Zahrál si i s bráchou. Lékař Jan Michálek o fotbalovém životě v Hradci

2. července 2022

Černobílý dres fotbalistů Hradce Králové oblékl jako hráč, zahrál si se svým bratrem Václavem a lanařili ho Bohemians. Posléze MUDr. Jan Michálek u týmu působil jako lékař a roce 1995 byl u slavného triumfu Votroků v Poháru ČMFS. Nyní je dlouhé roky předsedou představenstva klubu. „Na stadion jsem poprvé vkročil už v osmi letech," zavzpomínal v podcastu Klubovny vyhlášený ortoped.

S fotbalem v Hradci Králové je spojen celý svůj život. Na tehdejší Všesportovní stadion v Malšovicích poprvé vkročil, když mu bylo osm let. Psal se rok 1965 a od té doby je MUDr. Jan Michálek, předseda představenstva FC Hradec Králové, takřka nepřetržitě součástí východočeského klubu. V současnosti vyhlášený lékař ortoped nejprve sám v 70. letech oblékl černobílý dres Votroků ve druhé lize, kde si zahrál také se svým bratrem Václavem, posléze v 90. letech u týmu pracoval jako lékař a poslední roky je v čele klubového vedení.

Na své fotbalové začátky si dobře pamatuje. „Myslím si, že to bylo v době, kdy mně bylo 8 až 9 let, tedy v roce 1965. Tehdejší Všesportovní stadion v Hradci Králové už v tu dobu stál, ale ještě kolem nebyl okruh, takže jsem to musel obcházet, nebo v zimě jsem chodil přes led,“ vzpomíná na dobu před více než padesáti lety.

„Já jsem byl nadšeným fotbalistou. Na škváře, která byla místo dnešní umělé trávy, jsme strávili hodně času,“ pověděl Jan Michálek v podcastu Klubovny, který byl natočen ještě před současnými přestupovými událostmi ohledně hradeckých hráčů Adama Vlkanovy či Jana Krále.

Největší radost? Výhra nad Slavií

Minulá sezona, v níž tým trenéra Miroslava Koubka obsadil šesté místo, historicky nejlepší umístění v nejvyšší soutěži od roku 1963, přinesla všem v Hradci obrovskou radost.

„Výsledky zpočátku nebyly valné, ale už začínal být znát herní styl trenéra Koubka. Posléze se začalo dařit i výsledkově a sami jsme byli překvapeni z toho, jak pohodově jsme přezimovali,“ přiznává.

„V jarní části jsme navázali na tu podzimní a účast ve finálové skupině byla krásná. Hlavně zápas se Slavií (4:3) byl pro mě zážitek, jaký jsem v posledních deseti letech nezažil. Krásný fotbal, atmosféra v hledišti, padlo hodně branek. Všichni jsme si to užili,“ neskrývá Jan Michálek.

Současné výsledky Votroků jsou vyústěním změny koncepce ve vedení klubu. „V předchozích letech jsme vždycky z ligy spadli, pak jsme kádr zkonsolidovali, postoupili jsme, ale hned se zase spadlo. V představenstvu jsme si řekli, že vytvoříme takový tým, který se v lize udrží. A také jsme se rozhodli dát šanci mladým hráčům, kteří v klubu zůstanou delší dobu,“ vysvětlil.

„Tým začal budovat už trenér Zdenko Frťala, přičemž jsme si dali delší časové období. A povedlo se to. Do ligy jsme šli už s konsolidovaným kádrem a tohle je výsledek pětiletého období,“ říká Jan Michálek.

Generální partner podcastu Klubovna:

www.fcslaviahk.cz

Partneři podcastu Klubovna:

www.x7ds.cz

www.porsche-hk.cz

www.jakojedenteam.cz

(Ne)přestup do Bohemians

V sezoně 1977/78 se Jan Michálek coby útočník naplno zabydlel v hradeckém týmu a zazářil. Ve druhé lize vstřelil 11 branek a zájem o něho projevili Bohemians Praha. „Tuším, že jedenáct gólů jsem dal snad za první půl rok. V zimě mě kontaktovali z Bohemky, tehdy se jim ještě říkalo bafuňáři, a nabízeli mi přestup. Jenže v té době jsem byl první rok na medicíně v Hradci, tak jsem to odmítl s tím, že bych alespoň první rok školy dodělal,“ vypráví.

