Domácí hospicová péče: Respektujeme, že život i smrt mají svoji cestu

„Naší prioritou je zachování autonomie našich pacientů, aby nejen odborná péče, ale také lidský přístup dodržoval jejich přání a přesvědčení do poslední chvíle. Hlavním posláním je co nejvyšší kvalita života v nevyléčitelném onemocnění, mírnění všech symptomů, podpora pacienta i jeho blízkých. Snažíme se o aktivní a komplexní přístup, řešení bio-psycho-socio-spirituálních potřeb v rámci celého týmu,“ vysvětlila.

Její slova potvrzuje i Vojtěch Šůstek, ředitel Oblastní charity, který upozornil, že domácí hospicová péče zajišťuje spíše medicínskou část, ale v provozu je také poradna opřená o sociální potřeby. „V poradně máme dvě sociální pracovnice a psycholožku,“ řekl. Domácí hospicová péče v Hradci Králové je tvořena týmem, který funguje ve čtyřiadvacetihodinovém režimu sedm dní v týdnu. „Naše pacienty pravidelně navštěvují zdravotní sestry, sociální pracovnice, lékaři jsou pohotovostně po celý den na telefonu. Dále mají pacienti a jejich blízcí možnost využít návštěvu psychologa či duchovního. Také pomůžeme zprostředkovat vypůjčení pomůcek či objednání pečovatelských služeb,“ vysvětlila Michlová.

Zdravotní sestry, které stav pacientů konzultují s lékařem, musí podle ní pokrýt nepřetržitý pohotovostní provoz. Většinu pacientů navštěvují minimálně jednou denně, délka návštěvy se odvíjí od lékařských ordinací, aktuálního zdravotního stavu a potřeb pacienta a rodiny. Rodiny hojně využívají možností telefonických konzultací se zdravotní sestrou v kteroukoli denní i noční dobu. Běžná návštěva začíná rozhovorem, fyzikálním vyšetřením, zmapováním posledních dvaceti čtyř hodin s ověřením, zda jsou nastavené postupy dostačující, případnou konzultací s lékařem. „Většina návštěv končí rozhovorem o dalším vývoji a postupech, jak s pacientem i rodinou a vyjádřením podpory,“ uvádí sestra.

Vojtěch Šůstek, ředitel Oblastní charity.

Právě komunikace tvoří většinu práce sester, která přispívá k rozklíčování problémů, potřeb a přání pacientů i členů rodiny. „Naším úkolem je podpora všech a doprovození ideálně ke stejnému cíli či nalezení nejschůdnějších cest pro všechny členy. Také uklidnění a vytvoření pocitu, že v tak těžkém životním období nejsou sami,“ přibližuje Michlová.

Nemocní mají samozřejmě různá přání. „Většinou chtějí být bez bolesti, obtíží, v čistotě a klidu ve své posteli. Někdy stačí dostat se „jen“ domů, vidět naposledy chalupu či vnouče. Někdy už se hlavně nevracet do nemocnice, každý to má jinak,“ prozradila. Ředitel Šůstek v této souvislosti připomenul, že sestra musí být také trochu psycholog. „Vyslechne pacienta a snaží se mu poradit. Není to jenom o tom, že nasadí medikamenty utišující bolest. Sestra se svým způsobem stává součástí rodiny.“

Filozofií hospicové péče mimo jiné je, že každý člověk žije svůj jedinečný život i své odcházení. „Ctíme jedinečnost každého. Respektujeme, že život i smrt má svoji cestu a snažíme se ctít co nejpřirozenější průběh. Právě na této cestě odcházení pomáháme rodině se zorientovat a podpořit ji,“ potvrdila zkušená sestra, která poznamenala, že při péči jsou plně podporovány a respektovány i případné spirituální potřeby pacienta.

Domácí hospicová péče doprovodí při odcházení ze života přibližně 100 pacientů ročně. Přibývá těch, kteří se včasným paliativním přístupem stabilizují a jsou předáni do péče praktického lékaře. Počet pacientů se však velmi rychle mění. Snahou při tom je, aby na jednu sestru v ranním provozu nebylo více než pět pacientů. Jedině tak je možné věnovat se všem, co nejvíce individuálně. Návštěvy sester probíhají většinou denně, minimálně jedenkrát ráno, dále podle ordinací a potřeb pacientů i rodin.

Aby se pacient mohl stát součástí domácí hospicové péče musí mít ukončenou aktivní léčbu, souhlasit s touto péčí a musí být zajištěna celodenní přítomnost nějaké pečující osoby. Při splnění těchto podmínek pacient, rodina či zdravotnické zařízení kontaktují oblastní charitu, zmapují se podmínky péče, sepíše smlouva a sociální pracovnice pomohou zajistit vhodné kompenzační pomůcky, finanční podporu a další náležitosti podle potřeb rodiny.

A jak službu domácí hospicové péče vnímá veřejnost? Sestra Michlová se domnívá, že dokud člověk tuto péči nepotřebuje, tak se o existenci a fungování služby moc nezajímá. „Zároveň je ale také hodně podporovatelů myšlenky jak domácí, tak lůžkové hospicové péče. Povědomí v laické a odborné veřejnosti je, i zájem o službu je trvalý,“ sdělila a upozornila, že hospicová péče není stále dostatečně financována, i když se mnohé výrazně zlepšilo. Dlouhodobým problémem je také nedostatek zdravotních sester.

Z umírajícími lidmi se Michlová setkává každý den. Pro veřejnost je však téma umírání stále ještě trochu tabu, i když díky informovanosti dochází v této oblasti ke zlepšení. „Smrt je pořád vnímána jako něco abstraktního, co se nás netýká, o čem se nemluví či je naopak hodně zromantizovaná z filmů,“ domnívá se sestra, která se poprvé se smrtí setkala v nemocnici a podruhé už v rámci domácí hospicové péče, kde člověk odejde v klidu, důstojně, bez povyku, obklopen svými blízkými, hezky oblečený a rodina se může rozloučit a zapálit svíčku. „A to je to, co je smyslem naší péče,“ dodává.

Zásadní a důležitou novinkou, která má zajistit důstojný odchod člověka, je připravovaná stavba kamenného hospice ve Stěžerách. Jak uvedl ředitel Šůstek, byla již zpracována tak zvaná objemová studie, která měla zjistit, jak velké prostory budou pro stavbu potřeba. „Hospic by měl být komplexním zařízením paliativní léčby o kapacitě šestnáct až dvacet lůžek, nebude v něm chybět ordinace lékaře, bude vytvořeno také zázemí pro terénní hospicovou péči,“ vypočítal ředitel.  V současné době probíhá projektová příprava, což bude trvat asi dva roky. „Se stavbou za zhruba 90 milionů korun by se mělo začít nejdříve v roce 2022 a po dvou letech by mohl být hospic otevřen. Bude to důstojné místo k vyprovázení člověka,“ doplnil Šůstek.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Oblastní charity Hradec Králové