Neděle

28. února 2021

Nyní

-2°

Zítra

Svátek má

Vracím se často a často se vracet budu, říká hradecká rodačka z Manhattanu

23. 1. 2021

Vracím se často a často se vracet budu, říká hradecká rodačka z Manhattanu 15 snímků
Činorodá žena Renata Coker, je rodačkou z Hradce Králové a vystudovala zde gymnázium a pedagogickou fakultu. Přestože už dvacet roků žije ve Spojených státech amerických, na své rodiště nedá dopustit. Bydlí čtvrtý rok v New Yorku na proslulém Manhattanu. Tuto megapoli považuje za tavící kotel všech národů. „Miluji tu rychlost, vzájemnou lidskou inspiraci a vše, co New York každý den nabízí,“ říká s dodatkem, že Hradec Králové je pro ni stále srdeční záležitost.

Renato, pocházíte z Hradce Králové, kde jste studovala a žila. Jak vám toto město přirostlo k srdci?
Ano, v Hradci Králové jsem se narodila, studovala na Gymnáziu J. K. Tyla a na pedagogické fakultě. Samozřejmě náš Salon republiky miluji a velmi často se „domů“ vracím nejen kvůli architektuře, bohaté kultuře a městu samotnému, ale hlavně kvůli rodině a kamarádům. Mám tu vybudované hluboké vztahy.

Na co ráda vzpomínáte ze svého dětství a dospívání?
Vždycky jsem byla velmi aktivní a činorodá. Zpívala jsem od tří let snad ve všech pěveckých sborech, které v Hradci působily, později i jako sólistka s různými orchestry. Účastnila jsem se spousty soutěží, hrála v divadle, recitovala, předváděla modely na módních přehlídkách. Chodila jsem také do sportovní školy a studovala jazyky. Všechny tyto aktivity mě nesmírně bavily a procestovala jsem s nimi i v době totality kus světa. A nesmím zapomenout na letní pionýrské tábory – Pecka a Nesytá. 

Čím jste se v Hradci, když jste v něm žila, zabývala?
Jsem vystudovaná učitelka, což se mi v mých dalších profesích několikrát hodilo. Mnozí si mě určitě pamatují z éry Střeláku a později i Aldisu. Zpívala jsem tam s orchestry snad na všech školních i podnikových plesech. Jako zpěvačka s profesionální kapelou jsem hned po revoluci měla hned několik angažmá v zahraničí. Přišla také práce moderátorky v rozhlase, přispívala jsem do začínajících televizí devadesátých let a vlastního magazínu pro ženy v kabelové televizi. V roce 1998 jsem se stala první obchodní ředitelkou kosmetické firmy, která vstupovala na český trh. Zhodnotila jsem tak znalost jazyku, vystupování na veřejnosti, zdokonalila se ve vedení týmu, prodejních technikách a marketingu. 

Kdy nastal ten okamžik, že jste se přesunula do USA? Co vás tam zaválo?
Můj muž, se kterých jsem se seznámila v Čechách, je Američan. Žili jsme v Hradci společně mnoho let, neměla jsem nikdy žádné touhy přesídlit do USA. V Čechách jsem byla kariérně velmi úspěšná a spokojená. Manžel byl ale pracovně povolán zpět a mně nastaly časy měsíčních přeletů mezi kontinenty. To se samozřejmě nedá mnoho let vydržet a musíte se rozhodnout.  



Žijete tam dvacet let. Jaké byly vaše začátky za velkou louží?
Začínat ve středním věku v naprosto odlišné zemi a kultuře není vůbec jednoduché, navíc tam český vysokoškolský diplom neznamená vůbec nic. Na začátku je nutné vzít cokoliv, ukázat, co umíte a pracovat tvrději než ostatní. Pracovala jsem tedy v butiku, jako hosteska v restauraci, v prodejním oddělení hotelu, galerii a prodávala jsem reklamu pro časopisy. Všem, kteří mně dali v začátcích šanci a věřili ve mě, jsem nesmírně vděčná.

Pokud vím, vydávala jste v Severní Karolíně časopis Where – Průvodce po Charlotte. Co stálo u jeho zrodu?
Časopis Where Traveler je vydáván mnoho let ve všech větších městech USA. Ve výběrovém řízení jsem byla vybrána na pozici tak zvané publisher, což je nakladatel. Měla jsem na starosti veškeré finance, tisk a distribuci časopisu včetně dalších publikací a knihy o městě.

Co bylo jeho obsahem a jakou měl koncepci?
Šlo o informace, kde se dobře najíst, nakoupit, co kulturního zažít, kam jet na výlet, prostě vše, co nabízí návštěvníkům město Charlotte a okolí z pohledu místních obyvatel. Charlotte je po New Yorku druhé největší bankovní centrum USA. To znamená, že návštěvníky města jsou zejména bankéři, účetní firem či právníci. Časopis byl distribuován do 180 hotelů, všech informačních a Welcome center. Jednou ročně jsem také připravovala luxusní knihu s krásnými fotografiemi, která byla umístěna do hotelových pokojů.  

V jakém nákladu vycházel?
Časopis měl náklad 40 tisíc výtisků, kniha Where Charlotte 16 tisíc kusů. K tištěné verzi patří také webové stránky, sociální média a organizovala networkingové večírky a akce pro klienty a inzerenty.

Ještě vychází nebo už je to minulost?
Bohužel s přerušením turistického ruchu a cestování kvůli pandemii covid-19 byly pozastaveny také veškeré cestovní publikace. 

Kdy jste se přesunula do New Yorku?
V New Yorku žiji téměř čtyři roky. Bydlím přímo na Manhattanu, poblíž Central Parku. Je to město, které si prostě zamilujete. Každý den cítíte obrovskou energii a nesmírnou inspiraci. Sílu lidí, kteří chtějí něco dokázat. Melting pot – tavící kotlík lidí celého světa, kde můžete vidět na vlastní oči, že všechno je možné a hranice je jen tam, kde vy ji stanovíte.   

Jak vnímáte „velké jablko“, jak se této megapoli říká?
Vždy to tu bylo těžké, však už o tom zpíval Frank Sinatra…you make it there, you make it anywhere. Najít své místečko v New Yorku, kde se miliony talentovaných lidí snaží o to samé. Přes všechny překážky, které já nazývám výzvy a ráda je překonávám, to za to úsilí stojí. Miluji tu rychlost, vzájemnou lidskou inspiraci a vše, co New York každý den nabízí.

Co vám zpestřuje život v tomto tavícím kotli?
Jsem člověk, který žije kulturou a zajímá se o veškeré dění kolem sebe. Proto je to město pro mě jak stvořené. Nikde jinde na světě nenajdete takovou koncentraci muzeí a galerií. Například projít Metropolitním muzeem a zastavit se u každého obrazu, by vám trvalo čtrnáct dní. Ty nejlepší muzikály a show na Broadway, koncerty newyorské filharmonie, Carnegie Hall i opera, jsem tedy velmi zhýčkaná. Mám ráda rovněž všechny sporty. Za pozornost určitě stojí finálové zápasy baseballu, hokeje, basketbalu nebo tenisu v proslulých arénách. Každý den je z čeho vybírat. Miluji také všechny parky, každý z nich má své kouzlo. Central Park, kde jsem denně, je takový náš „obývák“. Možná byste byl překvapený, ale kolo je zde nejrychlejší dopravní prostředek a dá se na něm dojet úplně všude.

Která místa v New Yorku máte nejraději a proč?
New York je fascinující město a každý den se v něm dá objevovat něco nového. Za pozornost určitě stojí všechna muzea, parky, kavárny, kde trávím spoustu času. Možná vás překvapí, že metrem nebo kombinací kolo/loď se dokážu za hodinu dostat k Atlantiku na bílou písčitou pláž. Kromě známých turistických magnetů, doporučuji navštívit High Line, což je park na vyvýšeném místě bývalých kolejí, odkud se návštěvníkovi město ukáže z úplně jiné perspektivy. Své toulky začněte u mého oblíbeného muzea Whitney s mnoha terasami a výhledem na dolní Manhattan. Pak pokračujte nad Chelsea Market až do Hudson Yards, což je nejnovější seskupení šestnácti mrakodrapů. Z Wall Street vás za pět minut dopraví trajekt na Governors Island, kde lze jezdit na kole a kochat se vyhlídkou na sochu Svobody a celý Manhattan. Stojí také za to nasednout do kabinové lanovky přes řeku East River, která vás za několik minut převeze na klidný ostrov Roosevelt Island s krásným výhledem na Queens, Manhattan a budovu OSN. Samostatnou kapitolou města jsou parky, kterých je 1700. V tom nejznámějším, Central Parku, doporučuji vydat se až k vodnímu rezervoáru Jackie O. Kennedy. Ráda vyrážím do Bryant Parku za městskou knihovnou, kde často sedím na houpačce a pletu. Zajímavostí je rovněž Washington Square Park s jazzovými umělci či park Hudson Greenway podél řeky Hudson. Pokud máte rádi dobré jídlo, je třeba navštívit restaurace ve čtvrtích China Town, Little Italy nebo Korea Town. V New Yorku se říká, že je možné večeřet a mít kulinářský zážitek každý den na jiném místě do konce svého života.   

Čím se Newyorčané liší od Čechů?
To je otázka, na kterou se nedá úplně odpovědět. Na pár kilometrech žijí v New Yorku všechny národy světa, a to vás nesmírně obohatí a posune. Nic vás tak zvaně nepřekvapí, vše je možné a vše se toleruje.

Na vašem facebookové profilu jste zachycena ve společnosti Candace Bushnell, autorky knihy Sex ve městě. Jak jste se seznámily?
V New Yorku máte možnost potkat známé osobnosti na každém kroku. Woody Allen chodí do vaší kavárny, v parku se svou ošetřovatelkou sedí denně Tony Bennett. Známé filmové herce, kteří bydlí ve vaší čtvrti, máte možnost vidět hrát večer v divadle. S Candace jsem se seznámila na autogramiádě její nové knihy Is There Still Sex in the City – Sex ve městě 2. Pokud vím, vyšla i v Čechách. Je to takové volnější pokračování Sexu ve městě s novými hrdinkami, tentokrát ženami po padesátce, a jejich problémy se seznamováním. Vím také, že se můžeme těšit opět na film a seriál.

Sledovala jste v televizi tento seriál? Líbil se vám?
Ano, je to kultovní seriál. Ukazuje krásně New York jako město, dokonce můžete objednat túru po místech a restauracích, kde se hrdinky seriálu pohybovaly. Před filmovým domem hlavní hrdinky Carrie se lidé neustále fotografují.

Jaká je Candance autorka?
Tím, že žije v New Yorku a denně venčí své psy v Central Parku, myslím si, že všechny charaktery dobře vystihuje. Je také zajímavé, že s problémy žen, které popisuje, se ztotožníme, ať žijeme kdekoli.

Dozvěděl jsem se, že se věnujete pletení.
Kvůli pandemii žijeme mnoho měsíců v omezeném režimu, kdy v New Yorku je téměř vše stále zavřené a máte „home office“. Pro přežití nezbývá nic jiného než pracovat na sobě, učit se něco nového či oprašovat to staré a zdokonalovat se. Doma na Manhattanu tedy pečeme chleba i rohlíky, kreslíme, čteme, byty si plníme novými květináči. A šití a pletení, které jsem se naučila před více než třiceti lety, abych byla za komunismu „In“, se mi teď nesmírně hodí. Založila jsem tedy Renuska Luxury Knits.

Co tedy pletete a komu jsou určené vaše výrobky?
Zjistila jsem, že za ta léta, nejen vlny a příze, ale samozřejmě také jehlice a styly, prošly obrovským vývojem. Ruční práce je tady ale velice ceněná. Složitější bylo příze nakoupit, protože obchody nebyly otevřené a nic nešlo tak zvaně osahat. Zajistila jsem si ale špičkové dodavatele a věnuji se převážně pletení svetrů s velkými oky z pravé vlny merino. Veškeré prodeje v USA směřuji už jen online a přes sociální sítě. V New Yorku už bohužel dnes vidíte konec kamenných obchodů a obchodních domů. Je to smutné.
 
Do Hradce Králové, jak jste mi říkala, jezdíte dvakrát ročně. Nyní jste tam byla za smutných okolností v listopadu.
V Čechách byla pandemie v té době na vrcholu. V té době můj otec náhle vážně onemocněl, takže jsem vzhledem k mimořádné události po osmi měsících poprvé jela taxíkem a letěla letadlem. Po otestování na letišti mi bylo umožněno trávit s otcem poslední týdny v hospicu v Chrudimi. Chtěla bych tak všem jeho zaměstnancům a lékařům poděkovat. Možná to zní absurdně, ale mám na to, i přes těžkou situaci hezké vzpomínky.   

Když se vracíte do Hradce, jaké máte pocity?
Zajisté velice emotivní. To ale pochopí jen ten, kdo žije dlouho mimo. Jdu se projít a neustále se vracím na známá místa, více obdivuji architekturu a její detaily, fotím si znovu a znovu všechna náměstí, budovu gymnázia, muzeum, nábřeží… 

Co v něm při svém pobytu děláte?
Mám to štěstí, že ze dvou naprosto odlišných světů mohu brát to nejlepší. V Hradci je to setkání s přáteli a rodinou s nespočtem káviček denně. V létě navštěvuji hrady a zámky, v zimě lyžuji a ráda slavím české Vánoce.

Neuvažovala jste někdy o návratu?
Vždyť já se vracím často a často se vracet budu. Narodila jsem se v Hradci Králové a studovala tady. Cítím, že bych tomuto městu chtěla vrátit to, co mu dlužím a být třeba i nápomocná svými zkušenostmi ze zahraničí.

Jak jste prožívala období covidu. Lišila se nějak opatření v Čechách a v New Yorku?
V New Yorku jsme zaspali začátek a stálo to mnoho životů. Virus k nám dorazil z Evropy, a ještě v březnu minulého roku byly ve městě miliony turistů. Myslím si, že opatření, která nastala, byla tvrdší a dlouhodobá. Andrew Coumo, guvernér státu New York, nás uměl semknout. Měli jsme jednotné vedení, přesné denní informace a grafy na rozdíl od jiných států USA. Věděli jsme, jak vypadají čtyři etapy rozvolňování a za jakých podmínek se do nich dostaneme. Teprve, když nákaza klesla pod pět procent, otevřela se výdejní okénka. Pracovali jen zdravotníci, kteří byli ubytováni v hotelích, aby nenakazili rodinu, dále policisté a hasiči. Testování na covid je na každém rohu a zdarma. Vše si objednáváme online, jídla jsou na více než 400 výdejních místech ve městě zdarma pro všechny a občanům nad 65 let rozváženy za dveře jejich domovů.  Na chodníku i v parku se vám v roušce každý vyhýbá obloukem ještě dnes. Od června loňského roku byla naše míra nákazy dvě procenta a patřili jsme v tomto ohledu k nejlepším státům. Proto bych můj podzimní „výlet“ do Čech nazvala z epicentra pandemie do dalšího epicentra a pětadvacetiprocentní pozitivita mě dost děsila. Opatření v České republice mi přišla velmi nahodilá a chaotická. Naprosto mi chyběla fakta, denní grafy a pravdivé informace. V době našeho rozhovoru byl New York, město, které nikdy nespí, městem teprve se zvolna probouzejícím. Žádní turisté, Broadway ohlásila představení až na červen, opera dokonce na září. Pokud nákaza dosáhne tří procent, vše se uzavírá, dělá se 200 tisíc testů denně, reaguje se lokálně a okamžitě. Už totiž nikdo nechce, aby se vrátilo jaro roku 2020.     

Co máte v plánu ve své newyorské domovině? Jaké máte aktuální cíle?
Plánuji profesní posun, zřejmě opět začnu vydávat vlastní časopis. Chci stále působit jako tlumočnice u federálního soudu a pomáhat Čechům a Slovákům, kteří se dostali do potíží. Hlavně ale chci ve zdraví přežít a pokud to půjde, co nejdříve letět do Čech.

A jaký byste si přála nový rok 2021?
Věřím, že každé větší překážky, které nás potkaly v roce předchozím, mohou v životě přinést i nové příležitosti. Proto nám všem přeji, ať do nového roku vstoupíme silnější a lepší, rychle se otřepeme, a hlavně, po otevření všech hranic se ve zdraví zase sejdeme.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Renaty Coker