Neděle

14. dubna 2024

Nyní

22°

Zítra

14°

Svátek má

Kreativitu má každý v sobě, říká hradecká koordinátorka kreativního učení

19. 2. 2023

Kreativitu má každý v sobě, říká hradecká koordinátorka kreativního učení 0 snímků
V Knihovně města Hradec Králové se nedávno uskutečnila konference Kreativní učení v Královéhradeckém kraji. Jejím podtitulem bylo: Jak dostat umění do škol a školy k umění aneb Jak si věřit, tvořit, radovat se, objevovat a učit. Organizátorem této důležité události bylo hradecké Centrum uměleckých aktivit.

„Uspořádali jsme ji s cílem otevřít toto téma, představit nabídky uměleckých organizací, napojit školy na jednotlivce či instituce, které se kreativním učením zabývají. Pozvali jsme na ni odborníky na kreativní učení z celé republiky,“ vysvětlila profesí pedagožka Ilona Havlíčková, která v centru zastává pozici Koordinátor kreativního učení.

Co si mám představit pod názvem kreativita učení a vzdělávání?
Když jsem před čtvrtrokem do centra nastoupila a začala jsem se tímto tématem zabývat, zjistila jsem, že se dá vyložit několika způsoby. My jsme se ustálili na rozvoji kreativních kompetencí prostřednictvím uměleckých činností ve spolupráci s umělci, edukátory, designery či kreativci, kteří se věnují dětem v krátkodobém či dlouhodobém programu. Vycházíme z toho, že umělci i pedagogové mají nějaké své myšlení. Jde tedy o vzájemné obohacování a spolupráci mezi pedagogem, umělcem a dětmi. Důležitým faktorem je zaměření na potenciál všech dětí, nejen na ty, které mají dobré známky. Také bych chtěla vyzdvihnout fakt, že se nejedná o bezbřehé užívání si, kreativní učení může i bolet.

Jak se na tomto procesu podílí Centrum uměleckých aktivit Hradec Králové?
Centrum obdrželo grant na moji pozici, kterou nazývá Koordinátor kreativního učení. Náplní mojí práce je sjednocovat v této souvislosti lidi, vyhledávat umělce – lektory, kteří by do programu chtěli vstoupit, připravovat projekty a snažit se je prosadit ve školách. Jde nám o otevření tohoto tématu a koordinaci v rámci Královéhradeckého kraje.

S kým v tomto směru spolupracujete?
Zatím jsem oslovila všechny rozmanité kulturní instituce v kraji, které mají své edukátory a lektory. Vedli jsem s nimi strukturovaný rozhovor a ptali se, co a jak dělají, co školy nabízejí, zda jsou vzdělávací zařízení ochotné se těchto věcí zúčastnit a podobně. Kromě toho je několik umělců na volné noze, kteří se nám sami hlásí a chtějí být lektory. Mezi nimi jsou například umělkyně a architektka Iva Tušlová z Hradce Králové nebo Tomáš Mrkvica z Umělecké kolonie Bastion IV. v Josefově, kterého jsme pozvali na konferenci jako řečníka, protože se zabývá recyklací a upcyklací, při níž se odpad řemeslnými postupy dále zpracuje a vdechne se mu nový život. Tímto bych chtěla oslovit i další umělce, kteří mají zájem na projektu spolupracovat, ať se neváhají přihlásit.

V čem podle vás tkví a kde všude se dá kreativita při vzdělávání uplatnit?
Je to velmi košatá oblast a každý umělec o tom přemýšlí jinak, což považuji za hodně zajímavé. Není to pouze o výtvarné či hudební výchově, ale má přesah do architektury či dramaturgie. Kreativita může navíc vstoupit i do ostatních předmětů, jako je třeba matematika. Jde o to aktivovat děti tak, aby kreativitu využívaly mezioborově.

Proč je důležité se na to zaměřit?
Myslím si, že se dnes už obecně ví, že pro rozvoj dnešních dětí je mnohem důležitější než encyklopedické znalosti a biflování. Většinu věcí najdou děti na internetu, takže frontální sdělování informací ztrácí smysl, děti při něm rychle ztrácejí motivaci k učení. Tvořivé myšlení a umět si poradit v různých situacích je tedy mnohem důležitější než znalosti, které děti brzy zapomenou. Strašně se mi líbil jeden citát, který na konferenci citovala jedna účastnice. Říkala, že cílem výuky není naplnit nádobu, ale roznítit oheň. To se mnou velmi zarezonovalo. O to bychom se chtěli snažit.

Jaké kroky vedou k jejímu rozvoji?
Domnívám se, že ji má každý v sobě, jen je třeba schovaná pod různými požadavky, které nese život. Malé děti ji mají spontánně, u školáků se začne ztrácet během prvního stupně, přebíjí množství informací, které se na ně den co den hrnou a kloužou po povrchu. Dospělí ji mají taky, jen už na ni často zapomněli. Proto je nutné ji postupnou cestou vracet a v lidech probouzet , aby se nebáli svůj život spustit po svém a neztráceli sami sebe.

Známé je rčení škola hrou. Platí stále?
Myslím, že platí. Spousta pedagogů učí velmi dobře, používají dobré metody, střídají jednu za druhou a děti se nemají čas nudit. Samozřejmě je to ale často diktát z venku, kdy děti plní stále dokola nějaké úkoly, aniž by věděly, proč to dělají a kam to celé směřuje. Nebo se učí jen pro učení samo, pro testy a přijímačky, protože tak to máme v Čechách nastavené. U kreativního učení jsou naopak důležité hlasy dítěte, školáka, studenta, aby řekli, jak si to představují oni. Učitel by měl být spíše průvodcem jejich vývojem, což už v mnoha školách určitě funguje.

