Živelný začátek Občanského fóra byl postaven na souznění duší

Přes listopadovými událostmi, které odstranily v zemi socialismus a nastolily demokratické poměry, byl Hradec Králové komunistickou baštou v zemi. „Šel o tom vtip, že jeden cizinec zůstal stát před Hradcem na silnici a čekal, kdy naskočí zelená a nepochopil, že ta rudá hvězda, co tam svítí, není semafor,“ usmívá se Sova, který prozradil, že tehdy ve městě nepanovala revoluční nálada. „Nikdo netušil, co se bude dít. Byla to čirá improvizace.“

Jiří tehdy jezdil s rockovými kapelami jako zvukař. Připouští, že někdy měli problémy, soudruzi jim mluvili do repertoáru, všechno bylo hodně sledované. „Myslím si ale, že to více pocítila generace našich rodičů a prarodičů, kteří si prošli roky 1948 a 1968 a mnohým nebylo později umožněno uplatnit se v pracovním životě. Lidem z naší generace režim občas ztěžoval vstup na střední či vysoké školy, některým studium neumožnil vůbec,“ vrací se do minulosti muž, který vystudoval farmacii.

Nevzpomíná si ani, že by měl před Listopadem nějaké zvláštní problémy. K disentu nepatřil, ani z této oblasti nikoho neznal. „Jenom se mi nelíbily poměry, vadilo mi, že nemůžu vycestovat ven, kupovat si západní muziku, poslouchat, co chci,“ říká s tím, že se mu dny v listopadu 1989 trochu slévají, protože panovala hektická doba. Některých demonstrací, které se odehrávaly na Velkém náměstí, se zúčastnil.  „Komunisti byli tak překvapení, že proti lidem vůbec nezasahovali,“ vzpomíná. Zlom v jeho tehdejším životě nastal při založení hradeckého OF.

„Když už bylo jasné, že se něco děje a lidé se v Hradci scházeli ve stále větším počtu, byl jsem se podívat do divadla, které tenkrát neslo název Vítězného února. Právě divadlo bylo centrem všech informací pro lidi, kteří se chtěli do událostí aktivně zapojit,“ uvádí. OF v Hradci vzniklo 19. listopadu. Sovu na panujících událostech fascinovalo, jak ve většině měst, kde se OF a další iniciativy ustanovily, lidé přemýšleli stejně a měli stejné cíle, aniž by je organizačně v tu chvíli někdo zastřešil a dával jim nějaké pokyny. Stanovy a programy se tvořily později. „Živelný začátek OF byl postaven na souznění duší,“ poznamenal.

U jeho vstupu na manažerskou dráhu v OF, jak tvrdí, stála náhoda. „Bylo to v prvních dnech existence stávkového výboru, kdy jsem se vyskytl ve správný okamžik na správném místě,“ říká a přidává jednu nevšední historku z té doby. „Jednou jsem přišel do divadla a všiml si, že okolo nejužšího štábu se motá jeden můj spolužák ze základní školy, o kterém jsme věděli, že byl „červený“ už tam. Říkal jsem si tehdy: tady něco nehraje. Tady se dělá revoluce a v tom aktuálním řídícím orgánu výboru se pohybuje člověk, který je komunista,“ přemítá nahlas Sova.

Budoucí manažer OF šel tedy za ním a ptal se ho, proč přišel do divadla. „Vysvětlil mi, že ho negativně zasáhlo to, co se stalo na Národní třídě v Praze, kde policajti zmlátili studenty. Řekl mi, že vystoupí ze strany, rozpustí stranickou buňku na pracovišti, kde působil, pomůže to otočit, pak se stáhne do ústraní a do politiky už nikdy nevstoupí. A to dodržel. Mám dojem, že nakonec konvertoval ke křesťanství,“ vysvětluje. „V té době přišla moje chvíle. Nabídl jsem se tedy k pomoci štábu v divadle a rychle jsem se doučil, jak co zorganizovat, koho sehnat, na koho se obrátit a podobně.“

