Čtvrtek

13. května 2021

Nyní

13°

Zítra

12°

Svátek má

Nadechnutí Velkého náměstí aneb Návrat k životu historického centra Hradce

13. 4. 2021

Nadechnutí Velkého náměstí aneb Návrat k životu historického centra Hradce 19 snímků
Hradecký architektonický ateliér ARN STUDIO získal za téměř třicet let své existence bohaté zkušenosti s prací zejména s historickými objekty a novostavbami v historickém prostředí. Návrat k životu Velkého náměstí si kladl za cíl zakladatel ateliéru, architekt Jiří Krejčík, autor vítězného návrhu revitalizace historického centra města z roku 2009. Nyní se svým synem Michalem, rovněž architektem, by rádi, aby tento záměr byl konečně po letech zrealizován.

V roce 2009 zvítězil návrh vašeho architektonického ateliéru ARN STUDIO na rekonstrukci Velkého náměstí v Hradci Králové. Co bylo příčinou toho, že k rekonstrukci nedošlo?
JK: V návaznosti na vyhranou architektonickou soutěž jsme v polovině roku 2010 dokončili dokumentaci pro územní řízení a poté následovalo období projednávání této dokumentace. V červnu roku 2015 byl zahájen proces územního řízení, jehož průběh se stal velice komplikovaným, a to z důvodu řady připomínek, které směřovaly k zamýšlenému omezení parkovacích míst na Velkém náměstí. Vůči tomu se ohradili zejména vlastníci nemovitostí a provozovatelé restaurací na Velkém náměstí s obavou, že to bude mít negativní dopad na jejich podnikání. Ze strany těchto oponentů byl podán podnět na tak zvanou systémovou podjatost, k níž se vyjadřovaly Krajský úřad a poté Ministerstvo pro místní rozvoj, které tuto systémovou podjatost potvrdily. Další pokračování projednávání dokumentace proto přešlo do režie stavebního úřadu v Hořicích, a to je stav, který trvá do dnes.

Nevzalo vám to chuť ve vašem záměru pokračovat?
JK:
Nebylo v čem pokračovat. Z pozice architekta jsme nezasahovali do projednávacího procesu a nebyli jsme také o všem ani podrobně informování. Nebylo možné čekat na konečný výsledek, který se neustále vzdaloval a naše kancelář se musela věnovat dalším zakázkám. Chuť do práce nám to určitě nevzalo, ale ten projekt jsme prostě museli dočasně opustit. Jak ale vidíte v současné době se danému tématu opět věnujeme, takže chuť pokračovat v započatém záměru nás určitě neopustila.

Jak vypadá vaše koncepce řešení tohoto centrálního prostoru města? Na co jste kladli důraz především?
MK:
Základní motivací návrhu je uvolnit prostor pro lidi. Automobilová doprava na Velkém náměstí dnes zabírá veškeré místo dříve používané pro veřejný život. Návrh má tři hlavní témata. Za prvé soustředění života do míst, kde historicky přirozeně probíhal ve vyšší intenzitě. Tím získáme zónu s obchody a restauracemi. Za druhé zklidnění jižní části náměstí. Tak vznikne pěší promenáda pod stromy podpořena významnými budovami. Za třetí mezi těmito cestami vznikne přirozeně plocha pro volný pohyb a různé události. Povrch náměstí je od fasády k fasádě kontinuálně probíhající bezbariérová plocha, která by měla být dotvářena městským životem. Samotný design povrchu pak vychází ze systému siločar mezi těmito hlavními cestami. Mezi siločárami je umístěna strukturovaná dlažba a jednotlivé historické stopy z minulosti, například hřbitovní zeď okolo katedrály, stará kašna, které se do ní propisují, a tak vystupují znovu na povrch jako připomínka.

JK: Naším cílem nebylo nikdy omezovat život na Velkém náměstí, právě naopak. To, co je pro nás podstatné při zpracování našeho návrhu jsou tři základní parametry. Doprava, obchod, setkávání.

Od vítězného návrhu uplynulo skoro dvanáct let. Jakým směrem se nynější situace vyvíjí?
JK:
S novým vedením města se k tomuto tématu opět obrátila pozornost. Znovu se začala diskutovat problematika množství zaparkovaných automobilů, které nepřispívá k dobré prezentaci historického centra jako takového. Z iniciativy vedení města vznikla pracovní skupina jejímž úkolem je zabývat se řešením parkování v historickém centru. Logicky se navázalo na předchozí zpracovanou dokumentaci, která se stala výchozím podkladem a je dále rozvedena o nové téma podzemního parkování pod plochou Velkého náměstí.

MK: Těší nás, že se znovu jedná o rekonstrukci Velkého náměstí, nebo jak nyní říkáme „Živém náměstí“. Jsme také rádi, že se rekonstrukce náměstí začala pojímat v širším městském kontextu ve vazbě úpravy Uzlu Grand, úpravy Palackého ulice, předprostoru před Muzeem východních Čech a přilehlým parkem. Mohla by tak vzniknout kultivovaná cesta od nábřeží až na Velké náměstí. Ve vizích však uvažujeme ještě dále, a to o pěším propojení lávkou přes Labe v návaznosti na Palackého ulici do „Foglarovy uličky“ s průchodem na pěší zónu do Švehlovy ulice. Tak by mohla vzniknout pěší cesta od nádraží až po Velké náměstí, která by propojovala důležitá místa města a spojovala by staré a nové centrum v jedno velké centrum s obchody, parky, galeriemi a městským životem v parteru. Této širší koncepci říkáme pracovně „Živá cesta“.

Pokud vím, jste pro omezení dopravy na Velkém náměstí. S tím souvisí i záměr vybudovat zde podzemní parkoviště.
JK:
Tato varianta řešení dopravy, kterou jsme nyní zpracovali, vychází ze snahy o živé historické centrum města. Současný stav znehodnocuje historickou podstatu města a vytěsňuje městský život. Auta přitom patří k současnému životu a budou k němu v nějaké podobě stále patřit i v budoucnu. Proto je třeba parkování řešit koncepčně, pokud chceme v historickém centru důstojně žít a nebýt vytlačováni zaparkovanými vozy. Pro potřebný počet parkovacích míst není v současné době v historickém centru ani v nejbližším okolí už prostor, tak aby bylo v adekvátní docházkové vzdálenosti. Ani nedávno dokončený pakovací dům v Gajerových kasárnách nesnížil počet zaparkovaných automobilů na ploše náměstí, je to už jiná spádová oblast. V dnešní době je na ploše náměstí zhruba 235 parkovacích stání a dalších 110 v okolních uličkách a na starém městě. Začali jsme uvažovat o tom, co kdybychom soustředili parkování do malého kompaktního bloku a umístili ho přímo tam, kde je to potřeba. Tedy pod náměstí, aby byl v pohodlné docházkové vzdálenosti.

Jednali jste také s archeology?
JK:
S archeology z Muzea východních Čech jsme lokalizovali místo v rámci plochy náměstí, kde by bylo nejmenší riziko kontaktu s archeologickými nálezy. Definovali jsme plochu, kde je archeologická kulturní vrstva v rozmezí 1,2 až 1,8 metru. V námi vytipovaném místě je také už tato kulturní vrstva z dvaceti procent vytěžená předchozí činností.

Kde konkrétně pod náměstím by se nacházela parkovací místa? Odkud by se tam vjíždělo?
JK:
Nacházíme se v prostou mezi mariánským sloupem a falešnou studnou. Do tohoto prostoru o rozměrech 34 na 69 metrů a hloubce 22 metrů bychom chtěli koncentrovat velkou většinu parkování na Velkém náměstí i přilehlém okolí. Na podnět městských památkářů jsme podzemní parkoviště přizpůsobili tak, aby zde bylo možné zaparkovat i automobily ze starého města. Na ploše náměstí pak uvažuje 47 rychloobrátkových stání a případně další jednotlivá stání na některých konkrétních místech. Využíváme topografii místa, kopce, na kterém se Velké náměstí nachází a vjezd do podzemního parkingu uvažujeme z paty kopce z Komenského ulice. Tím se parkoviště zcela skryje a vjezdové rampy, které by na náměstí mohly působit rušivě, zde nebudou. Na plochu náměstí budou ústit pouze dva výstupy po schodišti a dva výtahy. V Komenského ulici jsou vjezdové rampy situované do současného odstavného pruhu, takže v zásadě současnou dopravu neomezí. Počet parkovacích tání v Komenského ulici by po realizaci záměru byl stejný nebo i větší. Parkovací stání, která rampy zaberou, budou kompenzována v podzemí přímo pod Komenského ulicí.

Loni projekt podzemního parkoviště odmítly Společnost ochránců památek ve východních Čechách a předtím se proti němu postavila i archeologické komise. Jak vnímáte jejich postoj?
MK:
Každá skupina nadšenců pro něco si může vytvořit spolek a k nějakému tématu se vyjadřovat a vůči něčemu se vymezovat. Podle správního řádu se ale spolky správního řízení účastní pouze v případech řízení o ochraně přírody a krajiny. V ostatních případech nejsou účastníky správního řízení, což je zcela logické, protože by pro nekonečné připomínkování nemohlo asi nic vzniknout. Například budova Muzea východních Čech od Jana Kotěry byla pod ostrou palbou kritiky toho času, protože pro některé lidi bylo absolutně nemyslitelné, že by taková avantgardní budova, která vypadla tak odlišně než cokoliv jiného, měla stát na nábřeží. Nakonec se podařilo a Hradec má svoji ikonu. Nebo dalším podobným příkladem je věhlasný Hubáčkův Ještěd nad Libercem. Když byly poprvé zveřejněny plány záměru, vyvolalo to velkou vlnu odporu proti výrazné stavbě na vrcholu kopce. Nakonec se ale podařilo stavbu zrealizovat a Liberec se nyní pyšní ikonou české moderní architektury, která aspiruje na zápis do seznamu UNESCO. S každou převratnou myšlenkou nebo návrhem, který pojímá věci z odlišného úhlu pohledu, než bylo doposud zvykem, přichází přirozeně i pochyby. Řešení parkování pod Velkým náměstím není stavba v klasickém pojetí, ale nová a reálná koncepce, která by z náměstí a starého města udělala fungující a živé kulturní historické centrum pro lidi.

Už došlo k průzkumným vrtům, které zkoumaly podzemní vrstvy náměstí. Ty potvrdily, že koncepce podzemního parkování, tak jak byla navržena ve vaší studii, je vhodná a realizovatelná. Potěšila vás tato skutečnost?
JK:
Ano, to nás samozřejmě potěšilo. Vrty byly provedeny celkem tři. Dva na náměstí, u mariánského sloupu a poblíž té falešné studny, třetí byl pak proveden v Komenského ulici. Vrty na náměstí byly provedeny do dvaceti pěti metrů, což je hloubka, do které jsme zatím žádné sondy nedělali. Geologové zpracovali analýzu a výsledky posuzovala odborná firma na zakládání staveb. Výsledek potvrzuje možnost realizace záměru, geologické podmínky jsou příznivé.

Nechali jste se při záměru podzemního parkoviště inspirovat jinými městy doma či ve světě?
MK:
Každému, kdo by chtěl více zahraničních referencí bych doporučoval projít si knihy dánského profesora architektury Jana Gehla Nové městské prostory a Města pro lidi. Inspirací je totiž mnoho, a to celosvětově, protože problém je to stále aktuální. Jako příklady podzemního parkování pod historickým náměstím mohu jmenovat například nedaleká města Daggendorf, Maastricht, Drážďany či Frankfurtale, a to je jen zlomek. Ve Vídni, která je pro nás velice dobře dostupná, mají v celém historickém centru systém podzemních parkovišť. A dokonce tam aktuálně právě teď vzniká další podzemní parkování v lokalitě Neuer Markt. To je jedno z centrálních náměstí v historickém srdci Vídně. Ještě donedávna bylo kompletně podřízené automobilové dopravě. Vzniklá studie uvolňuje nekompromisně celou plochu pro pěší a pro městský život. Doprava je přesunuta do podzemí. Do roku 2022 na Neuer Markt vznikne nové podzemní parkoviště s 364 místy, to je mnohem víc, než plánujeme v Hradci. Nad zemí pak bude městský prostor pro procházky a relaxaci. Stavbu podzemního parkoviště jsme navštívili ve chvíli, kdy se dokončoval archeologický průzkum. Současná stavba už je poměrně pokročilá. Co se statiky této stavby týká, tak ve Vídni jdou téměř na hranu historických secesních domů. Je zachován pouze chodník po obvodu a pak už je rovnou výkopová jáma budoucího parkoviště. Na Velkém náměstí máme, řekl bych, oproti vídeňskému příkladu luxusní a bezpečný odsup od všech domů.

JK: Zajímavé je, že ve Vídni stavbu také dělají technikou „top and down“, kterou také zamýšlíme použít. Po tom, co vyhloubili první parto, stavbu zastřešili deskou v úrovni chodníku a vlastní stavba probíhá pod touto deskou. I toto vídeňské parkoviště bylo předmětem vášnivých debat a pozornosti veřejnosti. Nakonec ale dostal přednost městský veřejný život.

O rekonstrukci Velkého náměstí se zase začíná hodně mluvit. Je to pro vás určitá satisfakce a také možnost, že se jí konečně město dočká?
JK:
Je to určitě dobře, hlavně pro město. Současný stav historického centra je ostudný a z dlouhodobého hlediska neudržitelný. Když tam lidé začali sázet květiny do výmolů, tak to už byl zcela zoufalý čin upozornit, že tady není něco v pořádku. My jsme rádi, že se o Velkém náměstí začíná zase mluvit, ale mluvení ještě není uskutečnění.

MK: Začíná se o něm mluvit, a to je dobře. Je potřeba si neustále klást otázky typu: Proč jsou reprezentativní místa Hradce Králové podřízena automobilové dopravě, když historicky vždy patřila lidem? Proč je tak městský život potlačován, když chceme společně žít v centru? Je možné vrátit zpátky veřejný prostor chodcům a cyklistům? Proč Hradec Králové setrvává ve stagnaci v zacházení s městským prostorem, když jiná evropská města toto téma začala řešit už před padesáti lety? Přes všechny politické spory, které proces obnovy náměstí neustále zdržují, může celé věci pomoci pozitivní zájem veřejnosti o tento centrální prostor města.

Změnili byste něco na svém původním plánu?
MK:
S celkovou základní koncepcí jsme spokojeni. Samozřejmě dvanáct let od soutěžního návrhu je poměrně dlouhá doba na přemýšlení, a tak jsme minulý rok udělali celkovou revizi návrhu hlavně ve smyslu editace designu a struktury plochy náměstí. Také jsme vytvořili kompletně nový 3D model a nové vizualizace.

Co při realizaci rekonstrukce náměstí a jeho obyvatele čeká?
JK:
Celý proces rekonstrukce náměstí i výstavby podzemního parkovacího domu konzultujeme jak se zástupci památkové péče města, tak s oblastním pracovištěm Národního památkového ústavu. Jednotlivé etapy, do kterých je rekonstrukce rozdělena, budou znamenat vždy dílčí omezení v tom prostoru, který se bude právě rekonstruovat. Vzhledem k tomu, že je plánován etapový postup, nedojde nikdy k úplnému uzavření náměstí. Zamýšlená výstavba podzemního parkovacího domu tvoří samostatnou etapu. Naším cílem bylo v maximální míře omezit stavbu a pohyb techniky směrem do náměstí. Tomu odpovídá i zvolená technologie výstavby, tak zvaná technika „top and down“. To je technika stavby, která je pro náš případ vhodná právě proto, že po velice krátké době, po vyhloubení jednoho patra, dojde k přestřešení staveniště v úrovni plochy náměstí a veškerá stavba už bude probíhat pod touto „střechou“. Zatímco tedy stavba bude skryta pod stropem na povrchu zůstane pochozí plocha. Stavba bude skryta. Veškerý transport materiálu pak bude probíhat spodem, příjezdovým tunelem z Komenského ulice. Tímto řešením se omezí nežádoucí vliv na prostor Velkého náměstí a celá stavba se opticky skryje pod zem už v brzké fázi výstavby.

Nemáte pocit, že automobilová doprava v současné době přetěžuje centra měst a omezuje veřejný život, což je příklad i Velkého náměstí a okolí?
MK:
Ona to není otázka jen současné doby, ale je to celkově problém rozvoje automobilismu. Evropská města tuto otázku řeší různými způsoby již 40 až 50 let. Komplexní městský organismus se skládá z mnoha složek. Je potřeba, aby historická podstata města byla zachována a aby nebyla ničena automobilismem. Zároveň je ale potřeba, aby staré město bylo živé, nebylo umrtvené a nebylo jen pouhé muzeum minulosti. Proto je pro živý městský organismus nutné vytvořit podmínky pro komplexní strukturu života, do které patří i automobilová doprava.

Jak by konkrétně mělo vypadat až z něj vymizí dopravní zátěž?
MK:
V první řadě to bude nadechnutí celého prostoru. Myslím, že to bude velice překvapivý moment až honosné historické stavby lemující náměstí vyniknou ve svém celku, aniž bychom je museli vnímat přes střechy aut.

K čemu by podle vás mohlo být do budoucna využíváno?
JK:
Severní část s podloubím bude vždy ta rušnější, ta více pulzující životem. Jsou a budou zde restaurace, kavárny, ochody, služby. Podél průjezdné komunikace bude zachováno několik rychloobrátkových parkovacích stání, která jsou pro tyto služby důležitá. Dále zde bude dostatek stojanů na kola, Hradec má v jízdě na kole dobrou tradici. Protilehlá jižní strana bude lemována stromy. Bude to promenáda podél významných historických staveb a zároveň klidová část náměstí využívaná k relaxaci s množstvím laviček. Zde budou také zakomponovaná schodiště a bezbariérový výtah z podzemního parkovacího objektu. Mezi těmito cestami definujícími náměstí bude pak volná plocha pro městský život, která se bude moci využít k tomu, k čemu náměstí obvykle slouží, k pořádání trhů, koncertů, slavností a dalším společenským a kulturním akcím města. Bohužel, v posledních desetiletích, když si například vybavíme pořádání pravidelně se konajícího divadelního festivalu, tak to ve veřejném prostoru probíhá tak, že uličky starého města jsou přeplněné k prasknutí a na Velkém náměstí nikdo není, protože tam jsou všude zaparkovaná auta.

MK: Na místě historické kašny, jejíž původní podoba se prokazatelně nedochovala, navrhujeme kašnu moderní, interaktivní. Říkáme ji „SMS fontána“, protože by měla fungovat tak, že když jí pošlete SMS zprávu tak se vaše jedinečné telefonní číslo rozloží do hodnot, podle kterých vám pak vygeneruje různé podoby tryskající vody a případně v noci i osvětlení.

Kdy by se mohlo z rekonstrukcí včetně výstavby podzemního parkoviště začít a jak dlouho budou stavební práce trvat?
JK:
Začátek prací záleží na politicích a vedení města. My máme celý záměr rekonstrukce náměstí rozdělený do etap, po kterých by se rekonstrukce mohla realizovat.

S jakými překážkami počítáte?
JK:
Z architektonického a stavebního hlediska nepředpokládáme zvláštní neočekávané komplikace. Komplikace vidíme celou dobu pouze v politických sporech, které celou věc oddalují.

Vnímáte jako autoři návrhu na rekonstrukci náměstí hlasy Hradečáků? Co často v této souvislosti slýcháte?
MK:
Samotný návrh náměstí snad ani nikdo moc nezpochybňuje. Diskuze je už od začátku okolo koncepce parkování. Nyní tedy okolo možnosti parkování pod Velkým náměstím. Názory se samozřejmě různí. Na jedné straně jsou to argumenty typu, že když se přistoupí k realizaci, tak spadne Bílá věž a katedrála. Na druhou stranu máme zase reakce, že je to geniální řešení, které konečně rozlousklo téma náměstí a historického města s omezením automobilové dopravy, ale zároveň dává příležitost pro existenci restaurací obchodů a současného života. Právě v tom správném vybalancování mezi historickou hodnotou a potřebami současného světa se snažíme řešit náš návrh. Důležité je samozřejmě vysvětlovat, o co se jedná, jak došlo k lokalizaci prostoru pro parkování, že to vzešlo z analýzy archeologů. Že samotný půdorysný zásah je malý ve srovnání s plochou náměstí a množstvím parkujících aut. Důležité je informovat, jaké jsou dnes technické možnosti podzemní výstavby a zakládání. Co by ten návrh přinesl a další, jako že to není zcela nová myšlenka, ale s parkováním pod Velkým náměstím uvažoval už v minulosti i hradecký architekt Rejchl.

