Osobnosti titulních stran Salonek: jaký byl rok 2021 a co si přejí v roce 2022

Jak byste zhodnotil(a) váš rok 2021?
Co vám udělalo radost a co vás naopak moc nepotěšilo?
A co byste si přál(a), aby provázelo rok 2022?

Tereza Vodochodská – herečka a učitelka ZUŠ Střezina

Vzhledem k profesi, kterou vykonávám, to byl rok, řekněme, velmi nepředvídatelný. Bylo těžké něco plánovat, kamkoliv pracovně směrovat a z něčeho se těšit. Dalo mi to ale to, že jsem se radovala z maličkostí. Začala jsem kupříkladu denně chodit na dlouhé procházky, mnohdy i pozdě večer. I když jsem vždycky dostala vynadáno, že se nemám toulat nočním Hradcem, bylo to to jediné, co mně dobilo baterky a zůstalo mi to doteď. Taková nová závislost, ale hezká. 

Mám radost, že mám kolem sebe rozumné a otevřené lidi, se kterými jsem mohla ten prapodivný rok strávit. Po dlouhé době jsem taky našla vnitřní sílu i chuť a začala zase psát dramatizace, scénáře. Moc mě ale nepotěšila ta obrovská bezradnost přihlížet tomu, jak se bortil jeden projekt za druhým, nebo když nám ze ZUŠ odcházeli někteří žáci, protože nechtěli zkoušet divadlo přes počítač. To mě hodně zasáhlo, brala jsem si to osobně. Teď ale zpětně vím, že jsem udělala všechno, co jsem mohla a snažila se výuku dělat kreativní i online. Pevné jádro však zůstalo, takže mě to momentálně motivuje a inspiruje.

Začíná to znít jako otřepaná fráze, ale pravda je, že si opravdu nepřeju nic víc než zdraví a také zdravý rozum! Abychom se mohli po téměř dvou letech navrátit k normálnímu životu.

Ivan Vodochodský – herec, kuchař, moderátor, producent

Rok 2021 jsem přežil já i moji blízcí ve zdraví a lásce. Práce je taky dost, dokonce mi za ní platí, takže spokojenost.

Mám radost každý den, když se probudím. A mám radost z úspěchu dětí a našich seriálů Slunečná a 1. Mise. Netěší mě to, co většinu světa - ta mrcha coviďácká…

Přeji si, aby už bylo po něm.

Anatolij Truhlář – lékař a letecký záchranář

Přestože nám v roce 2021 řada věcí znepříjemnila běžný život, stačí se podívat do historie, abychom si uvědomili, že nemáme právo si stěžovat. Z pohledu Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje hodnotím rok 2021 jako velmi úspěšný. Po 30 letech od svého vzniku zahájila letecká záchranná služba provoz po celých 24 hodin denně. Po ukončení náročného výcviku v používání brýlí pro noční vidění získaly naše posádky už 1. února povolení k přistávání za tmy do neznámého terénu.

Některé léčebné metody, které v našem kraji rutinně používáme, patří stále v rámci Evropy k naprosté špičce. Možnost podání krve při masivním krvácení pomáhá každoročně desítkám lidí, jejichž šance na přežití by byla mnohem nižší. Podařilo se nám zmodernizovat přístrojové vybavení, pořídit lepší sanitky a dokončit stavbu nové výjezdové základny v Temném Dole, která zlepší naši akceschopnost v oblasti Krkonoš od začátku roku. Opravdu velkou radost mi udělalo několik dojemných poděkování, která nám nedávno poslali příbuzní našich pacientů. Většinu z nich jsme resuscitovali kvůli srdeční zástavě.

Možnost vidět je ve stavu, který jim umožní prožít letošní Vánoce opět se svými blízkými, dodává našemu týmu obrovskou motivaci pro další práci. Všichni naši zaměstnanci včetně operátorů linky 155 si za jejich práci velké poděkování skutečně zaslouží. Všem čtenářům přeji do nového roku, aby naše služby nikdy nepotřebovali. Pokud to bude náhodou nutné, budeme tady vždycky pro vás.

Matyáš Novák – klavírista

Rok 2021 byl pro mě náročný v mnoha ohledech. V rovině osobní jsem se podobně jako mnoho dalších lidí musel vyrovnat se ztrátou blízkého člověka, v rovině pracovní jsem musel přijmout fakt, že se mnoho plánovaných akcí nemohlo uskutečnit.

