Pondělí

27. června 2022

Nyní

19°

Zítra

22°

Svátek má

Zemědělství ke mně patří a já patřím k němu, řekla Salonkám Monika Nebeská

30. 9. 2021

Zemědělství ke mně patří a já patřím k němu, řekla Salonkám Monika Nebeská 20 snímků
Je často titulována První dáma českého zemědělství. A není to náhoda. V roce 1996 se stala ekonomem v Zemědělském družstvu Všestary, aby v roce 2009 byla jmenována do funkce ředitelky družstva a zároveň zvolena předsedkyní představenstva. Stala se tak historicky první předsedkyní představenstva zemědělského družstva v České republice. Magazín Forbes jí letos zařadil exkluzivního výběru 150 nejvlivnějších žen v zemi. Monika Nebeská je zkrátka ženou na svém místě, která ví, co chce a jde si za svým.

Přečetl jsem si váš profesně neuvěřitelně pestrý životopis doplněný řadou ocenění. Jaké to je být tak úspěšnou ženou?
Přemýšlím, jestli to vůbec vím... Vím, jaké to je být Monikou Nebeskou. Jestli je úspěšná, to je vždy otázka posouzení toho, co kdo za úspěch považuje. Někdo měří úspěch společenským postavením, jiný majetkem a další zase třeba kvalitou mezilidských vztahů. Pro mě je úspěchem, když člověk dokáže nalézt ve svém životě rovnováhu. Rovnováha mezi pracovním a osobním životem, rovnováha ve vztahu k přírodě, k lidem z nejbližšího okolí – to je to, o co se celý život pokouším, a když se mi to daří, cítím se úspěšná. Ano, cítím se být úspěšnou ve své profesi, protože jsem spolu s mým týmem vybudovala v ZD Všestary moderní a stabilní podnik, který přináší práci více než stovce zaměstnanců, produkuje kvalitní české potraviny, ovlivňuje i tvář krajiny a vůbec život v regionu. Navíc mám rodinu, přátele a občas si najdu chvilku času i sama pro sebe, takže je to sice náročné, ale uspokojující.

Magazín Forbes vás letos v žebříčku Nejvlivnější ženy Česka zařadil do exkluzivního výběru 150 nejvlivnějších žen. Bylo to pro vás překvapení?
Byla to pro mě především velká pocta. Žebříček Forbesu jsem vždycky se zájmem a respektem sledovala. To, že jsem se do společnosti nejvýše postavených vrcholných političek, právniček, manažerek českého byznysu, vědkyní, investorek, filantropek, prostě žen, které mají v různých ohledech výrazný společenský vliv, dostala i já, mě opravdu potěšilo.

Je to nejen pocta za vaši práci, ale také určitý závazek?
Myslím, že je to nejen pocta mojí práci, ale i pocta mému oboru – českému zemědělství, a všem, kteří v tomto oboru obětavě pracují. To, že jsem ve finálním výběru byla z našeho oboru jediná, svědčí o tom, že je zemědělství společností stále poněkud opomíjené. Myslím si, že zvláště v době covidové krize se ukázalo, jak důležité odvětví to je. Proto „potlesk“ a poděkování patří především mým kolegům a všem ostatním zemědělcům. Doufám, že i toto ocenění svým dílem přispěje k naplnění cíle, který vnímám jako svůj osobní úkol. Zviditelnění českého zemědělství, kvality českých zemědělských produktů a významu lidí, pracujících v zemědělství pro celou společnost.

Doba se posunula a úspěšných žen přibývá. Jak vnímají vaše úspěchy muži?
To se musíte zeptat mužů. Já žádný problém nevidím.

V jednom rozhovoru jste řekla, že jste si zemědělství nezvolila, ale ono si našlo vás. Prý jste původně chtěla být učitelkou. Proč zvítězilo zemědělství, co k tomu přispělo?
Prostě náhoda. Opravdu jsem chtěla být učitelkou a začala jsem i učit. Po promoci na VŠE jsem čtyři roky učila na strojní průmyslovce v Hradci Králové, obory ekonomika, účetnictví a výpočetní technika. K tomu jsem pro několik firem děla účetnictví, ekonomické a daňové poradenství. Že jsem se dostala do zemědělství, je obrovská náhoda, protože předtím jsem byla oborem nepolíbená. Jeden z mých studentů mi říkal, že jeho strejda shání ekonoma do zemědělského družstva. Měla jsem dvouleté dítě a byla jsem s ním sama. Kývla jsem, že to půjdu zkusit, ale měla dvě podmínky: musí pro syna zařídit školku, i když na ni ještě neměl věk, a mně zařídit auto, abych se mohla do té práce dostat. Obojí jsem dostala. Zabrala jsem se do práce a přes všechny počáteční potíže mě to začalo bavit …a už jsem tam 25 let.

