Neděle

2. října 2022

Nyní

16°

Zítra

14°

Svátek má

Pokorný o návratu do MMA: Lovil s dcerkou rybičky, výkon hodnotil kladně

14. 11. 2021

Pokorný o návratu do MMA: Lovil s dcerkou rybičky, výkon hodnotil kladně 21 snímků
„Tati, koupíš mi toho největšího jednorožce?“ slyšel od své čtyřleté dcerky Elly Jaroslav Pokorný, zápasník smíšených bojových umění MMA, poté, co vystoupil z klece v pardubické Enteria areně. Sobota 6. listopadu byla pro šestatřicetiletého bojovníka dnem s obrovským D. Po třech letech, kdy se jeho zranění kolena zhoršilo natolik, že málem přišel o nohu, se dokázal vrátit. Znovu se postavil k ostrému zápasu. Poklonu mu složil Karlos Vémola a slova obdivu měli i borci z hradeckého týmu Patrik Kincl a David Dvořák.

Návrat do světa zápasů smíšených bojových umění MMA Jaroslav Pokorný sice neslavil výhrou, ale zklamán nebyl. Na galavečeru organizace Oktagon Prime 4 v Pardubicích těsně prohrál s Milošem Janičičem, soupeřem z Černé Hory, nicméně vítězstvím pro hradeckého zápasníka s přezdívkou "Jubox", která vznikla spojením juda a boxu, jimž se dříve věnoval, už bylo to, že se do klece znovu postavil.

Pokorný, legenda tuzemského MMA, si v létě 2018 při zápase přetrhl přední křížové vazy v koleně, jenže po operaci se mu do rány dostala těžká infekce zlatého stafylokoka, která způsobila rozsáhlé problémy. Rodák z Mohelnice, který do Hradce přišel v osmnácti letech kvůli judu, musel podstoupit další operace. Hrozila i amputace. Chvílemi byl šestatřicetiletý zápasník psychicky na dně. Držela ho dcerka Ella, která s ním také strávila sobotní den při návratu do klece.

„Bylo to super. Díky dcerce byla v šatně skvělá atmosféra. Hráli jsme hru Rybičky, rybičky, lovte se. Oba jsme si to užili," popsal chvíle před utkáním Jaroslav Pokorný, povoláním policista. Ač se v zápase rval jako za časů minulých, na vítězství to nestačilo. V zápasení ovšem hodlá pokračovat. 

Jaký pocit vás zaplavil, když jste po třech letech stál opět v kleci a zbývalo několik vteřin do začátku zápasu?
Samozřejmě to byl hezký pocit se zase vrátit a prožívat sportovní emoce. Znovu soutěžit a rvát se je určitě příjemnější, než ležet s bolavou nohou na gauči a takhle žít.

Měl jste to před zápasem postavené tak, že v uvozovkách úplně nejde o to, jestli vyhrajete, ale vítězstvím už je to, že opět zápasíte v MMA?
Vyhrát jsem chtěl na sto procent, ale i když jsem prohrál, tak z toho nejsem nešťastný, protože jsem předvedl celkem dobrý výkon. A jsem rád, že jsem se mohl vrátit i do profesionálního sportu, takže zklamaný určitě nejsem.

 

Co se stalo v zápase, že jste odklepnul svoji prohru několik vteřin před koncem?
Přijal jsem zápas, který pro mě znamenal posun do vyšší hmotnostní kategorie. Na tuhle váhu nejsem tolik zvyklý a trochu hůř se mi hýbalo. A bylo to náročnější i po fyzické stránce. Od druhého kola už jsem měl horší fyzičku než můj soupeř. Tím pádem mě začal trefovat a začal mě bodovat. Ale že jsem to odplácnul, bylo kvůli té noze. Sice jsem necítil bolest, ale byl jsem v takové pozici, že on mohl za něco zabrat a já se mohl také vrátit na operační stůl. Do konce zbývalo asi deset vteřin a věděl jsem, že zápas stejně prohraju, tak jsem nechtěl riskovat.

Hned po zápase jste říkal, že koleno drželo a v tomto směru bylo všechno v pořádku. Ale co mentální stránka? Dokázal jste se po tak dlouhé pauze pocitově rychle dostat do módu zápasníka?
Do tréninkového kolotoče i do samotného zápasu jsem se dostal celkem jednoduše. V tomto směru se nic moc nezměnilo, ale popravdě, naprosto se změnila celá scéna kolem MMA. Za ty tři roky neskutečně vyrostla organizace. I když se považuji za zkušenějšího, tak jsem koukal, co je to za novinky, jaký je o zápasy velký zájem. A když jsem to pocítil na vlastní kůži, tak jsem byl z některých věcí trochu vyjukaný.

