Potenciál archeologie je obrovský, říká hradecký archeolog Miroslav Novák

Když se řekne archeolog, pro mnohé laiky je to člověk, který se hrabe v zemi a něco hledá. Jak to vidí ten skutečný, kterým jste vy?
Archeologů je mnoho různých typů, například muzejní, což jsme my, dále památkářští, terénní, univerzitní či akademičtí. U nás v muzeu je škála činnosti velmi bohatá, není to pouze hrabání v zemi. Zvláště při větších výzkumech musí archeolog spolupracovat s mnoha dalšími lidmi rozmanitých profesí. Něco vytáhnout ze země je jen první fáze, pak následuje spousta dalších kroků od laboratorního zpracování nálezů přes dokumentaci, digitalizaci, bádání a zjišťování, co nám konkrétní nález říká, po uložení do depozitáře, popularizaci, výstavy, články a podobně.

Vzpomínáte si na okamžik, který rozhodl, že se vydáte touto cestou?
V mém případě u toho stáli praktikanti na gymnáziu, kteří se nás tehdy ptali, co by kdo rád dělal v budoucnu. Nasměrovali mě do hradeckého archeologického kroužku, který tehdy působil při muzeu. Přes něj jsem se dostal blíže k tomuto oboru a poté na vysokou školu.

Věděl jste už v době studií na vysoké škole, která fáze historie v souvislosti s tímto oborem bude předmětem vašeho zájmu?
Na Masarykově univerzitě v Brně jsem začal studovat kombinaci archeologických oborů - středoevropská a antická. Ty spojuje mimo jiné také doba bronzová ve střední Evropě, což byla cesta, kterou jsem se vydal.

Studium jste zakončil diplomovou prací Pohřebiště lidu lužických popelnicových polí v Jaroměři – Čáslavkách. Proč jste si vybral právě toto téma?
Je v tom zájem o to období, tedy o úsek, který mě při studiích zaujal. Také v tom byla prozaická okolnost, že nálezový soubor byl studentům k dispozici k dalšímu zpracování k diplomové práci a neměl o něj nikdo badatelský zájem, což je běžná praxe.

Vaší specializací je doba bronzová a halštatská. Čím jsou tato období zajímavá?
U mě to byla vazba na dobu bronzovou ve Středomoří a kontakty s tamními kulturami. Byla v tom jistě také atraktivita bronzových předmětů, pokladů, efektních, řemeslně skvěle propracovaných kusů šperků, nástrojů i zbraní. V těchto obdobích jsou navíc zajímavé nedostatečně probádané etapy s určitou mírou tajemství a otazníků, což pro mě bylo také velmi lákavé. Doba halštatská, neboli starší doba železná, je plynulým pokračováním bezmála tisíc let trvající kultury popelnicových polí, která se liší rozšířením železa, ale za touto kulturou stojí stále ti stejní lidé.

Jste vedoucím archeologického oddělení Muzea východních Čech v Hradci Králové. Která místa tohoto města jsou v tomto ohledu nejcennější?
Je to samozřejmě relativní, protože každý archeolog vidí hodnotu v období, kterým se právě zabývá. Fakt je ten, že královéhradecké Polabí, hlavně labská terasa na pravém břehu od Jaroměře po Plotiště, je jedna obrovská souvislá archeologická lokalita, která je v tomto ohledu velmi bohatá a prolíná se v ní mnoho kultur. Jsou tady například neolitické rondely, což jsou svatyně typu Stonehenge, kterých tady máme díky leteckému snímkování zatím dvaadvacet, což je dosud nejhustší koncentrace na světě. Pro mě, jako specialistu na dobu bronzovou, je důležitý Hradec se svým návrším, kde bylo v době tak zvané lužické kultury obrovské centrální hradiště. Přibližně v době, kdy na jihu probíhala legendární Trojská válka, i tady probíhaly nějaké boje. Pozoruhodné na tom je, že naše hradiště má dvanáct hektarů, proti němuž jsou slavné řecké Mykény se svými zhruba třemi hektary trpaslíkem. Tehdy se tady stavělo ze dřeva, z hradiště nám nezůstaly hradby z kamene. Přesto zde bylo několikametrové opevnění v délce téměř jeden a půl kilometru, což bylo skutečně velkorysé dílo.

