Sobota

28. listopadu 2020

Nyní

Zítra

Svátek má

Byly to krásné chvíle plné emocí, vzpomíná na listopadové události písničkář

17. 11. 2020

page.Name
Do města na soutoku Labe a Orlice se přestěhoval v roce 1986 z Ostravy. Známý folkový písničkář Pavel Dobeš (71) v novém bydlišti začal pracovat ve skladu Montasu, později jako elektrikář v Technicko opravárenském závodu. „Myslel jsem, že se v těch profesích tak zvaně „zašiju“, že mě tu nikdo nebude znát. Ale co by to bylo za vyšetřovatele, kdyby si mě nenašli i na stavbě, viďte?“ vzpomíná na neutěšenou dobu.

Podle něj byl tenkrát Hradec Králové nejbolševičtější město, které označil za Hvězdov. „Podle pěticípých hvězd, které večer svítily na každém sloupu. A já si říkal, že když se mi podaří zabydlet se v klidu právě tady, tak už pak budu mít klid i v celé republice. Což se mi časem podařilo,“ uvádí Dobeš a upřímně doplňuje, že si není jist, zda chtěl tehdy socialismus přímo bourat.

„Vždyť jsem ho celý život budoval, v ostravských hutích, například,“ říká s nadsázkou písničkář a vysvětluje, že šlo spíše o to, transformovat jej do lidské podoby, jak to říkal Alexandr Dubček v roce 1968 a jak to později krásně formuloval Václav Havel, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí.

V revolučním týdnu roku 1989 se pohyboval po západních Čechách – Plzeň, Cheb, Sušice, možná i Aš, kde měl naplánovanou šňůru koncertů. Tu končil v Českých Budějovicích. „Přespával jsem v Plzni, kam jsem se vždy vracel pro nové instrukce od pražských studentů. To už se vědělo, že se koncerty konat nebudou, šlo především o agitaci,“ vrací se do období před třiceti lety. A jak někdejší události prožíval?

„Právě v Sušici došlo k takové věci. Když jsem přečetl zprávy a aktuality z Prahy, řekl jsem lidem, že jim už léta zpívám a že nastal čas, kdyby dnes oni, na oplátku, zazpívali mně. Plným sušickým divadlem pak zazněla píseň Kde domov můj. Byly to krásné chvíle plné emocí,“ vzpomíná Dobeš. Po třech dekádách, kdy v zemi zavládla svoboda, hradecký písničkář stále koncertuje, tak pětkrát až šestkrát za měsíc. Také se rád potkává se svými dětmi.

„Ve volném čase zajdu s kamarády na pivo. Jsou to bývalí vojáci, letci, komunisté, antikomunisté i montážníci, kteří jezdili po světě stavět cukrovary, pivovary, přehrady, elektrárny… V létě sedáváme na zahrádce, v zimě, s půllitrem piva přimrzlým k ruce, kouříme před vchodem do hospody. Všichni v důchodovém věku, jako já. Svoji povinnost vůči státu jsme už splnili,“ domnívá se Pavel Dobeš.

Třicet let svobody a demokracie vnímá s určitými rozpaky. „Kdo mohl tušit, že až si na náměstích svými klíčky vyzvoníme svobodu slova, že si od té chvíle začneme lhát, jako když tiskne. Tím nemyslím váš časopis,“ dodal s vtipem sobě vlastním písničkář.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Pavla Dobeše