Příběh: Byla to totální pohroma, procházeli jsme sutí ze zničených domů

Ve čtvrtek 24. června večer prošla sedmi z nich extrémní bouře s krupobitím a prohnalo se tudy zničující tornádo, které za sebou zanechalo spoušť v podobě zcela zničených domů. Téměř okamžitě se v celé zemi zvedla nevídaná vlna solidarity a pomoci. Také Hradec Králové v tomto ohledu nezůstal pozadu a do Mikulčic, jedné z postižených obcí, vyrazil hned druhý den na pomoc první hasičský odřad.

„O tom, že budeme vysílat na Moravu první pomocný odřad, jsme se bavili už během čtvrtečního večera, kdy ke katastrofě došlo. Důležitou věcí při tom bylo, jak by měl být složen, kolik lidí na pomoc pojede a jakou využije techniku. Rovněž jsme kladli důraz na to, aby pomoc byla včasná a účelná, což se nám nakonec podařilo,“ řekl účastník prvního odřadu, hasič Jan Čech, vedoucí oddělení Integrovaného záchranného systému a služeb Hradec Králové. Ten připustil, že něco jného je vnímat takovou situaci z médií, i když tam zazní příběhy lidí postižených přírodní katastrofou, a něco jiného je, když si člověk rozsah a materiální škody uvědomí až teprve na místě.

„Když jsme v pátek přijížděli do místa po řádění tornáda, na cestě se válely prkna, plechy, v polích polystyrén z fasád, stromy bez listí… To ale nebylo tak hrozné. Teprve po příjezdu do Mikulčic se nám naskytla skličující podívaná. Některé domy byly zničeny úplně, dalším chyběly střechy, měly poničenou fasádu, vysklená okna. Už nám bylo zcela jasné, co se stalo a že to bude náročné. Byla to totální pohroma, procházeli jsme sutí ze zničených domů,“ vzpomíná hradecký hasič. Na pomocnou první vlnu jelo 36 lidí, z toho bylo 16 profesionálních hasičů, dva psychologové, zbytek byli členové dobrovolných jednotek z Hradce Králové a Třebechovic.

„Nejdříve jsme navázali kontakt s místním štábem, který nám sdělil, kde konkrétně budeme pracovat. Pomáhali jsme v Mikulčicích, zakrývali zničené střechy, odváželi suť, uklízeli ulice, případně stabilizovali staticky narušené domy. Zkrátka, snažili jsme se návratit to místo do stavu, aby se místní lidé mohli vrátit zpět,“ popisuje Čech.

Bez patřičné techniky by to ale nešlo. Hasiči z Hradecka po konzultaci s jihomorovským regionem měli s sebou vyprošťovací automobily, technické kontejnery na stabilizaci budov, elektrocentrálu, nákladní automobily na odvoz suti a podobně. Na místě je čekala tvrdá dvoudenní dřina, ale už nemuseli hledat pohřešované osoby. „Přijeli jsme ve chvíli, kdy už byly záchranné práce včetně vyhledávání pohřešovaných ukončeny,“ vysvětlil hasič, který si pochvaloval spolupráci s místními obyvateli.

„Byla velmi dobrá, protože byli samozřejmě rádi, že jsme jim přijeli pomoci. Byli vděční, chodili za námi, jestli nechceme jídlo, pití, zda něco nepotřebujeme. Velkou pochvalu zaslouží lidé z tamního obecního štábu včetně starostky či dobrovolných hasičů, kteří práce i pomoc četných dobrovolníků skvěle koordinovali.“

A jak je pro zasahujícího v takové situaci těžké oprostit se od emocí? Jan Čech vysvětlil, že hasiči, a to nejen profesionální, ale i dobrovolní mají většinou tu výbornou vlastnost, že jsou v tu chvíli, kdy pracují a pomáhají, schopni se oprostit od emocí. „Nevýhodou je, že uvědomnění si situace a vliv emocí na člověka dopadne dodatečně. Já jsem si to všechno vlastně uvědomil až při cestě zpět, těsně před Hradcem, a říkal jsem si, že je divné vidět domy se střechami, které nejsou zdevastované. V Mikulčicích to bylo stejné do doby, než přišlo tornádo, pak najednou tamní lidé neměli kam jít.“

Po dvou dnech vystřídaly první odřad postupně další tři. „U hasičů jsme jedenáct let a nic podobného jsem ještě nezažil. Myslím si, že nelze srovnávat následky tornáda třeba s povodněmi. Voda může strhnout celý barák nebo zaplaví sklepy a zůstane stát. V případě tornáda je dům zdevastovaný celý od střechy až po sklep. A to je skutečná katastrofa,“ dodal hradecký hasič Jan Čech.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv HZS Královéhradeckého kraje