispívají ke kouzlu paleontologie, je zkrátka spousta.

Působíte na hradecké hvězdárně. Co je náplní vaší práce?
Jako kulturně vzdělávací pracovník jsem součástí týmu, který pro veřejnost prezentuje programy. Navíc mám přesah z astronomie i do geologie, paleontologie a vývoje života na zemi.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Vladimíra Sochy