Byly to krásné chvíle plné emocí, vzpomíná na listopadové události písničkář

Podle něj byl tenkrát Hradec Králové nejbolševičtější město, které označil za Hvězdov. „Podle pěticípých hvězd, které večer svítily na každém sloupu. A já si říkal, že když se mi podaří zabydlet se v klidu právě tady, tak už pak budu mít klid i v celé republice. Což se mi časem podařilo,“ uvádí Dobeš a upřímně doplňuje, že si není jist, zda chtěl tehdy socialismus přímo bourat.

„Vždyť jsem ho celý život budoval, v ostravských hutích, například,“ říká s nadsázkou písničkář a vysvětluje, že šlo spíše o to, transformovat jej do lidské podoby, jak to říkal Alexandr Dubček v roce 1968 a jak to později krásně formuloval Václav Havel, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí.

V revolučním týdnu roku 1989 se pohyboval po západních Čechách – Plzeň, Cheb, Sušice, možná i Aš, kde měl naplánovanou šňůru koncertů. Tu končil v Českých Budějovicích. „Přespával jsem v Plzni, kam jsem se vždy vracel pro nové instrukce od pražských studentů. To už se vědělo, že se koncerty konat nebudou, šlo především o agitaci,“ vrací se do období před třiceti lety. A jak někdejší události prožíval?

„Právě v Sušici došlo k takové věci. Když jsem přečetl zprávy a aktuality z Prahy, řekl jsem lidem, že jim už léta zpívám a že nastal čas, kdyby dnes oni, na oplátku, zazpívali mně. Plným sušickým divadlem pak zazněla píseň Kde domov můj. Byly to krásné chvíle plné emocí,“ vzpomíná Dobeš. Po třech dekádách, kdy v zemi zavládla svoboda, hradecký písničkář stále koncertuje, tak pětkrát až šestkrát za měsíc. Také se rád potkává se svými dětmi.

„Ve volném čase zajdu s kamarády na pivo. Jsou to bývalí vojáci, letci, komunisté, antikomunisté i montážníci, kteří jezdili po světě stavět cukrovary, pivovary, přehrady, elektrárny… V létě sedáváme na zahrádce, v zimě, s půllitrem piva přimrzlým k ruce, kouříme před vchodem do hospody. Všichni v důchodovém věku, jako já. Svoji povinnost vůči státu jsme už splnili,“ domnívá se Pavel Dobeš.

Třicet let svobody a demokracie vnímá s určitými rozpaky. „Kdo mohl tušit, že až si na náměstích svými klíčky vyzvoníme svobodu slova, že si od té chvíle začneme lhát, jako když tiskne. Tím nemyslím váš časopis,“ dodal s vtipem sobě vlastním písničkář.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Pavla Dobeše