Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije - 14. díl

Přestože jsem si prošel jako mladý kluk érou bigbítovou a byla to nádherná doba, už v těchto letech jsem začal vnímat jazzovou a swingovou muziku, která se mi už tenkrát moc líbila a drží mě dodnes. Ten největší vliv na mě ale měla doba, kdy jsme chodili tancovat na Střelák na čaje. Vždy před začátkem tam hrála malá parta skvělých muzikantů kolem Mirka Mužíka, třicet minut těch nejlepších skladeb světového klasického jazzu. To ovlivnilo mé vnímání této skvělé muziky do budoucích let. Dodnes mě ale mrzí, že jsem se nikdy nenaučil hrát na žádný nástroj. Mezi hradeckými a hlavně jazzovými muzikanty mám hodně přátel, ale když potom chodím na jejich koncerty, mohu jenom tiše závidět, co nám tam ti kluci předvádějí.

Vždyť muzikanti v čele s Jirkou Pavlíkem, Radkem Škeříkem, Petrem Vinklářem, Radkem Círmanem, Tomášem Antonínem Muchou a dalšími, to jsou všechno muzikanti par excellence, kteří začínali v hudebních školách a postupně se potom zabydlovali v hradeckých tanečních kapelách. Byly to tenkrát hlavně orchestry Mirka Mužíka, Jiřího Hasala a JH Big Bandu Jiřího Hasala.

V roce 1983 vznikl pod hlavičkou Domu odborů zásluhou kapelníka Mirka Mužíka velký Big Band a jeho první koncert se uskutečnil v prosinci téhož roku v Estrádní síni. Později potom přešli tito pánové do velkého sálu na Střelnici. Byla to kapela, která byla složena z hradeckých muzikantů z různých kapel a koncertovalo se vždy pravidelně, jednou až dvakrát do roka. V počátcích zde začínali hrát např. jenom namátkou saxofonisté Mirek Mužík, Mirek Pacholíček, Ota Štantejský, Jiří Beneš, Josef Fröhlich, Ladislav Hruš, trumpetisté Jiří Svoboda a Antonín Svoboda, na trombon hráli Jaroslav Krejcar, Stanislav Novotný, Václav Vejs, klavírista Jan Freiburg, kytarista Jan Kvapil a další. Za tu dobu se tam vystřídala spousta kvalitních hradeckých muzikantů.

Tyto swingové koncerty byly vždy hodně navštěvované a pravidelní posluchači a milovníci tohoto žánru se pokaždé těšili na skladby předních světových kapel, jako byly kapely Counta Basieho, Duke Ellingtona nebo Glenn Miller Orchestra, v podání hradeckého Big Bandu.

Dlouhá léta se všechny tyto koncerty odehrávaly na Střeláku pod vedením kapelníka Mirka Mužíka. Začátky jejich koncertování však byly krušné, protože aranžmá a různé další věci, které jsou potřebné pro chod tak velké kapely, se někdy sháněly velice složitě. Vše se však vždy vyřešilo a tato swingová kapela stále více dokazovala, že jí to hraje, a příznivců swingové muziky neustále přibývalo. Vždyť velký sál byl při jejich koncertech vždy plně obsazený. Když v pozdějších letech začal fungovat moderní Aldis, přešel tento Big Band právě tam.

Za dobu existence této kapely se zde vystřídali tři kapelníci. Byl to již zmíněný Mirek Mužík, který měl největší zásluhu na založení Big Bandu v Hradci Králové. Za jeho vedení se po celou dobu hrál klasický swingový repertoár bez zpěváků. Když potom tento známý hradecký kapelník zemřel, převzal po něm kapelu jeho letitý kolega, vynikající klarinetista a saxofonista Jiří Beneš, který ale začal dávat tomuto tělesu trochu jiný směr. Přesto tato kapela díky stále skvělým muzikantům šlapala na výbornou.

Jiří Beneš po nějakém čase jako kapelník v Big Bandu skončil a jeho roli převzal další výborný muzikant, hráč na klávesové nástroje a saxofonista této kapely Jiří Pavlík. Pro Big Band znamenal příchod mladého a ambiciózního muzikanta ohromný přínos, protože tento nový kapelník trochu opustil takový ten starší tradiční swing, a tak začala éra svižnější a trochu modernější swingové muziky. Změnilo se tím pádem i aranžmá většiny skladeb a jejich koncerty začaly mít nádech téměř profesionálního hraní. Dnes se tato kapela jmenuje Big Band Jiřího Pavlíka a získala si v našem městě velkou popularitu i mezi mladými posluchači. To svědčí o dobré práci všech muzikantů, ale hlavně kapelníka Jiřího Pavlíka. Stala se z něho hradecká hudební ikona, a tak jako v minulých letech mělo město Liberec svého „Krále severu“, ex-Hradečáka Ladislava Bareše, Jiří Pavlík pomalu, ale jistě postupuje v jeho šlépějích.

