Čtení nebo vyprávění příběhů dětem je velmi důležité

„Vyprávění související s obrazem aktivizuje fantazii, děti mohou vytvořit vlastní příběh, mít asociaci s nějakou pohádkou a na základě toho si vytvářet vlastní příběhy,“ vysvětlila autorka vyprávěcích karet.

Čím je pro vás důležité rozvíjení dětské fantazie?
Fantazie jde ruku v ruce s tvořivostí. V současné době děti sledují animované filmy, věnují se počítačovým hrám, ale jakmile mají samy něco vymýšlet a tvořit, je to pro ně poměrně problematické. Proto je kladen takový důraz na podporu rozvoje jejich fantazie od útlého dětství. K tomu dobře slouží propojení obrazu a textu, které nacházíme v kvalitních dětských knížkách. Dnes víme, že děti mají potíže se čtením delšího textu. Pokud je však textová část doplněna zajímavou ilustrací, pak jsou ke čtení knih více motivovány. Ilustrace jim pomáhá textu lépe porozumět.

Nedávno jste vydala v Nakladatelství Fraus nové vyprávěcí karty nazvané Kouzelná cesta, které mají rozvíjet čtenářskou gramotnost a kritické myšlení. Co vás vedlo k tomuto kroku?
Zavést děti do světa příběhů a naučit je tvořit vlastní vyprávění, rozvíjet jejich fantazii a vést je k porozumění čtenému textu. Obrazové karty z Kouzelné cesty lze využít současně s textem z dětské knížky nebo čítanky. Pokud dítě samo vybírá vhodnou obrazovou kartu k textu, hledá spojitost mezi obrazem a textem, to znamená, že analyzuje současně text i obraz. Dítě musí svoji volbu zdůvodnit, výběr obrazové karty k určitému textu tedy není náhodný. Tak se učí textu rozumět a postupně zvyšuje svoji čtenářskou gramotnost.

O co jste se při tvorbě karet snažila především?
Hlavní přínos karet vidím v tvořivém vyprávění. S jejich pomocí se aktivizuje dětská fantazie, rozvíjí se slovní zásoba. Kouzelná cesta obsahuje vedle 38 obrazových karet také 40 slovních kartiček vlastností a 10 slovních kartiček dějové posloupnosti. Jedná se tedy o kompletní pomůcku pro vyprávění příběhů různých žánrů, také o funkční pomůcku pro tvůrčí psaní. Děti se často vyjadřují zkratkovitě, nemluví v souvislých větách, dělá jim problém vyjádřit se, napsat souvislý text, v tom jim karty mohou pomoci.

Pro koho jsou karty primárně určeny?
Cílovou skupinou jsou žáci prvního stupně základních škol a děti v předškolním věku, které mohou s pomocí obrázků vyprávět vlastní příběhy. Karty byly v těchto cílových skupinách testovány, rádi bychom práci s nimi otestovali i u žáků na druhém stupni základních škol. Prozatímní výsledky testů karet dopadly výborně. Práci s nimi kladně hodnotí žáci i učitelé. Z toho mám samozřejmě velkou radost.

Autory originálních ilustrací jsou Oldřich Jelen a jeho dcera Františka. Proč jste si vybrala právě tuto dvojici?
Nakladatelství mi poskytlo portfolio ilustrátorů. Měla jsem možnost si vybrat z repertoáru tvůrců současné dětské ilustrace. Zvolila jsem Oldřicha Jelena. Primárně se zaměřuje na tvorbu litografií. V minulosti však ilustroval několik dětských knih. Jeho ilustrace nejvíce vyhovovala mému konceptu obrazových karet. Později se k práci přidala i jeho dcera Františka, která zároveň ilustrovala Čítanku 1 Nakladatelství Fraus, na které jsem se též autorsky podílela. Čítanka vyšla současně s kartami Kouzelná cesta. Ukazuje učitelům, jak s kartami pracovat ve výuce. Každá obrazová karta z Kouzelné cesty je osobitým uměleckým mikropříběhem, společně s přidanými slovními kartami tvoří kompaktní celek pro charakteristiku postav a prostředí, případně pro popis vyprávěcích postupů či jednodušších literárních žánrů.

Nemáte pocit, že dětská fantazie a slovní zásoba v dnešní poněkud hektické a technologicky „vyspělé“ době upadá?
Domnívám se, že ano. Dnes máme málo času si povídat o tom, co jsme v konkrétním dni zažili, nebo se potkat při vyprávění fantazijních příběhů společně s dětmi místo večerního sledování televize. I to bylo důvodem, proč jsem k obrazovým fantazijním kartám přidala karty slovní, které s rozšířením slovní zásoby pomohou, rovněž mohou pomoci variovat příběhy postav, které známe v určité stereotypní roli. Karty mají v podstatě neomezené možnosti použití. Jejich využití je závislé pouze na míře kreativity samotného uživatele.

Děti, které ještě nejsou zatíženy rozmanitými problémy dospělých, mají přirozenou fantazii. U mnohých s přibývajícími lety ale trochu strádá. Jak se dá udržet co nejdéle?
Fantazie se dá stále živit a rozvíjet, například tvořivým vyprávěním příběhů, jejich písemným záznamem, kreslením obrázků k hotovým textům.

Je dobré dětem vyprávět příběhy a číst knížky už v předškolním věku?
Je to, myslím, to nejlepší, co rodič nebo prarodič může pro dítě udělat. Čtení nebo vyprávění příběhů dětem od nejnižšího možného věku je velmi důležité pro rozvoj jejich čtenářské pregramotnosti, gramotnosti, tedy pro porozumění textu v době, kdy už si čte samo.

Máte nějaký recept, jak je odvést alespoň na nějakou chvíli z počítačového světa do světa knížek?
Nabízet jim literaturu, která s nimi bude rezonovat. Dnes máme k dispozici velmi kvalitní původní literaturu, která je dětem blízká. Problém občas spočívá v nabídce knih školou. Nelze dětem nabízet tituly, které čtenáře oslovovaly před čtyřiceti lety. Pokud učitel využívá pro nabídku knih k četbě tzv. seznamy doporučené četby, měl by je pravidelně obnovovat a doplňovat o nové tituly podle čtenářských preferencí dítěte, což však s sebou přináší vyšší časovou náročnost věnovanou přípravě. Doba se stále proměňuje a musíme akceptovat i to, že děti tíhnou k novým technologiím. Svůj volný čas budou proto věnovat i jim.

Jaký na to má vliv rodina a škola?
Podpora čtení je velmi důležitá nejen doma, ale i ve škole. Je dobré, pokud učitel v tomto ohledu s rodiči komunikuje a ukazuje jim, jaké úžasné knižní tituly v současné době vycházejí. Rodiče se ve výběru knih mnohdy ztrácejí. Nedivím se, knih pro děti každý rok vychází velké množství. Orientovat se v nabídce je složité. Učitel jim může pomoci. Rodiče bývají často okouzleni knihami, kterými v současné době disponuje knižní trh. Pak jim nedělá takový problém knížku dítěti koupit a číst si s nimi. Je mylné se domnívat, že se čtení stane dětem jejich jedinou zábavou. Technologie, které je denně obklopují, jsou významným konkurentem četby. Je to součást jejich života.

Jak je důležitá Hra v literární výchově, jak se jmenuje jeden z vašich titulů?
Podmínkou je, aby se u hry zároveň děti něco naučily, neměla by to být hra pro hru beze smyslu. Nebráním se hře v hodinách literatury, ale vždy by měl být zřejmý další smysluplný přínos, dítě by se mělo prostřednictvím hry rozvíjet.

Když se vrátíme do vašeho dětství, která literatura vás oslovila?
V mém dětství to byly určitě pohádky. Vyrůstala jsem na pohádkách Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena a Václava Říhy, které mně četla babička.

Předpokládám, že jste četla od dětství.
Ano, a velké množství knížek. Byla jsem doslova knihomol.

Přispěla četba zásadním způsobem k rozvoji vaší fantazie?
Myslím, že ano. Vyrůstala jsem na knížkách, které neobsahovaly mnoho ilustrací. Obrazy prostředí a postav vznikaly pouze v mé fantazii.

Máte raději klasické knihy nebo se nevyhýbáte ani e-knihám či audioknihám?
Dávám přednost tištěné knize. Do knih, které mám ve svém vlastnictví, si zapisuji poznámky, které mě při jejich četbě napadají. Audiokniha ani e-kniha mi tuto možnost nenabízí.

Máte v plánu vydat další publikaci?
Pracuji na monografii související s biblioterapeutickou tematikou. Zabývám se analýzou specifických literárních textů, které obsahově akcentují tematiku strachu a úzkosti u dětí a dospívajících. Vycházím z předpokladu, že kvalitní literatura může významně zasáhnout do procesu sebepoznání a seberozvoje jedince ve všech fázích jeho vývoje. K uvedené problematice nebyla doposud vydaná ucelená monografie. Existuje sice několik statí zabývajících se využitím literárních textů v terapeutické praxi, nikoliv však v prostředí školy, ve výuce literatury. Monografie by měla vyjít na konci příštího roku.

Jste vedoucí Katedry českého jazyka a literatury na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Co se snažíte předat svým studentům?
Zcela určitě lásku k učitelskému povolání.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera