Neděle

14. dubna 2024

Nyní

22°

Zítra

14°

Svátek má

Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 7. díl

23. 7. 2023

page.Name
Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije - tak se jmenuje nový vzpomínkový seriál publicisty a hradeckého patriota Slávka Trávníčka. Zavzpomínejte spolu s ním na restaurace, vinárny, jiné podniky i místa a také na další zajímavé osobnosti z Hradce a jejich zážitky. Tentokrát vás čeká vyprávění o Rybárně Jadran.

Rybárna Jadran patřila pod Potraviny Hradec Králové a v té době tam byl ředitelem pan Josef Řeháček, velice schopný manažer, za kterého závod Potraviny jenom kvetl. Tento pán byl na tehdejší dobu doslova nadčasový, dovedl sehnat a zařídit, jak se říká, na počkání i nemožné. Pan Řeháček byl úspěšný muž, který chodil stále elegantně oblečen a byl to velice společenský člověk, který šéfoval celému východočeskému kraji. K Potravinám tehdy patřila i denní vinárna Lipka na Velkém náměstí. Ředitelství Potravin sídlilo tehdy v ulici Čsl. armády, vedle hotelu Bystrica, a tak to měl pan ředitel kousek od Jadranu, kde se i dosti často objevoval a rád sem chodil na „kontroly“.

Jadran byl velice oblíbený bufet s rybami v Hradci Králové, kam se též chodilo na jídlo a něco dobrého a kvalitního popít, a protože ředitelství v Hradci Králové se o tento podnik vzorně staralo, dlouhá léta úspěšně prosperoval. Rybárna Jadran stála v Mostecké ulici přímo naproti dnešnímu samoobslužnému obchodu Erko. Byl tam takový dlouhý pult, a už když se sem vešlo, linuly se tu různé vůně, byly zde cítit ryby, které plavaly ve velkých nádobách, vůně masa, opékaných buřtů, výborné okurky máčáky v dřevěných sudech atd. Tato Rybárna byla umístěna na velice příhodném místě mezi centrem a starým městem, kde procházela stejně jako dnes spousta lidí, a proto zde obchod jenom kvetl.

Šéfová Jadranu paní Zelinková byla velice zkušená obchodnice. Dlouhá léta tam také pracovaly příjemná Lenka Sukalovská společně s Libuší Vinklářovou. Další zaměstnanci této provozovny byly samé ženy a bylo jich většinou kolem dvanácti. Mezi štamgasty i ostatními hosty byly paní Lenka a paní Libuše velice oblíbené a s ostatním personálem se skvěle doplňovaly. Právě proto sem všichni ti pravidelní návštěvníci a další hosté tak rádi chodili. Rybárna byla takový záchytný bod i pro různé fajnšmekry, kteří se sem chodili po celý den občerstvovat velice kvalitním plzeňským pivem a dalšími nápoji. Plzeň uměla paní Lenka načepovat tak, že se tito pánové štamgasti na pivo do Jadranu každý den přímo těšili.

V té době se mezi pivaři tradovalo, že nejlepší Plzeň se točí v Jadranu v podání paní Lenky. Otevíralo se tam ráno již v 7 hodin, takže kdo měl už v tuto dobu žízeň, třeba i z minulého dne, tady byla vždy záchrana první pomoci a paní Lenka s paní Libuší a dalšími děvčaty zde byly již od otevírací hodiny těmto fajnšmekrům a ranním žíznivcům k dispozici. Pro tyto pány to bylo skvělé vykročení do nového dne a Jadran měl již od samého rána velice úspěšný obchod. K jídlu zde měli velice chutné pokrmy jako třeba ovárek, sekanou, filé, bramboráky, dobroty z ryb a vynikající vlašský salát. Jednička mezi specialitami této provozovny byl ale jadranský drůbeží guláš na způsob maďarského perkeltu, který tam byl v té době velice oblíben a doslova šel na dračku. Hodně se prodával i holandský řízek, chlebíčky, dorty a další sladkosti.

Rybárna Jadran, to byla taková příjemná lidovka na způsob oblíbené Bašty na tehdejším Gottwaldově náměstí. Velikou zásluhu na tom měl personál této provozovny, který se vždy choval ke svým hostům velice přátelsky a zdvořile, a právě proto s ním měli všichni návštěvníci přátelské vztahy. Tento podnik byl, jak se říká, hned na ráně a všechna děvčata, která tam pracovala, se tam celý den téměř nezastavila. Tato rybárna fungovala již od padesátých let a žijící pamětníci si vzpomínají, že v době honů tam vždy viseli na zábradlí u silnice zajíci, bažanti i jiná zvířata.

Protože o kvalitě piva z Jadranu se vědělo po celém Hradci i širém okolí, chodilo si tam pochutnat na kvalitní Plzeň hodně známých osobností z našeho města. Paní Lenka vzpomíná, že to byli hlavně pánové, karikaturista Vladimír Renčín, malíři Jiří Bohdanecký, Jiří Felgr, Sváťa Benýšek, sochař Oldřich Tlustoš, populární herec Miroslav Zounar, hradecký bohém a fotograf Honza Dlabáček, dále pravidelní hosté Psí boudy, jako např. kulisáci z hradeckého divadla, atd. Pravidelně se tu objevoval i známý a v Hradci velice oblíbený číšník Josef Šrajer z hotelu Paříž, dále pánové z Bytového podniku Mirek Zahálka s Rudou Molínem, chodila sem i známá postava z Nového Hradce Králové Lesní muž alias Milan Bouček a další a další. Bylo zde neustále plno a hosté se tu pravidelně střídali.

