Kudrna o Rolinkovi v brance: Tomáš byl famózní, po gólu jsem si zařval

Třebechovice zažily velký hokejový den. V utkání krajské ligy porazily Opočno 6:2 a v jejich dresu se objevily dvě velké postavy českého hokeje. V brance chytal jednačtyřicetiletý Tomáš Rolinek, někdejší skvělý útočník a kapitán mistrů světa z roku 2010, a v útoku gól a asistenci zapsal šestačtyřicetiletý Jaroslav Kudrna. Bývalý hráč Hradce Králové, Pardubic či ruského Magnitogorsku, který v klubu zpod Orebu trénuje, odehrál svůj poslední soutěžní zápas 24. března 2016, kdy Mountfield prohrál v šestém čtvrtfinále play off na ledě Mladé Boleslavi (0:4).

„Tomáš podal famózní výkon. Všechno co měl, tak pochytal, z jeho strany tam nebyl žádný nejistý zákrok. Bylo vidět, že je šikovný a že v té brance už nějaký pátek stojí,“ řekl Kudrna na adresu svého bývalého spoluhráče, který v současnosti působí na pozici manažera extraligového týmu Pardubic.   

Nastoupil jste skoro po šesti letech v ostrém zápase, navíc za zády v brance s Tomášem Rolinkem, svým někdejším spoluhráčem. Jak se vše seběhlo?
V první chvíli jsem sám hrát nechtěl. V neděli jsem to navrhnul Tomášovi, jestli by nenastoupil do branky, to samé i našemu vedení. Řekli mi, že by byli rádi, kdybych šel hrát i já, takže mě do toho takhle navlíkli. (úsměv) Moc natrénováno nemám, po tom, co jsem skončil, taky mám nadváhu. Moc se mi tedy nechtělo, ale říkal jsem, že s Tomášem do toho musím jít, aby v tom nebyl sám. V pondělí jsme se dohodli, nicméně Tomáš nejprve chtěl, aby to bylo na tajňačku, tedy bez médií, ale já jsem zase také chtěl trochu zviditelnit Třebechovice i kraj, že se tady hraje nějaká soutěž. Tomáš se k tomu postavil jako profík, a já jsem rád, jak to celé dopadlo a povedlo se to.

Tomáš Rolinek zápas zvládl v brance na výbornou. Souhlasíte?
Chodil s námi na tréninky, pár jich absolvoval, takže z pohledu jeho brankářského umění to bylo v pohodě. Vím, jakou má kvalitu. Samozřejmě gólmanské návyky nemá, ale všechno nahradil svou obětavostí, zápalem a svým herním přehledem. Dobře četl hru, takže rozehrával puky, vůbec nechtěl vhazování v našem pásmu a bekům nedal odfrknout, hned jim rozehrával. Všechno co měl, tak pochytal, z jeho strany tam nebyl žádný nejistý zákrok. Bylo vidět, že je šikovný a že v té brance už nějaký pátek stojí. Góly, co dostal, byly do prázdné branky, v těchto případech jsme zaváhali my hráči. Tomáš na gólech neměl sebemenší vinu. Z jeho strany to byl famózní výkon. My jsme ho také podpořili góly, takže ze zápasu nebylo drama. Všichni jsme si vítězství užili, včetně Tomáše, který byl rád, že nám mohl pomoct. A byl přínosem, kluky nakazil svým přístupem a profesionalitou. Jsem rád, že ho kluci viděli v akci a doufám, že nám to vydrží.

Na tréninku jste si na Tomáše Rolinka vystřelil. Bylo těžké mu dát gól?
Tomáš sám říká, že pro něho jsou lepší střely zdálky, než když na něj jeden hráč sám. Zde reaguje hned na první cuknutí a pohyb hráče, tohle nemá ještě úplně zažité, takže když mu hráč naznačí, tak to dokáže zbaštit. (úsměv) Ale těžko říct, kolik gólů z deseti pokusů bych mu dal.

A jak vy osobně jste se cítil na ledě?
V pondělí jsem byl na tréninku v hokejové výstroji a také jsem si byl zaběhat. V úterý jsem vyrazil na běžky, abych se rozdýchal, ale stejně když jsem ve středu naskočil do zápasu, tak jsem v první třetině funěl, protože zápasové tempo je úplně něco jiného. Následné dvě třetiny jsem se do toho už dostával, ale je pravda, že jsem souboje moc podstupoval, tak se to dalo zvládnout a po zápase mě nic nebolí, tedy lépe řečeno, bolí jen trochu.

Vstřelil jste i gól a připsal si asistenci. Strhlo vás to a pocítil jste zase tu pravou radost?
Dělali si ze mě srandu, že jsem dal ten svůj gól - typ Radek Smoleňák, tedy, že jsem to do branky domlátil i s gólmanem. (smích) Co se týká asistence, tak jsem vybojoval puk, to byla nějaká druhá nahrávka…. Ale gól mě strhl, přiznávám. Zvyšoval jsem na 3:1 a musím říct, že jsem si pěkně zařval. Emoce v tom byly, s klukama jsme se poradovali a myslím si, že to bylo upřímné.

Vzpomenete si na svůj poslední gól v extralize?
Přiznám se, že vůbec. Takových ošklivých gólů z předbrankového prostoru jsem dal hodně… Pamatuji si, že poslední zápas jsem odehrál s Hradcem v play off v Mladé Boleslavi, prohráli jsme, byli jsme vyřazeni ve čtvrtfinále 2:4 na zápasy a moje kariéra takhle skončila, navíc jsem ten zimák moc rád neměl. Na to nezapomenu. (úsměv)

Vraťme se k Třebechovicím. Zápas s Opočnem byl díky vám a Tomáši Rolinkovi atraktivní pro diváky. Všichni si akci chválili. Jak se líbila vám?
Byli tam novináři, fotografové, kteří přišli i do kabiny, záběry běžely i na TV Nova... Kluci to hodně prožívali a dali do toho všechno. Podle ohlasů po zápase byli všichni nadšení, i lidé, co dávají do hokeje peníze. Dělali jsme fotky s dětmi, s diváky… Užili jsme si to. Byla to vydařená propagace hokeje v Třebechovicích a o to také šlo. Jsem spokojený.  

Vedení třebechovického klubu by si přálo, abyste nejen trénoval, ale také se vrátil i na led. Bude tedy pokračování?
To by chtěli, spíš chtějí už od začátku, abych hrál. (úsměv). Nechal jsem se ukecat na tenhle jeden zápas. Do konce sezony už nenastoupím, ale na příští rok přemýšlím, že potrénujeme a podobně bychom na jeden zápas nastoupili spolu s Tomášem Rolinkem a v plánu mám, že bychom vzali ještě jednoho, zatím nejmenovaného, bývalého reprezentanta.  

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Michal Fanta