Jen tak pro zajímavost, trumpetista Ladislav Bareš se narodil 22. dubna 1918 na Novém Hradci Králové a již od svých 23 let hrál v letech 1941–43 v Brně v Orchestru Gustava Broma. V roce 1945 založil v Hradci Králové taneční orchestr swingového typu Alfa Club. V dalším roce 1946 se v rámci osidlování pohraničí usadil v Liberci a byl to právě on, kdo tam za krátkou dobu sestavil svůj orchestr, který pod jeho vedením hrál až do roku 1995. Tato kapela patřila v Československu ve své době k těm nejlepším, hned vedle kapel Gustava Broma, Karla Vlacha a dalších zvučných orchestrů. Největší slávy si ale užívala na Libereckých výstavních trzích, kde spolu s touto kapelou účinkovali naši v té době přední zpěváci a zpěvačky. Jezdili sem Waldemar Matuška, Karel Gott, Milan Chladil, Eva Pilarová a další. Pan Ladislav Bareš zemřel v Liberci 1. července roku 2000.

V Hradci Králové jsme také měli spoustu let i jazzový klub. Ten se nacházel na starém městě a právě tam jsme tak rádi léta chodili do jazzového klubu Satchmo. Ze začátku hlavně na hradecké jazzové kapely, později tam začali jezdit muzikanti z dalších měst, a dokonce i ze zahraničí. Velkou zásluhu na tom, že tento klub dlouhé roky existoval jak pro jazzové hráče, tak i pro hradecké příznivce této nádherné muziky, měli manželé Jirka a Pavlína Ponikelští, kteří zde oba působili jako šéfové tohoto jazzového klubu. Střídaly se tam kapely jako např. Art Jazz Band Josefa Strnada, Puzzle Jazz Jiřího Pavlíka, Zelená sedma, Nadoraz, kapela n ´Chat Dolphin Jiřího Beneše, RH-faktor Romana Halvy, Jazz Police a některé další. 

Z těch známých jazzmanů jsme tam chodili poslouchat muzikanty, jako byli trumpetisté Radek Círman a Víťa Novák, saxofonisté Mirek Pacholíček, Ota Štantejský a Petr Vinklář, klávesové nástroje hráli Jirka Pavlík, Radek Škeřík a Karel Sperat, na trombón Josef a Hynek Strnadové, basisté Martin Hájek a Roman Halva, bubeníci Jiří Haken, Rosťa Stárek, Zdeněk Kavan, Roland Stolz a zpěváci Míra Peš, Víťa Novák, Jana Svobodová, Alena Drtinová a Zuzana Grohová. Každá kapela měla příznivce, kteří si tam vždy udělali hezkou a přátelskou atmosféru.

Chodili tam také bývalí muzikanti, dále různé party lidí, kteří chtěli slyšet živou jazzovou muziku, a hlavně fajnšmekři tohoto žánru, jako třeba přední hradecký jazzový znalec Olda Žaloudek, bývalý trombonista Jaroslav Krejcar, fotograf a muzikant Josef Krejsa, karikaturista Stanislav Rejchrt, lékař a básník Jindřich Tošner, hradecký spisovatel Jiří Polák a další a další, kteří mají tento žánr v oblibě. Pravidelnými hosty, když zrovna nehráli, byly i hradecké legendy klarinetista a saxofonista Ota Štantejský a jeho největší kamarád, bubeník Roland Stolz. Bohužel Ota i Roland již mezi námi nejsou.

Dobrou duši tohoto jazzového klubu se stal fotograf Patrick Marek, který získal před několika lety v New Yorku cenu, jazzového Oskara za nejlepšího jazzového fotografa na světě. Z Patricka se stala postupně hradecká jazzová jednička mezi fotografy, a to nejenom u nás v Hradci Králové. Další viditelnou stopu v Satchmu zanechal i amatérský kameraman Jiří Horák, který tam natočil spoustu kvalitní muziky pro většinu, které zde po celou dobu hrály. Právě proto se stal neoddělitelnou součástí tohoto jazzového klubu a časem se vypracoval na kvalitního odborníka v tomto oboru.

Měli jsme jazzový klub, muzikanti měli kde hrát, takže pro všechny příznivce jazzu velká spokojenost. Bohužel se s příchodem covidu tento podnik uzavřel, začal platit zákaz pořádání hudebních akcí, a Jirka s Pavlínou proto museli důvody z finanční tuto oblíbenou restauraci zavřít. Už to trvá dlouho a jazzové Satchmo v Hradci Králové už všem, kteří tam tak rádi chodili, určitě chybí. Protože jsem za dobu fungování jazzového Satchma nafotil spoustu fotek, dovoluji si Vás s nimi seznámit.

Slávek Trávníček
redakce@salonkyhk.cz