Ráda komunikuji s lidmi, říká prezidentka Rotaract Clubu Andrea Novotná

Andreo, kde se ve vás vzaly sklony k zájmu o veřejné dění doma i ve světě?
Také si kladu tuto otázku, protože pocházím z úplně obyčejné rodiny. Moji rodiče byli oba vyučení, maminka prodavačka, tatínek zedník. Už ale v základní škole jsem byla ráda v čele dění, například jsem byla předsedkyní třídy. Myslím, že jsem byla oblíbená v kolektivu. To se přelilo i na gymnázium, kde jsem pochopila, že mě baví se vzdělávat. To vedlo k tomu, že jsem potkávala zajímavé lidi, kteří mně nabídli určité možnosti a moji cestu nějakým způsobem nasměrovali.

Po absolvování Biskupského gymnázia v Hradci Králové jste se rozhodla studovat bezpečnostní politiku. Byla to jasná volba?
Než k tomu došlo, rok jsem strávila na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové studiem filozofie a společenských věd. To mě však nenaplňovalo, měla jsem jiné představy, především z hlediska budoucího uplatnění. Potom jsem několik let pracovala, vrhla se do byznysu. Dělala jsem například obchodního zástupce v bezpečnostních službách, ve stavebnictví a přičichla i k marketingu. Před třemi lety jsem začala ve svém okolí potkávat lidi pohybující se v bezpečnostním prostředí. Zjistila jsem, že je to hodně zajímavý obor, který má do budoucna velkou perspektivu, a byla zde i možnost vycestovat do zahraničí. Protože mně vždy šly jazyky a zajímala mě mezinárodní situace, začala jsem pátrat po školách, které bezpečnostní studium nabízejí. Objevila jsem CEVRO Institut v Praze, kam jsem se přihlásila a dostala se tam.

Mohla byste trochu přiblížit své studijní zaměření?
Studujeme obecně politologii, zahraniční politiku, fungování státní správy, například policie, armády i ekonomické aspekty bezpečnosti. Velice zajímavou kapitolou jsou tajné služby trochu obestřené tajemstvím. Učí nás skutečně špičkoví profesoři. Studium na této škole si velice vážím. Uplatnění po studiu může být ve státní správě, politice či v organizacích mezinárodního typu, jako například OSN, NATO a podobně. 

Nyní jste prezidentkou Rotaract Clubu v Hradci Králové. Jak jste se k této neziskové organizaci dostala?
To mělo opravdu zajímavou genezi. Už na gymnáziu jsem se poprvé potkala s Rotary klubem. Školu navštívili „náboráři“, kteří studentům rozdali pozvánky, kde bylo napsáno, abychom přišli mezi ně. Moc jsem to nevnímala, nevěděla jsem, co je to Rotary klub a pozvánku vyhodila. O několik let později jsem se dozvěděla, že bych se v tom klubu mohla dostat na zahraniční výměny studentů, že tam působí lidé, kteří něčeho dosáhli. Úplně jsem se zhrozila, že jsem vyhozením pozvánky tuto příležitost propásla. Vůbec jsem nevěděla, jak se do klubu dostat, protože si uchazeče o členství vybírají sami. Pustila jsem to z hlavy. Pak jsem ale byla na setkání ODS, jejíž jsem členkou, kde se dal se mnou do řeči Josef Šejvl, který pochopil, že mám chuť něco tvořit a sdružovat lidi. Napadlo ho, že bych mohla vzkřísit ne příliš aktivní hradecký Rotaract Club, což je mladší varianta Rotary klubu, který jsem navštívila. Myslím, že jsem na členy klubu udělala dobrý dojem a časem zjistili, že se nespletli.     

Na co konkrétně se zaměřuje hradecká větev klubu?
Rotaract Club pracuje na podobné bázi, jako Rotary kluby. Zabýváme se převážně charitativními a osvětovými aktivitami, které zlepšují svět, v němž žijeme. Každý klub si může vytvořit vlastní filozofii a směr, kterým se vydá. Já osobně primárně dbám na lokální aktivity. Například pomáhat hradeckým neziskovkám, podporovat místní lidi, kteří to potřebují. Například v období koronaviru jsme pomáhali sehnat počítače.  Prezidentka, kterou jsem od 7. září roku 2019, klub stmeluje a udává jeho kurz.

Které projekty už máte za sebou a co je jejich cílem?
V Hradci Králové se mně hodně líbí způsob integrace cizinců do zdejšího prostředí. Lidé, kteří do města přicházejí ze zahraničí za studiem nebo za prací, se často cítí osamělí. Rotaract Club může právě těmto lidem pomoci v lepší integraci. V roce 2019 před Vánoci jsme dělali latinskoamerický večer, který se velmi povedl. Pozvali jsem lidi pocházející z této oblasti, kteří v Hradci žijí a pracují, aby předvedli ukázky své kultury, prezentovali se vlastními výrobky, vánočním cukrovím a podobně. Při tom jsme s nimi navázali nová přátelství a zároveň oni mezi sebou, když se neznali. Bylo strašně fajn, že jsme mohli tímto způsobem pomoci. Mojí vizí je, pořádat těchto večerů více, ale s důrazem na to, aby to bylo lokální a oni se tady cítili dobře.  

Co je hlavní náplní práce prezidentky?
Vzhledem k tomu, že jsem původní Rotaract převzala ve špatném stavu, musela jsem na začátku dělat úplně všechno. Sehnat nové členy, komunikovat na veřejnost, přesvědčit členy Rotary klubu, že to má smysl.

Vědí Hradečáci, že Rotaract Club ve městě existuje? Prezentujete se veřejně, aby o vás bylo slyšet?
Ano. V současné době kladu důraz na reprezentaci, chci, abychom byli více vidět a měli více členů, alespoň patnáct, zatím jich máme deset. Využíváme k tomu sociální sítě. Po latinskoamerickém večeru jsme měli hodně plánu na rok 2020. Bohužel kvůli různým opatřením souvisejícím s nákazou covid-19 to byl v tomto ohledu docela mrtvý rok. I když v době korona krize jsme byli vidět při humanitární činnosti.

Jak vypadá vaše spolupráce s Rotary klubem?
Chodím téměř na každou schůzku Rotary klubu, protože chci být v centru dění a dávat pravidelné reporty o naší činnosti. Myslím si, že vzájemná spolupráce tady v Hradci je dobrá a cítím podporu.

Lze skloubit studium školy s prací v Rotaractu?
Je to dost náročně. Studuji sice dálkově, chodím do práce, mám ještě další povinnosti a aktivity. Dokáži si ale vše zorganizovat tak, abych nic nezanedbala. Některé aktivity se mi sice hodně prolínají, ale mám kontakty na lidi, kteří něco umí a mohou pomoci. Nemá smysl všechno dělat sám. Prezident je volený na jeden rok. Dělám to déle a už nyní přemýšlím, komu svou funkci předám. Navíc mě v červnu letošního roku čeká radostná událost, narození dítěte. Budu mít tedy asi hodně jiných starostí. Budu ale členkou dál a budu ráda, když se potom přesunu do Rotary klubu.

Kromě této činnosti jste redaktorkou PressPort Magazínu. Na co je toto periodikum zaměřeno?
Na společenské dění, politiku, kulturu…

O čem píšete? Máte nějakou redaktorskou specializaci, o níž pravidelně referujete?
Přispívám glosami a postřehy ze společenského dění a politiky. Ta spolupráce vznikla tak, že jsem psala blog na iDNES, kde byl v červnu minulého roku zveřejněn článek, který měl hodně ohlasů. Redaktor PressPort Magazínu ho četl a nabídl mi, zda bych ho chtěla přetisknout u nich a kdybych měla chuť, můžu pro ně psát. Tak jsem nabídku přijala, byla to nová zkušenost. 

Co vám psaní přináší? Co chcete sdělit?
Baví mně sdělovat své úhly pohledu na různé události. Nejsou to reportáže, ale názorové komentáře. Lidi to někdy nechápou, protože mají pocit, že je někam sunu, ale tak to není. Je to jen úhel pohledu, s kterým se někdo ztotožní a někdo ne. Baví mě obecně diskuze s lidmi a mám takovou potřebu se podělit o to, jak to vnímám já. 

Zřejmě jste měla na mysli článek Proč už nejsem chvilkařkou, tedy součástí iniciativy Milion chvilek pro demokracii, který vyvolal nebývalý rozruch.
Vůbec jsem nečekala, že způsobí takový poprask. Byl to jen můj osobní pohled, za který mě spousta lidí pranýřovala. Mám v životě a ve všem, co dělám, ráda efektivní věci. Když jsem na začátku nahlédla k iniciativě Milion chvilek pro demokracii, myslela jsem si, že to bude fungovat. Postupem času se z toho začal stávat takový tak trochu nepracující systém bez koncepce. Vystupovalo tam několik lidí, kteří se našli v mluvení a rádi se poslouchají. Nepřispívalo to ale k nějakým konkrétním výsledkům a nemělo to žádoucí efekt. Chtěla jsem jen poukázat na to, že se něco děla špatně. Nebyla to žádná střelba do vlastních řad, myslela jsem to dobře, chtěla jsem něco změnit. Výsledkem bylo, že se na mě nahrnula spousta negativních komentářů a přišla jsem o nějaké facebookové přátele. I když to bylo nepříjemné, jsem taková, že si stojím za svým a zároveň jsem otevřená diskuzi. Nepochopili, že člověk může mít jistý nadhled a jiná názor na věci.  

Aby toho nebylo málo, věnujete se pořadu PokecCast, kam si pravidelně zvete hosty. Koho jste už zpovídala?
Teprve se to rozjíždí. Prvním hostem byl kandidát do Senátu Pavel Staněk a druhým byl Vítek Martinec, který má svoji vlastní talk show.

Jaké hosty si chcete zvát do budoucna?
Chci to koncipovat tak, aby už ten název podcastu PokecCast evokoval uvolněnost. Chci si zvát lidi, kteří mě zaujmou, a je úplně jedno, z jaké budou sféry. Prostě lidi, kteří mají co říci. Smyslem je, aby nebyla diskuze konfrontační, ale naopak klidná a zpovídaní měli svůj prostor.

Jste členkou ODS. Proč jste si vybrala právě tuto stranu?
ODS byla jednu dobu v určité krizi a dokázala se s ní dostat, což pro mě bylo důkazem, že má v sobě sílu. Líbila se mi i určitá tradice spojená s touto stranou. Mám také ráda její ekonomický model, tedy nízké daně, samostatnost a co nejméně účasti státu. Rovněž se mi líbí, že mnozí z této strany jsou eurorealisté.

Není členství v politické straně brzdou v nezávislosti psaní?
Nějaká kritika v tomto smyslu se už na mě snesla, ale byla od lidí, kteří pro mě nemají takovou váhu. Samozřejmě mě stranictví k nějakým postojům zavazuje, takže při psaní s tím trochu bojuji. Na druhou stranu ale preferuji na první místě svůj názor a teprve poté stranickou linii. Kritizuji i věci, které se mi nelíbí uvnitř ODS, ale je to proto, že chci straně, kterou mám ráda, pomoci. 

Chtěla byste se v budoucnu věnovat politice?
To zatím nevím. Čím více politické prostředí poznávám, jsem z něho poněkud rozpačitá a někdy i zklamaná. Jak mám ráda efektivitu, dá se ji snadněji najít v byznysu než v politice. V byznysu platí podaná ruka, ale v politice to bohužel mnohdy takto nefunguje. Do budoucna bych se ráda věnovala spíše podnikání. Působím nyní ve stavebnictví jako obchodní zástupce, a to je teď moje cesta. Mým konceptem do budoucna může být také založení nějaké organizace, která podporuje propojení lidí a pomáhá podnikatelům.   

Jste hodně aktivní mladá žena. Jsou rozmanité činnosti smyslem vašeho života?
Myslím si, že ano. Ráda komunikuji s lidmi, uzavírám různé obchody, to mě opravdu baví. To se týká i Rotaractu, kde propojuji lidi, kteří mohou být někomu prospěšní. Protože se cítím dobře, tak si nemyslím, že jdu po špatné cestě. Podle toho se v životě orientuji.

Máte další zájmy, o které byste se chtěla podělit?
Ráda píši básničky do šuplíku. Moje práce je poměrně kontaktní, takže potom potřebuji klid. A psaní básniček, které jsou hodně osobní, to umožňuje a zároveň mě to pročišťuje. Mám také ráda cizí jazyky – angličtinu, francouzštinu, němčinu a ruštinu, které ve volném čase trénuji. A mojí láskou je pečení.

Dočetl jsem se, že čtete autory, jako jsou C. G. Jung, Erich Fromm a Friedrich Nietzsche. Předpokládám tedy, že vás zajímá psychologie a filozofie.
Určitě ano. Psychologie hodně pomáhá při komunikaci s lidmi a filozofie zase ve společenské rovině, kdy se dají věci dát do určitého kontextu.

Čemu byste se chtěla věnovat po ukončení studií?
V současné době jsem ve druhém ročníku a po bakalářském studiu bych chtěla pokračovat v magisterském. Uvidím, co mi přijde do cesty, zatím nic neplánuji. Třeba přijde nějaká zajímavá pracovní nabídka. 

Co pro vás znamená Hradec Králové?
Srdeční záležitost. Prožila jsem zde podstatnou část života a všechny důležité milníky – první lásky, studium na gymnáziu, dostala jsem se tady na vysokou školu, poznala svého partnera. To vše mám spojené s Hradcem, městem, která mám opravdu ráda.  

Sledujete zblízka dění ve městě?
Sleduji ho hodně zblízka.

S čím jste spokojená a co vás naopak vede ke kritickému pohledu?
Na Hradci oceňuji zeleň, je tu hodně krásných parků a je to nepochybně malebné město, které má navíc ideální polohu. Myslím si ale, že je tady zároveň prostor změnit hodně věcí, které jsou mnohdy nedodělané, k lepšímu. Měli bychom se více zaměřit na opravu starých a důležitých objektů, než stále stavět nové a ty původní nechávat ladem. Je potřeba dodělat Velké náměstí, Benešovu třídu a další lokality. Mohla by se více podporovat a tím zlepšit i kulturní činnost, protože podle mě Hradec v tomto směru trochu zamrzl. 

Co má v plánu Andrea Novotná?
Vzhledem k blížící se radostné události se chci primárně věnovat rodině. Od toho se bude odvíjet všechno ostatní.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Jan Drašnar