Hradecká postavička: Král tuláků – Franta Lampa

Pocházel z Jaroměře, z místa zvaného Na cihelnách. Jeho občanské jméno však nikdo nikdy neznal. Byl to věčný tulák, měl velký akční rádius, cestoval po celém okresu Hradec Králové, přes válečná léta až do r. 1957. Znali ho lidé z Hradce, ale chodil také od vesnice k vesnici., tam pak přespával ve stodolách nebo ve stohu slámy. Říkalo se o něm, že studoval na kněze a spadla mu petrolejka na hlavu. Další verze pak tvrdila, že jako dítě na sebe strhnul hořící lampu, pomátl se a od té doby shání petrolejovou lampu, kamkoliv příjde.  Protože však jeho obličej nebyl nijak znetvořen popálením, tak to s největší pravděpodobností pravda nebyla.

Byl střední, zavalitý, mírně plešatý, věčně zarostlý, ale stále veselý a měl dobrácké oči. Lidé za války říkali -  máme jídlo na potravinové lístky, Franta je nemá  a je přitom tlustý jako čuně.  Na hygienu nedbal, chodil ve stále špinavých a rozedraných šatech, nemytý a páchl jako obecní kozel. V zimě nosil baret, čepici na stranu nebo klobouk. S oblibou také chodil s prutem nebo bičem v ruce. Když už vypadal hrozně, tak ho ženské ho chytly, strčily do necek s horkou vodou, vydrhly ho kartáčem, oholily, ostříhaly a oblékly ho do čistých starších šatů. Nejraději chodil i v létě v dlouhém zimníku, jím se asi v noci přikrýval. Ale někdo mu ho ukradl, když spal s ostatními tuláky a dráteníky v cihelně. Od lidí však dostal další, takže měl stále co nosit.

O jídlo neměl nikdy nouzi, hospodyně mu přály a vůbec se nezlobily, když jim třeba i pokličku na plotně nadzvedával a díval se, co to dnes vaří. Když už byl neodbytný, stačilo ho požádat, jestli by jim nenasekal dřív. V tu ránu sebral svoje věci a rychle se vytratil z domu. Práci totiž moc nemiloval. Všude, kam přišel, ho doprovázel dav dětí a k jejich radosti si strčil prsty do uší a zatancoval jim. Chodil od domu k domu a všude se ptal, zdali pro něho nemají lampu. Někdy jich sehnal několik, nosil je v ruce, zatímco v druhé ruce nosil tašku a v ní nádobí, lžíci a jídlo, co dostával od lidí. Když přišel k někomu do domu, tak se prý hned ptal: „Nemáš něco dobrého? Nemáš lampu? Kam s těmi kufry? Nemáš polívku?“ Když se ho pak lidé ptali, kam jde, říkal, že s tou lampou, s tím kufrem a bičem.

Uměl tančit a zpívat, velmi dobře si rozuměl s dětmi, nu jako velké dítě. S každým si tykal a zásadně nechtěl od nikoho peníze a hned je zahodil, pokud mu je někdo dal. Jednou prý dostal od jisté paní Prokešové v hradecké Střelecké ulici téměř nové polobotky, přijal je, ale druhý den se našly kousek od domu v křoví. V Hradci byl jednou viděn s dvěma taškami, z nichž čouhala stará péra z gauče. Po městě se také vypravovalo, že jednou stál před nádražím, poměrně dobře ustrojen, měl na hlavě čepici podobnou těm, co sluhové nosili kufry a zavazadla na nádraží.

A tam právě přijel movitý pán se dvěma kufry, strčil mu je do ruky, aby je odnesl někam na náměstí. Franta šel bez odmluvy tak rychle, že ho ten pán nemohl ani dostihnout, a když došli až k Labi, tak Franta hodil kufry do vody a měl prý velkou radost, jak to tam žbluňklo. Pak se dal do smíchu a povídal postiženému cestujícímu: „Viděls? Ty ale plavaly!“ Franta řečený Lampa byl populární, ale smutnou postavou hradeckých ulic. Zdá se, že cihelny mu byly osudem.

Přišel na svět v Jaroměři Na cihelnách, v cihelnách často přespával a jeho život údajně skončil rovněž v cihelně; konkrétně u bývalého ČKD, poblíž silnice na Jaroměř. Jednoho rána ho prý dělníci, kteří si nevšimli, že má ustláno ve vozíku se syrovými cihlami, šoupli do pece. Tak krutý konec si dobrácký pomatenec známý v celém královéhradeckém okrese rozhodně nezasloužil. Nicméně útěchou nám může být, že tenhle horor si někdo vymyslel a že Franta Lampa kremaci za živa neměl. Možná vydechl naposledy v nějakém zastrčeném koutě anebo dokonce v nemocnici či ústavu. Kdo to dnes ví………

Slávek Trávníček
redakce@salonkhk.cz
Foto: archiv Slávka Trávníčka