Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije - 12. díl

O hradeckém rodákovi a úspěšném trenérovi Ladislavu Škorpilovi se toho v tisku již napsalo tolik, že každý, kdo se zajímá o fotbalové dění, ví o něm téměř vše. Je to velký hradecký patriot a neskonale patří k tomuto městu. Narodil se 6. června 1945, a když tento den roku 1960 získal Spartak Hradec Králové v domácím zápase s Nitrou mistrovský titul, bylo tento den Láďovi 15 let a samozřejmě, že byl na tomto slavném zápase přítomný. Byla to pro něho nezapomenutelná událost a jak sám říká, zážitek na celý život. Tato velká fotbalová událost pro město Hradec Králové ho určitě ještě více nasměrovala k jeho velké oblibě tohoto sportu.

V letošním roce oslavil svoje 78. narozeniny a i v tomto věku je stále velice aktivní. Můžete ho potkat v Hradci prostě všude. Nejenom při sportovních utkáních, ale i tam, kde se něco zajímavého děje. Jako fotbalový trenér toho prožil ve svém životě tolik, že by jeho úspěšná kariéra určitě zasluhovala knihu, po které by se nejenom v Hradci Králové v knihkupectvích zaprášilo. Při jednom posezení, na kterém byl přítomen i Petr Urban, nabídl tento populární kreslíř Ladislavu Škorpilovi, že o něm napíše knihu. Pan Škorpil se zamyslel a hned k této nabídce dodal: „Souhlasím, ale tato kniha by musela vyjít až po mé smrti.“

Po celém jeho působení ve funkcích trenéra byl vždy oblíben jak mezi novináři, fotbalisty, tak mezi fanoušky fotbalu po celé republice. Protože jeho bonmoty a humor, který je tak prospěšný našemu životu, byly vždy velkým osvěžením pro čtenáře a posluchače sportovních zpráv v rozhlasu nebo v televizi.

Ladislav Škorpil je velice svéráznou a originální postavou našeho fotbalu, která se rodí, jak se říká, jednou za 100 let. O tom se již mohli přesvědčit všichni, kteří s ním přicházeli do styku, za jeho působení ve fotbale a třeba i v osobním životě. Někdy býval také postrachem některých funkcionářů, kterým bůh nenadělil smysl pro humor, a právě s těmito lidmi se občas dostával v klubech, kde působil, do křížku. Jeho tiskovky a komentování do médií provázené uvážlivým hlasem se staly známé a vyhledávané ve fotbalové veřejnosti. Vzpomínají na něho s oblibou i fotbalisté z Liberce, které vedl jako trenér, a dobrý vztah jim zůstal i do dnešních dnů. Jeho bonmoty a vyjádření pro novináře se staly známé po celé republice a bylo by to opravdu určitě na knížku. Ladislav Škorpil však není jenom fotbalový filozof, ale je i všestranný, sečtělý, zajímá ho spousta dalších věcí z různých dalších odvětví, je to prostě člověk, se kterým je možnost se pobavit o čemkoliv. Jako velkého příznivce sportu ho můžete vidět v Hradci Králové třeba i na hokeji, košíkové a fotbalových zápasech nižších tříd, kde pečlivě sleduje mladé talentované fotbalisty.

Pokud někdy potkáte v Hradci Králové elegantního šedovlasého pána, ještě v podzimních měsících v krátkých kalhotách a s rukama v kapsách, zcela určitě se jedná o pana Ladislava Škorpila. Je to otužilec a je tím již léta známý mezi přáteli i fotbalovými příznivci hradeckého fotbalu a prostě to k němu již patří. Ladislav Škorpil má rád přírodu, rád chodí do lesa na houby a je často viděn i se svojí ženou Jiřinou na různých kulturních akcích v našem městě.