Jak viděli Pokorného návrat zápasníci z hradeckého týmu:

  • David Dvořák (organizace UFC): „Vracel se po třech letech, měl to hodně náročné, ale Jarda předvedl obdivuhodný výkon. Prohrál, ale za mě rozhodně neudělal žádnou ostudu. Utkání si všichni užívali, bavili se tím. Za sebe můžu říct, že to byl skvělý zápas."
  • Patrik Kincl (Oktagon): „Pro mě to byl zážitek. Jarouš ukázal, že ten oheň pořád má v sobě. Byl to skvělý zápas, bohužel se mu nepodařilo vyhrát. Věřím, že ho uvidíme znovu v lepší formě. Zde měl málo času na přípravu a podle mě zbytečně šel do zápasu s váhově těžším soupeřem. Sám nevěděl, co to bude obnášet, ale za mě předvedl skvělý výkon."

Sám jste přiznal, že závažné zdravotní potíže s kolenem vás chvílemi dostaly psychicky na dno. Přineslo vám to i něco pozitivního do života, například v podobě uvědomění si něčeho?
Uvědomil jsem si, že záleží opravdu jen na vás, jak se k té dané situaci postavíte. Ostatní lidé vám můžou říkat, co máte, nebo nemáte dělat, ale záleží opravdu jen na vás, jestli vy sami si z toho něco vezmete, nebo nevezmete. Vždycky je jen na vás, jestli nepříznivý stav dokážete otočit, nebo se vydáte jiným a novým směrem. Nikdo jiný vám nepomůže. Naučil jsem se to, že slovo „já“ je hrozně moc důležité.

Rovněž jste řekl, že ve chvílích, kdy jste byl dole, vaši náladu na pozitivní vlně udržovala vaše malá dcerka Ella. Jak ona okomentovala váš návrat do klece?
Odpovím na to jinak. Pro mě jako pro tátu bylo moc hezké, že celý den jsem strávil s dcerkou u něčeho, co mám rád. A bylo to super. V tu sobotu ona byla se mnou v šatně a hráli jsme hru Rybičky, rybičky, lovte se. Díky dcerce v šatně panovala skvělá atmosféra a zápas si Ella podle reakcí lidí užívala. Potom mi říkali, že tleskala a křičela, ale zároveň si uvědomuji, že celé to pobrala ze svého dětského světa, nikoliv tak, jak by to asi pobral dospělý člověk. Měla radost z toho, když jsem jí řekl, že po zápase, a je jedno, jestli vyhraju, nebo prohraju, jí koupím jednorožce. Z toho měla největší radost. (úsměv). Ten den jsme si fakt užili a jsem rád, že i dcerka. Ten den byla happy, lítala po hale a bylo to super.

A jaká byla její první slova hned po zápase, když jste vyšel z klece?
Jestli jí koupím toho největšího jednorožce… (úsměv)

Poklonu vám složil i Karlos Vémola. Co vám řekl?
My se známe už z doby, kdy zápasy MMA ještě nebyly tak populární. Byl jsem i u něj v Anglii. Jsme kamarádi, i když se moc nemá rád s mým stájovým kolegou…

Myslíte zápasníka MMA Patrika Kincla, který s Karlosem Vémolou už jednou zápasil a od té doby si nemohou přijít na jméno?
Ano, myslím. Kamarádím se s oběma. My dva s Karlosem jsme si nic neudělali. On měl de facto stejný problém, co já měl s kolenem, tak on měl v lokti. Chytil stejný zánět zlatého stafylokoka. Kvůli té nemoci jsem mu volal, ať nic nedělá, že si to urve, že se může stát něco daleko horšího. Bohužel si to urval a pak jsme řešili, co dělali mně, jaká antibiotika jsem měl a co mi pomáhalo. Hodně jsme řešili samotnou nemoc, infekci a celé to zranění dohromady. 

Nyní se oni dva do sebe zase pustili, když Patrik Kincl nahradil Karlose Vémolu v titulovém zápase v Oktagonu. A mohlo by dojít i na jejich odvetu. Jak vnímáte jejich spor a je možné je dát někdy dohromady?
Je asi nikdo nedá dohromady. Ale myslím si, že Karlos by se měl soustředit, i když ho mám rád, na své problémy a nějaké věci nechat plynout dál. Myslím to, co se mezi nimi kdysi událo. Patrik nyní vstoupil do jiné organizace a tomu zase přeju, ať tam udělá co nejlepší výsledek a získá ty dva tituly, na které on má.

čtěte také: Mezi Kinclem a Vémolou to vře. Dojde na odvetu? Jak to vidí Dvořák a spol.


A vy osobně budete v zápasech MMA pokračovat? Podařený návrat už máte za sebou.
Budu pokračovat. Měl jsem smlouvu na jeden zápas a s Oktagonem už jsme se na něčem domlouvali. Zároveň jsem slíbil i nově začínající organizaci RFA, že se s nimi potkám, že je vyslechnu. Tak uvidíme, co pro mě bude sympatické a jakým směrem se vydám. Já nemám problém pracovat s kýmkoliv, jestli to bude dávat hlavu a patu.

Příběh zápasníka MMA Jaroslava Pokorného sledujte zde:

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Luboš Jeníček, archiv Jaroslava Pokorného