Skloubit fotbal v Praze se studii v Hradci by nebylo jednoduché. „Řekl jsem jim, že bych šel až v létě, ale na jaře začaly moje problémy s kyčlí, kvůli nimž jsem pak asi tři roky fotbal nehrál, takže i můj přestup se neuskutečnil. Navíc bych býval přestoupil do Bohemky, která potom byla vyšetřována kvůli manipulaci s výsledky a podobně,“ usmívá se.

Problémy s kyčlí Jana Michálka z vrcholového fotbalu vyřadily. „Otázkou je, kdybych tehdy do Bohemky přestoupil, zda by potíže s kyčlí nastaly. To bylo takové zvláštní, najednou se mi tam udělala cysta. Nikdo neví, jak se to mohlo stát. Možná k tomu nepřispěly tréninky tady v Hradci, protože jsme někdy trénovali na betoně pod střechou, což pro nohy není dobré. Ale nakonec jsem rád, že jsem se dal na medicínu a mohl svůj život dál směřovat ke sportu. A nelituji toho,“ přiznává.

Všem začínajícím fotbalistům proto Jan Michálek zdůrazňuje, aby se věnovali škole a byli připraveni i na jiné možnosti z hlediska povolání.

„Každý hráč, který vede svůj život naplno do sportu, si musí uvědomit, že to není na dlouhá léta. Fotbalem si můžete vydělávat tak do 35 let, ale to, že si vyděláte hodně peněz, je ve fotbale zcela výjimečné. To dokáže jeden z tisíce. Ostatní potom musejí najít povolání, kde stráví větší polovinu života, pracovat v oboru, který nesouvisí s fotbalem,“ poukazuje. „Klukům, kteří chodí ke mně do ordinace, říkám: Hlavně se učte. Fotbal je zábava a nadstavba života,“ přidává radu.

TÝM VÍTĚZŮ Poháru ČMFS z roku 1995 při setkání po 25 letech. Jan Michálek je třetí zprava v horní řadě.

V dresu se svým bratrem Václavem

Ve druhé polovině 70. let tehdejší hradecký tým působil ve druhé lize. „Lídrem byl Vašek Kuchař, bývalý hráč Sparty, který toho měl už hodně za sebou. Jezdili se sem na něj dívat herci a hudebníci, třeba zpěvák Milan Chladil byl jeho výborným kamarádem,“ říká Jan Michálek.

V týmu Votroků se setkal i se svým bratrem Václavem. „Vašek se dostal hodně daleko, hrál druhou ligu dva roky přede mnou. Oba jsme byli křídla. Brácha potom hrál i v Košicích, takže jsme jezdili daleko. A hlavně u fotbalu vydržel déle než já, ale zahráli jsme si spolu v Náchodě a v Jaroměři, kde Vašek zůstal a nyní tam je lékárníkem.“

Jan a Václav Michálkové měli ke sportu blízko odmalička. „Naši rodiče byli sportovci, basketbalisté, kde se také poznali. Naše maminka hrála i v reprezentaci a zde v Hradci basket zakládala. Měli jsme chatu v Dubině u Orlice, kde bylo ideální prostředí pro sportování dětí, pořádaly se závody na kole, v plavání, v běhu, hráli jsme nohejbal… Bylo to krásné období na osadách. Tam jsem také získal skvělé základy pohybu. To je to, co dnes vidím negativně, že specializace dětí ke konkrétnímu sportu přichází velice brzy. A záleží potom na trenérech, zda dokážou děti naučit větší pohybové dovednosti,“ poukazuje na skutečnost dnešní doby.

Jan Michálek se na rozdíl od bratra rozhodl pro studium medicíny. „Studovat farmačku jsem nechtěl, když jsem viděl, co všechno se učí brácha. Pedagogickou školu také ne, učitel jsem být nechtěl, tak jsem si vybral medicínu, což bylo náročné, ale trenér měl pro moje studium pochopení a potom jsem měl zmíněné zdravotní potíže, takže jsem medicínu poměrně v klidu vystudoval a posléze se i ke sportu vrátil,“ popisuje Jan Michálek, jenž byl v roce 1995 jako lékař u hradeckého týmu, který slavně vyhrál Pohár ČMFS a zažil i proslulé měsíční soustředění v Mexiku.

Co dalšího řekl Jan Michálek o hradeckém fotbale, například o měsíčním pobytu na soustředění v Mexiku, co by radil rodičům i budoucím sportovcům a proč odešel z politiky, si poslechněte v podcastu.