Brit hledá tam, kam člověka poslat nechcete, říká psovod David Hynek

Právě jeho prostory využívali během srpna a září k výcviku hasičští psovodi z České republiky a Polska i psovodi dobrovolnické organizace Sirius Rescue Pardubice. Pro psy jsou podobná místa mimořádně cenná. Nabízejí sutiny, překážky, nestabilní terén i úkryty, které se blíží tomu, co je může čekat při skutečném zásahu. „Výcvik byl pro Brita v novém prostředí, v místě jsme pro něj vytvořili několik ztěžujících situací, se kterými se v ostré akci může setkat, a vše zvládl s přehledem tak, jak se od něj očekává,“ říká David Hynek.

Při skutečném zásahu Brit často pracuje v troskách sám. Psovod zůstává v bezpečnějším prostoru a psa řídí hlasem nebo gesty. Zbytek je na jeho čichu, zkušenostech a schopnosti pohybovat se v terénu, kde může číhat sklo, rozpálený beton nebo nestabilní suť. A právě proto existuje hranice, kterou člověk někdy nepřekročí. „Strach o toho psa máme vždycky, ale bohužel my jako psovodi musíme být připraveni na to, že se bez toho psa vrátíme domů,“ přiznává Hynek. „Ty psy posíláme tam, kam nechceme, aby chodili lidi, abychom eliminovali nebezpečí pro člověka.“

Brit přitom většinou pracuje bez obojku i dalších ochranných prvků, aby se v sutinách o nic nezachytil. Botičky přicházejí na řadu jen tam, kde je riziko pořezání nebo popálení vyšší než nebezpečí, že pes ztratí jistotu při pohybu.

Jak tvrdá může taková práce být, ukázalo letošní nasazení ve Venezuele. „V tropických podmínkách a na rozpálených troskách zvládali psi pracovat přibližně deset až patnáct minut. Potom musel přijít odpočinek, voda a ochlazení ve stínu, zatímco do akce šel další pes,“ popisuje Hynek.

Brit a další záchranářští psi přitom nehledají konkrétního člověka podle kusu oblečení, jak si lidé často představují. Jsou trénovaní na vyhledávání lidského pachu obecně. Výcvik začíná už u štěněte jako jednoduchá hra s figurantem a odměnou. Úkryty se postupně komplikují, až pes člověka vůbec nevidí a musí si cestu k němu najít pouze nosem. Pes navíc nerozlišuje tragédii stejným způsobem jako člověk. Když někoho najde, dostane svou odměnu. Pro Brita tak hledání zůstává úkolem, který končí pochvalou, balónkem nebo přetahováním o pešek.

Pro záchranáře už situace tak jednoduchá není. Hynek v podcastu otevřeně mluví i o okamžicích, kdy psi v troskách označí člověka, kterému už pomoci nelze. Přesto je podle něj důležité místo důkladně prohledat – nejen kvůli možné záchraně, ale také proto, aby se rodiny mohly se svými blízkými rozloučit.

Poslechněte si celý podcast s Davidem Hynkem.

Michal Bogáň
redakce@salonkyhk.cz
Foto: HZS Pardubického kraje