Hradecké postavičky a figurky: Blonďák Jirka z Adalu a hotelu Paříž

Mezi postavičky Hradce Králové patřil svého času i malý blonďáček Jirka (občanské jméno Jiří Honl), jehož mentální postižení měla údajně na svědomí jeho matka, která ve vysokém těhotenství jezdila na koni. Anebo druhá varianta – pracovala za války na letišti, kde se zapletla do protinacistického odboje a gestapo ji mimo jiné týralo kopanci do břicha. Někdo však tvrdí, že se Jirka narodil v koncentráku. Na jeho mamince tam v těhotenství prováděli Němci genetické pokusy a on se proto tak narodil, jak jsme ho znali. Maminka po porodu zemřela a začalo se o něho starat 17-leté děvče, se kterou potom zůstal celý svůj život a říkal ji teto. Co je pravda, již dnes těžko říct, ale ta třetí verze je pravděpodobně ta pravá.

Znal ho celý Hradec a i dnes si na něho lidé, kteří ho zažili rádi zavzpomínají. Prostě Jirka to byla tenkrát populární postavička našeho města a lidé ho měli rádi. V každém případě jdou o něm různé fámy a každý to uvádí úplně jinak. To samé se týká jeho příjmení, někdo tvrdí, že se jmenoval Stohr, jiný zase Hocl, ale správné příjmení je pravděpodobně Honl. Každopádně byl prskavého Jirky, jak mu všichni v dobrém říkali vždy plný Hradec.

Chodil pomáhat do různých jemu spřátelených hospod, kde mu dali vždy cigáro nebo trochu piva a Jirka zde byl nadmíru spokojen. Měl široký akční rádius a vůbec nebyl problém ho vidět někde v hospodě mimo centrum města. Velice rád také chodil k hostinskému panu Kučerovi, který dlouhá léta působil v hospodě U Jelena, ale i do jiných hospůdek, vzdálenějších od jeho bydliště. Tenkrát se hodně chodilo do Grilu na Gottwaldovo náměstí /dnes Ulrichovo/ a tam Jirka občas sedával vzadu u baru, koukal na nezapnutou televizi a na ní viděl v odrazu, kdo právě přichází do tohoto tenkrát velice populárního podniku. Barmanka Jožka a vrchní Standa nad ním drželi ruku a jak se říká, Jirka tam byl jako doma. Když ho tam někdo oslovil, tak vždy odpovídal, že spěchá na nádraží, že za chvilku odjíždí vlakem do Kolína a přitom žmouval své oblíbené cigáro a cucal pivo.

Byl zaměstnaný jako děvečka pro všechno v restauracích Paříži a v Adalu. Jednou prý dostal za úkol, aby donesl z Adalu do hotelu Paříž plato obložených chlebíčků, které nebyly nijak chráněny. Celou dobu co je nesl prskal na ně jak měl ve zvyku, takže výsledek by určitě nikdo nechtěl v cíli ochutnat, ani kdyby mu za to platili dolary. Ty chlebíčky se potom v Paříži samozřejmě prodaly, ale jak návštěvníkům hotelu chutnaly, to nám dnes nikdo z přítomných labužníků asi už neřekne.

Jistý pan Radovan Mach z Hradce Králové tuto historku zhlédl osobně a dodnes prý na ni nezapomněl a vzpomíná, jak Jirka nesl tenkrát tác s chlebíčky přes celé město směr Paříž s úsměvem. Protože Jirkovi moc chutnalo pivo, tak se někdy prý i stávalo, že ho někdo, který ho znal občas přivezl na jeho vozíku domů v dobrém rozmaru, kdy mu už nesloužily nohy a netrefil domů. Další veselá příhoda se jednou stala, když vezl jednou na dvoukoláku několik plat vajec a nějak mu to sjelo z obrubníku a on téměř všechny vajíčka rozbil. Chodník byl tenkrát v centru města samé rozbité vajíčko a on se v tom hrabal rukama a po sobě to uklízel. Samozřejmě, že to neuklidil a musela na to přijet metařská četa.

Jinak pro něho bylo typické, že napůl nesrozumitelnou řečí oslovoval chodce na ulici a žebral o cigarety. Když si pak zakouřil, tak křečovitě držel cigaretu a stejně křečovitě z ní nasával kouř. Když mu někdo cigaretu nedal, tak toho jakoby nechtíc nenápadně poplival. Bylo ho také možno vidět na různých slavnostech třeba v Pionýrských sadech, kde se tenkrát všechno odehrávalo a vždy tam loudil od lidí samozřejmě cigarety a hlavně pivo, které mu vždy náramně šmakovalo. Tyto slavnosti se bez Jirky nikdy neobešly a byl tam vždy pravidelným návštěvníkem. Pokaždé to tam vždy několikrát obešel a potom hlavně postával tam, kde se hrála muzika, točilo se pivo a bylo hodně lidí. Byl známý i tím, že se mu líbily pěkné holky a rukama a tělem jim prý vždy naznačoval, že má o ně zájem a dával jim nemravné návrhy.

V Hradci Králové žije jedna stále atraktivní žena, dnes již v důchodovém věku a ta na něho dodnes vzpomíná a v dobrém o něm ráda vypravuje, že když ho někde po městě potkala, tak prý ji pokaždé oslovil, zval někam do hospody na pivo, obdivně si ji prohlížel a samozřejmě se pokoušel po svém ji sbalit. Jak je vidět měl svůj vkus a prý si vždy vybíral pro tuto svoji exhibici krásné ženské. Nejvíce, ale Jirka dováděl v době, kdy holky nosily minisukně. To stál nenápadně u zdi domu a když šla kolem pěkná slečna či paní, tak k ní přiběhl zezadu a snažil se jim zvednout sukni. Samozřejmě se dotyčná dáma lekla, ale když se podívala dozadu a uviděla rozzářeného Jirku, tak se ihned uklidnila a v pohodě pokračovala v chůzi dál. Jirkovi se prostě pěkný ženský líbily a zkoušel to všude po celém Hradci. Vše mu ale bylo vždy odpuštěno, protože ty všechny dotyčné ho znaly a každá věděla s kým má tu čest. Jinak byl ale po této stránce naprosto neškodný.

Tato oblíbená postava Hradce Králové, bydlela se svoji tetou v Mostecké ulici nad cukrárnou a asi v roce 2012 se spolu odstěhovali do Harmonie. Podle některých údajů na sociálních sítích zemřel Jirka cca v roce 2015. I po letech ti praví Hradečáci ho mají stále před očima, když zde v Hradci žil, lítal po městě a pracoval pro Restaurace a jídelny. Tak takový byl Jirka Honl - Čempr /přezdívka/ děvečka pro všechno v Adalu i v Paříži. Jirko, odpočívej v pokoji – Hradec Králové na tebe chlapče nezapomněl.

Slávek Trávníček
redakce@salonkyhk.cz
Foto: archiv Slávka Trávníčka