Po zranění se vrátil silnější. Hradec je velká výzva, říká Růžička

Do extraligy vlétl už v šestnácti letech, měl nakročeno hodně vysoko. Před sedmi lety byl brankář Jan Růžička dokonce pozván na nováčkovský kemp Washingtonu Capitals, celku slavné NHL. V zámoří zůstal dva roky, nastupoval v americké USHL v dresu týmu Des Moines Buccaneers. Poté se vrátil domů, do svého rodiště v Mladé Boleslavi, kde strávil takřka celou svoji hokejovou kariéru. Mezitím ho potkalo vleklé zranění kolena, ale dostal se z toho.

„Bylo to nejtěžší období mé dosavadní kariéry ať už po hokejové nebo životní stránce, ale hodně mě to posunulo mentálně,“ říká pětadvacetiletý brankář, který zažívá první velký přestup. V Hradci Králové chce dosáhnout úspěchu. „Hradec je pro mě výzva. Chci podávat dobré výkony a pomoct týmu dostat se co nejdál v extralize a také v Champions League,“ dodává letní posila Mountfieldu, vítěze základní části minulé sezony.     

Proč jste kývnul na nabídku Hradce Králové a jaké dojmy zatím máte ze svého působení?
Nabídek jsem měl docela dost, ale žádná nebyla tak konkrétní jako ta od Hradce. Ale musím říct, že když jsme se s agentem dozvěděli, že má o mě zájem Hradec, tak se tento klub hned ocitl v mých prioritách vysoko, ať už díky povedené loňské sezoně, ale také i z toho pohledu, že za poslední roky vnímám Mountfield jako velmi perspektivní klub, který se ubírá dobrým směrem. Tohle hrálo hlavní roli v mém rozhodování. Zatím se mi tady líbí. Hradec je krásné město. Kluci v kabině mě přijali super, takže zatím jenom samá chvála.

Ani při vašem přivítání nepadlo v kabině na vaši adresu nějaké to slovo ve smyslu, že jste s Mladou Boleslaví vyřadili Hradec už ve čtvrtfinále? 
Skoro nic nebylo. Něco tam někdo prohodil, ale čekal jsem to horší. Čekal jsem víc narážek, ale bylo to víceméně v pohodě. (úsměv)

V Hradci nový hráč v týmu při uvítacím rituálu zpívá. Už jste v kabině přednesl nějakou svoji píseň?
Ještě jsem nezpíval, zatím nejsme ani kompletní, ale myslím si, že tohle jsou takový klasický rituály a vím, že mě to asi nemine.

A máte už vybranou písničku?
Nemám.

Jak jste v dresu Mladé Boleslavi vnímal v minulé sezoně čtvrtfinále play off? V Hradci zase chytal Filip Novotný, s nímž jste se po sezoně vyměnili.
Tím, že jsme se s Filipem (Novotným) vyměnili, tak to bylo dost specifické, ale takový je hokej. V té době jsem byl ještě hráčem Boleslavi a byl jsem šťastný, že jsme první kolo play off zvládli, ale teď jsem už na druhé straně a budu si přát, abychom došli co nejdál my.

Prohodili jste během play off pár slov?
Ne, nemluvili jsme spolu. Oba týmy se chovaly tak, jak to v play off bývá, že se během série hráči moc nebaví. Tohle se dodržovalo i teď, až po sérii jsme si popřáli hodně štěstí do budoucna.

S jakými ambicemi do Mountfieldu přicházíte? Vaším parťákem bude finský gólman Henri Kiviaho, s nímž budete bojovat o post jedničky.
Ambice mám určitě ty nejvyšší. Chci podávat dobré výkony a pomoct Hradci dostat se co nejdál v extralize a také v Champions League, kam jsme se probojovali. Byl bych rád, kdybychom předváděli dobrý hokej. Osobně chci chytat co nejvíc a hlavně co nejvíc pomoct týmu.

Po celou dobu jste v Česku působil jen v Mladé Boleslavi. Jak vnímáte Hradec?
Tím, že jsem vyrůstal v Mladé Boleslavi, tak mě Hradec jako soupeř provázel celou kariérou, ať už od mládeže nebo potom i v chlapech. Hradec jsem ze začátku vnímal jako menší organizaci, ne moc ambiciózní, ale za těch posledních pět šest let mi přijde, že ambice se tady hodně zvedly a že jsou tady výborní fanoušci. Myslím si, že atmosféra tady je pro soupeře jedna z nejtěžších v lize. Těším se, že teď budu mít fanoušky na své straně a znovu opakuji: Hradec udělal obrovský krok dopředu a patří mezi TOP hokejové organizace v Česku.