Jste často titulovaná První dáma českého zemědělství. Skromnost stranou, cítíte se jí být?
Neskromně říkám, že ano. Stala jsem se historicky první ženou v České republice v pozici předsedkyně představenstva zemědělského družstva. Naše družstvo s ročním obratem více než 500 milionů korun obhospodařuje téměř 3300 hektarů půdy. Jsme producentem řady různými cenami ověnčených plodin, z nichž nejznámější je asi Všestarská cibule, nositelka chráněného označení původu EU. Jsem také jednatelkou dalších zemědělských společností, členkou řady profesních organizací, zastupuju české zemědělství na evropské úrovni jako členka rady European Landowners‘ Organisation… Zemědělství ke mně prostě patří a já patřím k němu.

Posledních 15 let stojíte v čele všestarského družstva. Jak náročná byla cesta, aby se toto družstvo stalo úspěšným, moderním a společensky odpovědným podnikem?
Začátky byly těžké. Nastupovala jsem do družstva na pozici ekonoma začátkem 90. let. Bylo to tehdy družstvo socialistického typu a navíc v podstatě výsostně mužské prostředí nebylo příliš nakloněno mladé inženýrce z města. Chvíli mi trvalo, než jsem své tehdejší kolegy přesvědčila, že to myslím vážně a že jsem připravena vzít práci za ten správný konec. Situaci mi příliš neulehčovalo ani to, že jsem byla svobodná matka dvouletého syna, to bylo v devadesátkách přeci jen něco ne úplně standartní a zvlášť na vesnici. Jsem ale celkem pracovitá a nerada se vzdávám, takže jsem se toho opřela a ledy postupně tály. V roce 2009 jsem stala ředitelkou družstva a předsedkyní představenstva. Spolu s kolegy se nám pak podařilo družstvo kapitálově posílit a transformovat v moderní stabilní podnik. Na kolegy jsem totiž měla vždycky štěstí, a to jak na začátku kariéry, kdy jsem se měla od koho učit, tak i teď, kdy pracuju s řadou velmi mladých lidí a zase od nich vlastně učím. Vždy jsem dbala na to, abych tým lidí kolem sebe vytvářela co nejpestřejší tak, aby se lidé doplňovali ve schopnostech a docházelo k synergii. Myslím, že se mi to daří. A taky jsem moc ráda, že o práci u nás ve Všestarech mají zájem i mladí lidé. Vždy s nadsázkou říkám, že kdybych jim to nekazila já, tak je náš věkový průměr 35. Mladí lidé vnášejí do práce jinou dynamiku, jsou více nakloněni novým přístupům, lépe ovládají techniku. V zemědělství v době nastupující digitalizace jsou IT znalosti nepostradatelné tak, jako v každém jiném oboru.

Ono se řekne cibule, ale… Ta vaše všestarská byla zaspána do bruselského rejstříku chráněných zeměpisných označení původu. Čím je vaše plodina tak výjimečná?
Výjimečnost Všestarské cibule spočívá v její chuti i nutričních hodnotách. Oproti průměrným cibulím obsahuje o čtvrtinu více železa a má dvojnásobek vitaminu B3. Naše cibule je od roku 2008 držitelkou chráněného zeměpisného označení Evropské unie. Je tak ve společnosti takových produktů jako Nošovické kysané zelí nebo třeba Žatecký chmel. Žádnou nutričně a chuťově srovnatelnou cibuli na trhu nenajdete. Vzhledem k naší schopnosti pěstovat, skladovat, třídit, balit a prodávat velké množství cibule si dovolujeme tvrdit, že máme nejlepší kvalitu cibule ze všech českých dodavatelů, a to v průběhu téměř celého roku. Aplikaci hnojiv provádíme na základě půdních rozborů s pomocí nejmodernějších metod, takže se půda nevysiluje a nepřetěžuje. V maximální míře používáme organická hnojiva. Velmi důležité je mechanicky šetrné zacházení s půdou. Cibuli sklidíme v září, v říjnu a musíme ji až do května, června, než je nová cibule, uskladnit. Pokud bychom nedodrželi správné technologické postupy, neudrželi bychom kvalitu. Máme tedy teplotně řízené sklady, protože cibule potřebuje stálou teplotu a pravidelné provětrávání. Skladujeme ji bez použití jakýchkoli chemických přípravků. Výjimečná kvalita naší cibule je tedy výsledkem kombinace kvalitní odrůdy, úrodné polabské půdy a specifického klimatu, ale také šetrných postupů při péči o půdu, při sklizni, skladování a zpracování cibule. Naše cibule se pyšní značkou „Dobrý tuzemský potravinářský výrobek Česká chuťovka“, prvním místem v kategorii cibulová zelenina v soutěži Zelinářské unie Čech a Moravy, jejíž výsledky byly slavnostně vyhlášeny na Floře Olomouc nebo titulem Pohádková potravina.

Kromě toho jste také největším tuzemským producentem brokolice. Jste i na tuto rostlinu z vašich polí pyšná?
Naším vlajkovým produktem byla po dlouhá léta zmíněná Všestarská cibule. V posledních letech se ale poměrně změnily klimatické podmínky, spotřebitelská poptávka a i způsoby pěstování cibule se zefektivnily. Přemýšleli jsme, jak na tyto změny zareagovat. Navíc máme v družstvu šikovné kolegy z Holandska, kteří měli know-how, a tak jsme si řekli, že to zkusíme. Pěstování brokolice jsme zaváděli postupně. Letos jsme plochu jejího pěstování opět rozšířili a pěstujeme ji zhruba na 100 hektarech. Stali jsme se tak největším producentem brokolice v Česku a pravděpodobně i ve Střední Evropě, zasázíme tři miliony kusů ročně a veškerá produkce putuje do tuzemských obchodů. Brokolice je všeobecně velmi zdravá, nabitá vitamíny a minerály, je bohatá na vlákninu, beta karoten, vitaminy C a E a řadu dalších cenných látek. Zároveň má nízký obsah cukrů a tuků, což z ní činí potravinu nejen velmi zdravou, ale i dietní. Navíc má antikarcinogenní účinky. Je to prostě superpotravina. A u té všestarské to platí obzvlášť, neboť je vypěstovaná v našem regionu, na české půdě a pod českým nebem. I proto jsme ji spolu se Všestarskou cibulí přihlásili do soutěže Potravina a potravinář Královéhradeckého kraje. Pyšná tedy na naši brokolici jsem. Je to totiž poměrně náročná rostlina a její pěstování není úplně snadné. Je hodně citlivá na výkyvy počasí, potřebuje hodně slunce, ale zase ne nadměrná vedra bezprostředně po výsadbě brokolice, to by došlo k zabrzdění vývoje růžic, které nemusí dospět do tržní zralosti před nástupem podzimních mrazů. Je taky citlivá na nepříznivé povětrnostní podmínky. Tím, že máme závlahový systém a kvalitní půdy, tak se u nás pěstovat dá. Zatím se nám brokolice daří a poptávka je velká, až se to změní, jsme připraveni přeorientovat se na něco jiného. Schopnost pružně reagovat na změny je totiž v našem oboru základem úspěchu.

Používáte produkty družstva ve vlastní kuchyni?
Rozhodně. Snažím se jíst zdravě, takže preferuju čerstvé potraviny, co nejméně průmyslově upravené a chemicky ošetřené, ideálně čerstvě sklizené. Jím hodně zeleniny, ale mám ráda i kvalitní maso, dobrý sýr Niva, a to všechno u nás v družstvu vyrábíme. Obecně podporuju to, aby lidé nakupovali místní produkty. Jednak jsou opravdu kvalitní, splňují nejpřísnější normy co do obsahu živin a naopak limity na množství škodlivin, nejsou na rozdíl od dovážených potravin znehodnocovány dlouhým transportem. A hlavně – nákupem českých potravin podporujeme české výrobce, českou ekonomiku, snižujeme uhlíkovou stopu, přispíváme k rozvoji venkova a tvorbě krajiny – to je přeci dost důvodů k tomu, abychom se zamysleli, zda je smysluplnější připravit si argentinský steak či třeba klasickou svíčkovou z českého masa, naloženou v zelenině a cibuli od lokálního výrobce. Proto jsou velmi užitečné i různé akce a ankety, které české potraviny zviditelňují. My u nás v Zemědělském družstvu Všestary pořádáme každý rok Oslavy cibule a mléka, na kterých představujeme veřejnosti naše produkty. Každoročně je navštíví kolem 3 tis. návštěvníků. Mají tam mj. jiné možnost ochutnat třeba poctivý chleba se sádlem a cibulí – delikatesa, na kterou řada z nás už zapomněla, a to je škoda. A když jsem zmínila ty ankety – tak třeba Česká chuťovka, to je značka, kterou uděluje komise nezávislých odborníků pod záštitou místopředsedů Senátu ČR a ministra zemědělství dobrým tuzemským potravinářským výrobkům. Všestarská cibule ji získala v loňském roce.