Fotbal začal hrát jako 10letý kluk v RH Hradec Králové a z dorostu potom odešel na prezenční službu do fotbalové Dukly Žamberk. Po návratu z vojny začal pracovat v letech 1965–1981 v Tesle Hradec Králové v konstrukci mechanizace, dále jako mistr provozu a nakonec referent vynálezů a zlepšovacích návrhů. A jak říká trenér Ladislav Škorpil: „Dělat mistra ženám byla i pro moji trenérskou činnost velká škola života.“

V roce 1981 nastoupil na profesionální dráhu trenéra do funkce nově založeného TSM fotbalu. S trénováním začal od píky v roce 1969 svoji trenérskou činnost ve všech žákovských a dorosteneckých kategoriích. Trenérem A dorostu se stal na dlouhých 15 let až do roku 1990. Zde mu pak prošla rukama spousta kvalitních fotbalistů jako např. Kubík, Němeček, Frýda a další a další. V roce 1986 se stal hradecký dorost pod vedením Ladislava Škorpila a jeho asistenta Františka Vodičky dorosteneckým mistrem ČR. Protože zde byl v této kategorii úspěšný, dostal nabídku od Fotbalového svazu jako trenér fotbalové dorostenecké reprezentace, kde trénoval až do roku 1990 ve všech kategoriích od 16 do 18 let a hrál s nimi také na ME.

V sezónách 1990–93 již začal pracovat v kategorii mužů v SKP Hradec Králové. V roce 1991 Hradec nutně potřeboval nového trenéra, a protože se do toho Ladislavu Škorpilovi zase tak moc nechtělo, byl prý převelen předsedou klubu JUDr. Francem k A mužstvu podle zákoníku práce. JUDr. Franc mu to tenkrát oznámil slovy: „Láďo, mám na to právo.“ A v dalších letech si již získával renomé v 1. lize, kdy trénoval nejdříve SK Hradec Králové, 2× DAC Dunajskou Stredu, Duklu Praha a 2× Slovan Liberec. Právě s Libercem společně s Josefem Csaplárem v sezóně 2001/2002 získal pro tento klub jeho první mistrovský titul. 
Od roku 2004 do roku 2007 působil jako trenér České reprezentace do 21 let. S reprezentací také postoupil na ME 21 v Nizozemsku.

Za celou svou bohatou kariéru prošel čtyřmi ligovými kluby a podle svých slov prý nejraději vzpomíná na Dunajskou Stredu, kde ho doslova uctívali a jeho popularita mezi místními fanoušky byla pro něho určitě velice příjemná. Trenéra tam dělal poprvé v letech 1993–94 a poté ještě v období 1997–98. Při jeho prvním působení se mu v Dunajské Stredě výborně dařilo a mužstvo skončilo na krásném 3. místě. V té době kralovali ve slovenské lize tři trenéři a byli to Jozef Adamec, Dušan Galis a Ladislav Škorpil. Funkcionáři a fanoušci z Dunajské Stredy byli na vrcholu blaha, vždyť takový fotbal se tam nikdy nehrál a trenér Škorpil byl pro ně doslova modlou.

Maďarská kuchyně je vyhlášená, a proto po této stránce si prý vůbec nestěžoval, právě naopak. Maďarští fanoušci ho zásobovali takovými dobrotami, jako byly jejich kvalitní klobásy, čabajky a další chuťovky. Komu by se to nelíbilo. Když se ale vracel po svém angažmá z tohoto města, vážil 85 kg. Ladislav Škorpil vzpomíná a říká: „Když jsem trénoval u nás v Hradci, tak když jsme doma prohráli, šel jsem po zápase hned do své kanceláře, dal jsem si 1–2 piva a šel jsem domů. Někdy jsem se stavil ještě cestou v nějaké hospodě na jedno a na kus řeči. Dunajská Streda byla ale jiný kraj a jiný mrav. Protože se zápasy doma ve velké většině vyhrávaly, to pak přišla vždy na stadion cikánská cimbálová kapela a zůstala tam třeba až do jedné hodiny ranní. Hrálo se tam, tancovalo, zpívalo, něco dobrého popilo, pojedlo a za 14 dní se to opakovalo znovu. To byly časy.“