Jak rozsáhlá je sbírka této instituce, co je v ní obzvlášť vzácné a jste na to pyšní?
Hradecká archeologická sbírka je čtvrtá největší v České republice. Máme tady velice pěkné sbírkové předměty z pozdní doby halštatské, tedy ze šestého století před naším letopočtem. Například z Lípy u Všestar pochází krásný soubor žlutých skleněných korálů, které se tehdy dovážely ze severní Itálie. Jde o celý náhrdelník z třiceti kusů, což je velice efektní záležitost, který si od nás půjčují do zahraničí na různé výstavy. V hlavní budově muzea je nyní k vidění výstava zabývající se přelomem střední a mladší doby kamenné. Návštěvníci mohou vidět třeba kultovní keramickou sošku prasátka, kterou se také rádi chlubíme. V souvislosti s dobou bronzovou jsou tady zdejší zlaté poklady, mezi které patří i tak zvané hradecké osmičky. Jsou to smotky zlatého drátu stočené do zajímavého tvaru, a to je pro tuto oblast specifická věc. Máme tady ale i další vzácnosti z různých období, kupříkladu obrovský soubor nálezů z germánského pohřebiště v Plotištích, které je s 1200 hroby jedno z největších ve střední Evropě. I některé další soubory jsou zásadní pro chronologii svých období. V naší přírůstkové knize máme přes osm ucelených souborů, často velmi rozsáhlých. Čítají celkem kolem 300 tisíc evidenčních jednotek.

Jaký je to pocit, když při průzkumu narazíte na skutečně něco unikátního?
Když člověk přijde k nějakému nálezu, hned mu jde hlavou, zda je významný a pokud ano, je to doprovázeno určitým nadšením. Na druhou stranu jsme neradi, že se ty památky zničí, protože my do muzea dostaneme pouze jednu třetinu nálezů, a to ty samotné předměty. Jámy z nichž pocházejí a vzájemné vztahy mezi nimi při stavbách nenávratně zanikají. Zůstává jen jejich dokumentace.

Nemůžu se nezeptat na archeologický průzkum lokalit, který předcházel stavbě dálnice D11. Jak dlouho trval?
S přestávkami se nás dotýká od roku 2003, kdy stavba u Chlumce nad Cidlinou překročila krajskou hranici. V současné době mapujeme na základě datových zdrojů, povrchových sběrů a detektorových prospekcí, co nás čeká v úsecích až ke státní hranici. Je to příběh, který ještě neskončil.

Když probíhají podobné průzkumy předcházející různým stavbám, nejste obviňování, že všechno zdržujete?
Věnujeme se i prevenci a desítky let budujeme mapy nalezišť, kterých je jen v Královéhradeckém kraji přes 4500. Naše muzeum každý rok provede kolem 600 dohledů na různých stavbách. Z toho ve 30 až 40 případech dojde k nálezu a většinou už víme dopředu, že v tom prostoru něco najdeme, protože tam už něco v minulosti bylo, nebo také na základě archeologické intuice. Kdyby se k nám stavebníci přišli v této souvislosti předem informovat, a to i ve fázi, kdy se nějaký pozemek kupuje, jsme jim z devadesáti procent schopni říci, jestli je to vhodné místo pro stavbu. To se ale bohužel neděje.

Kdo byl na Hradecku v historii archeologie nejpodstatnější osobou?
Východní Čechy jsou docela specifické, protože tady v rámci archeologického bádání spousta věcí začala. Mezi velikány určitě patří rytíř Karel Josef Biener z Bienenberka, později hejtman hradeckého kraje, který se podílel na stavbě zdejší pevnosti, byl zakladatelem archeologie na našem území a vytvořil první velkou archeologickou sbírku v Čechách. Dalších osobností ze sklonku 19. století je zakladatel profesionální archeologie na Hradecku a tehdejšího ředitel muzea Ludvík Domečka, s nímž začalo systematické bádání i osvěta. Významným archeologem je rovněž Vít Vokolek, který v 50. letech minulého století ve spolupráci s Archeologickým ústavem tady prozkoumal spoustu významných lokalit. Potom je to Jiří Kalferst, který založil archeologický kroužek, díky němuž jsem se k tomu oboru dostal.

Využíváte při průzkumech nejmodernější technologie?
Základ zůstává přes sto let stejný. Nálezy se dokumentují kresbou a fotografií. Nadstavbou jsou technologicky vyspělé metody, jako je využití dronů, měří se odchylky geomagnetického pole, studuje DNA pohřbených a další sofistikované postupy.

Je stále podstatná ta stará dobrá ruční práce?
Řekl bych, že je nejzásadnější, protože nálezy jsou neopakovatelné a bez ruční práce se neobejdou. Pokud archeolog nemá zkušenosti, určitou míru intuice a něco nepostřehne, je to navždy ztraceno.

Zaujal mě váš nález zdobené železné sekerky z roku 2019 na rozhraní okresů Jičín a Hradec Králové. Čím byl tento nález vzácný?
Nálezce, který nám sekerku do muzea přinesl, s archeology již nějakou dobu spolupracoval. Na pařezu našel hroudu rzi, kterou někdo před ním odložil, a poznal, že je to sekera. Když se z nálezu sloupla rez, zjistilo se, že jde technologií výzdoby o unikát, kterých je v Evropě jen několik málo kusů.

Samostatnou kapitolou jsou amatérští hledači „pokladů“ s detektory kovů. Mohou být neřízenými střelami, ale zároveň i prospěšnými spolupracovníky muzea. Jakou s nimi máte zkušenost?
Už v 70. a 80. letech, tedy v době, když ještě nebyly detektory, s muzeem spolupracovala řada lidí, kteří chodili na povrchové sběry. Objevila se tím spousta nových nalezišť, o nichž se do té doby nevědělo. Už tehdy bylo potřeba tyto lidi vzdělávat, vychovávat je k tomu, aby něco nezničili. Současné detektory jsou jen další kapitolou tohoto příběhu. Pokud je spolupráce koordinovaná, je užitečná. Snažíme se tuto komunitu zájemců s detektory dále vychovávat, aby byli dostatečně poučení a byli prospěšní v poznávání naší společné historie.

Jsou místa na Hradecku, která jsou z archeologického pohledu ještě neprobádaná a mohou ukrývat něco, co jen tušíte?
Je jich velmi mnoho. Každý rok nám přibydou desítky nových nalezišť, o kterých jsme nevěděli. Mnohá ​​jiná jsou známá jen z povrchových sběrů, ale nejsou prozkoumána pod zemí a nevíme, co ta lokalita konkrétně skrývá.

Je vůbec v lidských silách s obrovským množstvím nálezů pracovat?
Není. Archeologů je málo, v hradeckém muzeu je jich šest. Pořád jsou před nimi statisíce nálezů, na jejichž důkladné prozkoumání ještě nedošla řada. Každý archeolog řeší dilema, co z naleziště brát a co tam nechat.

Archeologie je z historického pohledu zcela jistě velmi důležitá disciplína. Jaká je po ní společenská poptávka?
Myslím si, že mnohem menší než by měla být. Jsem si vědom toho, jaký by mohla mít archeologie potenciál pro společnost, kdyby z ní bylo možné vytěžit co nejvíce. Zachycuje totiž neuvěřitelně dlouhé období lidské existence, takže by nám to mohlo hodně říci i do budoucna. Věci se totiž opakují, lidé dávné minulosti se potýkali s podobnými problémy jako současníci, nějak na ně reagovali a nacházeli recepty. To je myslím hodně důležité i pro dnešní dobu.

Do jaké míry je tedy důležitým přínosem pro nynější společnost?
Kdyby se minulost více reflektovala, bylo by to důležité i pro naši přítomnost i budoucnost. Právě minulost má úzkou souvislost se současným žitím nynější společnosti. Všechno kolem nás má své příčiny a zákonitosti, které pramení z minulosti a bez pohledu do minulosti to nemůžeme nikdy úplně pochopit. Potenciál archeologie je tedy v tomto ohledu obrovský, ale dosud nevytěžený.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv MVČ