Covidová pandemie z mnoha odvětvími hodně zatočila. Vy jste nejen přežili, ale došlo u vás naopak k navýšení produkce a ziskovosti. To mně teda vysvětlete, jak je to možné?
Prostě nás ta krize donutila podívat se na některé zaběhlé procesy z jiné perspektivy. Samozřejmě nás nouzový stav především v počátku provozně zasáhl. Svět jako by se zastavil, lidé zůstali na home-office, zavřely se školy, omezil se pohyb lidí – ale zemědělství se zastavit nemůže, krávy musíte podojit dvakrát denně, na jaře musíte v určitém časovém období zasít. Kromě zavedení požadovaných hygienických opatření, které jsme provedli celkem operativně, jsme museli vyřešit i výpadek sezónních pracovníků, a to byl docela problém. Bylo nutné přeorganizovat práci tak, abychom ten samý rozsah zvládli se stávajícím počtem pracovníků. To se nám naštěstí podařilo, takže jsme provoz a produkci nemuseli nijak omezit. Ukázalo se, že krizové řízení nám umožnilo podívat se na organizaci a provoz družstva jinou optikou, odhalit i ne plně využité zdroje a více zapojit do řízení kreativitu. My zemědělci musíme umět pružně reagovat, protože kromě této pandemie běžně čelíme problémům s počasím. Několik let jsme měli katastrofální sucho, letos na jaře zase bylo vody příliš.

Zaznamenal jsem, že jste se dodávkou zeleniny zapojily do přímé pomoci nemocničním kuchyním. Máte tedy v sobě empatii a touhu pomáhat těm, kteří to potřebují?
Ano, to bylo asi to nejpřirozenější, co jsme mohli udělat. Každý se snažil pomoci, jak mohl, všichni jsme oceňovali práci zdravotníků a co nejlepšího bychom jim od nás za Všestar mohli poslat než vitamíny nabitou Všestarskou cibuli!

Jak v současné technicky vyspělé době probíhá modernizace zemědělství u vás v družstvu? Do jaké míry se dají využít technologické novinky?
Moderní zemědělské postupy se už neobejdou bez moderních digitálních technologií. Digitalizace a robotizace zemědělství již probíhá a počítá se s využitím tohoto velmi dynamicky se rozvíjejícího odvětví přímo na polích a následně při zpracování plodin. Zahrnuje to automatické řízení zemědělských strojů, užívání létajících jednotek v podobě poloautomatických nebo pak i plně automatických dronů, které budou schopny zajistit zvláště na rozsáhlých polích mnoho práce bez jakéhokoliv kontaktu se zemí, a tedy bez jakéhokoliv poškození pěstovaných rostlin i jejich půdy. A to je jen zlomek technologií a zařízení, která jsou dnes již k dispozici a která jsou využívána pro tak zvané precizní zemědělství. U nás v ZD Všestary je základem precizního zemědělství přesné řízení techniky, které pro nás v tomto případě zajišťuje vlastní RTK stanice. Jde o navádění strojů pomocí GPS, což dnes využíváme již při pěstování veškerých našich plodin, včetně zeleniny.