Dalším jeho oblíbeným trenérským působištěm bylo město Liberec. Tam se mu jako trenérovi také moc dařilo a dostával to od fanoušků také patřičně najevo. V roce 2003, ve kterém právě probíhala prezidentská volba, byl Liberec doslova zaplaven potištěnými tričky s nápisem „Škorpil for prezident“. Fanouškové Slovanu je nosili po Liberci, ale hlavně na mistrovské zápasy a byla kolem toho velká show. Volby tenkrát vyhrál Václav Klaus, ale pro fotbalový Liberec a jeho trenéra to bylo velice příjemné osvěžení. Liberec je kulturní a sportovní město a Ladislav Škorpil se tam cítil vždy dobře, i když tak dobré čabajky, jako byly v Dunajské Stredě, tam určitě neměli. Při jeho druhém návratu do Slovanu Liberec fanoušci roztáhli při prvním domácím zápase veliký plakát s nápisem „Láďo, vítáme tě zpět, rozzáři nám náš modrobílý svět“. Úžasné přivítání!

V Liberci byl majitelem klubu Josef Karl, který o Škorpilovi mluvil jako o nejlepším spolupracovníkovi, se kterým kdy pracoval. A také právě proto byl Ladislav zařazen do dvorany slávy fotbalového klubu Slovan Liberec. I v Liberci proslul svými fotbalovými projevy a hláškami a fanoušci na něho dodnes v dobrém vzpomínají. Když se hraje v Liberci nějaký zajímavý zápas, tak ho tam můžete vždy vidět jako diváka. Na město Liberec a fotbalový oddíl Slovan Liberec nedá ani po letech dopustit.

Jeho osoba a fotbalové úspěchy jsou po celé republice notorický známé, a tak ani není nutné je všechny vyjmenovat. Na prvním místě je již zmíněný mistrovský titul Liberce v sezóně 2001/2002 a vítězství v Poháru ČMFS (1999/2000) také s Libercem. Dále ho zdobí ocenění od Fotbalového svazu „Cena Václava Jíry“ v roce 2008. Na úrovni 1. ligy odkoučoval tento úspěšný trenér 350 ligových zápasů. Těch úspěchů v jeho trenérské práci bylo hodně a zdobí ho i mezinárodní zápasy, např. pohár UEFA s Dunajskou Stredou a Liga mistrů s Libercem proti AC Milán s výsledky 0:1 a 2:1.

Za své mimořádné trenérské úspěchy vstoupil Ladislav Škorpil v roce 2020 do Síně slávy trenérské akademie. Před ním tuto poctu získali postupně od roku 2013 trenéři par excellence pánové Dušan Uhrin st., Karel Brückner, Josef Masopust, Jozef Jarabinský, Milan Máčala a Josef Pešice. Hradeckému trenéru Škorpilovi byla tato cena předána v důstojném prostředí v pražské Lucerně. A jak je mu vlastní, celou Lucernu rozesmál při jedné otázce na svůj věk. Škorpil jim tam tenkrát z podia říkal: „Já jsem dnes už tak starý, že se můžu pochlubit tím, že jsem u nás v Hradci Králové trénoval dnes už důchodce Láďu Vízka.“ Za to sklidil veliký potlesk přítomných.

Angažoval se také politicky. Působil 24 let bez přerušení v hradeckém zastupitelstvu, 12 let v radě města a 8 let jako předseda sportovní komise. Před mnoha lety mu jistý novinář položil otázku, co by dělal, kdyby se z něho nestal fotbalový trenér. Ladislav Škorpil mu na to ihned odpověděl: „Stal by se ze mě ředitel.“ Tak takový je Láďa Škorpil, velký Hradečák a člověk s velkým smyslem pro humor, který ho dovedl rozdávat plnými hrstmi jak ve fotbalovém světě, tak iv civilním životě.

Slávek Trávníček