Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije - 18. díl

Právě probíhal začátek šedesátých let a byly to krásné doby. V roce 1962 přijela do Hradce Králové do Jiráskových sadů pražská bigbeatová kapela Karkulka (Karlínský kulturní kabaret) a způsobila mezi hradeckými teenagery doslova poprask a pozdvižení. Nic takového totiž ještě živě v Hradci nikdy neslyšeli a všichni si z tohoto koncertu odnášeli hluboký zážitek. Na tento veleúspěšný koncert přijela pražská kapela Karkulka tenkrát v tomto složení – Pete Kaplan kytara a zpěv, Pavel Chrastina baskytara, Mirek Berka piano, Míla Růžek saxofon a na bicí hrál František Čech, zatím ještě ne Ringo. V Karkulce tenkrát působili muzikanti, kteří krátce poté založili slavnou skupinu Olympic.

Někdy na podzim roku 1963 už koncertoval Olympic u nás v Hradci Králové na Střeláku a byla to pro návštěvníky ještě větší bomba. Narvaný Střelák přivítal tuto kapelu, která nastoupila v excelentním složení, ohromným potleskem. Na sólovou kytaru tenkrát hrál Petr Janda, doprovodnou kytaru Jiří Laurent, na basovou kytaru Pavel Chrastina, za bubny seděl štíhlý a pohledný Franta Čech, na saxofon hrál Míla Růžek, na klavír Mirek Berka a zpívali Miki Volek, Josef Laufer, Pavel Bobek, Pavel Šváb a Yvonne Přenosilová. Děly se tam tenkrát věci, na které v té době naše politické zřízení nebylo vůbec zvyklé a hlavně připravené. Lámaly se tam židle a velkou zásluhu na tom měl hlavně zpěvák Miki Volek, který se v kožených kalhotách plazil na pódiu po břiše, zpíval ty své famózní tvrdé rock´n´rolly a přiváděl hradeckou mládež doslova do extáze. Zažil jsem to a dodnes na to já i pamětníci, kteří tam byli, vzpomínáme s nadšením.

Měl jsem tenkrát na sobě černé kalhoty do zvonu s červenými lampasy, tygrovanou bundu do pasu a černé brýle. Obrázek si udělejte každý sám. Byla to pro nás nádherná doba a právě v tomto období na začátku šedesátých let se v celém Československu rozbíhala ta slavná éra bigbeatu, kterou ale vládnoucí třída, na rozdíl od nás, příliš nemilovala.

Jedním z průkopníků této nové muziky v našem městě v polovině šedesátých let byla také skupina Sextons (Hrobaři) a The Mavis. Kapela Sextons vznikla spojením dvou začínajících kytaristů a kamarádů z ulice, Jirky Švehlíka a Pepíka Skořepy, s partou dalších začínajících muzikantů z hradeckého gymnázia J. K. Tyla. Ve svých začátcích našla tato skupina útočiště ve zkušebně v suterénních prostorách pod Starým městem – později Klubu mladých – pouze pro pár desítek návštěvníků.

Do povědomí hradeckého publika vstoupili Sextons začátkem roku 1966, když zvítězili v soutěžní přehlídce bigbeatových kapel ve velkém sále hradecké Střelnice. Na základě tohoto úspěchu se stal hned poté pro tuto kapelu domovskou scénou malý sál na Střeláku, kde se pořádaly pravidelné, velice oblíbené páteční večery při svíčkách. Bylo tam nádherné, velice skromné, ale útulné hudební prostředí a na pátek 19,30 hod. se každý fanoušek této pro nás fenomenální muziky vždy těšil.

V Hradci Králové se také v prvopočátcích objevilo několik kvalitních skupin, jako např. Conors s Tondou Vejběrou a samozřejmě i další. Já trochu zavzpomínám na kapely Sextons a Mavis, na které jsem s kamarády pravidelně chodil. Sextons hráli tvrdší muziku, jako např. od The Rolling Stones, The Kinks, The Spencer David Group a dalších kapel, které byly v té době na předních místech světových žebříčků a popularity mezi bigbeatovými fanoušky. V repertoáru kapely nechyběly ani pamětnické staré dobré rock´n´rolly a malý sál se tam doslova vždy chvěl ve svých základech. Mladí milovníci této muziky však nejvíce bouřili, když se sólový kytarista Jiří Švehlík dostal do ráže, hrál všechny ty palby a svá mistrně zahraná sóla s kytarou nad hlavou. Při této hudební lahůdce sklízel tento kytarista nadšené ovace.

Jako mladý kluk chodil Jirka se svým starším bratrem Honzou na hodiny klavíru. Po nějakém čase si pozvala paní učitelka jejich maminku a pronesla tenkrát památnou větu: „Paní Švehlíková, je úplně zbytečné, aby váš syn Jirka sem nadále docházel, protože z něho stejně nikdy nic nebude. To Honza se mi jeví naopak velice dobře.“ Dopadlo to však úplně jinak, starší Honza po nějakém čase úplně skončil a z Jirky se stal excelentní hradecký kytarista, který začal u bigbeatu a nakonec byl osloven a přešel k nejlepším hradeckým kapelám Mirka Mužíka a Jiřího Hasala.

