Hokejová pohádka Štěpána Matějčka. Z číšníka je vítěz 1. ligy

Nedávno jsi zažil svůj největší hokejový úspěch, když ses se Vsetínem stal mistrem 1. ligy. Jaká je ale tvoje spojitost s Hradcem?
V Hradci Králové jsem se narodil a od tří let jsem tady chodil na zimák a dennodenně až do svých 20 let jsem se tady učil hrát hokej. Jsem hradecký odchovanec a Hradec mám a vždycky budu mít v srdci, i když jsem za hradecký A tým odehrál jen nějaké tři nebo čtyři přátelská utkání.

Hrál jsi někdy i za hradecký A tým?
Pokud se dobře pamatuju, tak jsem v Hradci odehrál jen nějaké tři nebo čtyři přátelská utkání. Poté jsem šel do Vrchlabí, kde se nám v druhé sezoně podařilo postoupit do 1. ligy. Bohužel se to sešlo tak, že se postoupilo během covidu, kdy kluby měly problémy s financemi, takže Vrchlabí oznámilo, že peníze na 1. ligu nemá. V tu chvíli se do toho vložil pan Dědek. Ve Vrchlabí díky němu nakonec 1. liga byla, najednou už tam ovšem nebylo místo pro hradecké kluky, ale pouze pro pardubické.

Pojďme k té poslední sezoně. Ty jsi ji začínal jako útočník v Novém Městě nad Metují v Královéhradeckém přeboru. Kdyby ti v té době někdo řekl, že sezonu zakončíš jako hráč elitní formace vítěze 1. ligy, věřil bys mu?
Jak se to vezme. Já jsem byl ve Vsetíně na zkoušce už loni v srpnu před začátkem sezony, ale nedopadlo to. V tu chvíli jsem si říkal, že jsem svoji šanci prováhal. Takže v ten moment už bych tomu nevěřil ani náhodou. Sezonu jsem začal v Novém Městě, kde jsem zároveň trénoval děti a roznášel pizzu.

Takže jsi pracoval jako číšník v pizzerii?
Přesně tak. Nejprve jsem dva týdny pracoval v trafice a potom jsem nastoupil do pizzerie. Říkal jsem si, že by mě to mohlo bavit, protože mám rád lidi. Vždycky jsem chodil pomáhat na čtyři hodiny denně. Číšníka jsem dělal skoro tři měsíce. Můj den vypadal tak, že jsem šel nejprve do pizzerie, pak jsem se stavil doma převléknout a jel jsem na zimák. Tam jsem nejdřív vedl dvouhodinový trénink dětí a potom následoval trénink náš. Domů jsem přijel o půl deváté večer a druhý den jsem zase vstával do pizzerie.

Jaká to pro tebe byla zkušenost?
Dělat číšníka mě opravdu bavilo, ale ve spojitosti s hokejem to bylo občas dost fyzicky náročné. A rozhodně mi to otevřelo oči v tom smyslu, že život není jen o hokeji.

Brzy sis nicméně přidal ještě další hokejové angažmá…
Je to tak. Hned po několika kolech mi volal trenér z Vrchlabí a ptal se mě, jak je možné, že hraju v krajském přeboru. Dostal jsem nabídku, abych doplnil kádr ve Vrchlabí a okamžitě jsem na to kývl. Jednalo se o střídavé starty, takže v sobotu jsem hrál 2. ligu za Vrchlabí, v neděli krajský přebor za Nové Město a ve středu podle domluvy tam, kde mě zrovna víc potřebovali. Do toho jsem pořád pracoval i v té pizzerii.

Další zvrat ve tvojí bláznivé sezoně přišel ve chvíli, kdy se ozval Vsetín, že?
Ano, na konci ledna se mi ozvali ze Vsetína. Přiznám se, že jsem to vůbec nečekal, ale nad nabídkou jsem neváhal ani vteřinu. I přesto, že jsem věděl, že skok z kraje do 1. ligy bude opravdu velký. Myslím, že mi trvalo asi dva zápasy si zvyknout na vyšší tempo.

