Pondělí

28. listopadu 2022

Nyní

Zítra

Svátek má

Konstruktér Martin Zahálka proniká do technických tajů letadel

28. 3. 2022

Konstruktér Martin Zahálka proniká do technických tajů letadel 8 snímků
Letadla mu učarovala už v dětství. Když mu bylo čtrnáct let poprvé samostatně vzlétl. Vždycky ho ale zároveň bavila technika, a to už byl jen krok k tomu, aby po strojírenské průmyslovce studoval vysokou školu technického směru.

Letecký konstruktér a vývojář Martin Zahálka je od roku 2008 členem týmu hradecké společnosti TL-ULTRALIGHT, s.r.o., která je zaměřena především na výrobu ultralehkých letadel. „Nejdůležitější vlastnosti v mé profesi jsou schopnost samostatně pracovat, uvažovat a nebát se učit nové věci,“ řekl v rozhovoru pro magazín Salonky.

Když jste poprvé zvedl hlavu k nebi a spatřil okřídlený stroj, který vás okouzlil?
To už je hodně dávno. Můj zájem formoval děda, který pracoval v Orličanu, tradičním výrobci letadel, a létal na zdejším letišti. Vzpomínám si, že měl na poličce knížky s názvem Československá letadla. Začal jsem v nich listovat a rád si je prohlížet. To byl možná ten začátek, ale že bych zvedl hlavu a všiml si letadla na obloze, to se asi stalo až později.

Stála u zájmu o letadla i klasická modelářská cesta?
Modelařina určitě, navíc mě zajímala technika, nejvíce právě letecká. Bavilo mě nejen se na letadla dívat zvenku, ale také zevnitř, jak fungují, jak pracují a podobně.

Vydal jste se na školy technického typu. Co vám daly, abyste mohl rozšířit své znalosti v budoucím oboru?
Ano, protože mě zajímala technika, šel jsem na strojírenskou průmyslovku do Chrudimi, a to už bylo úplně jasné, že mě přitahuje letectví, i když jsem si v té době říkal, že bude mít tento obor pro mě budoucnost. Bylo to ale spíše srdeční než rozumové rozhodnutí a vydal jsem se na studia Českého vysokého učení technického v Praze.

Četl jste nějaké knihy o letectví?
Už jako malý kluk jsem tyto knížky četl, například od válečného pilota Pokryškina a další. Viděl jsem se v nich. Zajímaly mě ale také až technické detaily letadel.

Kdy se váš zájem o tuto oblast začal prohlubovat?
Letectví mě moc přitahovalo a táhlo mě to na nejbližší letiště, kde působil Aeroklub Skuteč. Tam byla parta lidí, která bavila civilní létání a byli vstřícní k tomu, aby přicházeli noví lidé. I díky tomu jsem se dostal do vzduchu.



Byl to tedy v té době váš klukovský sen usednout do kokpitu a vzlétnout?
Určitě to byl můj klukovský sen, který se mně splnil. Stalo se to ve zmíněném aeroklubu už na základní škole, bylo mně čtrnáct let, kdy jsem poprvé vzlétl. Nejdříve jako plachtař, později už motorově.

Vzpomínáte si ještě na své pocity, když jste se odlepil od země?
Úplně první let nebyl ve výcviku, mohl jsem chodit do první nebo druhé třídy. Pravděpodobně to bylo na leteckém dni v Chrudimi, kdy mě svezli v letadle přezdívaném Andula. Když ale začal letecký výcvik a já poprvé letěl, nepřišlo mně to nijak dramatické a nevzpomínám si ani na nějaké zvláštní napětí. Cítil jsem ale respekt. Připadalo mně to stejné, jako když jsem jel poprvé na motorce.

Podporovala vás ve vašich zájmech rodina?
Cítil jsem jejich určité obavy, ale rodiče mě maximálně podporovali nejen v mém zájmu o letectví, ale také ve vzdělání a mých koníčcích. Tu dráhu jsem díky nim měl nalajnovanou poměrně dobře a měl jsem to tedy snazší.

Nelákala vás kariéra profesionálního pilota?
To se samozřejmě nabízelo. Ve věku sedmnácti osmnácti let, kdy už jsem měl letecké oprávnění a začal létat na větších jednomotorových pístových letadlech typu Cessna, mě to napadlo. Přemýšlel jsem, kam se bude ubírat moje další cesta. Měl jsem tři, na které jsem se mohl vydat. Působit v leteckém průmyslu, jít k armádě létat na vrtulnících nebo se vydat cestou obchodní letecké dopravy. Nakonec jsem si uvědomil, že to mám nastavené trochu jinak. Nebavilo mě pouze létání, ale také pronikání do rozmanitých technických tajů letadel. Proto jsem šel také na vysokou školu technického zaměření, která mně dala velmi dobré základy pro moji budoucnost.

Z toho mně vychází, že jste letadla spíše chtěl stavět než se s nimi prohánět ve vzduchu.
Asi ano. Ve vzduchu mě bavilo být sám sobě pánem, než abych měl za sebou plné letadlo pasažérů. Stavět a konstruovat letadla, řešit rozmanité technické úkoly s tím související a vypořádávat se s dalšími novými technologickými možnostmi mně přišlo jako větší dobrodružství.

Kdy jste se stal členem týmu hradecké letecké společnosti TL-ULTRALIGHT, která je zaměřená především na výrobu a vývoj ultralehkých letadel?
Když jsem absolvoval vysokou školu, působil jsem rok v Praze u subjektu, který spolupracoval se společností TL-ULTRALIGHT, s.r.o.. Díky tomu jsem navázal kontakty a protože jsem se chtěl přiblížit více k místu odkud pocházím, Hradec Králové mně připadal jako dobré místo. Bylo to v roce 2008, kdy jsem do této společnosti přišel.

Na co se ve firmě konkrétně zaměřujete?
Protože nejsme nějaká obrovská společnost typu Boeing v Seattlu, musíme být hodně univerzální. Také naše produkty jsou rozmanité. Denní chleba znamená kompletní konstrukční i provozní servis od návrhu letadla, po jeho certifikaci, sledování provozu, což zahrnuje velké množství technologických, konstrukčních, zkušebních a letových činností. Nedílnou součástí je také komunikace se zákazníky a úřady. Je to rozmanité spektrum aktivit.

A co obnáší praktická část?
Od návrhů nových letounů, což znamená nejdříve zpracování myšlenek na papíře, následně do nejmenších detailů v 3D CAD virtuálním prostředí, po uzavření konstrukčního návrhu, vymyšlení výrobní technologie a prostředků. Je to celá škála věcí, které vedou ke zdárnému výsledku.

Co je nejdůležitější, aby se z člověka mohl stát dobrý konstruktér a vývojář?
Mohu hovořit jen o vlastnostech, které jsou důležité pro společnost našeho typu. V obdobně velkých společnostech zabývajících se podobnou výrobou, to bude stejné. Podle mě jsou nejdůležitějšími vlastnostmi schopnost samostatně pracovat, uvažovat a nebát se učit nové věci. Samozřejmě bez patřičných technických vlastností i jakéhosi „selského“ přístupu uvažování by to nešlo. Je nutné věci pořádně nastudovat, zjistit si informace a zkoušet je v praxi.

