Chci přesvědčit lidi, že Hradec má na víc, říká nová primátorka Pavlína Springerová

Na webu HDK o sobě píšete, že vás už od útlého věku provázel zájem o věci veřejné a zejména o dění v našem městě. Chtěla jste být politička už jako dítě?
Jako dítě jsem chtěla být učitelkou, což se mi nakonec i podařilo. Už během studií jsem učila na základní škole, praxi jsem měla na hradeckých středních školách a nakonec jsem zakotvila na Univerzitě Hradec Králové (UHK). Splnil se mi tak dětský sen. Zároveň jsem ale měla už od základní školy potřebu být aktivní ve veřejných věcech a vyjadřovat se k nim. To pnutí ve mně bylo už od dětství. Tím, že můj táta byl v komunální politice, tak to pro mě odmala byla věc domácí.

Jak se vám líbí vaše nová primátorská kancelář? Budete v ní chtít něco změnit?
Myslím, že moje nová kancelář bude potřebovat nějaké drobné vylepšení. Mám ráda optimističtější barvy, ale záleží to také na finančních možnostech. Každopádně je důležitější to, co se v té kanceláři odehrává, než jaká je její tvář.

Volby pro vás možná nedopadly až tak dobře, jak jste si představovala a následná jednání pak byla velmi dlouhá a složitá. Věřila jste už od voleb a po celou tu dobu sedmitýdenních jednání, že do křesla v této kanceláři opravdu usednete?
Myslím, že náš výsledek nebyl špatný. Vítězem voleb není ten, kdo byl prvním na pásce, máme tady poměrný volební systém a vítězem je ten, kdo má největší koaliční potenciál. Nakonec se to ukázalo jako zásadní. Vyjednávání sice byla dlouhá, ale demokratická pětikoalice byla od začátku jedinou variantou. Koalici s ANO nikdo dělat nechtěl. Soustředili jsme se na to, abychom koalici vyjednali co nejlépe a nikdo z těch jednání neodcházel s pocitem, že byl poražen a nebyly naplněny žádné jeho představy.

Kdy vám bylo během těch dlouhých jednání nejhůř?
Obecně bylo velmi důležité, abychom byli během těch jednání velmi trpěliví. Jako kandidátka na primátorku jsem měla za úkol především zklidňovat vášně a rozpory a snažit se ten projekt stále udržet naživu. Bylo tam samozřejmě pár nepříjemných momentů. Měli jsme určitý drncanec s ODS, který jsme si ale vyjasnili a bez ztráty kytičky jsme mohli pokračovat dál. Jednání byla složitá i ve vztahu k hnutí Rozvíjíme Hradec, ale i tady jsme nakonec našli kompromis a věřím, že je to pro dobro celého našeho města.

Jednoznačně nejvíc mandátů získalo v Hradci hnutí ANO. Na rozdíl od většiny měst v Česku, jste s nimi však o koalici ani na vteřinu nejednali. Proč? Je to otázka celostátní politiky? A pokud ano, neměly by se na komunální úrovni ty celostátní spory přece jen upozadit?
Pro nás byla ta otázka spolupráce s ANO vyřešená už před volbami, kdy jsme našim voličům řekli, že s ANO spolupracovat nechceme a nebudeme. Jako HDK a TOP 09 to máme určitým způsobem geneticky dané, že nechceme spolupracovat s touto privatizovanou stranou, která je vlastněna jedním člověkem. Politiku Andreje Babiše považujeme za populistickou a nebezpečnou pro naší zemi. Rozumím tomu, že na to někdo nahlíží tak, že je komunální politika něco jiného a vím, že je hodně měst, kde ostatní politické síly s ANO spolupracují. Pak je ale druhou zásadní otázkou, zda jsou tady v Hradci lidé, se kterými chceme spolupracovat. Z mého úhlu pohledu tady ta lidská kvalita v hradeckém ANO není. Těch důvodů je tedy více.

Do voleb jste šla s heslem, podle kterého jako primátorka změníte Hradec. Jaké budou hlavní kroky, kterými toho chcete docílit?
Chci přesvědčit lidi, že komunální politika se dá dělat rozumně a skutečně ve veřejném zájmu. Chtěla bych změnit Hradec v tom, aby se začal znovu skutečně rozvíjet. Věřím, že k tomu budou velké příležitosti. Bude možné čerpat určité dotační tituly z evropských zdrojů a my toho chceme využít. Chci naše město také připravit na to, že příští dekády budou velmi složité v kontextu environmentálních změn. Především chci ale změnit komunikaci. Ráda bych, aby bylo město chápáno jako otevřený partner, který svým občanům naslouchá. Chceme přesvědčit lidi, že jsme tady pro ně.

