Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 11. díl

Tak jako měla Paříž svého Belmonda, tak i naše krásné město Hradec Králové nezůstalo v ničem pozadu a mohlo se jím pochlubit také. Byl jím frajer Luke František Dunda narozen 10. 11. 1934, mezi přáteli zvaný hradecký Belmondo. Fanda byl velice pohledný chlap, měl úžasné charisma, sportovní postavu a byl mezi Hradečáky velice oblíbený.

Ve společnosti byla s tímto showmanem vždy velká legrace a to jeho sympatické „rrráčkování“, to prostě nemělo chybu. Byla to snad i jeho přednost a klidně by to mohl úspěšně vyučovat jako předmět na pražské DAMU. Byl též velký elegán, stále v elegantní bundičce a v dámské společnosti se pohyboval jako ryba ve vodě, vždy zdvořilý a dobře naladěný.

Měl hodně kamarádů a rád si také zašel na kus řeči do nočních hradeckých podniků, jako byly tenkrát Hradní vinárna u pana Hese, Grand klub nebo noční vinárna v Černigově. Kam přišel, všude ho bylo plno a to jeho „rrr“ bylo vždy všude slyšet. Hodně veselo bylo prý také u Dundů, když otec František učil svoji dceru Michaelu, jak se správně vyslovuje R. To byl kabaret a možná i velké téma pro filmové scenáristy.

Do Hradce Králové přišel s rodiči z Vojic u Hořic, kde měli manželé Dundovi manufakturu na knoflíky. Když jim komunisté po roce 1948 tento podnik vzali, koupili si ve starých Malšovicích domek. Pan František Dunda starší potom dlouhá léta pracoval v pohostinstvích Jednoty jako střídač a výčepní. František ml. se dal už jako mladý kluk na lehkou atletiku, stal se z něho vynikající hradecký atlet a patřil k týmu trenéra Antonína Bezdíčka, který v roce 1964 postoupil do lehkoatletické 1. ligy. Vynikal v desetiboji a ve své době patřil mezi nejlepší desetibojaře v republice, v mistrovských utkáních skákal do dálky a běhal na 110 m přes překážky.

Atletika ho doslova pohltila, a proto se i dostal do reprezentačního výběru ČSSR v jednom mezistátním utkání. Byl to velice úspěšný atlet, a proto začal v roce 1969 studovat v Praze FTVS, obor lehká atletika, který úspěšně absolvoval. Měl velký talent a nemusel ani tak trénovat a dřít jako ostatní jeho atletičtí kolegové. Po odchodu ze ZVÚ začal pracovat v oddíle Spartak Hradec Králové jako profesionální atletický trenér. Dnes by se mohl pyšnit titulem bakalář, ale tenkrát se na to ještě nehrálo. Hrával dobře i fotbal v týmu podniku ZVÚ a patřil tam jako rychlý útočník mezi nejlepší hráče. Byl to všestranný sportovec, který na co sáhnul, to uměl. Sportem byl úplně posedlý a stále se také o něco sázel.

Jednou byl Fanda v jednom hradeckém nočním podniku, a když byli kluci už v dobré náladě, tak se vsadili, kdo vyhraje závod v běhu na atletické dráze vedle lázní. V 1 hodinu ranní se sebrali, zaplatili a šli závodit na stadion. Samozřejmě že vyhrál František a spokojeně potom s úsměvem odcházel domů. Tak takový byl Franta Dunda, přírodní muž, živel, celoživotní kluk a nosič dobré nálady. Když měl cestu přes Hradec Králové v té době populární zpěvák Milan Chladil, tak se u Franty stavoval a v létě spolu hrávali na Orlické plovárně nohejbal. Tito dva sympatičtí pánové byli kamarádi a spolu měli něco společného, stále dobrou náladu, stále se sázeli, rádi sportovali a občas se i něčeho kvalitního spolu
napili. Jeho největší kamarád byl Jarda Šiml, bývalý hradecký hokejový obránce a též výborný chlap. Fanda měl pestrý život a zažil s kamarády neskutečný počet krásných historek. Bylo by to na knihu nebo na film.

Kolem roku 1975 odešel do Jednoty Nový Bydžov jako číšník, kde si ho Hradečáci, kteří tam tenkrát chodili, určitě pamatují v denní vinárně U Cechů. Tento sympatický podnik byl V Kopečku na Starém městě a začínali zde pracovat jako první číšníci par excellence bratři Rudolf a Stanislav Hamrlovi, doslova mistři svého oboru, kteří potom odešli do vinárny v Černigově. Po nich se tam objevil jako vrchní číšník Belmondo František Dunda, se kterým tam působil také jeho kolega Luboš Navrátil.