Hradec Králové si zakládá na významných stavbách proslulých architektů Josefa Gočára či Jana Kotěry. Ty zcela jistě představují zásadní architektonické dědictví města. Jak to ale vypadá se současnou situací a případnými novými projekty? Nezahlcují dnes město spíše obchodní centra?
JK:
Obchodní centra jsou v posledních letech největšími stavebními počiny co do rozsahu a četnosti. S obdobím Salónu republiky se dnešní doba jen těžko srovnává. Vypadá to, jako by Hradci chyběla energie a vize, a tak nezbývá než těžit z minulosti. Zdá se, že se nyní spíš odkládají a různými způsoby oddalují rozhodnutí, za které je potřeba nést odpovědnost. Architektonické záměry se staly součástí politických střetů, a to je situace, která neprospívá městu ani architektuře.

Do začátku roku 2023 má být postavena nová lávka přes řeku Labe, která má spojit Šimkovy sady a kongresové centrum Aldis s třídou Karla IV. v centru. Nebude tato stavba rušit pohled na panorama města?
MK:
Situaci v místě i téma dobře známe. Účastnili jsme se architektonické soutěže a obdrželi jsme v ní za náš návrh čestné uznání. Neumím si moc představit, že by v tomto místě nějaká lávka rušila panorama Hradce. To není místo, odkud se vnímá panorama města. Jsem rád, že tady lávka vznikne a vytvoří další propojení a návaznosti. Hradec a mosty je totiž samo o sobě zajímavé téma. Kolik má Hradec mostů? Mnoho. Rozhodně mnohem víc než jiná obdobně velká města. I v tom tkví genialita místního urbanismu. Máme zde ulice, které radiálně vybíhají z centra a překračují řeky. Naopak jsou minimalizovány ulice, které končí nábřežím a musí uhnout, nepokračují. Je to unikátní a pro uživatele města velice pohodlné. Myslím, že většina lidí si ani neuvědomí, jak je toto urbanistické řešení dobré. V Hradci jsou ale stále ještě místa, která další mosty snesou. U Aldisu je právě jedno takové.

V letech 1930 až 1932 pracoval architekt Josef Gočár na projektu městské galerie, která měla stát naproti dnešnímu Muzeu východních Čech. Tato stavba se však nikdy nerealizovala. Není to škoda? Mohla by město v současné době něčím obohatit?
MK:
Ano, to byl výborný návrh. Místo ale zůstalo prázdné a při tom je na nábřeží, tedy je to jedno z nejluxusnějších míst v Hradci. V územním plánu je plocha, kde měla galerie stát, vedena jako veřejná zeleň, ale to, co tam vidíme dnes se nedá považovat ani za park. Vždy když jdu kolem toho místa, tak se nemohu ubránit zvláštnímu nepříjemnému pocitu prázdna. Chybí zde zkrátka dům. Je to takový dluh Hradce Králové Solónu republiky. V akademické rovině je obnova Gočárovy galerie trochu složitější otázka památkové péče s nejednoznačnou odpovědí. Je to otázka, zda by Gočár postavil galerii tak, jak je na dochovaných výkresech, nebo by v průběhu procesu stavby prováděl změny, o kterých my samozřejmě nemůžeme vědět. Každopádně příkladů realizovaných staveb in memoriam je také poměrně mnoho, takže nelze říct, že by to nebylo možné. Z těch známějších příkladů Four Freedoms Park v New Yorku realizovaný v roce 2012, to je 38 let po smrti architekta Louise Kahna, nebo Le Corbusierův kostel svatého Petra ve Firmini, realizovaný v roce 2006. Tedy 41 let po architektově smrti.

V našem ateliéru jsme prošli dostupné archivy a vytvořili jsme dokonalou rekonstrukci původního návrhu podle Gočárových výkresů včetně 3D modelu a vizualizací. Architekt David Vávra, když točil Hradecká Šumná města, použil naše materiály a umístil sám sebe do virtuálního interiéru Gočárova návrhu. Galerie by fungovala dobře i dnes a vyhovovala by i současnému modernímu umění. Byl by to takový hradecký DOX. Jen si to představte, nebylo by to úžasné? Na nábřeží grandiózní Kotěrova budova Muzea východních Čech a hned vedle velkolepá budova galerie od jeho žáka Gočára. „Salon de la république.“