Se Vsetínem si zažil skvělé play off, které vyvrcholilo ve finále proti Zlínu. Jaké je tohle valašské derby, dá se srovnat třeba s tím východočeským?
Překvapilo mě to, ale mám pocit, že mezi Vsetínem a Zlínem to má ještě větší grády než mezi Hradcem a Pardubicemi. Je tam opravdu těžká nevraživost. Myslím si, že jsme to finále zvládli naprosto zaslouženě. Když jsme vyhráli poslední domácí zápas, na led se nahrnuli fanoušci. Na Lapači to je ještě o to speciálnější, že vám každý druhý fanoušek nabízí slivovici z vlastního sklípku. Byla to nezapomenutelná oslava, kterou si rozhodně budu pamatovat do konce života.

Jaký to byl pocit, když jsi zvedl na hlavu pohár pro mistry 1. ligy?
Neuvěřitelný. Pro mě to bylo ještě sladší vzhledem k tomu, čím jsem si během té sezony prošel. Když jsem zvedal pohár nad hlavu, rychle jsem si v hlavě přehrál celou tu sezonu, kterou jsem začínal v kraji. Půl roku zpět jsem měl profesionální hokej za uzavřenou kapitolu a najednou jsem před vyprodaným Lapačem zvedal pohár pro vítěze 1. ligy. Neskutečně jsem si to užíval a byl jsem hodně naměkko.

Po vítězství v 1. lize sis ještě zahrál baráž o extraligu proti Kladnu. Bohužel jste prohráli 0:4 na zápasy. Je opravdu takový rozdíl mezi vítězem 1. ligy a posledním týmem extraligy?
Když jsme jeli na Kladno na první zápas, byla to pro nás obrovská neznámá. Říkali jsme si se spoluhráči, že nevíme, jestli bude Kladno o hodně rychlejší nebo silovější než my. Chtěli jsme hrát ale stejný aktivní hokej, kterým jsme se prezentovali v play off 1. ligy. Zpětně musím říct, že výsledek 0:4 je pro nás hrozně krutý. Myslím si, že minimálně ve dvou z těch čtyř zápasů jsme byli herně lepší než Kladno. Rozdíl mezi extraligou a 1. ligou je ale podle mě ve využívání šancí. Kladnu stačilo na pět gólů sedm šancí. My jsme jich potřebovali na tři góly aspoň deset.

Měl by podle tebe vítěz 1. ligy postupovat do extraligy přímo?
Já si myslím, že určitě. Já si vůbec nedokážu představit, jaký tým z 1. ligy by byl schopen tu baráž zvládnout. Minimálně v tom současném nastavení, kdy má extraligový tým před baráží měsíc a půl volno, zatímco jeho soupeř hraje tři těžké série v play off. My jsme sice tím play off výsledkově projeli jako nůž máslem, ale stejně už jsem cítil, že moje tělo je prostě úplně vyčerpané. Za mě je to prostě ohromná nevýhoda pro ten prvoligový klub.

Zahrál sis proti legendárnímu Jaromíru Jágrovi, jaké to bylo? Ještě mu to trochu jezdí?
Já už jsem si proti němu zahrál dvakrát, ale myslel jsem si tedy, že už se mi to znova nepoštěstí. Na jeho pohybu je samozřejmě vidět, že už má nějaký věk, pořád ale dokáže neskutečně využívat té své postavy. Je obrovský, silný a má dlouhou hokejku. Za celou tu sérii snad neztratil jediný puk. To jsou jeho výhody. I když mu očividně někdy pohyb chybí, pořád má nějaký přínos. Vždyť nám také ve druhém zápase dal gól.

Cíl pro příští sezonu je asi jasný, budete chtít opět útočit na extraligu?
Ve Vsetíně jsem nadšený. Co se týká fungování klubu a zázemí pro hráče, je to nejlepší, co člověk může v 1. lize zažít. Město opravdu žije hokejem a jiný cíl, než je postup do extraligy, ve Vsetíně ani být nemůže.

Vítek Martinec, Tomáš Kulhánek
tomas.kulhanek@salonkyhk.cz
Foto: archiv Štěpána Matějčka, HC Vsetín, TJ Spartak Nové Město nad Metují