Potřebuje vůbec Hradec změnu? Váš předchůdce pan Hrabálek vám ke zvolení pogratuloval s dovětkem, že rozhodně máte na co navazovat. A že město vám předává v dobrém stavu a přeje vám, abyste ve vedení města byli stejně úspěšní, jako byli úspěšní oni...
Chci, aby obyvatelé našeho města měli pocit, že je v čele města tým lidí, který bojuje za veřejný zájem a připravuje projekty, které lidem dávají smysl. Nejvíce je to pro mě o změně komunikace. Tam si myslím, že má radnice určitě co zlepšovat.

Martin Dvořák, Jan Doskočil, Oldřich Vlasák, Otakar Divíšek, Zdeněk Fink a Alexandr Hrabálek. To jsou jména vašich předchůdců na postu primátora Hradce Králové. Kdo z nich podle vás dokázal město nejvíce posunout a čím?
Každý z těch primátorů byl představitelem města v nějaké etapě, která umožňovala určitý typ rozvoje. Vím, že v 90. letech byla velmi ceněná práce Martina Dvořáka. Zajímavé projekty a výsledky jsou i za Otakarem Divíškem, Zdeňkem Finkem nebo Alexandrem Hrabálkem. Asi nedokážu vypíchnout jednoho z nich, který by nejvíce přispěl k rozvoji Hradce. Myslím si, že je to kontinuální práce, která byla vždycky ovlivněna makroekonomickými a celospolečenskými možnostmi. Těším se, že budu moct navazovat na práci všech mých předchůdců a jsem ráda, že mohu být jako první žena v čele našeho města.

Je pro vás osobně důležité býti tou první ženou v čele Hradce? A chtěla byste být i vzorem pro další ženy, kterých je v politice stále poměrně málo?
Nejzásadnější je, aby člověk co nejlépe odváděl svoji práci. Otázka genderu je v tomto smyslu druhořadá. Na druhou stranu to chápu jako důležitý symbolický moment, který by mohl otevřít brány do politiky i dalším ženám v našem krásném městě. Může to být tedy i hozená rukavice a motivace pro jiné Hradečanky, které by zvažovaly, zda se mají pustit do kolotoče komunální politiky.

Máte nějakou političku, která je naopak vzorem pro vás?
Přestože se považuju za liberálního člověka, tak jsem měla velmi ráda politiku Angely Merkelové, která byla velmi konzistentní a čitelná. Ačkoliv byla z opačného politického tábora, tak ji považuju za ženu, která bezpochyby dokázala měnit tvář Německa i celé Evropy. Moc se mi u ní líbilo to přesvědčivé evropanství.

Ženy političky v poslední době nahlas mluví o tom, s jakými útoky a urážkami se nejen na sociálních sítích musí potýkat. Setkáváte se s takovým chováním i vy jako komunální politička? Možná i v souvislosti s tím, že jste se v minulosti veřejně přihlásila k menšinové sexuální orientaci.
Pod rouškou anonymity sociálních sítí se objeví spousta urážlivých negativních komentářů. Je to samozřejmě nepříjemné. Já se to nicméně snažím filtrovat. Cítím od veřejnosti daleko více podpory než urážek. Pro mě je strašně důležité, že mě podporují a drží mi palce lidé, kteří se mnou v minulých letech pracovali. Protože ti s mou prací mají zkušenost. To, co se na sítích objevuje, je bohužel trochu odrazem naší společnosti. Nemůžeme to ale brát úplně fatálně.

Jako politoložka máte za sebou úspěšnou akademickou dráhu, jak těžké pro vás bylo rozhodnutí ji kvůli aktivní politice přerušit?
Nechci úplně vypnout svoji odbornou akademickou dráhu, protože pak by se za čtyři nebo více let velmi obtížně navazovalo. Pro mě je učení prací, která mě nesmírně baví a nerada bych se jí zcela vzdávala. Proto jsem po jednání s panem děkanem připravena nechat si částečný výukový úvazek na univerzitě. Samozřejmě jsem ale hned v den, kdy jsem byla zvolena primátorkou, podepsala rezignační dopis na post prorektorky UHK. Učit budu jen třeba čtyři hodiny týdně.

Využiju toho, že jste politoložka. Co říkáte na fakt potvrzený i výzkumem UHK při komunálních volbách, že podstatná část voličů vlastně nevěděla, kdo byl poslední čtyři roky ve vedení města? A máte recept na to, jak vzbudit u Hradečáků větší zájem o komunální politiku?
Ty údaje o tom, kolik lidí nevědělo, kdo byl ve vedení města, mě překvapily. Bylo to opravdu velmi vysoké číslo. Ukazuje se, že lidé na komunální politiku nemají čas nebo se o ni prostě nezajímají a často volí pod vlivem té celostátní politiky. My jsme lokální hnutí a je pro nás strašně důležité, aby lidé měli o komunální politice aspoň nějaký základní přehled. Nemáme totiž celostátní podporu. Pro nás je to tedy naprosto zásadní otázka. Chceme se k lidem přirozeně dostávat cestou dobrých zpráv o tom, že naše město se rozvíjí a my pracujeme pro naše obyvatele a poskytujeme jim to, co potřebují ke svému spokojenému životu. To je jediná správná cesta, jak se k lidem dostat.

Profesně jste se jako politoložka zaměřovala především na Latinskou Ameriku. Našla jste v tamní politice něco, co vás inspirovalo a co byste chtěla přenést i do prostředí Hradce Králové?
V Latinské Americe je spousta negativních příkladů. Politické strany tam nejsou dostatečně zakořeněné ve společnosti. Často tam zakládají subjekty bohatí latinskoameričtí podnikatelé s cílem, aby právě ty podnikatele dostaly do politiky a ti si tam pak realizovali své soukromé zájmy. Je tam ale i řada pozitivních příkladů. Přestože je Latinská Amerika zejména katolickým regionem, řada států tam má velmi liberální zákonodárství například v otázce manželství pro všechny. V některých oblastech jsou ty země dál než řada zemí středovýchodní Evropy. Řada latinskoamerických zemí má i institucionalizované motivace pro ženy, aby se účastnily politiky. Když byste se podíval na složení některých parlamentů latinskoamerických zemích, tak byste tam našel stoprocentně více žen, než je v naší vysoké politice zvykem.

Přečetl jsem si, že jste v Latinské Americe zdolala i šestitisícovku. Co je podle vás ten nejvyšší a nejtěžší vrchol, který vás v následujících čtyřech letech čeká na hradecké radnici?
Je to pravda. Vylezla jsem na šestitisícovku za La Pazem, což je jedno ze dvou hlavních měst Bolívie. Ten výstup byl mým splněným snem. Chtěla jsem si trošku sáhnout na dno fyzických i psychických sil. Ten výstup vás lidsky zocelí, dokázala jsem si, že jsem schopná překonat v některých momentech i samu sebe. Z té politické perspektivy před sebou asi nemám nějaký konkrétní vrchol, kterého bych chtěla dosáhnout. Pro mě je cílem pracovat maximálně se svým týmem pro město a přesvědčit lidi, že Hradec má na víc a může být super městem k životu pro všechny generace.

Co dělá ráda nová hradecká primátorka, pokud se zrovna nevěnuje politice?
Na prvním místě je určitě moje rodina. Máme dvě dcery, takže určitě musím začít péčí o rodinu. Potom bych zmínila partu kamarádů, se kterými sportujeme. Sport je součástí mého života. Aktivní pohyb je zásadní věc, která mě udržuje v psychické funkčnosti.

Jaké je vaše oblíbené místo v Hradci Králové?
Nejradši mám břehy Orlice.

Jak by měl podle vás vypadat Hradec Králové na konci vašeho funkčního období v roce 2026?
V Hradci by měla být velká část obyvatel, která bude vědět, kdo tady vládne a bude spokojená s vládou naší koalice. To je náš cíl. Chci, aby naše vedení bylo schopno realizovat některé projekty a zároveň dělat i přípravu dalších projektů. Pro každé další nastupující vedení je strašně důležitá práce těch předchůdců. Buď je na co navazovat, nebo ty projekty připraveny nejsou. Čtyři roky jsou strašně krátká doba. Když budete chtít opravit Velké náměstí a začnete počítat, tak zjistíte, že možná na konci vašeho volebního období budete mít něco připraveného. Ale rozhodně ne realizovaného, pokud to už nebudete mít od předchůdců připravené v mašličkách.

Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera, Tomáš Kulhánek