Trocha nostalgie Hradečáky určitě nezabije – 19. díl

Jsou tu tolik očekávané prázdniny a měsíc červenec, který byl doménou města Liberce. Toto město se vždy v červenci stávalo, nadneseně řečeno, druhým hlavním městem hned po Praze. Probíhaly tu totiž dlouhá léta velice oblíbené Liberecké výstavní trhy, kam v tomto období jezdilo celé Československo nakupovat, za kulturou a do krásného prostředí Jizerských hor. Na LVT pravidelně hrál novohradecký rodák, kapelník Ladislav Bareš se svým orchestrem, za kterým jezdila na trhy tehdejší absolutní špička našich zpěváků, a Liberec vždy ožil. Vraťme se tedy o nějaký rok nazpět a zavzpomínejme na tohoto „Krále severu“.

V Hradci Králové se 22. 4. 1918 narodil výborný muzikant, trumpetista a kapelník Ladislav Bareš, který v době 2. světové války hrál na trumpetu také v Brně v kapele Gustava Broma. Když se potom vrátil do Hradce Králové, postavil zde kapelu s názvem Alfa klub Ladislava Bareše a již v Hradci Králové se rozjela jeho úspěšná muzikantská kariéra. To bylo v letech 1943–1945, ale po roce přesídlil do Liberce a tam sestavil svoji novou libereckou kapelu pod názvem Taneční orchestr Ladislava Bareše. Jeho věhlas a prestiž v Liberci i v zahraničí potom neustále stoupaly a jeho přezdívka „Král severu“, jak ho tehdy pojmenoval věhlasný pražský kapelník Karel Vlach, dělala čest jemu, celé jeho kapele, ale i městu Liberec. Na jeho koncerty s předními pražskými zpěváky na Libereckých výstavních trzích dodnes nostalgicky vzpomínají pamětníci z celé republiky, kteří tuto dobu zažili.

Pan Bareš, jako rodák našeho města, jezdil do Hradce Králové velice rád. Na Střelnici hrál na plesech VLVDÚ a pro návštěvníky těchto špičkových plesů to byl vždy veliký zážitek. Tenkrát by bylo naprosto nemyslitelné, aby na plese Lékařské fakulty nehrál Ladislav Bareš. Když plesový večer potom nabíral na obrátkách a kapela spustila sérii skladeb od Glenna Müllera, byl to pro taneční páry vrcholný zážitek a návštěvníci tohoto plesu se vždy náramně bavili.

V této době se na plesech podávalo pouze víno a tvrdý alkohol byl u nás v Hradci Králové zakázaný. Muzikanti Barešova orchestru z Liberce to však vyřešili po svém a na všechna svá vystoupení si vozili svůj vlastní bar, pochopitelně se svolením svého pana kapelníka. Dodnes považuji za čest, že mě pan Bareš jednou pozval, jako dřívější kamarád mého otce, do jejich šatny na panáka. Pro mě to byl tenkrát velice silný zážitek si s tímto mimořádným a charizmatickým člověkem připít na zdraví. Vzpomínám si, že mě tam pan Bareš představil všem muzikantům a v krátkosti se zmínil o svém rodném Novém Hradci Králové, kde prožil dětství a hudební i hokejové mládí.

Jeho liberecká anabáze úspěšného muzikanta a kapelníka začala v roce 1946, když v Hradci Králové sedli do vlaku tři kamarádi z Nového Hradce Králové – můj otec Miloslav Trávníček, můj strýc Karel Kučera a pan Ladislav Bareš. Tito pánové odjeli do města Liberec v rámci osidlování pohraničí, kde nakonec zůstali oba muzikanti, Karel Kučera a Ladislav Bareš. Můj otec se vrátil do Hradce Králové, a tak se ze mě nakonec nestal Liberečák, ale občan Hradce Králové a dnes doslova ortodoxní Hradečák a velký patriot. Dnes je můj rodný Hradec pro mě na prvním místě, hned za ním je však město Liberec a jeho skvostný Ještěd, radnice a nádherná krajina v okolí.

Strýc Karel se později stal v Liberci kapelníkem dechového orchestru ČSSD a pan Ladislav Bareš byl u vzniku tanečního orchestru, který potom dlouhá léta hrál pod jeho jménem. Postupně si k sobě do orchestru stahoval ty nejlepší muzikanty a orchestr se zařadil mezi naše přední hudební tělesa, jako byly např. orchestr Karla Vlacha, Big Band Gustava Broma, orchestr Karla Krautgartnera a další. Byla to krásná doba a v těch 60. letech kapela Ladislava Bareše doslova excelovala na Libereckých výstavních trzích, kam za „Králem severu“ a jeho kapelou jezdili přední zpěváci z Prahy. Každý den se zde konaly estrády, které uváděli např. pánové Jiří Štuchal, Pavel Kudrna nebo populární Karel Štědrý a samozřejmě i další naši přední konferenciéři. Právě na toto období velice rádi vzpomínali Karel Gott, Waldemar Matuška, Eva Pilarová, Milan Chladil, Karel Štědrý, Karel Černoch a další. To jsou ale známé informace a na LVT si vzpomenou rádi i pamětníci, kteří tuto dobu v Liberci prožívali společně s umělci.

V té době jsme z Hradce Králové do Liberce jezdili pravidelně s rodiči a samozřejmě, že jsme vždy na LVT zavítali. Rád vzpomínám na okamžik, kdy jsme byli přítomni koncertu orchestru Ladislava Bareše se všemi těmi hvězdami z Prahy a o přestávce k nám přišel pan Bareš pozdravit se s mými rodiči. Byl to velice charizmatický a pohledný pán, který před svojí kapelou vystupoval v perfektně padnoucím elegantním obleku a silně připomínal prvorepublikového muzikanta R. A. Dvorského. U nás v rodině se o panu Barešovi často mluvilo, a protože mně město Liberec přirostlo již od mládí k srdci, i pana Bareše s jeho kapelou jsem celý svůj život sledoval a obdivoval.

První ročník Libereckých trhů se datuje do srpna roku 1920, kdy ho v termínu 14.–22. 8. navštívily desetitisíce návštěvníků. Tento stav trval až do roku 1938. Po válce nastaly určité přestávky, ale se železnou pravidelností se vše opět rozběhlo v roce 1956, již s názvem Liberecké výstavní trhy. V době, kdy probíhaly výstavní trhy, žilo město Liberec naplno a všechny taneční parkety, bary a později i diskotéky byly beznadějně zaplněné. Tancovalo se večer hlavně v hotelích Imperiál, Zlatý Lev a v kavárně Nisa. Liberecké výstavní trhy se staly pro toto město doslova fenoménem a Liberečáci si toho patřičně považovali. Pražští umělci měli k dispozici hotel Zlatý Lev a pánové Karel Gott, Milan Chladil, Waldemar Matuška, Karel Černoch a Karel Štědrý se sem každý rok velice rádi vraceli. Každý rok navštívilo LVT v průměru 100 000 návštěvníků, ale nejvíce jich bylo v roce 1965, kdy jich přijelo 650 000. To Liberec ještě nezažil.

Hned první den trhů navštívili LVT VIP hosté z celé republiky a mohli si tu vybrat opravdu to nejlepší zboží. Návštěvníci sem jezdili kvůli stánkům, v nichž se v hojném množství prodávalo nedostatkové spotřební zboží, které v tehdejším socialistickém Československu nebylo běžně k sehnání. Daly se zde koupit vynikající látky, košile, svetry, dámské šaty nebo obuv. Byl to prostě veletrh módy se zkušebními kolekcemi různého sortimentu. Provoz tramvají mezi Libercem a Jabloncem zaručoval také účast na výstavě Jablonecké bižuterie v Jablonci ve stejném termínu, kam se také ve velkém jezdilo. Lákadel tam při dobrém počasí bylo více, a proto si návštěvníci Liberce mohli zajít do zoo, botanické zahrady nebo vyjet lanovkou na ikonu Liberce Ještěd. V době obědů byly téměř všechny restaurace obsazené a před známým libereckým podnikem Radnice, kde se čepoval výborný Budvar a dalo se tam najíst za velice slušné ceny, stály téměř vždy velké fronty.

Jedna historka z doby konání LVT z roku 1984 se v Liberci ještě nezapomněla. Tenkrát velice populární zpěvák Milan Chladil se ve večerních hodinách vracel od kapelníka Ladislava Bareše, byl u něho na pracovní návštěvě. A dále už vzpomíná zpěvačka paní Květa Barešová Kunze, Ladislavova bývalá manželka: „Když od nás Milan odcházel, tenkrát jsme bydleli ve Wolkeráku, a vyšel před dům, ze všech pater se hned ozývalo volání žen, Milane, Milánku, zazpívej nám něco.“ Milan si prý tenkrát klekl na ulici a všem zazpíval „Vás, ženy, jsem míval rád“. Takový byl Milan Chladil, oblíbený a velice sympatický zpěvák, který nikdy nezkazil žádnou legraci. No, a když dozpíval, hned poté se odebral do svého sídla – hotelu Zlatý Lev –, kde přebývali pražští umělci v době konání LVT. Jiný rok se zase pan Chladil zastavil v době konání LVT ve Vratislavicích a zašel si tam na pivo. Hned bylo kolem něho spousta jeho příznivců a jeden z nich mu oznámil, že má doma manželku, která ho velice obdivuje, a pozval ho k nim domů. Milan tenkrát pozvání přijal a prý se tam potom společně náramně bavili.

V té době v Liberci také vycházely noviny LVT a takovou perličkou bylo, že vám na požádání u stánku natiskli na první stranu text, který jste si přáli. Takže nějaká osoba, říkejme jí třeba pan Schlindenbuch, si tam nechala napsat např. text „Dnes navštívil se svojí chotí Květou Liberecké výstavní trhy pan Pavel Schlindenbuch z Bartošovic v Orlických horách a tak jako každý rok odjížděl domů velice spokojen“. Bylo to pro návštěvníky takové malé zpestření jejich návštěvy Liberce, ale hlavně LVT. Populární LVT nakonec skončily k nelibosti Liberečáků a bývalých pravidelných návštěvníků z celé republiky v roce 1990 a do dnešní doby se na ně stále nostalgicky vzpomíná vždy v dobrém.

Slávek Trávníček