Středa

5. srpna 2020

Nyní

13°

Zítra

22°

Svátek má

Vláda je v názorech nejednotná, myslí si senátor Martin Červíček

12. 5. 2020

page.Name
Opatření související s nákazou Covid-19 budou mít nepochybně dopad na ekonomiku. Myslí si to také senátor, 1. náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje a člen Ústředního krizového štábu Martin Červíček, který se ale nepovažuje za ekonoma. „Je třeba, aby k jednomu stolu usedli politici s odborníky a hledali taková řešení, která co nejrychleji ekonomiku znovu nastartují, podpoří zaměstnanost a v neposlední řadě i naši soběstačnost. Je třeba podpořit české výrobce,“ říká.

Vaším mottem je: Kde je vůle, tam je i cesta. Má v současné poměrně těžké době ještě větší platnost? V čem konkrétně?
Má platnost v každé době, proto jsem je přijal za své. Ale máte pravdu, v dnešní době je zejména dostatek vůle důležitým předpokladem pro jakoukoliv naši další cestu.

Když do země přišla nákaza koronavirus, co vám jako první blesklo hlavou? Byly to úzkost, obavy nebo, že jako bývalý policejní prezident máte povědomí o tom, jak podobné situace řešit a zvládat?
Každá neznámá věc přináší obavy. Nicméně jsem zvyklý nepanikařit a spíše situaci co možná nejvíce poznat, vyhodnotit a mít varianty řešení. Se situací, v níž bylo ve velkém ohroženo zdraví a životy, jsem se ve své předchozí profesi setkal a vím, že se dá včasným a správným krizovým řízením, které má jasně stanovené postupy i kompetence, taková situace zvládnout. Ta dnešní je jistě v mnohém neznámá a nestandardní, ale určité právě pro tuto situaci popsané postupy fungují vždy.

Co tedy tento stav znamenal pro senátora a krajského radního?
Pro senátora ještě s větší pozorností hlídat naplňování jedné z nejdůležitějších rolí Senátu, tedy to, aby byl skutečnou pojistkou našich demokratických principů a současná situace nebyla zneužita pro individuální mocenské zájmy na úkor práv a svobod občanů. Jako vicehejtman s gescí pro dopravu a silniční hospodářství jsem se soustředil zejména na přijetí nutných opatření v důsledku nouzového stavu ve veřejné dopravě se snahou zabezpečit možnost občanů dopravit se v rámci páteřních spojů a spojů do a ze zaměstnání.

Máte dojem, že jsou vládou přijímaná opatření, která se často mění, ve všech směrech relevantní? Vláda je ve svých názorech nejednotná. Často různě prezentovaný výklad rozmanitých opatření nepřispívá k pocitu bezpečí a důvěry v relevanci zaváděných kroků. Populistická snaha vytvářet obraz hodných rodičů, kterým jde jenom o blaho svých dětí, jež však v realitě znamená, že ani nevědí, kolik jich kam chodí do školy, zatajování a překrucování skutečností nesvědčí o kompetentním způsobu krizového řízení.

Na začátku epidemie byl akutní nedostatek ochranných prostředků včetně roušek. Proč nebyly urychleně osloveny firmy, které jsou technicky k výrobě připraveny a museli je začít šít dobrovolníci?
To není dotaz na mě, ale pro vládu.

Nouzový stav v zemi zásadním způsobem zasáhl řadu firem a lidí v kategorii OSVČ. Na vašem facebookovém profilu jste prohlásil, že OSVČ potřebují skutečnou pomoc a ne almužnu v situaci, která je ne vlastní vinou existenčně ohrožuje. Jak si takovou pomoc představujete?
Tak, jak zněl například návrh ODS, jímž apelovala na vládu, aby přehodnotila svůj původně přijatý zákon o pomoci OSVČ. Jinými slovy, pokud je podle plánu, který vláda představila, zřejmé, že k rozvolňování opatření omezujících činnosti OSVČ bude docházet postupně, až do konce letošního června. Mají-li se ale v takovém případě firmy OSVČ udržet při životě, je potřeba, aby podpora státu trvala stejně dlouho a byla v relevantní výši.

Co je potřeba udělat, aby se republika vlivem nákazy nepropadla do ekonomické recese a následky byly co nejmenší?
Nejsem ekonom, ale obecně cítím, že je potřeba si při zachování těch nejdůležitějších hygienických opatření vracet co nejdříve k normálu a zabrzdit tempo propadu. Je třeba, aby k jednomu stolu usedli politici s odborníky a hledali taková řešení, která co nejrychleji ekonomiku znovu nastartují, podpoří zaměstnanost a v neposlední řadě i naši soběstačnost. Je třeba podpořit české výrobce.

Součástí opatření byly rovněž uzavření hranic a obecné omezení svobod občanů. Jaký na to máte názor? Je to ve všech ohledech nutné?
Myslím, že nyní nadešla doba, kdy je třeba vyhodnotit, co vše je ještě nezbytně nutné udržet v kolejích dosavadního krizového režimu. Předpokládal bych, že měsíc a půl jeho trvání bylo dostatečným prostorem pro to, abychom se jednorázové plošně zásobili, případně vytvořili malou rezervu, ale hlavně mohli vyřešit dlouhodobé kontrakty pro dodávky ochranných prostředků, a to nejen se zahraničím, ale také s domácími výrobci a podobně. Nouzový stav nepopiratelně do osobních práv a svobod občanů zasahuje. Nicméně, pojďme opravdu vyhodnotit všechny odborné i exekutivní argumenty a poté přijměme taková opatření pro nadcházející období, která tomu budou přiměřená.

Ve veřejnosti se často hovoří o nelogičnosti některých opatření.
Ano. Je z toho patrné, že vláda mnohdy nezná skutečné reálie, a navíc, přijímaná opatření dostatečně nediskutuje s odborníky v dané oblasti.

Příkladem jsou uzavřené obchody a jiné, v podstatě stejně velké, jsou otevřené. Proč?
Opět dotaz nikoliv na mně, ale na vládu. Obecně na to lze odpovědět stejně jako v předchozí otázce.

Většina lidí dodržuje poměrně disciplinovaně nastavená opatření. Je však nutné neustále nosit roušky, a to i v přírodě?
Dodržovat hygienická opatření, která zvládneme dodržovat téměř všichni, aniž by nás zásadně omezovala v pracovní i jiné činnosti, bychom bezesporu dodržovat měli. Ale měli bychom také používat selský rozum, a to jak občané mezi sebou, tak ti, co zodpovídají za nařízení a jejich aplikaci v praxi.

Jste členem Ústředního krizového štábu. Co v jeho rámci prosazujete, co řešíte a jak vidíte jeho činnost?
Jsem zde stejně jako moji další kolegové z opozičních stran spíše hostem, nemáme plný statut členů Ústředního krizového štábu, proto také nemůžeme například ovlivňovat hlasování. Podklady pro program společných jednání připravují samostatně jednotlivé pracovní skupiny ustavené při krizovém štábu. Přesto považuji i tak za přínosné být u zdroje informací, které následně máme možnost obratem projednat uvnitř vlastních stran. Vzhledem ke své předchozí profesi, kdy jsem byl za podobné situace legitimním členem Ústředního krizového štábu vím, jaký je v něm systém a kompetence. Od počátku nabídky na přítomnost opozičních členů v tomto orgánu jsem vnímal možný rámec naší působnosti. Proto možná na rozdíl od některých kolegů, kteří očekávali získání rozhodovacích, respektive hlasovacích kompetencí, nejsem zklamán.

Je pomoc pro nemocnice nebo domovy pro seniory od státu dostatečná?
V první fázi na ně stát jaksi pozapomněl a nyní se to snaží dohnat.

Rizikovou skupinu jsou nepochybně senioři. Co podle vás právě oni potřebují v krizových stavech tohoto typu nejvíce?
Dostatečně z pohledu ochrany zdraví zabezpečený personál, který zajišťuje jejich každodenní potřeby, a neztratit možnost alespoň zprostředkovaného kontaktu s blízkými.

Nedlouho po vypuknutí nákazy Covid-19 v republice došlo k nevídané dobrovolnické činnosti. Jak hodnotíte tyto aktivity?
Znovu se projevilo, jako v historii už mnohokrát, že v těžkých situacích si umíme navzájem pomáhat a poradit si. To je velmi dobrý pocit, že jsme ještě některé důležité hodnoty nedali do sběru a dokážeme dohlédnout dále než za vlastní dveře.

Podílel jste se jako politik na něčem podobném?
Na organizovanou dobrovolnickou činnost nemám při svých pracovních povinnostech prostor, ale snažím se být takovým celoživotním dobrovolníkem. Vždy, i když je to mimo můj pracovní směr či obor, se snažím tam, kde je potřeba a jsem schopen to zvládnout, pomáhat. V rámci této mimořádné situace jsem se snažil například v době, kdy selhala státní distribuce ochranných zdravotních prostředků, pomáhat s ohledem na závažnost okolností v mnoha případech i trochu mimo systém tuto situaci vyřešit.

Jste nyní ve velké zápřahu, co na to říká vaše rodina?
Celá rodina ví, jak moc potřebuji žít svojí prací a touhou měnit věci kolem nás. Zvykli si a respektují, že moje práce je velmi náročná na čas. Na druhou stranu se snažím vše svým blízkým vracet.

Patrně většina lidí se chová zodpovědně, ale omezení pochopitelně oslabují psychiku. Jak vás konkrétně omezení limitují? Co vám nejvíce schází?
Jednoznačná kompetentní a smysluplná vyjádření a opatření ze strany vlády k veřejnosti. Skutečné plány, které se nebudou každý den měnit, rychlá řešení pomoci těm, kteří jsou touto situací existenčně ohrožení a prokazatelný signál podpory českým firmám. Méně slov, zakrývajících jenom vlastní mocichtění a více činů, které pomohou všem.

Domníváte se, že rčení vše zlé je pro něco dobré má v současné době nějaké opodstatnění?
Na situacích, kdy jde o zdraví a životy, se hledá těžko něco dobrého. Ale možná bychom to měli vnímat alespoň jako jakési varování před dalším instantním životem. Jako možnost se ještě zastavit dříve, než už to nebude možné, a některé věci změnit.

Jste náměstkem krajského hejtmana, který je zodpovědný za oblast dopravy a silničního hospodářství. Jak si v současné době v této oblasti vede Hradec Králové a celý kraj?
Vnitřní dluh na asi 3300 kilometrů krajských silnic z předchozích období je zhruba 11 miliard korun. Mou snahou bylo, abychom byli schopni v maximální možné míře navýšit roční objem finančních prostředků investovaných na jejich opravy a rekonstrukce. Není to jednoduché, ale už čtvrtým rokem se nám daří investovat více než jednu miliardu ročně, což je přibližně dvakrát až třikrát více, než tomu bylo v minulosti. Aby se ale opravdu zvýšila kvalita naší krajské silniční sítě, je potřeba v tomto trendu pokračovat ještě alespoň osm let. Proto je také mou snahou prosazovat systémové financování oprav krajských silnic ze strany státu. Podařilo se nám také vysoutěžit, v rámci dosud největšího tendru v Královéhradeckém kraji, dopravce, kteří budou od března příštího roku dodavateli veřejné autobusové dopravy v našem kraji. Připravujeme obdobný tendr na výběr železničních dopravců pro období 2021 až 2031. Opakovaně jednáme s ministerstvem dopravy v souvislosti s urychlením dostavby dálničních úseků na území našeho kraje i o nutné modernizaci železniční sítě a v mnohém jsme díky naší setrvalé snaze již pokročili.

Vidíte budoucnost společnosti přes všechny nepříjemné peripetie optimisticky?
Jak jinak zakončit než: Kde je vůle, tam je i cesta.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera
, archiv Martina Červíčka