Už zhruba šest let se mluví o demolici hotelu Černigov, na jehož místě by mohl stát komplex Rieger Plaza. Jste pro nebo proti odstranění hotelu? Má tato hradecká hotelová legenda nějakou architektonickou hodnotu?
MK:
Jak nakládat s architekturou z doby komunistické totality, to je další velké téma památkové péče v současné době. Čím víc se totiž posouváme do současné doby, mizí respekt a závazky k osudu architektonických děl. Ne všechna architektura, která vznikla za minulého režimu, je zavrženíhodná. Některá naopak měla, nebo má prvotřídní úroveň. Jmenujme z velkého množství například horský hotel a televizní vysílač na Ještědu, stejnojmenný obchodní dům v Liberci, na který už jen vzpomínáme a který byl nahrazen podřadným obchodním domem, nebo obchodní dům Máj na Národní třídě v Praze, rovněž už po mnoha nevratných zásazích a v neposlední řadě zaniklý hotel Praha v Praze-Dejvicích. Škoda, že u některých staveb si uvědomíme jejich hodnotu až několik let po demolici a pak už nezbývá nic jiného než jen vydávat knihy o tom, jakou měla stavba hodnotu. Nedávno se v té souvislosti řešilo téma Transgas v Praze. Rozpoznat hodnotu těchto staveb by nemělo záviset na developerovi, ale na odborném názoru architektů, historiků architektury a památkové péče a časem snad i na zájmu poučené laické veřejnosti.

JK: Bourání je přirozený proces obnovy města. Důležité je, aby to, co následuje bylo hodnotnější než to, co se bourá. U zamýšleného Rieger Plaza si tím nejsem vůbec jistý. Jsem přesvědčen, že multifunkční náplň, tak jak je prezentována developery, by bylo možné bez větších problémů situovat do nynější budovy. Vytvořila by se kvalitní fúze minulého a současného, která je vždy zajímavá. Hotel by mohl být trhák mezi hradeckými hotely, má na to potenciál. Musel by ale být zrekonstruován, nebo aspoň jeho část, s jeho specifickou atmosférou a interiérem dotaženým v dobovém návrhu, a to včetně interiéru až k ubrouskům na stole v restauraci. Pak by jistě lákal jako designový retro hotel nebo chcete-li moderní fórum. Byl by to unikát. Něco podobného jako zrekonstruovaný pražský Hotel International.

Jakým směrem by se podle vás měl z architektonického hlediska ubírat Hradec Králové v budoucnosti? Na co byste kladli důraz?
MK:
Je dobré si uvědomovat historickou podstatu Hradce Králové. Klíčové však je, nespoléhat se jen na minulost a z ní těžit, ale skrze minulost a přítomnost vidět do budoucnosti. Být otevřený. Pokud bych měl být konkrétní, předpokládám, že dojde k rekonstrukci Velkého náměstí, stejně tak jako k realizaci úpravy Uzlu Grand, protože tato místa jsou dlouhodobě velice neutěšená veřejná prostranství přímo v srdci města. Jako další důležitou koncepci považuji zahušťování městské struktury. Uvnitř prvního městského okruhu kolem historického centra už moc příležitostí není, zástavba je zde téměř dokončená. Vzpomenu zde ještě projekt, který jsme také dělali u nás v ateliéru, a to obytné stavby na jižní hraně kopce nad Komenského ulicí, na hraně zahradních teras. Krásné prosluněné bydlení. Tam by se ještě možnost několika staveb naskýtala. Uvnitř druhého městského Gočárova okruhu, je více příležitostí pro významnou zástavbu. Vně Gočárova okruhu je příležitostí ještě více. Rozhodnutí o podobě budoucí architektury by nemělo záviset na developerovi, ale mělo by mít celkovou architektonicko-urbanistickou koncepci. Zkrátka, mělo by navázat na výborný hradecký urbanismus minulosti. Rozšiřování města do okolní krajiny bych raději limitoval. Jedna z promyšlených expanzí města do okolí je v paprsku po Koutníkově ulici směrem k novému dálničnímu sjezdu z D11. Tam je velký potenciál rozvoje. Je zde také bývalý areál ČKD, který by se do této koncepce měl také zapojit.

JK: Popravdě řečeno, rozvoji Hradce Králové velice škodí politická nestabilita. Zásadní témata rozvoje města jsou dlouhodobé projekty, které by měly být nadpolitické, měly by být v zájmu většiny. Neměly by se stát nástrojem politického střetu, protože pak není kontinuita, kterou velké projekty potřebují. Vlivem toho se práce přerušují, k projektům se vracíme po dlouhé době a věci se neposouvají, nevyvíjejí. Velké náměstí je toho příkladem.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Ondřej Littera, vizualizace ARN STUDIO