Seriál Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije

Podívejte se i na předchozí díly seriálu Slávka Trávníčka:
1. díl
2. díl
3. díl
4. díl
5. díl
6. díl



Jadran navštěvovali také dosti často známé postavičky města Hradce Králové, jako třeba Jirka Honl alias Prskavý Jirka z Adalu a Paříže, který prý dostal vždy gratis svůj oblíbený šnyt, dvoumetrový řidič ještěrky z hotelu Bystrica neustále ustrojený v montérkách Ludva Dlouhý Bill, který snad v nich i spal. Dosti často tam také zavítala oblíbená a populární postavička z Velkého náměstí veliký slávista, zdravotník a půl doktor, bohém Eda Řezáč. Eda většinou neměl u sebe peníze, tak se vždy někdo našel, kdo mu to pivo zaplatil, a Eda tam potom vyprávěl své bohaté životní zážitky.

Rybárnu Jadran si oblíbili také důstojníci z Velitelství 10. letecké armády, kteří zde byli vidět dosti často, jak si pochutnávají na zdejších specialitách, a podle slov paní Lenky to byla velice sympatická společnost, vždy na výsost spokojena a rádi se sem páni důstojníci vraceli. Tento podnik byl ve své době veliký magnet i pro ty, kteří sem chodili na svačinku nebo náhodně něco dobrého pojíst. Byl tady opravdu velký výběr čerstvých jídel, a protože zde byl neustále velký odběr, ve většině případů se ještě ten den všechno prodalo. Když v Hradci Králové měli představení nebo koncert herci nebo zpěváci z Prahy, nebo jenom projížděli naším městem, vždy sem pravidelně přicházeli pan Karel Effa, Waldemar Matuška, Ivan Mládek, herečka Helena Růžičková a další. To tam bylo potom celý den rušno a veselo. Jediný velký problém tam byl, že zde nebylo WC pro návštěvníky tohoto žádaného hradeckého podniku.



Žijeme v Česku, a proto pro nás, Hradečáky, je velká škoda, že už takové podniky a bufety s dobrým jídlem a pitím, jako byl Jadran, mizí nejenom z Hradce Králové, ale po celé České republice. Např. obyvatelé Liberce by mohli o těchto úžasných a tradičních hospůdkách také hodně vypravovat. Nahrazují je podniky jako třeba McDonald nebo KFC a taková atmosféra a pohoda tam bohužel již nikdy nebude, ale to už by bylo povídání na jiné a daleko složitější téma. Traduje se o Jadranu jedna veselá příhoda, že tam prý docházel jistý muž - rybář, který doma své ženě někdy říkal, že jde na ryby, a přitom tam se svým kamarádem chodil na to dobré pivo od Lenky a smažili tam vždy až do zavírací hodiny. Stávalo se, že dotyčný pan rybář, když odcházel, si tam někdy zakoupil kapra a v pohodě odešel domů za svojí manželkou. Jednou to tam prý pánové trochu s pitím přehnali, dotyčný pán si opět zakoupil kapra a s cedulkou z Jadranu a kolik stál peněz. Poprvé ho takto bohužel přinesl domů manželce. Delší dobu se tam potom neukázal, ale po nějakém čase tam začal opět chodit, protože se mu začalo stýskat po dobrém pivu, ale kapra tam už prý nikdy zásadně nekupoval.

Po revoluci v roce 1989 se tento podnik prodal v dražbě a noví majitelé z něho udělali doslova pajzl a dorazovnu, takže Jadran, jak jsme ho dříve znali, přestal potom již bohužel v této podobě existovat.

Vzpomínky pamětníků na rybárnu Jadran

Lenka Sukalovská, bývalá zaměstnankyně Jadranu: „Tento podnik byla moje srdeční záležitost a vzpomínám na něho stále s velkou nostalgií. Byla to radost obsluhovat spokojené stálé štamgasty a zákazníky, kteří se sem tak rádi vraceli. Zažívaly jsme zde s naším ženským kolektivem i spoustu legrace, protože naši hosté, to byla směsice různých lidí a povolání. Když k nám někdy zavítal třeba tenkrát velice populární herec Karel Effa a další pražští umělci, tak to byla vždy velká událost a legrace. Mezi spolupracovnicemi tu vládla pohoda, a kdyby to šlo, tak bych si hned tato léta prožitá v této rybárně zopakovala.“

Slávek Trávníček, autor: „A něco pro oživení. Na rybárnu Jadran mám takovou již letitou příjemnou vzpomínku. Gril bar vedle Bašty byl náš oblíbený podnik, kam jsme s kamarády pravidelně docházeli. Jednou v pátek jsme tam seděli až do konce zavírací hodiny a poté jsme se odebrali celá naše parta s naším dalším kamarádem harmonikářem Láďou Berným do Divadelního klubu na staré město, kde Láďa vyhrával pro nás i ostatní hosty. V klubu jsme se náramně bavili, trochu popili, zazpívali si, a když jsme ráno opustili tento podnik, už venku svítilo slunce. Protože jsme všichni měli ještě žízeň, tak jsme hned zamířili do oblíbeného Jadranu. Za výčepem nás uvítala paní Lenka a hned nám natočila své kvalitní plzeňské. Byl to pro nás všechny příjemný podzimní flám, chcete-li večírek a na naši poslední štaci Jadran vzpomínáme dodnes. Ale to už je hodně let a škoda, že se to už nikdy nevrátí.“

Slávek Trávníček