V programu skupiny nechyběly ani výjezdy do jiných východočeských měst, např. do Třebechovic pod Orebem, Náchoda a Kostelce nad Orlicí, kam s nimi jezdila početná skupina jejich příznivců z Hradce Králové. Sextons měli v té době dobré jméno a jejich koncerty se odehrávaly v nádherné bigbeatové atmosféře. Památné pro tuto kapelu bylo vánoční až silvestrovské angažmá na konci roku 1966, za kterým se Sextons vypravili do Krkonoš na Luční boudu. Bylo to pro ně takové vyvrcholení jejich dosavadní činnosti a velice si po hudební stránce tento čas na Luční boudě užívali. To vše už s nimi prožil i kytarista Zdeněk Navrátil, který krátce předtím vystřídal zakládajícího člena kapely Josefa Skořepu, výborného doprovodného kytaristu.

Později se kapela prosadila do estrádní síně (Dřevák) a nakonec do velkého sálu hradecké Střelnice. V archívu Českého rozhlasu Hradec Králové jsou z tohoto období stále uloženy dvě tehdy celostátně hrané instrumentální skladby, natočené na podzim 1966, od kytaristy Jiřího Švehlíka. Velice důležitým členem kapely byl také zvukař Luděk Hubka, v té době zaměstnanec hradeckého rozhlasu, který jim postavil kompletní ozvučení. Byla to doba, kdy se bedny ani další pomůcky pro muzikanty nedaly koupit v žádné prodejně a vše si proto členové kapel museli dělat sami. Zvukař Luděk Hubka byl profesionál a pro kapelu Sextons dělal velice záslužnou práci. Po roce 1968, kdy nastaly v Československém rozhlase v Hradci Králové velké změny, Luděk Hubka odešel a v Jaroměři začal pracovat v úspěšném podniku STES, kde se začaly vyrábět pro kapely bedny, mikrofony a další potřebné věci. To jen tak pro zajímavost a pro vzpomínku na tohoto pro Sextons velice důležitého člena kapely, který se letos dožívá 80 let.

K podstatným změnám v obsazení kapely došlo až na podzim 1967, to odešli bubeník Jan Schejbal (za bicími ho nahradil Jiří Mareček) a kytarista Zdeněk Navrátil, kteří si založili skupinu The Mavis a krátce nato přetáhli i hráče na klávesové nástroje Zdeňka Přidala. I přes tento zásah do obsazení byli Sextons v dubnu 1967 úspěšní na přehlídce východočeských bigbeatových kapel v Jaroměři. Tato skupina hrála v Hradci Králové od roku 1965 a skončila odchodem skvělého kytaristy Jiřího Švehlíka na základní vojenskou službu v roce 1967, kdy se rozpadla. Ve složení Sextons v letech 1966 až 1967 se postupně vystřídali tito hráči: Zdeněk Přidal – kapelník, klávesové nástroje a zpěv, Jiří Švehlík – sólová kytara, Josef Skořepa – doprovodná kapela, Zdeněk Navrátil – doprovodná kytara a zpěv, Jan Sommer – basová kytara, Vratislav Ženatý – saxofon a zpěv, Jan Schejbal – bicí a zpěv, Jiří Mareček – bicí, Zdeněk „Pišta“ Král – zpěv, Zora Čechová – zpěv, Luděk Hubka – zvukař.

Právě v této době se začala plně prosazovat u nás v Hradci Králové kapela The Mavis, která měla ve svém středu velice kvalitní muzikanty. Z Brna přišli skvělí hráči a zpěváci Pavel Malý a Stanislav Trenz a The Mavis, který v té době hrával vždy ve středu na Střeláku v estrádní síni, se stal velice oblíbenou hradeckou kapelou, na kterou se hodně chodilo. Jejich repertoár tvořil převážně výběr světových rockových hitů např. od těchto skupin: Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick And Tich, The Monkes, The Doors a další. Objevily se i první autorské pokusy, se kterými se tato kapela dostala do nahrávacího studia hradeckého rozhlasu. Celkem nahrála skupina v letech 1967–1968 pět skladeb, ale bohužel se žádná z nich v oficiálním archívu nedochovala. Další změny v kapele přišly 1. října 1967, když na dvouletou vojenskou prezenční službu nastoupil frontman a největší hvězda této kapely, basový kytarista Pavel Malý. Okamžitě ho nahradil bývalý člen Sextons Jan Sommer a pokračovalo se dál.

Na podzim roku 1969 přišly hned dva zásahy do sestavy The Mavis, když studia na pedagogické fakultě ukončil bubeník Jan Schejbal. Odešel z Hradce Králové a byl nahrazen Jiřím Marečkem, další muzikantem, který hrával v Sextons. Vzápětí odešel na vojnu Stanislav Trenz a to byl pro kapelu definitivní konec více než dvouleté existence této úspěšné hradecké skupiny The Mavis. Muzikanti ze skupin Sextons a The Mavis se v roce třicátého jubilea svého rozchodu znovu společně sešli, oprášili své nástroje i původní repertoár a posíleni o zpěváka Mirka Formáčka odehráli další tři sezóny, pro radost svoji i všech svých fanoušků, kteří si rádi zavzpomínali na dobu, kdy světu vládl bigbeat a rock´n´roll.

Slávek Trávníček