Jank o zákroku na Machalu, trampování s parťákem Hrubcem či touze po titulu

Patří k oporám hokejistů Hradce Králové, obránce Bohumil Jank má v popisu práce zastavovat útoky soupeře. A dělá to více než dobře. „Je to moje práce a díky tomu, jak ji dělám, mám práci tady v Hradci, v týmu extraligy. Tohle se po mě chce, musím to odvádět. Nejsem technický typ, který by rozvážel puky, dělal kličky na modré čáře a přihrávkou vyhledával spoluhráče před prázdnou brankou. Fyzická hra nevoní technickým hráčům a na ledě je potřeba,“ řekl v podcastu pořadu Klubovna devětadvacetiletý zadák, jemuž se přezdívá Bobby.

V prosincovém utkání 33. kola s Kladnem (9:2) se o rodákovi z Milevska, který do velkého hokeje vkročil už v sedmnácti letech v Českých Budějovicích, ovšem hovořilo v souvislosti se zákrokem na Ondřeje Machalu, po němž dvaadvacetiletý útočník Rytířů zůstal ležet a s poraněním hlavy byl odvezen do nemocnice.  

„Bylo toho hodně řečeného, hodně napsaného. Spousta lidí mi dala nálož, že jsem ho chtěl přizabít. Já nejsem typ kluka, který by šel na led s úmyslem někoho zranit, nebo někomu ukončit kariéru. Je mi to líto,“ řekl Jank, který chtěl s Machalou mluvit.

„Ondru jsem kontaktoval s tím, že bych mu rád zavolal, ale ani mi neodepsal, nedal mi vědět, jestli se mu můžu ozvat. Chtěl jsem slyšet i jeho názor, jak se cítí a jak mu je. Bohužel k tomu nedošlo,“ říká Bohumil Jank. 

„Asi to chápu, na začátku sezony byl (Machala) také zraněný, pak ode mě dostal další stopku a opět nehraje. Ale jak říkám, z mé strany v tom úmysl nebyl.“

Komise v trestu spočítala minulost

Disciplinární komise hradeckému hokejistovi původně napařila trest na osm zápasů a pokutu ve výši 10 procent ze základního měsíčního platu. Tak vysoký trest je z pohledu extraligy exemplární. Klub se proti tomu ohradil, Jank podal odpor.    

„Když se podívám do minulosti, tak třeba Holland z Brna, nebo Erat, to byly oproti mému zákroku vraždy a ti kluci dostali vesměs tři zápasy. A mně tam dali v prvním rozhodnutí osm zápasů a ve druhém sedm, a to asi jen proto, že jsem tam přijel a přinesl svůj pohled.“

Komise také přihlédla k tomu, že Jank byl v uplynulých dvou letech dvakrát disciplinárně trestán. „Spíš jsem měl dojem, že mě dodatečně trestali za minulý rok,“ uvedl.

Sen? S parťákem Hrubcem vyrazit na Aljašku

Bobby Jank si oblíbil trampování, vzít batoh a vyrazit do přírody. „Přivedl mě k tomu Šimon Hrubec, prý chodí přespávat do lesa, tak jestli nepojedu s ním,“ zmínil Jank reprezentačního brankáře, jenž nyní působí v ruském Omsku v KHL. „Známe se už z Českých Budějovic, já přišel z Milevska, on z Vimperka, tak jsme byli takové naplaveniny,“ usmívá se. 

„Minulý rok jsme byli například na Šumavě. Tehdy jsem poprvé viděl, jak bobři dokážou okousat velké kmeny, které pak tam různě ležely. Bylo to super, byli jsme v džungli,“ popsal Jank.

S tím má spojeno i řadu historek. „Šimon spí jako na špičkách a právě na té Šumavě ve tři ve čtyři jsme slyšeli praskání větví, Šimon furt, že je to něco velkého, já ani nevím, já spal, ale Šimon už do rána neusnul,“ směje se. „Asi to byl nějaký jelen nebo srnec,“ dodal.

V plánu mají vyrazit i do zahraničních míst. „Času moc není, ale chtěli bychom vyrazit na Aljašku,“ prozradil.

Hradecký hokejista je také domácí kutil, rád pracuje se dřevem. „Jako první jsem si vyrobil ponk, a když byla karanténa, tak jsem udělal pergolu. Dělám, co mě napadne, doma skříňky, skládal jsem plovoucí podlahu,“ uvedl.  

V Popradu okusil KHL a poznal Rusko

Ve své hokejové kariéře Bohumil Jank okusil i zahraniční angažmá, jako první na Slovensku v sezoně 2011/12, kdy působil v týmu HC Lev Poprad, který tehdy hrál Kontinentální hokejovou ligu.

„Poprvé jsem se podíval na východ. Poznal jsem život v Rusku a nádherný byl také Poprad samotný. Ráno jsem vylezl na balkon a kochal se pohledem na Tatry,“ zasní se.

Angažmá se mu líbilo. „Byla to bomba, musím říct, že jsem poznal skvělé hráče a kluky, třeba Nagy a Bartečko, slovenské legendy, když jsme měli finanční problémy, tak nás s Jirkou Sekáčem oba kluci vytáhli z bryndy,“ vzpomněl českého spoluhráče a slovenské hvězdy Ľuboše Bartečka a Ladislava Nagyho.   

Při cestách do Ruska zažil mnohé. „Už třeba to, když jsme ve dvě ráno přiletěli do Moskvy a na silnicích byla zácpa,“ směje se. Jako mladý poznal i hokejové persony. „Při zápase v Petrohradu, když jsem vykoukl ze střídačky a jel kolem Arťuchin, tak jsem radši zase sednul,“ zmínil ruského siláka na bruslích.

Touha po NHL zůstala nenaplněna

Bohumil Jank má za sebou i zkušenost ze zámoří. V osmnácti letech působil v kanadském týmu Victoriaville Tigres, hrající juniorskou soutěž QMJHL. „Měl jsem velkou touhu hrát NHL. To byl můj hnací motor. Jednal jsem s řadou skautů a agentů, což mi taky ale zamotalo hlavu. Když je teď člověk starší, tak by některé věci dělal jinak, ale to se nedá nic dělat. Bohužel tenkrát to do NHL nevyšlo,“ vrací se zpět.

Životně ho působení v cizině, ale i v hokeji jako takovém zocelilo. „Zažil jsem dobu, kdy starý ty mladý v týmu nenáviděli, házeli jim klacky pod nohy. Teď se kolem mladých chodí po špičkách, hlavně aby byli v klidu a nebyli v nervu,“ poukázal s úsměvem.

„Tehdy jsme to jako mladý neměli vůbec jednoduchý. Pamatuji tehdy v Českých Budějovicích, že jsem odcházel z tréninku a brečel jsem, jak jsem byl psychicky rozebranej,“ poukázal Jank.

„Na druhou stranu kdybych si tím neprošel, tak bych si některé věci neuvědomil a nestal se člověkem, jakým jsem teď,“ poukázal.

„Řekl jsem si, že mladým nikdy nebudu dělat to, co mně dělali ti starší. Spíš se jim snažím pomoct, aby začali poznávat sami sebe, poznávat svoje tělo. Nám to tehdy nikdo neřekl. Mám hroznou radost, když někomu můžu pomoct a vidím, že se zlepšuje,“ řekl Jank.

Titul by si v Hradci všichni zasloužili

Hradec je pro Bohumila Janka osudový. Vstřelil tady svůj první extraligový gól a našel si také svoji ženu, s níž má dceru a syna.

„Poznali jsme se ještě dřív, než jsem vstřelil první gól. Jenže ho neviděla, protože když jsem ho dal, tak byla zrovna čůrat,“ směje se Jank, který si extraligu zahrál ještě v Chomutově a v Plzni.

V týmu Pirátů a poté zde v Hradci působil pod trenérem Vladimírem Růžičkou. Jak olympijského vítěze z Nagana vidí? „Vláďa je impulsivní trenér, který každému řekne, co si myslí, ale ne každý to dokáže přijmout. A díky tomu taky měl úspěchy,“ zdůraznil.

S Mountfieldem chce Bobby Jank dosáhnout na pronikavý úspěch. „Byl jsem u toho, když jsme s Třincem prohráli finálovou sérii s Kometou Brno a takový pocit už nechci zažít. Paradoxně mi to pomohlo, protože to zvýšilo můj chtíč zvednout ten pohár jednou nad hlavu,“ povídal.

A je to reálné? „Takhle rozjetou sezonu ještě nepamatuji. Funguje chemie mezi fanoušky, hráči i vedením. Titul by si tady zasloužili všichni lidé,“ přeje si Bobby Jank. 

Jiří Tůma, Jan Kraus
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Stanislav Souček/Mountfield HK