Pondělí

28. listopadu 2022

Nyní

Zítra

Svátek má

Hradecké postavičky a figurky: Lesní muž Milan Bouček

22. 8. 2022

page.Name
Ve 14. díle seriálu Hradecké postavičky a figurky představuje Slávek Trávníček příběh Milana Boučka. Vybavíte si známou novohradeckou postavu s přezdívkou Lesní muž i vy?

Milan Bouček je novohradecký rodák, celoživotní mánička, rockový fanoušek a naprosto nezkrotný živel, který bydlí ve svém domku na Novém Hradci Králové hned u lesa a také proto se mu říká již dlouhá léta Lesní muž. Je ročník 1957, a přestože je to dobrák od kosti, jeho výška 186 cm a váha 120 kg budí hned na první pohled respekt a pozornost, jakou měl v minulosti legendární ruský hokejista Saša Ragulin. Leckterý hokejový obránce by mu musel totiž závidět jeho tělesné proporce a aktivitu. Milan není tím klasickým představitelem „Hradeckých postaviček a figurek“, ale protože je naprosto nepřehlédnutelný typ, byl zařazen do tohoto seriálu.

Když sedne ve svém oblíbeném vietnamském klobouku na svůj traktůrek s přívěsem a vyjede s ním ze svého domku se svými dvěma dcerami, návštěvníci lesa ho samozřejmě znají, zdraví a vzpomínají na Rudolfa Hrušínského z filmu Slavnosti sněženek, jak vyváží svoji rodinu na výlet. Když Lesní muž projíždí v lese kolem bufetu U Vlka, je to vždy událost a veškerá pozornost návštěvníků patří jenom jemu. Lidé ho už znají a fotí si ho.



Nejvíce je ale Milan Bouček známý mezi fanoušky FC Hradec Králové, kde je viděn na každém zápase na domácí půdě v Malšovicích. V dnešní době, kdy se staví nový stadion a FC HK zajíždí hrát domácí zápasy do Mladé Boleslavi, tam jezdí pravidelně na každý zápas. Na černo-bílé mužstvo nedá dopustit, a jak říká, kdyby Hradec sestoupil třeba do té nejnižší pralesní ligy, bude na něj stejně chodit a fandit mu. Bývaly doby, kdy patřil k předním fanouškům hradeckých ultras, jezdil s nimi na zápasy na cizí půdu a byl vždy viděn a hlavně hodně slyšen mezi svými kumpány a po celém stadionu. Dnes už jako důchodce se již mírně zklidnil, ale žádný zápas hradeckého týmu doma nevynechá. Nejvíce se už ale těší, až půjde příští rok na první slavnostní zápas při otvírání nové fotbalové arény v Malšovicích.

Milan – Lesní muž si prožil opravdu pestrý život, rád se baví a vždy a všude je ho plno. Pracoval v ZVÚ, v hradeckém divadle jako kulisák, u Petrofů, na které vzpomíná velice rád, a nakonec skončil ve fakultní nemocnici na interně, kde byl velice oblíben jako zřízenec, a právě na hradeckou nemocnici si též rád zavzpomíná. Na otázku, co se mu tam nejvíce líbilo, rezolutně a s úsměvem hned odpovídá – no samozřejmě sestřičky.

Milan pracoval i v lese jako lesní dělník, a protože byl až příliš sympatický manželce svého šéfa pana hajného, byl po čase, přestože byl kvalitním a spolehlivým pracovníkem, doslova na hodinu vyhozen svým chlebodárcem hajným. Údajně byl prý pan hajný, jeho nadřízený, dosti často mimo své obydlí a jeho drahá paní lesní si pana Milana zvala domů nejenom na kávu, když její muž byl právě v pracovním procesu v hradeckých lesích. A protože z chudáka pana hajného udělal paroháče, tak mu prý šlo doslova o život a jeho revíru se potom hodně dlouho vyhýbal. Tenkrát ho prý napráskala sousedka z vedlejšího domu a Milan se musel rozloučit s prací v přírodě a na zdravém vzduchu. Své milostné zážitky, jak rád vzpomíná, vlastně prožíval i na všech svých pracovištích.