Bojíte se v současném globalizovaném světě nějakých dopadů, které by mohly negativně ovlivnit zemědělství?
Obávám se nechtěných dopadů příliš neuváženého přijetí některých strategií Green Deal. Národní strategické plány, jak vytýčených cílů dosáhnout, jsou sice teprve v přípravě, již teď vidím, že tyto plány jsou extrémně ambiciózní a mám velké obavy, jaký to bude mít dopad na zemědělskou praxi. Je až alarmující, že k předloženým strategiím chybí posouzení dopadů. Obávám se, že musí dojít k propadu zemědělské produkce, tedy i k propadu exportu a jednoduchými počty pak dospěji k závěru, že dojde k prudkému propadu příjmu zemědělců. Nechci zlehčovat význam ochrany životního prostředí, zacílení Komise na posílení udržitelnosti sektoru je jistě rozumný směr, ale ani nechci, abychom to byli právě my zemědělci v EU, kdo budou zatíženi všemi restrikcemi, které se chystají. Jinými slovy, je potřeba zajistit udržitelnost nejen environmentální, ale i ekonomickou a sociální. Svět je totiž opravdu globalizovaný, a pokud omezíme přísnými opatřeními domácí produkci, producenti z Asie trhy okamžitě obsadí levnější, ale nejspíš také méně kvalitní produkcí, která nebude brát ohled na životní prostředí, a tím k očekávanému efektu ani nemusí dojít.

Podílíte se rovněž na propagaci kulturního dědictví venkova, péče o krajinu a zadržování vody v ní. Jak taková činnost vypadá v praxi?
My hospodaříme na půdě, na které došlo k historické bitvě mezi Pruskem a Rakouskem v roce 1866. Již to nás zavazuje chovat se k půdě s úctou. A nejen to. Okolní vesnice mají svoji tradici, svůj komunitní život, své kostely. Ráda si povídám s faráři v okolních vesnicích, a když je potřeba, přispěju na to, co potřebují. Třeba na obnovu oltáře nebo varhan. Vesnice budou vypadat hezky, když budou mít opravené kostely. A stejně tak ráda podporuji i dětský domov nebo základní školu. Uvědomuju si, že každá vesnice, lidé i firmy v ní, mají svoje pravidla a já se je tady u nás snažím dodržovat. A vodu v krajině zadržovat musíme, proto budujeme remízky. Sucho a eroze půdy jsou velkým problémem, kterému čelíme.

Jaké vlastnosti je třeba mít, abyste dosáhla takových profesních úspěchů?
Vytrvalost, pracovitost, pokora.

Máte představy o tom, kde byste ráda v budoucnosti viděla zemědělské družstvo, které řídíte?
Naší vizí je podnik, který je silný, stabilní a dlouhodobě udržitelný. Chceme stát na třech pilířích udržitelnosti – ekologické, ekonomické i sociální. Je pro nás důležité nejen ekonomicky profitovat, ale zajišťovat také spokojenost našich zaměstnanců, jejich rodin a místní komunity. Naší činností spoluvytváříme ráz krajiny, ovlivňujeme místní ekosystém, životní a sociální podmínky v regionu. Proto je pro nás důležité být v souladu s přírodou i lidmi, protože bez ní a bez nich by naše podnikání nebylo možné. A zase jsem u té rovnováhy, o které jsem mluvila na začátku…

Jednou jste řekla, že si své sny plníte pořád, protože každý den má svoji krásu. Platí to stále?
Ano, myslím, že je to o přístupu, který si člověk může zvolit. Opravdu se lze každý den z něčeho zaradovat. Z toho, že svítí slunce, že se na vás někdo na ulici mile usměje. Snažím se aktivně vyhledávat takové důvody pro malé radosti – a člověk zjistí, že jich je spousta.

Co dělá Monika Nebeská ve volném čase? Co ji baví a naplňuje?
Ráda cestuju, ať už po Česku nebo v zahraničí. V zimě jezdíme s přáteli lyžovat do Alp, v létě preferuju dovolenou v Česku, třeba v nějakém lázeňském městě. Ráda ochutnám dobré jídlo a víno nebo zajdu na kávu s kamarádkami. A jako asi každou ženu mě baví móda, takže občas aplikuju „shopping therapy“. A co mě naplňuje? Moje práce a můj život.

Máte se nebesky, jak napovídá vaše příjmení?
Mám své příjmení ráda. A vlastně mě i trochu zavazuje. Člověk s takovým jménem se prostě nemůže tvářit, že život je peklo. Snažím se, abych se většinu dní měla hezky, a aspoň někdy i nebesky hezky.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera, archiv Moniky Nebeské