Jaké známé tváře jste v hradeckém týmu potkal?
Znám se s Nedem (Richard Nedomlel), dále s Ráďou Pavlíkem a také s Markem Zacharem. Měl jsem hodně kamarádů v Liberci, s klukama jsem byl hodně v kontaktu. Stejný ročník jsme s Péťou Kalinou, spolu jsme objížděli mládežnické srazy v nároďáku. Byl jsem také v kontaktu s Radkem Smoleňákem a trochu znám i Bobbyho Janka. Jinak jsem tady moc kluků neznal, ale ty, co jsem zatím stihl poznat, tak jsou skvělí.

Do dospělého hokeje jste vkročil už v 16 letech a měl jste skvěle našlápnuto. Působil jste i v zámoří, ale pak se vaše kariéra kvůli zranění kolena zadrhla. Co jste prožíval a co jste si uvědomil?
Jednoznačně to bylo nejtěžší období mé dosavadní kariéry ať už po hokejové nebo životní stránce. Člověku, když se stane taková věc, tak si uvědomí, že je to pořád jen hokej, že to je jen radost a sport, který milujeme, a proto ho děláme. Ale zdraví máme jenom jedno. Takže hodně mě to posunulo mentálně. Už se tolik nestresuju věcmi, které nemůžu úplně ovlivnit, protože sezení s berlemi na tribuně, nebo chození do kabiny s tím, že nemůžete zasáhnout do zápasu a pomoct týmu, je ohromně psychicky náročné. Opravdu to nebylo jednoduché období, ale díky rodině, díky všem mým blízkým a kamarádům jsem se dokázal vrátit, protože prognózy nebyly po několika operacích úplně příznivé. Nebudu vyjmenovávat, abych na někoho nezapomněl, ale nebýt rodiny a mých kamarádů, tak je možné, že už jsem kariéru nenastartoval a už jsem se k hokeji nevrátil.

Kde jste si zranění kolena přivodil?
První zranění se mi stalo klasicky. Hokejový tým si domluvil s nějakou vesnicí, že si půjdeme zahrát fotbálek a tam jsem si přetrhl přední křížový vaz. Z toho jsem se dostal, naskočil jsem do sezony, ale po sezoně a i v té následující jsem měl s kolenem další problémy. Bylo toho dost, ale teď to musím zaklepat, od té doby mi koleno drží. Vkládám do toho hodně úsilí i mimo led, abych zůstal zdravý a mohl jsem předvádět dobré výkony na ledě a nemusel se strachovat o své zdraví.

Řekl jste, že vás zranění mentálně posílilo. Pomáhá vám to i na ledě, že jste v brance klidnější?
Vždycky chci v zápase odvést sto procent, ale dřív jsem se hodně babral ve věcech, které nejdou ovlivnit. Mentálně mě to posílilo ohromně. Hokej beru jako největší lásku svého života, ale uvědomuji si, že zdraví máme jenom jedno, a to prostě ničím přebít nejde. Takže teď hokej beru jako číslo jedna, ale už se tolik nestresuju. Samozřejmě nechci prohrávat, prohry koušu špatně, ale už se v tom nebabrám další dva tři dny, jako jsem to měl v minulosti.

Před sedmi lety jste se zúčastnil nováčkovského kempu Washingtonu Capitals, týmu NHL. V zámoří jste potom zůstal v nižší soutěži. Co vám tohle působení dalo?
Prožil jsem dva úžasné roky. Byla to úžasná část mé kariéry, na kterou moc rád vzpomínám. Do dneška jsem v kontaktu s rodinou, ve které jsem bydlel. V Americe jsem žil ve velmi mladé rodině, takže to nebyli ani tak náhradní rodiče jako spíš náhradní brácha se ségrou. Bylo to skvělé a největším zážitkem pro mě bylo, když jsem vystoupil z letadla a myslel jsem si, že umím anglicky a hned po příjezdu do rodiny jsem zjistil, že neumím vůbec nic. (smích) Takže jsem tam první tři měsíce jen koukal a nevěděl jsem, na co se mě lidi ptají… To bylo hodně náročné. Ale říkám, byla to skvělá životní zkušenost. Člověk se osamostatnil, neměl stále mamku s tátou za zadkem a musel se postavit na vlastní nohy. Myslím si, že to byl taky jeden z důvodů, proč jsem se prosadil do dospělého hokeje. I tahle zkušenost mi po mentální stránce dala fakt hodně.

A měl jste možnost nahlédnout do prvního týmu Washingtonu?
Byl jsem tam na předsezonním kempu, ale nedopadlo to. Poté jsem byl v kontaktu i s dalšími týmy, ale to také nevyšlo. Jinak ve Washingtonu jsem prožil týden snů. Když jsem viděl zázemí pro hráče, to je něco neskutečného. Je to jiný svět. Podmínky a prostředky pro sport a pro hokej jsou v úplně jiných dimenzích, než se pohybujeme tady v Evropě. Pro mě to bylo hrozně obohacující.

Už jste to zmínil. V Hradci si zahrajete Ligu mistrů. Znáte i soupeře. Vy jste evropskou soutěž zažil v Mladé Boleslavi. Jak se těšíte?
Loni v Boleslavi jsme měli hodně těžkou skupinu. Soutěž je pro mě velice pozitivní v tom, že se můžeme poměřit s nejlepšími týmy v Evropě. Když se podíváme teď na tu naši skupinu, tak máme Eisbären Berlín, nejlepší tým Německa, dále švédskou Frölundu, to je za poslední roky nejlepší tým Evropy, a nakonec Grenoble, mistra Francie. Tenhle tým jsem ještě neviděl, ale když se podíváme na mistrovství světa, tak Francie už není týmem, který byl před 10 lety a každý jim dával osm devět gólů. Hokej je v dnešní době hodně vyrovnaný a já se na tu soutěž hrozně těším, protože měřit se s takovými týmy je pro nás, řekl bych pro kluky v nejlepších letech, ta nejlepší zkušenost a myslím si, že i z kabiny je cítit, že se na to všichni těšíme.

Co vám řekl trenér Tomáš Martinec po vašem příchodu? Hráči se netají tím, že jdou do Hradce právě kvůli němu.
Já mám obrovskou výhodu v tom, že pana Martince i pana Svobodu (asistent) znám z dřívějších let z národních mládežnických týmů. To byla jedna z dalších věcí, která mě přiměla k tomu, že jsem zvolil Hradec, protože nejdu úplně do neznámého prostředí, znám tu trenéry. Vím, jak pracují, vím, že jsou hodně nároční na práci, ale to jsem i já sám na sebe. Takže to byla jedna z věcí, která mé rozhodování dost usnadnila a říkám: Všechny rozhovory, ať už s panem Martincem nebo panem Svobodou, byly super a myslím si, že oni mají velkou zásluhu na tom, že jsem tady.

Většina hráčů pod Tomášem Martincem herně rozkvete. Očekáváte, že to bude i váš případ?
Doufám, že ano. Když se ohlédnu zpátky, tak za posledních čtyři až pět let tady všichni gólmani chytali dobře. Takže doufám, že na kluky navážu a že předvedeme dobrý výsledek a uděláme nějaký týmový úspěch.

Laťku máte posazenou hodně vysoko – zopakovat vítězství v základní části. Máte to se spoluhráči někde vzadu v hlavě uložené?
Já to tam upřímně ještě nemám, protože extraliga je každý rok extrémně vyrovnaná. Já bych šel postupnými kroky. Samozřejmě by bylo skvělé udělat čtyřku, dostat se do play off. Měl jsem teď možnost to vidět z pohledu druhého týmu, když jsme z předkola postoupili až do semifinále. V play off se může stát cokoliv. Pro nás by prvním cílem mělo být předvádět dobrý hokej, abychom naše fanoušky bavili stylem hry a potom zvládnout i play off, ale to už je jiná soutěž. Nejdřív se tam musíme dostat.

Jaká je letní příprava?
Náročná... (úsměv)

Máte vy brankáři nějaké úlevy?
V přípravě jsem zatím jediný gólman, ale mám úlevy v běhání a ve skákání vzhledem k mému kolenu. Míša Tvrdík (kondiční trenér) mi vždycky připraví individuální program, ale i tak je příprava náročná. Myslím si, že hodně málo kluků má tohle období rádo. Je to nepříjemné, ale k hokeji to patří, ale my jsme profíci, a jestliže chceme předvádět v sezoně dobrý hokej, tak tyhle dva měsíce musíme prostě odmakat, abychom v prosinci či lednu, až se začne sezona lámat, měli pořád dost energie a mohli podávat ty nejlepší výkony.

Poprvé v rámci české extraligy měníte působiště. Už jsme se o tom bavili, ale berete angažmá v Hradci jako restart své kariéry?
Určitě. To byla taky jedna z věcí, proč jsem tuto nabídku přijal. Už byl asi čas udělat změnu a trochu vystoupit z komfortní zóny, že jsem pořád doma, nablízku rodině, kamarádům a všem. Je dobré odejít do jiného města, i když to není zase na druhém konci republiky, je to kousek, ale kontakt už nebude takový. Beru to jako velkou poptávku, je to změna a moc se na tu příležitost těším.

Jiří Tůma
jiri.tuma@salonkyhk.cz
Foto: Jan Vavřina/mountfieldhk.cz