Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 13. díl

Dnes trochu změníme téma a zavzpomínáme na dobu, kdy měl Hradec Králové několik kin ve středu města, ale i na předměstích jako např. v Malšovicích, Slezském Předměstí a dalších. Vše se to odehrávalo pod hlavičkou Správy městských kin a jejich vedení tenkrát bylo v kině Moskva. Dlouhá léta tam zastával funkci ředitele pan Josef Bláha a za jeho působení se přestěhovalo celé vedení Správy městských kin do kina Centrál – Jas.

V roce 1981 vystřídal ředitele Bláhu perspektivní třicetiletý Josef Jansa, který tam potom
pracoval až do roku 1991. Ředitel Jansa byl mezi zaměstnanci hradeckých kin velice oblíbený, podle slov pracovníka z údržby Jiřího Čiháčka se pod ním velice dobře pracovalo a jeho vztahy s podřízenými byly vždy na úrovni. I mezi svými nejbližšími kamarády byl ředitel Jansa v oblibě a v době, kdy začal ve Správě městských kin působit v této funkci, od nich dostal přezdívku „Pepa Kino“. Byl to velice společenský člověk, výborný zpěvák, aktivní fotbalista, stále v padnoucím obleku a velice dobře za svého působení ve funkci ředitele reprezentoval hradeckou Správu městských kin.

Za éry ředitele Josefa Jansy se tenkrát hrálo celý týden v kině Centrál, Moskva, Oko, Brigádníků na Slezském Předměstí, Cestujících, v kině Mladých v Malšovicích a v letních měsících v Letním kině. Ve středu a v neděli se promítalo v kině Odboj na Novém Hradci Králové, Vesmír v Třebši, Svět v Kuklenách, Pochodeň v Plotištích a v kině Máj v Malšovicích. V těchto dnech se hrálo i na zimním stadionu v Letním kině. Diváci také chodili na filmy do Video kavárny Labská. Lidé, kteří navštěvovali kina i na předměstích Hradce Králové, si určitě vzpomenou, že v zimě se topilo v kamnech v kině Odboj, Vesmír, Svět a Máj. Tenkrát jiné možnosti nebyly, a proto tam bylo někdy přetopeno, nebo byla divákům zima. Moc jim to ale nevadilo, protože tam na další film přišli znovu. Taková byla doba. Na normální film stály tenkrát vstupenky 4–5 Kč, na širokoúhlý film se platilo 8 Kč a na filmy 70 mm to bylo 12 Kč.

Do kina se v té době chodilo hodně, a když dávali filmy s Mastroiannim, Lorenovou, Bardotovou, Delonem, Belmondem, Gabinem, de Funésem, vždy praskaly sály ve švech.
Někdy se stávalo, že se jednalo o nezáživný, ne příliš kvalitní film. To muselo přijít nejméně
šest diváků, aby se vůbec mohlo promítat. Když byly na programu sovětské filmy, v nichž třeba celou dobu jezdil na poli traktor a traktoristka si stále prozpěvovala, to se většinou nepromítalo.  Někdy se stalo, že přišel nějaký filmový nadšenec a musel si zakoupit šest lístků, protože nikdo jiný nepřišel, a to se potom tento film samozřejmě také hrál. Byly i případy, že přišlo např. na sovětský film Čapájev minimum diváků, a když skončil a rozsvítilo se, už tam nikdo nebyl. Výjimku ale vždy tvořil divák Jaroušek Tuch, který se vydržel dívat až do konce jakéhokoliv filmu. O něm však bude ještě řeč.

Někteří filmoví pamětníci si také určitě pamatují, že v předprodeji Sluna seděla paní Bláhová, která po ukončení prodeje spěchala do pokladny kina Oko prodávat vstupenky tam. V Centrálu působili jako vedoucí manželé Kaminzkých. Paní Dragounová měla zase na starosti kino Cestujících. Bylo to v Hradci Králové velice populární kino, kam mládež hodně chodila na Chaplina, Lauera a Hardyho a další v té době populární hrdiny krátkých zábavných filmů. Cena vstupenky v odpoledních hodinách byla tenkrát 1,20 Kč. Tyto krátké humorné filmy se tu promítaly do 17,30 hod a od 20 hod se tu hrály již stejné klasické filmy jako v ostatních kinech.

Návštěvníci kina Moskva si určitě také vzpomenou na svéráznou paní pokladní Bohumilu Vítkovou. Od svého narození byla tato paní generálka, a tak to tam řídila s temperamentem sobě vlastním. Jejím synem byl Ruda Vítek, známý v Hradci Králové jako plavčík na Stříbrňáku a v hradeckých krytých lázních, a ten by o své mamince mohl vyprávět romány.
Ona byla šéfová i doma a jak říká Ruda, všechny postavila do latě a museli ji poslouchat i s tatínkem a Rudovou pohlednou sestrou Marcelou, jak se říká, na slovo. Kdo chodil často
na filmy do Moskvy, ten si na paní Vítkovou určitě pamatuje, ale hlavně na její hlas a rozpravu s kupujícími vstupenek u pokladny. To byl zážitek. Dnes se to už nevidí, ale v té době chodil po kině Moskva prodavač v dlouhém bílém plášti a prodával tam před zahájením filmu eskyma za 0,50 Kč nebo nanuky za 1 Kč.

Paní Bohumila Vítková pracovala za ředitele Josefa Bláhy také v kině Oko a tam se tenkrát stala tato událost: Po skončení filmu se kino zamklo, ale někdy kolem půlnoci slyšel pan správce budovy ze spaní silné klepání vycházející ze sálu kina. Šel se tam podívat a našel tam černocha, který prý u filmu usnul a poté byl zamknut, a když se probudil, tak se samozřejmě silným voláním a klepáním dožadoval odchodu z kina. Pan správce tohoto areálu z toho měl tenkrát šok a odvezla ho záchranka, pro černocha prý přijela zase VB.
O paní Vítkové by se toho mohlo napsat i více, protože těch zážitků s ní u pokladny bylo mnoho.

Správa městských kin zaměstnávala na plný úvazek tři promítače a byli to Luděk Kocián v kině Jas, Pavel Kovanda v Moskvě a pan Beránek v kině Cestujících. V propagaci pracovali Antonín Černý, Inka Podzimková a Ivana Lukavská, která se věnovala reklamním diapozitivům. Návštěvníci hradeckých kin si určitě vzpomenou na nádherné reklamní panely k filmům na kinech, kde se právě promítaly. Malovali je propagační pracovníci Jaroslav Buňata a Lýdie Děrgelová. Velkým přínosem pro firmu byla i údržbářská četa pod vedením Jiřího Čiháčka ve složení Karel Šerák, Jiří Menzl, Pavel Pokorný a řidič Jan Hrášek. Byl na ně spoleh a svoji práci podle bývalých spolupracovníků prý vykonávali na výbornou. Dalšími význačnými pracovníky ve Správě městských kin byli vedoucí programu a propagace Václav Pražák, v úseku provozu kin Ladislav Vodička, ekonomický úsek vedla Jana Vavřínková a v pozdějších letech ji na tomto postu krátce vystřídal Ladislav Hemelík.

Naprosto nezapomenutelnými pracovníky v propagačním oddělení v hradeckých kinech byli
ke konci šedesátých let dva velcí kamarádi Jan Šafránek a Přemysl Šmíd. Jejich malby byly tak dokonalé a umělecké, že se před kinem bylo stále na co dívat a Hradečanům se portréty herců vždy moc zamlouvaly. Hned po 21. srpnu 1968 se zase chodil celý Hradec koukat na
jejich odvážné malby proti okupaci našeho státu k obchodu kol, dnešní firmě Kulhánek. Z těchto pracovníků se v dalších letech stali skuteční, velice kvalitní malíři. Oba tito pánové chodili pravidelně na čtvrtinku vína ke Slávince do Psí boudy a byli to oba vždy výborní společníci. Jejich cesty se však v pozdějších letech nadobro rozešly, když Šafránek emigroval na Západ a Šmíd odešel do Prahy. Dnes se již vůbec nestýkají.

V Hradci Králové v Letním kině probíhal pravidelně každý rok Filmový festival pracujících a dostával jak od hradeckých diváků, tak od nadřízených institucí v Praze vždy výborné hodnocení. Tento festival byl mezi Hradečáky a hlavně mládeží velice oblíben a téměř vždy bylo plné hlediště. Už v odpoledních hodinách si zde dávali diváci na stráň své deky, aby si zajistili místo na večerní promítání. V pozdějších letech za ředitele Josefa Jansy se FFP odehrával na zimním stadionu cca od 20.00 hodin a vždy po skončení filmu se stejný film
odvážel do Letního kina, kde se hrálo od 22.00 hodin. Vždy před Filmovým festivalem se dělaly u nás v Hradci Králové celostátní semináře a účastníci byli pokaždé ubytováni v Černigově. A protože hotel Černigov byl ve své době pod vedením pana ředitele Josefa Ulíka jedním z nejkvalitnějších podniků v republice, tak se sem vždy tito pracovníci rádi vraceli, vždyť tento velice kvalitní podnik dělal dlouhá léta čest našemu městu.

Za doby Správy městských kin se vyskytovaly u nás v Hradci i různé postavičky, které na sebe strhávaly pozornost návštěvníků kin. Za zmínku stojí osoba Petra M., kterému se říkalo Zadarmokino. Tento Petr sbíral neutržené lístky od hradeckých kin a potom na ně chodil zadarmo do kina. Uvaděč mu u vchodu odtrhnul vstupenku a on si hned hledal volné místo na sezení. Měl to dokonale nacvičené a chodil zásadně po Týdeníku. Samozřejmě že nesmělo být vyprodáno, to potom neměl nárok a šel domů. Stávalo se, že si před zahájením filmu i několikrát přesedával, když přišli opoždění diváci. Takto po dlouhá léta navštěvoval všechna hradecká kina a nikdy se na něho nepřišlo. Petr byl velice šikovný dřevomodelář a výborný fotbalista. Jestli to byl jeho koníček, nebo úchylka, to už dnes nikdo neví.

Návštěvníci kin si určitě vzpomenou na dobu, kdy rekordmanem v počtu zhlédnutých filmů za jeden rok byl vždy filmový nadšenec Jaroušek Tuch. Byla to úsměvná, sympatická a velice zajímavá postavička, která milovala všechny filmy, které se v té době v Hradci Králové promítaly. Denně chodil třeba na čtyři filmy a v neděli pravidelně ještě na odpolední pohádku do Moskvy. Jaroušek vlastnil i vynikající paměť, a pokud se ho třeba někdo zeptal, který film dávali před rokem v kině Jas, tak mu to přesně na den a hodinu řekl.

Jednou si ho pozval do své kanceláře ředitel Josef Jansa a chtěl mu slavnostně předat volnou celoroční vstupenku do všech kin. Jaroušek však o tom nechtěl ani slyšet, přestože tuto vstupenku dostávali ti nejpravidelnější návštěvníci hradeckých kin a on byl právě tím nejznámějším hostem ve všech promítacích sálech v Hradci Králové. Měl doma album, kam si lepil vstupenky z navštěvovaných kin, a proto nechtěl nikdy tuto volnou vstupenku od vedení kin přijmout. Právě tyto vstupenky by mu tam v tom jeho albu chyběly a to on v žádném případě nemohl potřebovat. Z Jarouška se za ta léta stala hradecká filmová legenda a k tomuto vyprávění patří.

V roce 1992 firma Správa městských kin ukončila svoji činnost a po ní to přebrala organizace FILMCENTRUM, která funguje až do dnešních dnů. V Hradci Králové máme dnes dvě super moderní kina, a to Bio Central a CineStar.

Slávek Trávníček