Velice rád o tom poutavě vypravuje, když má skleničku či dvě nebo tři více. Všechny kladné vlastnosti Milan zdědil po svém otci Josefovi, který uměl vydělat peníze, miloval společnost, byl velikým fanouškem hradeckých fotbalistů, rád se napil a ženy, víno a zpěv bylo jeho celoživotní krédo. Tyto vlastnosti se totiž dědí, jako tomu je u Boučků, dále na potomky a Milan toho zdědil po svém otci opravdu dost. Jeho otec naprosto předešel čas a jako jediný na Novém Hradci Králové již tenkrát nosil jako dospělý chlap na hlavě moderní ocásek z vlasů. Přišel ze Slovenska a o jeho pletkách se ženami se vyprávěly na Novém Hradci legendy po všech novohradeckých hospodách a jeho kamarádi mu prý jenom tiše záviděli. Milan má asi právě po něm velice kladný vztah k ženám a prý, jak říká, za to může i jeho slovenský původ a křepelčí vajíčka, které pojídá ráno k snídani, a tvrdí, že právě jejich konzumace z něho dělá toho pravého muže.

Protože je Milan alias Lesní muž hodně veselý kumpán a společník, je pro jeho temperament svými kamarády i dámskou společností hodně vyhledáván. Je všeobecně známo, kde je Lesní muž, tam je vždy sranda a pro ostřejší slovo si někdy nejde daleko, ale protože to je někdy už na hraně, tak se přítomné dámy i v okolí společně červenají. Pan Ladislav Špaček, který píše a zároveň vyučuje o společenském chování, by z něho neměl zcela určitě radost. Rovněž ředitelé a učitelé katolických škol nebo spolky feministek by ho za to také nechválili. Milan co dělá, dělá vždy naplno a nikdy si nebere servítky. Jako velký fajnšmekr na víno miluje červené i bílé, a když je v dobrém rozmaru, v pohodě spořádá na posezení třeba 3 litry tohoto božského moku a odchází naprosto v pohodě bydlet do svého lesního domku.

Je o něm též známo, že umí velice dobře a chutně vařit a vůbec proto není divu, že je i proto tolik vyhledávaný a obdivovaný mezi dámskou společností. Lesní muž je i jeden z nejlepších houbařů v okolí, a pokud už jde na houby, pravidelně přináší, i když třeba moc nerostou, plný koš nádherných hřibů, křemeňáků nebo hlív, které někdy rozdává svým dobrým známým. Žije v hezkém domku se zahradou a vše pěkné, co je tam k vidění, je z jeho hlavy a práce. K vidění jsou slepice, kohouti, kachny, husy, králíci, holubi, křepelky, chladicí pípa na pivo, malebné jezírko se žábami, okrasnými rybami a hezký útulný altánek, kde tráví hodně času s přáteli, nebo když právě po dobrém obědě odpočívá.

Přátelé a jeho známí o něm vědí, že za svůj život proseděl po hradeckých vinárnách, hospodách a hospůdkách stovky a stovky hodin, vypil stovky piv, stovky panáků a hektolitry vína. Byl by z toho určitě větší bazén nebo jezírko. Dnes ho můžete ale nejčastěji vidět v doprovodu svých kamarádů v přírodních restauračních posezeních, jako je např. Milíř u Vysoké, v lese v bufetu U Vlka, na Střelnici, U Pytláka nebo v CykloBaru, kde prý, jak říká, mají nejlepší pivo v malšovických lesích. Přestože jako čerstvý vdovec je nyní singl, je teď
doslova atakován vdavek chtivými ženami, a tak stále odolává tlaku a musí je doslova odhánět od svého lesního příbytku na Novém Hradci Králové.

Protože i jako důchodce má stále ještě po těch křepelčích vajíčkách velikou slabost pro něžné pohlaví; co bude dál, jak říká, rozhodne až čas a zbraně těchto někdy o hodně mladších, anebo zase starších, ale zkušenějších dam. Rodinu již zakládat nechce a tak jeho potomka, malého Lesního muže, se asi už nikdy nedočkáme.

Slávek Trávníček