Dá se říci, že kreativita není jen o originalitě, ale také o procesu, v němž se uplatňují znalosti, intuice a dovednosti?
Určitě. V kreativitě se uplatňuje velmi mnoho věcí, například emoce, sociální zdatnost, protože je třeba se domluvit s okolím, prosadit svůj názor, komunikovat, vyjádřit myšlenky, vědět co chci, kam jít a směřovat. Těch faktorů je dlouhá řada.

Je možné, že odvádí pozornost od učení a zaměření na znalosti, nebo je to mýtus?
Znalosti jsou nesmírně důležité. Nemůžu navrhovat nebo stavět dům, aniž bych nevěděla, co musím všechno udělat, aby mi nespadl. Nemůžeme se najednou obrátit o sto osmdesát stupňů a říct si, že si budeme jen užívat. Kreativní učení znalosti nepopírá, naopak, jen se k dětem dostávají jiným než frontálním směrem. Děti v procesu zjišťují, co všechno musí vědět, umět a zařídit, aby mohly projekt dotáhnout do konce. Ať se třeba jedná o divadelní představení nebo o předesignování třídy s architektem. Kreativita a znalosti se vzájemně nepopírají.

Dá se naučit nebo k ní musí mít žák předpoklady?
Předpoklady mají všichni, každý je jiný a hodí se na něco jiného. I když dítěti nejde příliš klasické učení, může mít spoustu zajímavých nápadů v jiné oblasti. Může se ukázat, že je třeba vynikající obchodník, protože přesvědčí vedení školy o potřebě nějaké změny ve třídě. Těch nuancí je řada. Při projektu kreativního učení se dá snadněji odpozorovat, co je jeho silnou stránkou a tu pak rozvíjet. Je mnoho lidí, kteří něco studují nebo dělají a nevědí proč, osobní motivace jde stranou a kreativita se ztrácí.

Kreativní vzdělávání je primárně určeno školákům. Předpokládá se tedy, že vyučují kreativní kantoři? Kde se oni v této oblasti vzdělávají?
Na to zatím neumím odpovědět. Zkoumala jsem, kdo se tím v současné době zabývá. Kulturních organizací, které rostou, nabírají edukátory a zabývají se kreativním myšlením, je dost a zvou si školy k sobě. Jak je to v této oblasti s pedagogikou tady v Královéhradeckém kraji, ještě nemám zmapováno, proto byla odrazovým můstkem lednová konference ve spolupráci se Společností pro kreativitu ve vzdělávání v Knihovně města Hradce Králové. Přemýšleli jsme o tom, jak školy nejlépe oslovit. Proto jsme se obrátili na všechny s tím, že se dostaví část z nich a potom se může lavinovitě šířit spolupráce. Přišlo mně to efektivnější, než kdybych objížděla školy v celém kraji.

Co bylo tedy hlavním cílem a smyslem konference Kreativní učení v Královéhradeckém kraji?
Uspořádali jsme ji s cílem otevřít toto téma, pozvat odborníky nejen z kreativního učení, ale i ze školství. Chtěli jsme, aby zaznělo, co si pod kreativním učením můžeme představit, chtěli jsme ukázat příklady dobré praxe a zároveň představit nabídky uměleckých organizací. Dostat pedagogy, umělce i instituce, které se kreativním učením zabývají, pod jednu střechu, aby se mohla rodit další spolupráce. Snažili jsme se ale i pojmenovat překážky a problémy, kterým musí školy a kulturní instituce dnes čelit. Měli jsme tam také čtyři kulaté stoly, které se hlouběji zabývaly různými tématy. Máme dlouhodobou vizi a plánujeme takových akcí dělat více. Bylo to velmi inspirativní setkání. Potěšilo nás, že hned na úvod byl o konferenci ze strany škol velký zájem, což považuji za dobrý signál. Učitelé, kteří měli zájem se na projektu podílet tímto žádám, aby mě neváhali kontaktovat. Prezentační část konference jsme natáčeli a lze ji vidět na You Tube pod názvem konference Kreativní učení v Královéhradeckém kraji či nás oslovit a pošleme záznam.

Co by podle vás mělo kreativní učení přinést žákům do budoucnosti?
Myslím si, že děti ve školách často žijí v rámci jakési předmětové bubliny, kdy se stává, že se ve třech předmětech nezávisle na sobě učí o jedné věci. Navíc se učí věci z dávné minulosti na úkor současnosti, což je podle mě velká škoda. Tráví se mnoho času u něčeho, co už není aktuální. Mým snem je, aby se děti někam nesměrovaly a objevil se v nich talent pro určitý obor, protože často nevědí, že v nich ten skrytý talent dřímá a je třeba ho probudit, objevit, nasměrovat.

A co vy? Považujete se za kreativního člověka?
Vždy jsem se považovala za kreativního člověka a učitele, snažila se hodiny vybrušovat, hledala nové cesty a všímala si toho, co funguje a co už ne. Usilovala jsem o to, aby šla kreativita ode mě k těm ostatním. V posledních několika letech jsem ale hodně přemýšlela, jestli to je dobře, vybrousit hodinu a předestřít ji studentům, kteří ji sice kreativně vyplní, ale pasivně přijmou. Začala jsem hledat způsob, jak to otočit směrem ke studentům. To je ale na delší vyprávění. V covidové době jsem se začala věnovat výtvarnému umění, takže kreativitu v současné době více směřuji k sobě.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: archiv ČZU