Myslím si, že štamgasti, kteří tam v té době chodili, si ještě po letech rádi vzpomenou na atmosféru, která tam právě za Franty Dundy panovala. Nad touto vinárnou tenkrát ještě bydlel známý karikaturista Vladimír Renčín. To dávalo tomuto podniku určitý punc a zajímavost. Konaly se zde diskotéky Josefa Sládka a ve funkci „vyhazovače“ zde tenkrát působil také známý hradecký judista Petr Košťál. Když zde František Dunda skončil, odešel jako vedoucí restaurace Na Hradě, kde se mu s jeho ženou Martou velice dařilo ke spokojenosti štamgastů této známé a oblíbené hradecké restaurace. Právě tito milovníci piva a pamětníci si také rádi vzpomenou na Františky Ročka a Dundu, kteří tam tenkrát působili, ale samozřejmě každý v jiné době.

Dlouhá léta si také užíval se svojí manželkou Martou na chatě na Stříbrňáku, kde trávili svůj čas v hezkém přírodním prostředí. V této chatové osadě byla vždy dobrá parta lidí a Fanda jako hlavní iniciátor a organizátor vždy našel pro své kamarády nějaký sportovní program.

Kluci tam hráli malou kopanou nebo nohejbal a nejvíce bylo vždy slyšet Belmonda. Jednou prý přinesl atletické nářadí a uspořádal vedle na poli atletický závod v desetiboji. Stávalo se, když ráno venčil svého psa Filipa, že byl jedním z prvních hostů v hospůdce na Stříbrňáku, které v té době šéfoval Pepa Jansa – další známá postava našeho města. Franta si tam vždy něco dobrého dal, pobavil přítomné a odcházel na další procházku se svým psem Filipem, který ho však prý moc neposlouchal. Když mu Filip někam utekl, musela přijít jeho žena Marta a pes ji vždy na zavolání poslechl. Teriér Filip byl ale hvězda, který manželům Dundovým udělal mnoho radosti. Není v Česku mezinárodní výstavy psů, aby ji nevyhrál. Nejdříve mu byl udělen Kynologickým svazem titul šampion a v roce 1996 získal titul šampion šampionů za teriéry a reprezentoval Českou republiku na mezinárodní výstavě ve švýcarské Basileji. A tak když nastupoval na plochu pod českou vlajkou, prý i nějaká slzička tam manželům Dundovým ukápla. A tak mu tu jeho občasnou psí neposlušnost vždy odpustili, byl to přece šampion!

Před lety se však s manželkou Martou dohodli a svoji oblíbenou chatu nakonec prodali. Tím odešel vůdce a hlavní organizátor zábavy mezi chataři na Stříbrňáku a jak se pánové vyjádřili, už na svého Belmonda jenom vzpomínají. Tato chatařská osada měla vždy tradici a starousedlíci, jako například rodiny Švehlíků, Stránských nebo Čiháčkových, drželi vždy při sobě a byla tam vždy velká pohoda. Dnes se tam staví nové domy, zvyšují se u chat patra a to kouzlo, jaké tam bylo dříve, již pomalým krokem odchází.

Od té doby, kdy Dundovi odešli bydlet do svého bytu, se z Fandy opět stal městský člověk a nejvíce byl vidět na Slezském Předměstí u Alessandrie, kde bydlel, a jako velký fanda FC Hradec Králové na Malšovickém stadionu na fotbale. Bohužel nového stadionu, na který tak dlouho jako každý hradecký fanoušek čekal, se již František nedožil, zemřel 28. 1. 2017.

Dundovi měli dceru Michaelu, která jim porodila 4 vnoučata (dnes 7, 17, 25 a 28 let). Užili si jich hodně a ten nejstarší Mirek dnes žije v Miletíně, kde hraje fotbal, je tam kapitánem a hodně prý zdejší fotbal pozvedl. Trénuje i děti a je tam prý velice oblíbený a užitečný. Jak je vidět, jablko nespadlo daleko od stromu a děda František by měl z něho určitě radost.

Naše společné setkání s Belmondem se vždy odehrávalo asi takto: Franta mi vždy říkal: „Trrávo, tak co dělá hrradecký fotbal a holky?“ A při tom se potutelně usmíval. Vzpomínám na ta setkání s určitou nostalgií a nám všem Hradečákům, co jsme ho znali jako hradeckého frajera a příjemného společníka, dnes hradecký Belmondo určitě moc chybí.

Slávek Trávníček