Hlavní Sovovy aktivity v OF přišly po 25. únoru 1990, kdy ho do role moderátora pasoval režisér divadla Oldřich Kužílek, který patřil mezi klíčové osobnosti revoluce v Hradci Králové. OF se zpočátku samozřejmě potýkalo s různými snahami jeho činnost narušit nebo rozložit. „Zažili jsme snahy o infiltraci. Řekl bych ale, že se to naštěstí vždy včas provalilo a ty lidi jsme stihli eliminovat. Prověřovat tehdy, kdo je kdo, bylo těžké. Až při lustracích před komunálními volbami na podzim 1990 na dva naše kandidáty prasklo, že byli v nějaké kategorii spolupracovníky s tehdejším režimem nebo StB. Museli opustit naše řady,“ potvrdil Sova.

Jako manažer OF měl na starosti spoustu věcí a záhy, asi čtrnáct dnů po listopadu, se ukázalo, že bez profesionalizace tohoto „dítěte  revoluce“ to nepůjde. Po čase musel ukončit pracovní poměr ve Vysokém Mýtě a stal se prvním profesionálem OF v Hradci Králové s razítkem v občanském průkazu. OF našlo své nové sídlo v tak zvaném Domě umělců nedaleko podchodu a setrvalo tam až do roku 1992. Ještě předtím se konala různá shromáždění a manažer OF nikdy nezapomene na jedno z nich, které se uskutečnilo 1. května 1990 na Velkém náměstí. Podle něj to byl zřejmě jeden z nejneuvěřitelnějších zážitků, na který vzpomíná dodnes.

Tehdy se OF sešlo na schodech domu U Špuláků. Krátce předtím jeho vedení kontaktovala Veřejná bezpečnost a sdělila, že komunisti budou mít sraz jako každoročně v letním kině. Zároveň příslušníci vyjádřili obavy, aby nedošlo k nějakému násilnému střetu. „Náměstí bylo plné a bezpečnost nás prosila, abychom to udrželi pod kontrolou, aby tam lidi nešli. Já jsem jako první vyšel na schody, nebyl jsem sice žádný rétor, ale moderování jsem se rychle naučil. Cítil jsem, jak ten dav je napjatý a čeká na nějaký povel. Kdybych tehdy řekl: jdeme do letňáku a naházíme komunisty do Orlice, tak by tam ten dav snad šel a udělal to. Proto jsem místo toho oznámil, že zatímco komunisté křičí hesla v letním kině, my si tady raději zazpíváme národní písničky a kašleme na ně. V tu chvíli náměstí vydechlo a všem, včetně mě, se ulevilo.“

Jiří Sova po třiceti letech od listopadových událostí děkuje Bohu, že se tenkrát odehrály. Jeho hlavním očekáváním bylo, že se otevřou hranice, podívá se ven, bude moci říkat svoje názory, podnikat, vidět dostupnost zboží, a to všechno se splnilo. „Jsem spokojený, ale čekal jsem zvýšení odpovědnosti každého jedince za sebe sama. To se úplně neděje. Navíc mě zneklidňuje stále rostoucí státní aparát, je netransparentní a přiživuje se na něm spousta lidí. To by se mělo změnit,“ myslí si farmaceut a manažer v lékárnickém velkoobchodu distribuce léčiv, kterého porevoluční události nasměrovaly do politiky.      

Dnes je hradeckým zastupitelem a jako nestraník součástí Hradeckého demokratického klubu. Přestože si už mnohokrát říkal, ať se politiky chopí mladší generace, má stále motivaci pokračovat. „Rád bych byl v politickém důchodu a užíval si svobody. Když ale vidím, jak se různé skupiny lidí snaží do politiky proniknout, a to dění ovlivňovat, tak z pocitu odpovědnosti jim chci vidět pod prsty, i když starat se o věci veřejné je strašný žrout času,“ dodává Jiří Sova, nyní nově též člen krajského zdravotního výboru.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera