Pátek

30. října 2020

Nyní

11°

Zítra

12°

Svátek má

Každou situaci jsme připraveni operativně řešit, vše společně zvládneme

30. 9. 2020

page.Name
Na velkém sídlišti Moravského Předměstí stojí rozlehlý komplex Základní školy Štefánikova, největší v krajském městě. Jejím ředitelem je patnáct let Roman Polda, který nedá dopustit na své kantory a téměř tisícovku žáků. V nelehké době spojené s koronavirem musel udělat řadu opatření, aby nebyla narušena výuka. S měsícem září přišla další, ale toto vzdělávací zařízení je připraveno a ředitel se nového školního roku nijak neobává. „Kdybych se obával, dávám výpověď,“ řekl.

Jste největší základní školou v Hradci Králové. Kolik máte aktuálně žáků?
Není možné uvést přesné číslo, ale přibližně to bude 960 žáků.

Samozřejmě se musím vrátit do jarních měsíců, kdy zemi postihla koronavirová nákaza. Jak jste v tu chvíli reagoval?
S velkým překvapením. Když ta opatření vláda vyhlásila na tiskové konferenci, byl jsem v práci a v tu chvíli nepřetržitě zvonil telefon. Musel jsem neustále odpovídat na řadu dotazů rodičů, aniž bych cokoli věděl. V té době jsme měli část školáků na lyžařském výcviku a další měli za pár dní vyrazit. Vůbec nebylo možné odhadnout, co se bude dít.

Jak s vámi ministerstvo školství komunikovalo?
Celé jaro v minimální míře. Troufám si říci, že za tři měsíce, co byla škola zavřená, nebo později v úsporném režimu, jsem dostal z ministerstva pouze dvě datové schránky s obecnými instrukcemi. Byli jsme na tom podobně jako většina obyvatel země, téměř vše jsme se dozvídali z tiskových konferencí pana ministra. Myslím, že ta komunikace mezi ministrem a školami byla podceněná.

Co jste jako ředitel musel v tu chvíli udělat?
Na prvním místě byly informace pro rodiče, že se zavírá škola, dále, jaký nastavíme režim při výuce na dálku, což představovalo i organizaci práce učitelů. Musel jsem je narychlo svolat do sborovny, představit jim informace, které jsem získal. Se svými zástupci jsem nastavil jednotný systém pro rodiče.  Hlavně jsem ale musel uklidnit všechny zaměstnance, tedy i uklízečky a pomocné kuchařky, které se bály, že budou doma a nebudou mít vůbec peníze.

Děti se záhy stáhly do svých domovů a začala tak zvaná distanční výuka. Jak náročné to bylo pro učitele?
Máme tady sedmdesát pedagogických pracovníků a pro každého to bylo jinak náročné. Někteří z nich jsou příznivci výpočetní techniky, pro ně to bylo snadnější. Jiní ji berou jako nutnost v práci. Ti to tak snadné neměli, ale nakonec to zvládli.

Nepochybně to bylo náročné i pro vaše žáky. Jak zvládali výuku na dálku?
Je třeba říci, že to muselo být obtížné pro některé rodiče, kteří byli nuceni pracovat doma, měli tři děti a k dispozici jeden nebo dva počítače. Jiní zase měli pro každé dítě počítač, ti byli ve výhodě. Chtěl jsem, aby učitelé zjistili, jaké mají rodiny možnosti ve vybavení počítačovou technikou, abychom byli schopni výuku přizpůsobit dětem. V množství dětí, které tady máme, se do distanční výuky vůbec nezapojilo pouze pět dětí. 


Je tato metoda efektivní, když chybí osobní kontakt mezi žákem a učitelem?
Domnívám se, že v danou dobu byla v pořádku, v podstatě nebyla ani jiná možnost. Domnívám se, že nikdo z učitelů nestudoval pedagogickou fakultu pro to, aby s dětmi komunikoval přes počítač či mobilní telefon. Všichni máme děti rádi, chceme vidět jejich úsměvy, takže kontakt na živo je samozřejmě zásadní.  

Také děti se nemohly spolu pravidelně stýkat. To je muselo nějakým způsobem poznamenat, ne?
Pro mě to bylo to nejsmutnější, co jsem zažil v době korona krize. Školy se pak s velkými omezeními otevíraly na prvním stupni do počtu patnácti dětí. Byl to ale pro mě nejsilnější zážitek v negativním slova smyslu. Před koronou jsem viděl smějící se školáky, teď jsem měl před sebou poněkud smutné a zakřiknuté děti za rouškami.  

A co nový školní rok? Jak jste se na něj připravovali?
V červenci jsme se připravovali na normální školní rok bez omezení nebo jen s minimálním. Ministerstvo školství, které o zářijových omezeních rozhodlo, rozhodnutí ředitelům škol poslalo v úterý 18. srpna, a to myslím bylo pozdě, mělo to být o čtrnáct dnů dříve. 

 
Co byste vypíchl z toho tak zvaného manuálu?
Manuál je prakticky celý v pořádku. Je rozdělen na to, co musíme bezpodmínečně nutně dodržet a co je doporučeno. To vše je doplněno informacemi. Určitě budou rozdíly mezi možnostmi velkých a malých škol. V manuálu se například doporučuje, že v případě podezření na nákazu, máme dát dítě do karanténní místnosti, kde bude okno, toaleta, umyvadlo s teplou a studenou vodou a musí být neprůchozí. Malá školička asi tu místnost mít nebude a nemáme ji ani my. Jsou tam i trochu úsměvná doporučení, že máme větrat okny a stírat podlahy na mokro. Jinak děti budou muset nosit roušky na chodbách školy, toaletách, při vstupu do jídelny. Ve třídách se ale bude vyučovat bez nich. 

Novela školského zákona zavádí pro děti povinnost účastnit se distanční výuky jako součásti povinné školní docházky. Co si o tom jako ředitel školy myslíte?
Pokud máme děti učit a většina rodičů si to také přeje, je v pořádku, že je to povinné. Nejde jen o distanční výuku přes počítače, ale škola v rámci individualizace může vybrat i jiné formy výuky.  

Způsob poskytování vzdělávání a hodnocení výsledků distančním způsobem přizpůsobí škola podmínkám žáka, stojí také v novele. Máte recept, jak na to?
Domnívám se, pokud tato situace nastane, že se drtivá většina zapojí do distanční výuky. Ministerstvo navíc pošle školám 20 tisíc korun na počet kantorů, u nás to vychází na jeden milion sto tisíc korun. V jarním období se nám hodně osvědčily kamery, které používaly některé učitelky. Tímto způsobem souběžně vyučovaly fyzicky přítomné žáky ve třídě i ty, kteří byli doma. Z těch peněz tedy určitě zakoupíme do každé třídy tuto kameru. Samozřejmě budeme operativně přesvědčovat některé rodiče, aby se jejich děti účastnily distanční výuky. Musí však o to stát. Pokud ne, mohou přijít podle zákona sankce.

 
Dálková výuka může znamenat problém pro některé žáky, kteří doma nemají počítač nebo přístup k internetu. Co s tím?
V naší škole to v době krize byly takových dětí pouze jednotky. Jsem  ale přesvědčen, že většina rodičů pro své děti udělá první poslední, takže nepočítám s tím, že by v tomto ohledu mohl být nějaký problém.

Miroslav Hřebecký z informačního centra o vzdělávání EduIn prohlásil, že všechno nemusí přikrývat jenom on-line výuka a musí se řešit každý jednotlivec, který se odmlčí. Od školy se podle něj chce, aby šila maximálně na míru výuku každému podle jeho potřeb. Souhlasíte s ním?
S tím samozřejmě souhlasím. Jak jsem už řekl, každou situaci jsme připraveni operativně řešit. Mám tady skvělé a pracovité lidi, s nimiž vše potřebné společně zvládneme.

Neobáváte se nového školního roku? Co si myslíte, že přinese?
Kdybych se obával, dávám výpověď. Ředitel je od toho, aby problémy, které přijdou, řešil a pracoval pro své učitele. Mojí povinností je umožnit učitelům, aby se naplno věnovali dětem a dobře je učili. Nový školní rok zřejmě přinese lehká omezení v podobě roušek a doufám, že to nebude natrvalo. Přinese také daleko méně přesunu dětí ve třídách, pravděpodobně budeme mít i více vchodů do školy. Nechci také nechat učitele zakrnět ve znalostech, které získaly v době koronaviru, mám na mysli zejména používání ICT techniky. 

Případná opatření ve školství budou tedy adekvátní situaci?
Určitě. Všechna opatření navíc budou koordinována se všemi školami v Hradci Králové, což se dělo i na jaře.

Jste optimista, že se vše vrátí do původních kolejí jako před covidem a ve prospěch žáků i jejich vzdělávání?
Jsem spíše skeptik. Snažím se dělat to, co je pro děti správné.  Vybírám si k sobě lidi, kteří to cítí stejně jako já, a děláme svou práci dobře. Myslím si, že samotný život obecně se už nikdy nevrátí do stavu, jaký byl před rokem. Věřím ale, že se děti ve škole zase budou usmívat a my z toho a z nich budeme mít radost. 

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera