Neděle

28. listopadu 2021

Nyní

Zítra

Svátek má

Hradecká postavička: Cirkusový a varietní umělec Zdeněk Kožíšek

16. 11. 2021

page.Name
Další zajímavá postava, která se ještě stále pohybuje po našem městě, se jmenuje Zdeněk Kožíšek (1949), rodák z Hradce Králové. Říká se mu Kožich a v mladších letech prožil docela pestrý život. Mnohým Hradečákům je znám jako pouťový kejklíř, který se na různých akcích a slavnostech rozmotává z řetězových pout pevně obtočených kolem svého těla.

Leckdo si ještě pamatuje jeho vystoupení na TV Prima v pořadu Československo má talent, kde však neuspěl hned v prvním kole – k jeho nelibosti – se s ním Marta Jandová společně s porotou rozloučila. Zdeněk měl tenkrát asi úplně jiné představy jak vše dopadne, a přestože dával najevo svůj nesouhlas s verdiktem poroty, nakonec se z pódia hlasitě odporoučel. Objevil se i na Nově v pořadu Na vlastní oči, kde své oblíbené číslo předvedl na parkovišti u Všesportovního stadionu v Malšovicích.

Dětství prožil na periferii Hradce Králové. S maminkou a babičkou bydlel v přízemním nevzhledném domě, jehož maličká okna hleděla do Hořické ulice (dnes je zde autoservis). Jeho spolužáci ze základní školy na něho vzpomínají jako na svérázného introvertního kluka nosícího dioptrické brýle, který už tenkrát měl ale úplně jiné zájmy, než jeho vrstevníci. Zahrát si s ním fotbal, nebo třeba hokej na zamrzlém Labi nebylo možné, protože o takové a podobné zábavy neměl zájem. Pro jeho opravdu zvláštní temperament a svérázné vystupování to s ním jeho matka samoživitelka neměla opravdu lehké.

Do školy začal chodit na Okrouhlíku, a když se později přestěhovali na Velké náměstí v historickém centru města, tak pokračoval ve škole v Šimkové ulici a následně v Klášteře. Po ukončení základní školní docházky se šel učit malířem pokojů do družstevního podniku Malba, kde se z  učně proměnil v tovaryše, ale za krátko s nimi ukončil pracovní poměr, protože zjistil, že má úplně jiné představy o svém dalším budoucím životě. Nicméně, když s řemeslem seknul, stal se hned poté zaměstnancem Státních cirkusů.

S „komedianty“ projezdil nejen tehdejší Československo, ale i kus Evropy. Pracoval v cirkusech Evropa, Praga, Kludský, Orion a Humberto. V pozdějších letech, již jako usedlý občan, neopomenul využít každé příležitosti, kdy do Hradce zavítal cirkus či lunapark, aby se setkal s bývalými kolegy. Ti mu obvykle poskytli příležitost, aby si po dobu hostování v našem městě přivydělal i nějaké peníze. Přitom si s nimi rád zavzpomínal na dobu, kdy s nimi jezdil na štace. Ostatně vždy se rád pohyboval tam, kde se něco dělo.

Jako komparzista hrál i v některých filmech a dokonce v televizním seriálu Humberto a tak přišel do styku s herci, režiséry a různými zajímavými lidmi. Velice si cení svého vystupování na country bálu v pražské Lucerně, kde účinkoval tenkrát místo Věry Martinové, která se na poslední chvíli omluvila a pořadatel této akce využil jeho přítomnosti a zařadil ho do programu tohoto bálu.

Kožich má velkého koníčka ve stále se rozšiřující sbírce fotografií, na kterých je zachycen s našimi předními zpěváky, umělci a dalšími známými osobnostmi ze sportu, politiky a dalších profesí. O tom, jak je získal, na požádání živě vypravuje a do desítek alb, kde jsou snímky uloženy, nechá každého zájemce ochotně nahlédnout.

Vlastní fotografie, kde je ve společnosti Evy Pilarové, prezidenta Václava Havla a jeho ženy Dáši a dalších známých lidi. Doma má stovky snímků pečlivě srovnaných, popsaných a nepřeberné množství novin a různých časopisů, kde se vyskytuje na fotografiích a textech právě on. Protože procestoval téměř celou Evropu, má ze všech cest také fotky s různými suvenýry a vše opět pečlivě zdokumentované.

Další rovněž uzavřenou kapitolou života Zdeňka Kožíška bylo cestování po západní Evropě, nejvíce po Německu a Francii s cvičenými hady. Nejčastějším cílem jeho produkce po roce 1989 byla ale Paříž, kde na ulicích – v živém provozu – vyjímal své hadí miláčky ze dvou kufrů a před zvědavým publikem s nimi předváděl různé kejkle. A jak sám říká, vydělával si tím pěkné peníze, které mu tam umožnily dobře jíst a přespávat i v těch lepších hotelech.

Koho z cestujících do Paříže, kteří s ním sdíleli vlakové kupé, by napadlo, že tenhle hubený a celkem nenápadný pán nemá v zavazadlech osobní věci, jak je obvyklé, ale tvory, s kterými málokdo touží setkat se osobně. Leč Zdeněk, bezprostřední a svým způsobem velice odvážný , cestování po železnici „za prací“ s utajenými pasažéry v kufrech považoval a dodnes považuje za úplně normální.

Hradecký řetězový dědek, jak ho v Hradci nazývají, samorost, hadař, kumštýř a kejklíř, kterým Zdeněk Kožíšek určitě je, ve svém věku samozřejmě již do vzdálené ciziny nejezdí. Užívá si odpočinku a přemýšlí nad tím, jak proplouval svým životem, který se s ním ostatně již od dětství nijak nemazlil. A jelikož není lehkomyslný a vždy – i v době, kdy se mu dařilo nejvíce – myslel na zadní kolečka, léta životního podzimu tráví ve své vlastní garsonce v ulici Oskara Nedbala, kde je prý velice spokojen.

Na svých dveřích do garsonky má vizitku „Cirkusový a varietní umělec Zdeněk Kožíšek“ a uvnitř pokaždé v přítmí, na vás dýchne prostředí jeho bývalého bujného života. Na skříni leží kufr, ve kterém vozil po železnici své hady do Paříže, pod oknem jsou vidět řetězy a pouta a v regálech má srovnaná alba s fotkami a podpisy zpěváků, herců, politiků a dalších zajímavých lidí. Tak to byla další hradecká postava, již pátá ze seriálu Hradecké postavičky a figurky.

Slávek Trávníček
redakce@salonkhk.cz
Foto: archiv Slávka Trávníčka