Neděle

25. února 2024

Nyní

Zítra

12°

Svátek má

Zima v Hradci Králové v dobách dávno minulých aneb Kostěné brusle

30. 1. 2024

page.Name
Pro naše předky byla zima obdobím odpočinku i nadějným čekáním na nové jaro. Stejně jak je tomu dnes nebo bylo v nedávné době, i ze středověku známe zimy mírné, ba docela teplé, a naopak velmi dlouhé, krušné, mrazivé, se spoustou sněhu. I středověký člověk proto využíval pomůcky, které mu umožňovaly pohyb na sněhu a ledu.

Zajímavými předměty tohoto druhu jsou tak zvané kostěné brusle, dlouhé kosti zvířecích končetin, spodní hrana je podélně seříznutá a ohlazená a jeden konec opracován do podoby zvednuté špice, která někdy bývá provrtána snad za účelem upevnění na obuv. V některých případech jsou v kosti další svislé otvory v blízkosti obou konců. Kostěné brusle sloužily k pohybu po ledu, některé svisle provrtané mohly být částí sanic sáněk. Nelze však vyloučit, že tyto předměty sloužily i jako jednoduchá hladítka. Jednotlivé kusy bruslí z Hradce Králové i jeho okolí jsou hojně zastoupeny ve Sbírce královéhradeckého muzea. Hlavní doba jejich užívání je od 10. do 13. století (viz foto 1).

Národní kluziště Klubu českých velocipedistů v Hradci Králové, před rokem 1900.

K zimním sportům, kterým holdovali Hradečáci ještě před zbouráním pevnosti, patřilo bruslení a sáňkování. Šlo nejprve o rekreační, později organizovanou formu sportování. Bruslilo se na zamrzlých řekách, slepých říčních ramenech nebo na rybnících v okolí města. Za pevnostním kavalírem č. 35, tedy za bývalou pevnostní Slezskou branou v hradební kotlině, se nacházelo kluziště Klubu českých velocipedistů. Že zima bývala v Hradci v minulosti plná sněhu a mrazu, dokazují například vzpomínky spisovatele Ignáta Herrmanna.

Ten trávil své dětství v pevnostním Hradci Králové druhé poloviny 19. století a v knížce Něco ze vzpomínek hradeckých napsal: „Sychravý podzimek udělal konec takovým zábavám a zimou přestávaly vůbec vycházky do širokého okolí. U nás nastávala zima dosti časně, a pak vábily proháňky na zamrzlých kotlinách pod hradbami, na želízkách čili šlajfkách, jak se tehda bruslím říkávalo.“

Malí sáňkaři, v pozadí Sbor kněze Ambrože, 30. léta 20. století.

Po roce 1918 a vzniku ČSR převládla organizovaná forma sportování pod hlavičkou tělovýchovných a sportovních organizací. Sokol, Orel nebo Dělnická tělovýchovná jednota rozšiřovaly nabídku sportovních disciplín v rámci činností svých organizací. Mezi zimní sporty patřily nejen lyžování a bruslení, ale také krasobruslení a lední hokej. Ten propagoval například Bruslařský klub, který v roce 1926 vstoupil do Svazu ledního hokeje.

První mistrovství Severovýchodní župy v tomto sportu se konalo již o pět let později. Organizovaná výuka bruslení probíhala na speciálním kluzišti, které se nacházelo v místě dnešního Zimního stadionu. Bruslaři mohli využít převlékací kabinky, zakoupit si občerstvení, zejména čaj a horké nápoje. Bruslilo se i v dnešních Šimkových sadech nebo na příměstských rybnících, improvizovaná kluziště vznikala dokonce ve dvorech obytných domů. Krasobruslařské závody se konaly na speciálním kluzišti v Jiráskových sadech.

Národní kluziště Klubu českých velocipedistů v Hradci Králové, před rokem 1900.

Sportovní vybavení pro zimní sporty nabízel v meziválečném období ve svém obchodě Alois Boháč v Čelakovského ulici. K dostání byly lyže, sáňky, běžky, vázání, hole, sáně nebo dokonce v té době unikátní oblečení vhodné na zimní radovánky, tak zvané norské obleky. V nové expozici, v části K Salonu republiky, si ve výloze obchodu Sportovní potřeby mohou návštěvníci prohlédnout věrnou repliku unikátních krasobruslařských šatů zhotovených podle originálních šatů krasobruslařky Vlasty Kabátkové z 20. let 20. století. K vidění jsou zde také originální dobové brusle, lyžařská sportovní obuv nebo sáňky, které jsou součástí muzejní sbírky. Soubor bruslí fondu Tělesná kultura patří svým rozsahem k největším v muzeích v České republice.

Radek Bláha, Pavla Koritenská, Josef Šrámek
hynek@salonkyhk.cz
Foto: sbírka MVČ