Řada věcí se však vydařila. Vydal jsem nové CD, stal se laureátem mezinárodní soutěže v Drážďanech a se sólovým recitálem jsem se poprvé představil na Smetanově Litomyšli.

Přál bych nám všem pevné zdraví, a abychom si v každém dni dokázali najít něco, co nám udělá radost.

Anežka Pařízková – bývalá studentka UHK, pracovnice konzulátu v Ekvádoru

Bylo to jako na houpačce. Dokončila jsem jednoho magistra, ale druhému jsem se již nestihla věnovat. Některé projekty, ať už pracovní nebo osobní, vyšly skvěle, některé ne. Celkově si ale na rok 2021 nechci stěžovat. I když jsme si ho asi všichni představovali už méně covidový…

Radost mi udělal český podzim. Po dlouhé době jsem mohla opět obdivovat jeho krásy a užít si na chvilku pár výletů po České republice. Nepotěšila mě spousta věcí, které mě netěší doteď. Nelíbí se mi, že se lidé neustále hádají kvůli situaci, ve které žijeme, že se tím společnost ještě více rozděluje, ale…

Negativ bylo po celý rok více než dost, tak pojďme zkusit být alespoň na závěr roku více pozitivní (ne covid!) a vkročit do nového roku optimističtěji. Hlavně zdraví! Bude to znít jako klišé, ale to je vždycky to nejdůležitější.

Milan Zerzán – ředitel Městských lesů Hradec Králové

Rok 2021 se pro mě nesl především v pracovním duchu. Coronavirová krize ovlivnila životy a podnikání nás všech a přinesla komplikace, se kterými jsme se museli vypořádat.

Naštěstí se ty nejtěžší dopady pandemie nedotkly mé rodiny ani přátel, tak jsem se mohl věnovat také svým koníčkům, mezi které patří i myslivost.

Pro rok 2022 bych každému popřál, aby ho prožil v klidu a zdraví, například procházkami v hradeckých městských lesích.

Jan Tomek – sběratel parních strojů

Protože jsem duší optimista, jsou i vzpomínky na dny roku 2021 vesměs pozitivní. Samozřejmě jako sběratel a milovník parních strojů si pamatuji přesně den, kdy se mě podařilo po osmnácti letech přemlouvání majitele, odkoupit pro něho nepotřebný parní stroj - stacionární lokomobilu. Ta už si našla své místo u mého domu a je pohledem k dispozici procházejícím občanům našeho města.

Připadá mi, že se v lidech vytrácí úcta a slušnost v jednání. Ta úcta,  která byla vlastní lidem žijícím v  první republice.

A mé přání pro následující rok? Abychom byli všichni zdrávi a šťastni. Pro mě osobně objevit a hlavně  získat další přírůstky parních strojů. A ještě  jedno  speciální přání mám, ale asi v současné době těžko splnitelné.  Aby si už konečně úředníci městského úřadu uvědomili, že jsou tady pro občany a ne,  že občané jsou jim přítěží.

Monika Nebeská – ředitelka Zemědělského družstva Všestary

Pro mě byl rok 2021 činorodý, nabitý prací a zároveň opojný i tak trochu drsný. Ale krásná jízda! Přes všechny nesnáze se nám s celým týmem podařilo „udržet nohu na plynu“ a při tom rozdávat radost sobě i každou tmu navýšit produkci i ziskovost. Stále rozšiřujeme sortiment, tahounem naší rostlinné výroby se vedle známé Všestarské cibule stává brokolice. Vyrostla doslova do krásy a stala se naší druhou korunní princeznou. Začala také sbírat různá ocenění, například v soutěži Zelinářské unie Čech a Moravy získala naše odrůda Larsson druhé místo. Stali jsme se největším producentem brokolice v Česku a pravděpodobně i ve Střední Evropě. A nadále rozvíjíme i živočišnou výrobu.

Druhý covidový rok nám jasně ukázal, že krizové řízení, ke kterému jsme na začátku pandemie byli nuceni přistoupit, přineslo zefektivnění některých procesů, z čehož jsme v letošním roce profitovali. Mnohem více jsme se také díky covidu zaměřili na další rozvíjení naše konceptu udržitelného zemědělství. Díky tomu, že jsem se letos stala členkou Rady European Landowners‘ Organisation, mám možnost prosazovat náš přístup k udržitelnosti i na evropské úrovni. Považuji to za velmi důležité, protože bezhlavé přijímání některých radikálních řešení může sice možná přinést vyšší ochranu přírody, ale ekonomicky to podnik/potažmo celý sektor zcela položí. Snažím se proto prosazovat naše pojetí udržitelnosti jako konceptu stojícího na třech pilířích: udržitelnosti environmentální, sociální a ekonomické. Jedno bez druhého je neudržitelné.

Také jsem se letos ještě více věnovala propagaci našich produktů a českého zemědělství obecně. Oslovila jsem partu mladých šikovných marketérů, kteří pro nás vytvořili velmi vtipné vizuály a marketingovou strategii. Přes sociální sítě chceme cílit i na mladší populaci. A už teď vidíme, že to funguje. Velkou radost mi letos udělala zdařilá Oslava cibule a brokolice, která byla svou atmosférou, hojným počtem účastníků a veselím oslavou v pravém slova smyslu. Osobně si velmi cením toho, že jsem se letos umístila v žebříčku 150 nejvlivnějších žen Česka Magazínu Forbes. Beru to nejen jako poctu mé práci, ale i jako pozornost věnovanou českému zemědělství, které si ji jistě zaslouží.

Věřím, že i rok 2022 bude úspěšný a tvořivý. Se zvědavostí a pokorou vyhlížím, co nového nám přinese. Českému zemědělství přeji bohatou úrodu, zachování plodnosti půdy a dostatek vláhy, a také, aby svět kolem nás byl zdravější, bezpečnější, krásnější, ať se nám v něm dobře a hlavně vesele žije. Se zvědavostí a pokorou vyhlížím, co nového nám přinese. A nám všem přeji pevné zdraví a štěstí!

Natálie Holíková – herečka Klicperova divadla Hradec Králové

Rok 2021 byl velmi náročným rokem asi pro každého z nás. Myslím si ale, že i přesto mohl být poučným, obohacujícím a nezapomenutelným.

Potěšilo mě na něm shledání s novými lidmi, utužení přátelství a síla, kterou v sobě člověk najde, i když mu není lehko.

Do nového roku bych si a všem lidem, kteří o něco v roce 2021 přišli, aby to „něco“ znovu nabyli nebo našli něco ještě lepšího! Viva roku 2022!!!

Valentýna Bečková – osmiletá herečka

Rok 2021 byl pro mě úspěšný, protože jsem natočila tři filmy. Dařilo se mi ve škole, nejlepší známky mám z češtiny. S rodinou jsme byli několikrát v zahraničí. Jsem ráda, že mám hodně kamarádů. Taky mě potěšili mamka s taťkou, když mi udělali krásnou narozeninovou oslavu.

Bohužel nás v červnu opustil pejsek, to mě velmi mrzelo. Nepotěšilo mě, že se bohužel kvůli covidu musela zrušit slavnostní premiéra pohádky Tajemství staré bambitky 2, a že nebyly bílé Vánoce. Velkou radost mi udělal Ježíšek - sice se mi neukázal, ale napsal mi dopis a přinesl krásné dárky. Taky se mi moc líbil výlet do Německa do Playmobil parku. 

Přála bych si normální svět bez covidu. Aby na sebe lidi nebyli tolik zlí a aby byly příští Vánoce bílé. 

Jaroslav Svěcený – houslový virtuos

2021 byl rok ,,neomezených možností“. Od května do začátku listopadu úžasná  koncertní sezóna, zbytek kulturní doba covidového temna s výjimkou závěru roku, kdy jsem zažil opravdu nádherné, takřka láskyplné adventní koncerty.

V roce 2022 si přeji nalezení cesty ,,rozumného soužití s virem“ a hlavně postupný návrat ve slušnosti žitých mezilidských vztahů. Jedině tak se tato společnost nerozpadne, což by si evidentně někteří prevíti přáli. Tuto radost jim přece neuděláme, chceme totiž žít ve vlastní radosti. Opatrujme se a držme při sobě.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Salonek