Loni v říjnu jste na letišti představili letouny Stream Turbo určeném pro výcvik armády a Sparker, který je součástí rozšíření ultralehké produktové řady a bude vhodný k cestování. Stále ještě probíhají zkoušky? Kam se to posunulo?
Posouvá se to stále dál. Když zmíním ultralehký letoun Sparker, který rozšiřuje naše portfolio těchto typů letadel, představili jsme první prototyp. V letových zkouškách má dnes nalétáno přes padesát hodin a současně probíhají zkoušky pevnostní. U tohoto letounu jsme zhruba v třetině všech důležitých zkoušek. Sparker je připravován i do sériové výroby. Proto bychom chtěli dotáhnout do zdárného finále jeho typové schválení. O letadlo je zájem a je pro nás zásadní, aby se tento typ letounu začal vyrábět. Máme schválenou předvýrobní sérii a další kusy těchto letadel se už vyrábějí pro první zákazníky. Z legislativních a kapacitních důvodů má tato série prozatím limitovaný počet kusů.


Čím jsou vaše produkty charakteristické?
Zajímavé určitě je, podívat se na celou typovou řadu letadel, která tady v naší hradecké společnosti vznikala už od 90. let. Z mého pohledu, jako technika, se mně líbí, že každý nový typ přinesl nějakou inovaci spojenou se zavedením nových technologií. To je vlastně charakteristické pro celou dobu výroby v této společnosti. Pro všechny současné typy našich ultralehkých letadel je shodné to, že někdy od roku 1998 se zde podařila osvojit výroba kompozitových celků, takže ta zdejší letadla jsou celokompozitová. Tím, že se úsilí napřelo do těchto technologií, mohly vzniknout nové technologické systémy. Nová legislativa navíc od roku 2019 umožňuje nabídnout zákazníkům větší, rychlejší a lépe vybavená letadla s výkonnějšími motory. Je to ale dlouhodobější proces, v němž nechceme zůstat pozadu, protože konkurenční prostředí je v tomto ohledu poměrně velké.

Jaké má vaše společnost do budoucna ambice v oblasti ultralehkých typů letounů?
Chceme samozřejmě být na předních světových pozicích ve výrobě ultralehkých letadel. V tomto prostředí nabízet kvalitní, špičkově vybavená letadla s dokonalým technickým řešením. Musí to být špička v této kategorii. Pokud je o turbovrtulový Stream Turbo, s ním bychom rádi rozšířili naši nabídku na další trzích, které jsme dosud nemohli oslovit.

Kdo jsou adresáti vašich produktů? Jaký zaznamenáváte zájem?
Většinou jsou ze států Evropské unie nebo Spojených států amerických. Jde například o provozovatele leteckých škol, které letadla využívají k výcviku nebo zdokonalování schopností svých žáků, jsou to i soukromí provozovatelé. Ti je využívají k dopravě či pro zábavu.

Co cítíte, když přivedete na svět zbrusu nové letadlo?
To je právě jeden z těch skvělých pocitů, proč člověk tuto profesi dělá. Od začátku jsem toužil po tom, aby mně něco praktického vznikalo pod rukama, což se mi díky lidem v naší společnosti, mým nadřízeným v čele s majitelem TL-ULTRALIGHT, s.r.o. Jiřím Tlustým, splňuje, a měl takové pocity, jako třeba loni na podzim, když jsme představovali dva nové letouny. Mám ale radost z každé drobnosti, která přispěje ke zdárnému uvedení našeho produktu do provozu.

Relaxujete po práci létáním v oblacích?
To mám hodně rád. Pro mě je létání uvolnění, načerpání nové energie, je to zkrátka relax. Sednu do letadla, vydám se třeba směrem k Českému ráji a sleduji tu krásnou kopcovitou krajinu, to je nádhera. Líbí se mně také, když létání má nějaký další smysl, například mě jako pilota baví vysazovat parašutisty. Rád také sportuji, jezdím na kole, po dlouhé přestávce jsem se vrátil k hokeji. Samozřejmě rád trávím čas s rodinou.

Máte o vás rodina obavy, když sednete do letadla a vydáte se vzhůru k nebesům?
Někdy je mně dávám dát najevo, proč jdu na mimo pracovní dobu ve svém volném čase. To ale k tomu patří. Zatím jsem žádné zásadní kritické chvíle v letadle nezažil, naopak jsem si prožil spíše v autě.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera